megi-the-pes:Kde se to to dítě naučilo? Narodilo se s tím, že ruka vyhrožuje a bije? To nevím, co je za edici. Možná “Agresivní otec” level 3.
Dítě může mít něco z aut. spektra, což asi jako jediná příčina není vina rodičů.
Nevím, otce neznám, ale kamarádka-babička by o tom věděla. Myslím, že násilí se v té rodině nekoná. Kde to to dítě vzalo ?
Já teda vůbec nerozumím tomu videu, ale třeba můj bratr a jeho syn, ti dva se jakoperou už odmala. Různě se bezbolestně bijí a škrtí a kroutí si rukama a nakonec vždycky vyhraje synovec. Je to hra. Oba se u toho dokážou tvářit naprosto vážně. Kdybych to natočila a ustřihla konec, tak bratra zavřou za týrání celkem jistě.
Takže u videa konkrétně bych připustila prakticky všechny možnosti - i když připomínám, neznám kontext a nerozumím tomu, co se tam říká.
tv
Zcela aktuální info je, že psí kluci se prý “perou” a možná to dopadne tak, že budou odvezeni k mamince (lidské mám na mysli). Jedno zvíře už takto odvezeno bylo, což jsem nevěděla.
Dívka si přeje navštěvovat moji výuku, což je pro mě pocta…přesto jsem učinila určité kroky (stran studia; myšleno kroky ve smyslu zásadní promluvy a rady).
že dítě musí zlost vybít a uvolnit agresi
Jako, na jednu stranu jo, ale stejně jako u psa, je nutné tomu dítěti ukázat, na čem si tu agresi může vybít. Pokud to dítě učíme mlátit lidi jako samozřejmost, kde se v něm vezmou zábrany? Až mu budeme schopní to vysvětlit? A nebude to pozdě? Ty zábrany tam nebudou tak pevně vsazené jako když v raném dětství převedeme jeho agresi jinam a prostě do lidí vůbec mlátit nikdy nebude.
Chceš být agresivní? Tak se válej po zemi, křič, mlať do polštáře, jdi běhat dokolečka na zahradu nebo do pokoje, vem si motyčku a jdi kopat do záhonku nebo mlátit klackem o zem nebo vztekle škubat trávu… takových možností. Ale na živém tvoru si svoje emoce nevylévej.
Samozřejmě že je potřeba emoce v dítěti nedusit. Ve mně je dusili, bylo to špatně (ale zase se umím velmi precizně ovládat). Druhý extrém je ale samozřejmě (podle mě) také špatně.
kde to to dítě vzalo? - tv
Nemusí tomu tak být, děti jsou přirozeně agresivní, resp. přirozeně nemají zábrany, jsou to jednoduchá zvířátka. Vaše štěně při přezubování také nemá zábrany, je přirozeně agresivní (slovo “agresivní” je děsně agresivní, snad mi rozumíte). Aby to zviřátko mohlo beztrestně ty emoce či stresíky (bolí zuby, to může být i u toho dítěte, zuby nebo jakákoli jiná frustrace) vyventilovat, musíme ukázat, “jak”. Pokud měl někdo dítě, které nikdy nikoho a nic neuhodilo (plyšáka…), je to hrozně fajn, ale z mých chabých zkušeností je takových dětí menšina. Děti prostě zkoumají, testují, lomcují, žužlají…
Sousedi z chaty mají holčičku a chlapečka, holčička předškolní nebo krátce školní, chlapeček 3 roky. Chlapeček holčičku mlátí. Rodička tvrdí přesně to, co tady matka, (že chlapečci jsou přirozeně agresivnější a) že si přirozeně potřebuje na někom ty nálady vybít. A tak je holčička vedena přísně k tomu, aby chlapečkovi posloužila jako boxovací pytel (matce se asi nechce nebo co). Chlapeček se nerozpakuje holčičce nebo matince i nadat, holčička se pak taky nerozpakuje matince nebo chlapečkovi nadat. Kam tyhle děti vyrostou, nechci vědět. Ale z holčičky asi sněhová vločka nebude…
To je dobrý s těmi psy. Moje štěně kousalo do sourozenců. Kousalo do mě. Ale ne pro vyrovnání se se stresem. Psi si takto hrají, protože nemají ruce. To není agrese.
