Stene kouse a nechce se mazlit

stav “štěně kouše a nechce se mazlit” je normální

že mu nevadí, že to člověka bolí, je normální

že štěně není mazel, který se přijde sám pomazlit, to je také normální
i z takových umí vyrůst velcí mazli

“druha ke me nechtelo jit a kdyz jsem si ji vzala do naruce, tak se vytrhlo”
takové bylo mé štěně HW
obrátil v půlce cesty domů a do konce života jsem pro něj byla bůh

že si štěňata hrají tak, že se koušou, je normální

“Take jsem si vsimla ze hned na zacatku rado behalo za cizimi lidi se mazlit, ale se mnou se mazlit nechce. Na pamlsky ji ucim tolerovat muj dotyk.”
tak tohle je na otázku, dost zásadní otázku, jak se k ní chováš, co děláte…..

vše, co píši, že je “normální”, může i normální nebýt, ale to se z těch písmenek výše nepozná

PLEMENO?

jo, a trestat fakt ne, tohle se řeší naučením povelu “pusť”, po dobrém, a přesměrováním kousání na hračku a aktivní hrou se štěnětem

Já mám teda upřímně blbý pocit už jen z toho, že jste si pořídila psa a o psech nevíte absolutně vůbec nic. Pes není hračka na mazlení.
Nebo to je troll. Doufám, že je to troll…

Jestli to myslíte vážně, okamžitě si najděte dobrého trenéra, který musí hlavně naučit VÁS jak se psem pracovat.

Co se psem děláte, jak vypadá váš běžný den ? Jak a co trénujete ? Jak si se psem, hrajete?

Co máte za psa, jaké plemeno?

Zadavatelko, takovéto dotazy tu jsou tak nejméně jednou do týdne. Takže tu máme spešl vlákno “Štěně kouše a dělá loužičky”. A jelikož je to vlákno extradlouhé, máte co číst…😉

Můj známý je psovod, trénuje na cvičáku, ale jeho fena je také taková….od štěněte po celou dospělost. Už je jí osm. S lidmi se přivítá, ale konec, mazlit se nechce.

Mrzí ho to, ale nic s tím neudělá, když jí začne mazlit, není na něj zlá, ale prostě nechce. Je to jako s lidmi, každý jsme nějaký a pokud je to v rámci mezí, musíme se to naučit respektovat. A výjimka potvrzuje pravidlo (tj. že psi milují mazlení, ale najdou se i takoví, kteří ho prostě nevyhledávají).

Jinak pro začátek doporučuju si pořídit nějakou literaturu a trochu se dovzdělat - rozhodně neposlouchejte rady paní, že máte psu naplácat, akorát vše zhoršíte.

Knihy:
František Šusta - Trénink je rozhovor, Neznám druhé takové zvíře jako je pes, Lidsko-psí konverzace
Tomáš Nushart - Neštěkej na svého psa (malá a jednoduchá na pochopení)
Karen Pryor - Svého psa nestřílejte
Turid Rugaas - Konejšivé signály (malá knížka, ale nabitá informacemi o psí komunikaci)

psichologie.cz má nějaké základní kurzy zdarma…

ale fakt doporučuju si najít někoho osobně, aby s váma všechno probral, hlavně základy.

Plemeno je american pocket bully (neobvykle spolecenske a mazlive plemeno). Mela jsem uz dve  holcicky v minulosti, ty byly velmi pritulne a nikdy me nekously. Proto jsem si poridila bully zase. A nekousaly ani jine pejsky. Pred tim jsem mela kolie a krizenku, a take byly pritulne a nekousaly.

Dva mesice jsem byla se stenetem doma, nekolikrat denne jsme mely kratky trenink poslusnosti, nasledovani, zabrany kousnout a zvykani si na dotyk. Bulici radi jedi, takze je velmi motivovana. Hracky ma ze vsech materialu.

Travime hodne casu venku, alespon jednou denne jezfime do parku, kde si muze hrat s pejsky (nez je zacne kousat) a mazlise s lidi ( je roztomila a hrava) nez je zacne kousat. Kdyz zacne kousat, jdeme dal, aby si na to kousani nezvykala. Bohuzel, kdyz ji musim takhle odvest kdyz kouse tak se muze nastvat a pokousat me.

