Stene kouse a nechce se mazlit

Kdyz se venci jen po chodniku, rychle je to prestava bavit, moc toho neujdou a kdyz se nezaradi chuze po trave a hry s pejsky tak pes zlenivi a pak se z nej stava dzbanek. Kdyz nekdo rika ze jeho bully je gaucak tak to nejspis znamena ze nema dostatecny pristup k prirode a pejskum. Kdyz jsem adoptovala jednu svou fenecku tak byla ‘tezka’ byt vazila jen 22 kg. Lidi si casto mysleli, ze je to babicka, byl byla mlada. Po nekolika mesicich v parku (2x denne cca hodina) se z ni stal atlet, sla dolu na 19.5 kg (vyska cca 38 cm v kohoutku)

….aha….a venčením a aktivitami všude možno víc bez souhlasím, ale s těmi ostatními pejsky jsem dost skeptická…

a paní s vyjadřováním dítěte už má třetího?

První fena nebyla údajně z CHS. Takže plemeno neznámé. Druhá - to vlastně nevíme, ale poněkud přerostla, takže asi taky ne pocket. A třetí si nechala vnutit, protože chovatelka potřebovala především prodat.

Nějak tomu nerozumím.

Plus se jim tedy i kupírují uši? 

Ale to je u nás přece zakázané…

Oni nekteri moc dlouho neziji a nepatri kort ti prckove mezi dlouhoveke. Znamy je mel a prvni pes mu padnul pred druhym rokem. A to byl z top chovky.

Když to řeknu blbě, já venku bez brejlí úplně nepoznám, jestli ty uši má tohle plemeno takhle zakrnělé přirozeně, nebo jestli jsou fiknutý. Nikdy jsem toto plemeno nezkoumala a prvního jedince jsem viděla právě až v našem okolí a vzhledem k tomu, že mi to štěně celé přišlo jako mutantík, tak by mě vlastně ani nepřekvapilo, že by měl ušní boltce nějak nedovivynuté. Na fotce to už samozřejmě vidím 😀.

prvni pes mu padnul pred druhym rokem. A to byl z top chovky.

 OMG, “top chovka”…ntvl, asi si každý pod tím představuje něco jiného

a pak “suprtopchovka” je když se dožije tří 😢

Proste jsou zdravotne v piip asi jako dobrman nebo vlkodav no. Preslechteny. Klasika. Cemu se divite? 

Valvara:

Dekuji mnohokrat za vas prispevek.

Vidim to podobne, proto me ma soucasna situace znepokojuje.

Ted jsem take zjistila, ze ma vysoky prah bolesti. Slapla jsem ji omylem na packu a ja se toho lekla vic nez ona. A to jsem ji slapla fakt hodne.

😂🤣🤣 tak nic, zakladatel diskuze je trol. Musí být 😀

Obávám se, že nemusí. Ale byla by to ta lepší varianta.

Vidím pár možností řešení současné situace zadavatelky:

1) Psovi najít jiný domov, kde budou takového psa skutečně chtít. Příště si pořídit nějaké plemeno, které odpovídá vašim představám (navrhuji např. grifonek s PP z dobré chovatelské stanice).

2) Dál válčit jako dosud a doufat, že to nějak společně přežijete.

3) Začít navštěvovat dobrýho trenéra (pokud možno lepšího než je chovatel) a začít pořádně makat na sobě a na tom, abyste se se psem dorozuměli. Pak se dá ta situace zlepšit i daleko víc, než by člověk čekal. 

Víc podle mě nemá smysl takhle na dálku teoretizovat a posuzovat, co jak je nebo není.

Jinak já mám taky představu, jakýho psa chci mít, ale tím, že jsem si brala útulkáče, nemohla jsem vědět, co mě čeká. O to je snazší přijmout skutečnou povahu a preference psa, který se ke mně dostal.

Teď mi Finn nasadil laťku hoooodně vysoko v tom, co lze od psa očekávat. Nevím nevím, jak si budu pořizovat případnýho dalšího psa, jestli se mi podaří se oprostit od Finečkovy skvělosti a být otevřená úplně jinému psovi, anebo jestli se budu snažit hledat, co má Finn, třeba v nějakém čistokrevném kníračovi 🙂 

keriton:

Vidím pár možností řešení současné situace zadavatelky:

1) Psovi najít jiný domov, kde budou takového psa skutečně chtít. Příště si pořídit nějaké plemeno, které odpovídá vašim představám (navrhuji např. grifonek s PP z dobré chovatelské stanice).

2) Dál válčit jako dosud a doufat, že to nějak společně přežijete.

3) Začít navštěvovat dobrýho trenéra (pokud možno lepšího než je chovatel) a začít pořádně makat na sobě a na tom, abyste se se psem dorozuměli. Pak se dá ta situace zlepšit i daleko víc, než by člověk čekal. 

Víc podle mě nemá smysl takhle na dálku teoretizovat a posuzovat, co jak je nebo není.