Pak je útok. To je něco jiného. To už je agrese. To je záměr.
A pak je tu dědictví. Můj pes zdědil to, že do lidí se nekouše. Jo, jako štěně to zkoušel, ale o agresi se nedá hovořit. Vím, že kdyby nebesa padala, nezaútočí. Má brzdu. Zděděnou.
Ještě je jedna věc - přeskokové jednání. Tak se tomu říká, asi si o tom musím něco vygůglit… prostě když nemůžu sežrat to za plotem, dokoušu svého psího kamaráda (nebo člověka, nebo strom,…), na kterého dosáhnu; je nejblíž.
A člověk přece tyto věci také dědí. Plno věcí dědí. Vždyť už i délku trestu chtěli měnit kvůli genu agrese.
Moje dítě nic takového neprojevovalo a neprojevuje. Ať jde o slova, nebo toto.
Že bych byla tak dobrý rodič, no, hehe, mlčim.
Odněkud se to muselo vzít - že dítě jde a švihne matce. To není normální, není to přirozené, je to naučené, odkoukané. Jo, pes i člověk zjistí, že když někomu naloží, odvrátí tím něco, co nechce. Ale že jsem naštvaná, tak půjdu seřezat bráchu? To je plán, to je agrese. Bylo to přeskokové jednání a rodiče to schválili?
No, jasně, to dítě prostě těma rukama dělá to, co ten pes těma zubama. Upe stejný. Zkouší, testuje, pes sílu stisku než mu dá někdo po čuni nebo než si s ním přestanou všichni hrát, dítě míru síly plácnutí, než mu dá někdo po čuni nebo než si s ním přestanou všichni hrát.
Jsem říkala, že ta agrese je špatný slovo.
Jo, agrese má cíl ublížit.
Agesivita - s tím se člověk z části narodí, z části je to naučené.
Pes nejde k nikomu s cílem ublížit. Kouše, když si hraje, což je příprava na lov. To mu velí příroda, aby přežil.
Taky jsem nepoužila správná slova.
Mezi psem a člověkem je ale takový rozdíl. A mezi agresí a agresivitou u člověka je rozdíl.
Ten chlapeček nepřišel do místnosti za holčičkou, aby ji zbil. Chlapeček viděl, že na lince něco je, chtěl to dostat, nedostal, tak ji uhodil. Stejně tak se mohl začít vztekat nahlas, lehnout si a třepat ručičkama a nožičkama nebo se rozbrečet. Prostě ventiloval svou frustraci, momentální. Tomu bych asi neříkala přeskok, protože on to nepřenesl na jiný objekt, prostě se mu něco nelíbilo, tak si to vybil na tom nejbližším, co bylo po ruce, a protože ho vedou k tomu, že tahle forma ventilace je v pořádku, zvolil ji.
Jasně, že to mohl někde vidět. Tříleté dítě odkoukává všechno. To, aby se nastavily zásady sociálního chování, je ovšem na rodičích, ten rodič musí nastavit pravidla. To, že dítě někde něco vidí, přece neznamená, že to bude opakovat. Až uvidí, že někdo skočil do ohně? Třeba hasič… Nebo z okna? Nebo do řeky? To, že to to dítě někde vidělo, je úplně jedno. I kdyby to to dítě nikde nevidělo, ale prostě to jen tak zkusilo. To, co je důležité, je, jak na to zareaguje ten, kdo je za dítě odpovědný.
Taky mám ve svém blízkém okolí jednu "Vločku". Krátce dospělou Vločku. Znám jí 3 roky. Realita je taková, že okamžitě má co chce. Od oblečení po zvířata. Povinnosti i k těm zvířatům zcela minimální, vše dělá maminka (mimochodem skvělá žena). Snaha o zdokonalování se třeba v činnosti se zvířaty také minimální, a to navzdory téměř dokonalým podmínkám. Vločku téměř nikdy nevidím se smát, o nějakém dělání blbin nemůže být řeč. Když blbneme my ostatní 38+, tak se tváří pohoršeně. Nikdy jsem jí neviděla nadšenou. Věčně chodí s nafouknutou papulí, její rodiče se bojí udělat něco, co by se Vločce nelíbilo. Vločka má za 2 měsíce maturovat, na VŠ nemá a ví to. Jsem velmi zvědavá, zda půjde pracovat a jak s ní v práci vydrží okolí. Vločka mě nemá moc ráda, protože si z ní nesedám na zadek (protože není proč). Opravdu jsem zvědavá na průběh dalších let….