Kdyz se raduje, tak se raduji s ni aby vedela, ze ji mam rada a abychom budovaly pouto. To se ji libi a muze se me i dotknout. Po prochazce je vzdy rada a to se o me i otre vdekem.  

Ted chodim do kancelare a je prez den sama. Doufala jsem ze budu pro ni vzacnejsi a bude me mit radsi ale zadna zmena nenastala, porad je radsi sama. 

Navstevy kouse take, nejradeji kouse do zivyho. Kdyz si hrajeme s hrackou tak radsi chce kousnout ruku a nesetri. 
Nekdy prijde jakoby se chce mazlit ale pak nahle kousne, uz mi prokousla nekolikrat ret. 

Vo se tyka literatury, tak mam prectene knihy o treninku od Susty, pak konejsive signaly, pak nahradni chovani atd. 

Tady nejde tolik ze bych tomu psovi nerozumela. Ptam se na vase zkusenosti. 

Mam odpozorovane ze kdyz je pejsek hodny tak byl hodny i jako stene. A stenata co kousou tak s vekem a vycvikem se to zlepsi ale mazlivi v dospelosti nejsou.

Chovatel mi rika ze kousat prestane a bude se mazlit, jenze behem 2.5 mesicu se to nezlepsilo. Proto se ptam. Jsou tu lidi kteri meli extremne kousave stenatko ktere v dospelosti je mazel? Nemuzu si pomoct a hodne si vycitam ze jsem si vzala stene ktere ke me vlastne vubec nechtelo. Byla to velka chyba se nechat premluvit abych si ji odvezla. Ona se ke me nema a vlastne to bylo proti jeji vuli ze jsem ji odvezla. Prijde mi ze se ji proste nelibim, coz se muze stat a proto to nejde.

Jakože tohle je Tvůj pátý pes a přitom o nich absolutně nic nevíš? Dle neustálého přisuzování lidských vlastností, jako “má/nemá mě rád”, “otře se o mě vděkem”, “může se naštvat” atd…  Tohle bude chtít veeeeelký dovzdělání, jak vůbec takovej pes přemýšlí si najdi jako první. 

Některá štěňata jsou prostě kousací, jsou, tak to prostě je. Člověk má dlouho štěstí, má štěňata “normální” a pak přijde domů piraňa. Musíte vydržet, hrát si s ní tak, abyste tu hru furt směřovala na hračky. A vydržet, vydržet a asi tak 100000000000000000000000000x vydržet.

Mazlivost - jak tu bylo zmíněno , každý jedinec to má jinak. Můj první ohař byl máčovka, vždycky jsem se smála, že když se s ním chci pomazlit, abych ho nejdřív zneškodnila-omotala lepící páskou, protože jeho představa mazlení byla o tom, že se popereme 😀, že mě nakope do hlavy, dá mi facana , apod.  a tak to měl až do své dospělosti, až téměř do posledního dne, kdy odešel. K němu jsem si přivedla starou bábrdlínu z útulku  a tam jsem si naopak mazlení mohla po letech užívat dosytosti, ti další po nich následující jsou taky mazlivci, každý jinak, pesan to je roztomilouš, měkkoušek a suchý zip, fena je dravec, která když člověk chce přestat, takovou mu ji ale flákne, aby pokračoval 😀 , no a současná bábrdlína z útulku, to je velmi skromné stvoření, ona si tak tiše užívá, to že se jí člověk věnuje, nikdy by si nevynucovala. Jso prostě vždy každý jiný, jak tu bylo zmíněno - tak jako my. Já jsem byla jako malá tuleň - tedy tulivá, zůstalo mi to do dospělosti, moje sestra vůbec, taky jí to zůstalo, co naděláte.

Teď to neberte nějak osobně, ale mám pocit, že problém může být hodně ve vás a vašem vztahu ke psu.
To hodnotím z vět jako “vyčítám si, že jsem si štěně vzala”.