K tomu bodu tri by som len dodala, že treba fakt chcieť. Nie, že dnes sa hecnem a budem niečo robiť ináč a za tri dni sa vrátim k pôvodným návykom, lebo nemám čas/chuť. Been there, done that.  V takom prípade je lepšie nájsť šteňaťu nový domov čo najskôr, kým si ešte ľahko zvykne- a že si fakt zvykne ľahko, nerobila by som z toho drámu. Mala som u seba v dočaske dospelého psa cca tri mesiace, ktorý sa bohužiaľ na mňa fakt strašne fixoval, až trochu trpel separačkou. Takže sa mi prvýkrát vrátil. Druhýkrát si ho vzala staršia pani, aj keď to bol cca ročný mladík, pani mala tak silnú osobnosť, že nielen, že odišiel s upreným pohľadom na jej tvár, ale hajzlík, ani sa neobzrel. V novom domove zapadol a až na nejakú likvidáciu hydiny sa nesťažovali. 

Túto dilemu som mala aj ja po našej labradorke - päť rokov som nechcela žiadneho iného psa - lebo nebude taký ako ona. Dodnes na ňu spomínam - aj občas popletiem meno … Terajšia madam je iná a napriek tomu je super. Ono aj dôvod zaobstarania si terajšieho psa bol iný - potrebovali sme niečo na stráženie k domu, labradorka bola vyberaná ako pes k deťom - do mesta a predpokladom, že to bude pes ktorý bude “pohoďák” slniečkový - a taká aj bola. Teraz som zas potrebovala niečo úplne opačné, pretože má strážiť a nie všetkých vítať. Priznávam, že som sa naozaj bála či si neberiem niečo čo nedokážem zvládnuť. Bolo pár nocí kedy som veľmi preveľmi rozmýšľala či do toho ísť. Dnes po dva a pol roku “roboty” je to úžasny pes, ktorý spĺňa presne to čo sme od neho chceli. A to sme brali posledné šteňa, ktoré ostalo - úplne zle bolo na ňom to, že sa bálo. A bojazlivý pes je snáď horší ako agresívny… Ale podarilo sa z toho niečo vykresať - ale ako vravím denno dennou robotou - dôslednosťou, citlivosťou, pomalými krôčkami vpred (občas aj vzad), cvičením - mimochodom je ozaj veľmi šikovná . Dnes je to pes, podľa ktorého asi písali charakteristiku plemena. Visí na rodine, je aj maznavá (ako som ale písala - odtiaľ-potiaľ) strážiaca všetko čo je naše - kačky, sliepky, husy a aj kocúra. Cudzie mačky ale cez plot neprejdú. V civilizácii sa vie správať, ale toto evidentne nie je jej komfortná zóna - vždy sa najviac teší, keď už ide na svoj dvor. Prechádzky v prírode sú ozaj relax - neuteká, nenaháňa - ale samozrejme musíme byť my tí, ktorí reagujú hneď (najlepšie v predstihu) a dajú včasný povel, aby vedela že nemá riešiť ona. Je iná, ale je super - zadarmo to ale nebolo. Museli sme sa proste pochopiť a ono to funguje. Tým že bola bojazlivá iné ako pozitívka ani nepripadalo do úvahy - ale hranice sa nastaviť museli - stačilo odniesť na miesto, otočiť sa chrbtom, prestať sa hrať … Aby nechňapala aj prsty keď dostávala odmenu som pomerne rýchlo vypilovala dlhými pamlskami, z ktorých si mohla odhryznúť postupne - zuby na prstoch boli okamžite komentované hlasným au vystretím sa a zobratím pamlsku. Iste pár hryzancov som schytala (aj krvavých) ale rýchlo to pochopila - zuby v ruke sú proste tabu. A hneď som aj hrou trénovala preťahovanie o hračku s povelom pusť. 

Já si pamatuju, jak jsem si v prvních týdnech s Finnem tak trošku zklamaně říkala - počkat, on jako nebude na procházkách běhat? Jakože nebude hyperaktivní? 😀 Prostě jsem byla zvyklá na mix ohaře 😄 Teď už to beru, jak to je, je to klidný pes, občas si radostně zaběhá, ale nepotřebuje to pokaždé. Také trochu trvalo naučit ho, jak si hrát doma, teď už to umí bravurně. Ten rozdíl v povaze je prostě velký a trvalo déle, než bych čekala, než jsme se vzájemně poznali a zvykli si na to, co je u nás normální a co od sebe můžeme očekávat.

Tohleto “žádný nebude už jako on” řeším momentálně taky. Už jsme tady jednou nebo dvakrát psala, že mám psa, se kterým jsme totálně napojený, jako já na něj ani nemusím kouknout a mluvit, aby věděl, co se děje a co chci 😀 a ještě je fakt krásnej. Jenže už je jí deset. A dost vážně uvažuju nad tím, že v nejbližších dvou letech pořídím psa druhého. Aby mi ho stihla vychovat a taky aby mi doslova nepuklo srdce, až jednou odejde, to bude totiž hrozný.

Každý to má jinak. Já myslím, že mi pomohla delší pauza po prvním psovi, abych se oprostila od hledání kopie (no stejně jsem koukala po vzhledově stejných psech, to je jasný). Je to asi i tím, že bylo jasný, že rotvajler, který by splňoval částečně požadavek "kopie", o hodně nesplňuje požadavek velikostní. To u Finna bude jiné, tam bude černý knírač splňovat představy asi více, i když je mi jasné, že nelze automaticky očekávat tak milou povahu.