Jsem se svými psy šťastná a doufám, že i oni se mnou. Opravdu si rozumíme.
Ale hodně pečlivě si je vybírám . Už u štěněte se hodně pozná. Já vždycky všem vyfouknu nejlepší štěně z vrhu. Nebo nejlepšího psa z útulku. 🤣
Opravdu bych se nestyděla fenku předat někomu jinému, povahově jste si prostě vůbec nesedly a Vy jste to věděla od začátku.
Nedokázal by ji chovatel někde umístit ? Nebo si ji vzít zpátky ? I peníze bych oželela .
Před 4 lety jsem si já a moje známá pořídily cca stejně stará štěňata. Já BŠO, ona labradora. Obě feny. Obě náš druhý pes toho daného plemene. A obě zcela a absolutně odlišné od té předchozí. Obě dost nezávislé, labradorka piraňa. Když jim byly asi 4 měsíce, tak jsme si vyměňovaly velmi podobné povzdechnutí (ona tedy víc, já trochu jinou povahu chtěla). No a dneska jsou to obě úžasná zlatíčka. Mazlí se tedy trochu jinak, spíš aktivně, ne že by se poklidně tulily, ale tak nějak divočeji nebo jak to říct. Kousání samozřejmě odeznělo samo.
Ne, nejsou z nich domácí buchty na gauč, ale jsou to milé věrné a poslušné společnice. Bylo prostě třeba je přijmout a ocenit ty klady, které mají. A jsou skvělé!
Nicméně to, že vám chovatel tvrdí, že se úplně změní, tomu bych nevěřila. Je to jen o změně úhlu pohledu a formování toho, co máme a ne co jsme očekávaly..
Jé, Doron, to my měly asi ze stejného vrhu psy. 😀 Donesli mi ho jako dárek… super pes, bylo mu úplně fuk, s kým jde ven, vůbec nebyl můj, nechápal čůrání venku doma, ale měl své přednosti - donesl cokoli, co se mu řeklo, i se pustil do strže pro půl stromu, cokoli našel, co člověk zahodil… a tohle ho nikdo neučil.
Nedávno jsem dostala kohuta.
No už radši jdu, už jsem si to zdiagnostikovala. 😀
Tož, ale kohůt dobrý, ten předce dycky odletí sám 😀 😀 😀 😀 😀
sem zas něco udělala s těma vobrázkama, že tu jsou a nejsou vidět, protože jsem změnila velikost a nevím jak na to zas, ale kohout tam je! a je moc pěknej Megii, jen na něj kliknout. A teď je tu celý hejno a vy ho nevidíte!! 😀
Jste udelala nejlepe. Kazdy pejsek ma sveho panicka, ale neni to kazdy clovek
😀 😀 sou tam tři vobrázky 😀 takový hubený kohut. Tohle byl balvan. Stodola.
a přes to dokázal lítat! 😀
dyk řikám, hejno je tam, tak trochu neviditelný 😀
“Dva mesice jsem byla se stenetem doma, nekolikrat denne jsme mely kratky trenink poslusnosti, nasledovani, zabrany kousnout a zvykani si na dotyk.”
zábrana kousnou - to se dělá jak?
“Travime hodne casu venku, alespon jednou denne jezfime do parku, kde si muze hrat s pejsky (nez je zacne kousat) a mazlise s lidi ( je roztomila a hrava)…”
jestli se s cizími mazlí, ale s psovodem ne, pak je třeba v prvé řadě hledat problém u psovoda
“… nez je zacne kousat. Kdyz zacne kousat, jdeme dal, aby si na to kousani nezvykala. Bohuzel, kdyz ji musim takhle odvest kdyz kouse tak se muze nastvat a pokousat me.”
jak již padlo výše, nenechám to dojít do stavu “začne kousat”, psa odvádím pryč hrou, s povelem za pamlskem….
chtěla jsem vznést dotaz, jak to odvedení vypadá, ale asi to bude jasné, že po dobrém to nebude
“Ted chodim do kancelare a je prez den sama. Doufala jsem ze budu pro ni vzacnejsi a bude me mit radsi ale zadna zmena nenastala, porad je radsi sama.”
tak to asi fungovat nebude
a pokud ten vztah s psovodem není OK, tak naopak
“Navstevy kouse take, nejradeji kouse do zivyho. Kdyz si hrajeme s hrackou tak radsi chce kousnout ruku a nesetri. Nekdy prijde jakoby se chce mazlit ale pak nahle kousne, uz mi prokousla nekolikrat ret.”
ale tak tohle je normální, je to prostě přímý kontakt s parťákem
výměna části člověka za nějakou věc se taky musí učit, musí se hledat ta správná hračka
má současná psice (běží jí 10. měsíc) je (byla) oproti psům piraňa roku, přiblížit hlavu k její = zákus do ksichtu, chodili jsme dokousaní, modřinoví……a zároveň to je největší mazel
holčička moje malá…..❤️
Jak rikate, je lepsi najit fenecce vhodneho majitele. Na tom si prave chci domluvit s chovatelem.