Evidentně jste měla nějaká očekávání a představy, které štěně nenaplnilo. Z toho jste nejspíš smutná, vyčítáte si to, možná v podvědomí toho psa ráda tolik nemáte, protože jste chtěla jiného psa. Ten pes tyhle věci cítí. 

Znovu říkám, že tohle si zaprvé musíte utřídit sama v hlavě vy a přijmout psa takového, jaký je a neživit svoje zklamání představami a srovnáváním s předchozím psy, protože každý pes je originál.

Za druhé, píšete, že  není problém v tom, že mu nerozumíte. Já nesouhlasím. Možná jste rozuměla předchozím psům, ale tenhle pes je jiný a vy se s tím nedokážete vypořádat a vzájemně si nerozumíte. Rozhodně si najděte trenéra, který vás tím vším bude provádět, který nepoužívá averzivní metody a pracuje se psem eticky. Ono přečíst si knížku nestačí, je to ale dobrý start. Pořád si můžete se psem vytvořit hezký vztah.

I pozitivní trénink se dá dělat blbě a dá se toho dost pokazit, pokud ty věci pochopíte jinak, nebo jim třeba úplně nerozumíte. 

Dekuji mnohokrat za informace!

Odpovedela jsem nize

Dekuji mockrat za vasi odpoved!

A co rodiče a sourozenci? 
Asi to bude víc buldokovité, než byli ti předchozí. 

Ale kdybych to chtěla řešit, to kousání, tak kousání spouštím já - přetahování a učit chyť a pusť, to je základní výbava. Neodvádím psa, když začne kousat lidi, odvedu ho, když je vše ještě ok.

Je ostuda najít mu jiný domov a pořídit si něco, co je ovladatelné a nemá schopnost zabít?
Štěně si ještě někdo vezme, roční dvouletý pes už je problém.

Ano, rozpor je v mem ocekavani a povaze pejska. Me ocekavani je pritulny mazlicek a povaha fenecky je nezavisla a sva. Je takova jaka je a myslim si ze cekat ze se zmeni je nerealne, ja to tak chapu, ale chovatel me presvedcuje, ze se to zmeni. Proto se tu ptam na vase zkusenosti. Ja sama nevetim ze by se zmenila a ani ji do niceho nutit nechci, je takova jaka je a urcite je hodne lidi kterym zrovna takova povaha vyhovuje nejvic. 
Jen mi prijde necekane ze me chovatel pri predani ujistoval ze se zmeni a porad to tvrdi. Vedel ze chci mazlivou holcicku a bud vuci tomu pozadavku je uplne slepy a nemysli to spatne nebo proste ji chtel jen umistit

Dobry den, stejne tak uvazuji i ja. Jen chovatel zatim nespolupracuje

Ve chvíli, kdy by mi chovatelka řekla, že mám psu za štěněčí kousání “naplácat”, bych žádnému jejímu dalšímu tvrzení nedávala vůbec váhu.

Rodice jsou vpohode a ty dve holcicky ktere jsem mela predvybrane byly take velmi mazlive a nekousaly. Predchozi fenecku jsem mela od stejneho chovatele, ale od prvniho majitele. Byla to nevzlastni sestra te spucasne holcicky. Predchozi fenecka byla velmi mazliva, proto jsem chtela fenecku odtud znovu

Přesně.. Já se takhle zbavila štěněte, které jsem odebrala  ( nebo možná za pětistovku koupila, už si nepamatuju) takové paní, která hodně pila a nosila ho v igelitce. Nemohla jsem se na to koukat.

Pejsek byl takový špicoid, kousavý , hyperaktivní a připadal mi i dost hloupý ( možná se v té igelitce i přidusil). Asi po týdnu jsem seznala, že bysme si opravdu nerozuměli, a umístila ho v jedné rodině.

Žije spokojeně a šťastně, je milovaný, nikdy se nenaučil čistotnosti , pořád štěká  (naštěstí žijí v domku), zůstal úplně blbý a jeho rodina ho nekriticky zbožňuje . 

Já bych ho mít ráda nedokázala, to vím určitě.