Stě rozmazlený frackové.
megi-the-pes:Stě rozmazlený frackové.
Zvláštní je, že tyhle fracky mnohdy vyrobí hrozně fajn rodiče, rozumní a pracovití lidé, kteří jinak jsou soudní…jen s ohledem na vlastního potomka ne. A to ani nemusí být jedináček.
Mám docela přehled u malých dětech, návštěvnících instituce…..Už několika maminkám jsem dala nevyžádanou radu : kšíry a vodítko. To když se děti (2-3 roky) rozeběhnou někam a na hlas matky vůbec nereagují - prostě přivolání nula.
Bez vrozené agresivity ( ve smyslu jít si za svým, získat něco pro sebe ) bychom nepřežili. Bojuje se o jídlo , o prostor, o postavení, o sexuální partnery… Musí se ovšem kultivovat.
Když se to nepodaří a překlopí se to do takové vzteklosti, výbušnosti , nevypočitatelné útočnosti, je něco špatně, buď geneticky nebo výchovně, nebo obojí.
Vztek je vlastně takový signál, že člověk zažívá frustraci, něco mu chybí. A je potřeba uvědomit si, co to je . Za malého kojence to musí uhodnout maminka, tříletá holčička by se už měla učit dávat to do slov, resp by jí to taky měla učit ta maminka.
Nechat se od dítěte bít, to tomu dítěti k ničemu není, musí se naučit získat to co chce kultivovanějším způsobem, který neubližuje ostatním.
Můj vnouček ode mě jednou dostal čokoládku,byly mu tak tři a půl, byla to pro něj vzácnost, protože doma žijí zdravě. A moje máma ( jeho prababička): “Dej mi tu čokoládu, nebo aspoň půlku, já na ni mám chuť !” a natahovala po ní ruku.
Viděla jsem ten jeho vnitřní boj, čoko pevně svíral v ruce, pusinka se mu ohnula do takové té podkovičky a chystal se začít brečet. Pak se zhluboka nadechnul, popotáhnul a začal moralizovat( kultivovaná agrese).🤣
“ Já, já si myslím.., že lidé kteří chtějí po dětech jejich potlaviny ….ktelých mají málo, to není hezké, to vůbec není hezké! To nejsou hodní takoví lidé! ”
Tak si čokoládu slavně vybojoval bez ztráty hvězdičky a nějakého přetahování a vztekání. Myslím, že pak prababičce snad i takovej hodně malej kousek dal.
A jestli to půjde dobře, asi časem dokáže zareagovat ještě jinak, i bez toho moralizování, třeba s humorem a nadsázkou řekne : “ Babi rád s tebou svojí čokoládu vyměním za těch deset kilo sladkostí, co máš ve skříňce!”
“ Já, já si myslím.., že lidé kteří chtějí po dětech jejich potlaviny ….ktelých mají málo, to není hezké, to vůbec není hezké! To nejsou hodní takoví lidé! ”
🤣🤣🤣 tak to nemá chybu! Díky za zlepšení dne 🥰
….“ Já, já si myslím.., že lidé kteří chtějí po dětech jejich potlaviny ….ktelých mají málo, to není hezké, to vůbec není hezké! To nejsou hodní takoví lidé! ”…..
pomooooooooooooct!😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂 Geniální
Výborná úvaha, hezky se z toho dostal.
Koukám, že vás to taky pěkně vzalo, tenhle kousek, co? 😀 😀
Zrzavci:Koukám, že vás to taky pěkně vzalo, tenhle kousek, co? 😀 😀
Joooo 😄
Já bych strašlivě ráda viděla ten tok myšlenek, který tomu nebohému běžel tím mozečkem. Je to fakt obdivuhodný, když dítě dokáže takhle přemýšlet.
Doron má vůbec jako vzácné zážitky s vnoučaty, už chvíli pozoruju… Nějaké geniální děti to jsou 🙂 To je úžasné, víc takových!