Zabrana kousnout se v knihach popisuje jako:
Kdyz kousne tak vyjeknout, rict au, pripadne ne a prerusit kontakt na cca pul minuty. Pripadne ji podstrcit hracku. Kdyz skace a snazi se kousnout vic tak odejit z pokoje.
To ze se nechce mazlit se mnou nemusi znamenat nutne problem. Proste se ji nejakym zpusobem nelibim a je to vporadku, ne kazdy pes je kompatibilni s kazdym clovekem.
Kdyz ji musim odvest od pejska, tak to drlam ve chvily kdyz vidim ze bude chtit kousnout, pripadne kdyz uz kouse (nekdy ten okamzik nastane nahle a nejde tomu predejit). Reknu ji ‘takhle ne’ (ten povel uz zna, nacvicujeme ho v ruznych situacich), a bud ji vezmu vklidu na voditko, nebo kdyz je to nahla a silna zmena, tak ji musim vzit za bundu a a dat na voditko, nebo ji i pozvednout a odnest kousek. Situace jsou ruzne. Ona jak je tezka tak vzdy ty rychle pejsky unavi a pak je lovi. Kdyz vidim ze ten druhy pes chce odpocivat, tak si ji privolam a dam na voditko a jde se. Nekdy je to vpohode, jindy se do me zakousne.
Kazdopadne me jen zajima jaka je sance ze se povaha zmeni, jak mi to rika chovatel. Co jsem cetla a mam sama vypozorovane, tak se povaha nemeni, jen se pejsek musi naucit vhodne chovat. Protoze se v tom s chovatelem nerozumime, chtela jsem se zeptat na zkusenosti lidi.
Ja kdyz vidim ze se mazlit nechce, tak ji k tomu nijak nenutim, pze vim ze se ji to muze jeste vic sprotivit.
Valvaro - myslím, že máte jen dvě možnosti:
1) štěně přijmout takové jaké je , vychovávat ho s láskou /bez trestání a plácání - nejlépe, aby někdo poradil naživo
2)najít mu nový domov (a při tom ale mít v hlavě tu myšlenku, že za á) mu v hlavě už tím pádem vyrábíte tak trochu guláš, když se stěhuje někam, a za bé) že třeba nevyberete dobrý nový domov
Hezky jste to napsal/napsala. Vidim to stejne. Dekuji moc za vase prispevky
Valvara - myslím, že v podstate už viete, že s týmto šteňaťom to “balíte” - v tom prípade čím skôr mu nájdite domov, kde ho príjmu - majiteľov ktorým bude vyhovovať - čo uznávam vie byť poriadne veľký problém.
Trochu mi z tých vašich písmeniek vyšlo, že podstatné je pre vás mať mazlivého psa. Priznám sa, ja osobne práve tomu nerozumiem - no asi aj ja sama som “nemazlivá” a tak aj keď som sa vždy so psami aj mojkala - ale odtiaľ potiaľ - priznávam, že stačí chvíľku poškrabkať, pohladkať a vždy to stačilo ako mne tak aj všetkým mojím doterajším psom tak toto som nikdy neriešila. Hryzenie proste k šteňatám patrí - niektoré hryzú viac iné menej. Nevyhodnocujete, ale to hryzenie pri hre zle? Sama som teraz po xy rokoch zistila, že moja terajšia madam sa hrá s dcérinou na pohľad “zúrivo”, ale oni dve si to užívajú - evidentne vedia v sebe čítať a vedia obe (naša má vyše 50 kg tá druhá cca 25kg) hranice. Tiež som chcela niekedy v začiatkoch zasiahnuť, ale syn mi vraví “Čo riešiš - nevidíš ako sa pekne hrajú?!” - fakt som to ja nevidela - a mal pravdu - ak malá dobiedzala už veľa - veľká jej (neviem čím - možno pohybom očného viečka 😊) ukázala, že dosť - ľahli si potom pekne niekde spolu. Asi ak by som to bola riešila po mojom - naštvala by som obe. Tak v prípade, že by ste sa rozhodli prijať to šteňa také aké je (a možno by vás nakoniec veľmi milo prekvapilo že v dospelosti z toho bude iný pes) - zájdite si za niekým kto poradí naživo. A učte ho - hocičo - proste s ním pracujte namiesto maznania. Unavený pes je vždy ten najlepší. Ešte trochu možno z mojej strany zle pochopené - ale vy ju pustíte sa hrať so psami a keď sa rozdivočí tak ju (vlastne aj nasilu) beriete preč ? No sa nedivím, že sa na vás "hnevá". Ja by som to skúsila trochu inak- ukončila by som samozrejme divokú hru (ak by k nej došlo), ale ostala by som s ňou kúsok od miesta “incidentu”, počkala kým sa divočiatko skľudní (netreba k tomu ani reči, ani nič, iba stáť prípadne čupieť a pridržiavať psa - ak vie zapovelovať sadni) keď sa pojašenec evidentne ukľudní skúsila by som sa vrátiť ku psom (viem že je potrebné mať k tomu spolupracujúcich ľudí aj psov) - ak začne zase divočiť postup zopakovať. Teraz je to iba šteňa a dá s tým ľahko pracovať - keď si zlozvyky zakorení je to potom beh na dlhú trať s otáznym výsledkom
To tu nikomu neprijde divny uz jen to ze pani si vybere a zamluvi stene a chovatel je tak oprsklej ze ji az na miste rekne ze je prodal a vnuti ji uplne jiny??? Ja bych vratila chovateli a chtela prachy zpet. On to podelal a tezce jako prvni.
Už před odběrem štěněte jste si usmyslela, že je to nemazlivé zvíře. A tak k ní přistupujete. A ona Vám očekávání vrací. Pozor na myšlenky. Ano, může to být tak, že je nemazlivá. Tomu ale neodpovídá, že s ostatními se mazlí.
Podle toho, co bylo při odběru, se nedá posuzovat. Štěně mohlo být nevyspalé, mít bolístky, jeho sourozenci mohli být v tu chvíli v cajku, proto se projevovali jinak.
Ještě k tomu hraní s ostatními psy… Nekontrolovatelné puštění psů v parku si nepředstavuju jako dobrý způsob socializace ani hraní. Možná až pro socializované psy je to fajn, pokud to není jediný kontakt s dalšími psy.
Je to samozřejmě divné, ale v tom případě si paní neměla štěně brát, obzvlášť, když to už na začátku necítila.
Já osobně bych čekala, že tedy pokud chovatel dle něj vybral lepšího zájemce pro to konkrétní štěně, dá mi vědět. Jako stát se to může, ale jako zájemce tedy čekám fér jednání, že mi to sdělí hned (s omluvou a vysvětlením) a nabídne mi jiné štěně, nebo se nedomluvíme a bude s tím tedy i chovatel v pohodě. Pokud jsem už měla zaplacenou zálohu, tak v tomto případě by ji měl tedy celou vrátit. Cpát mi za každou cenu štěně, které “nechci” mi přijde podivné.
To bylo první, co mě napadlo. Jak to, že prodal štěně, které si Valvara vybrala.
Dekuji za vas prispevek.
Jak radite, stenatkovi se hodne venuji, cvicime, poznavame nove veci, hodne ji socializuji. Mazlit se ji nijak nenutim, jen ji ucim nekousat kdyz na ni sahnu, uz nekousne hned ale treba az po nekolika dotycich.
A s tim kousanim, bohuzel to neni jen hrou. Kousani do zivyho ji hodne bavi jako hra ale kouse take kdyz se nastve. Ted uz to nedela pze uz ji dobre znam a vyhybam se nekterym situacim ale treba me pokousala kdyz jsem ji neco nedala co nesmi. Hodne na me stekala, skakala na me, vrcela a vsi silou kousala. Nebo kdyz na ni jen sahnu tak me muze kousnout at prestanu, tak na ni ted radsi nesaham. Bohuzel ona me uz hodnekrat pokousala i kdyz prisla za mnou sama (ja myslela ze se chce mazlit ale po par dotivich me kousla), tak uz mam akorat uzkost kdyz se ke me priblizi.
To mate naprosto pravdu. Take mi to jednani neprijde uplne eticke. A byla to velka chyba se tak nechat premluvit.