Psi na zahradě - opravdu je to dnes všude bráno jako trápení

Zase na druhou stranu uznávám a beru, že jsi věci nepřibásňovala, ani když jsi šla, řekněme, proti proudu.

Ne, jako štěnda nebyli. Já se s nima mazlila venku, tam jsem byla ostatně víc, než doma. No a od roku chodili domů, dle jejich nálady, ale být tam nechtěli. Pochodili barák, co je tam nového, lehli chvilku, možná 10minut vydrželi a chtěli ven. Každé ráno jsme měli kontrolní čas v pracovně(tedy doma) kdy se česalo, vybírala klíšťata, případně mazalo, ošetřovalo a pod. A hlavně moc mazlilo, to byl právě hlavní ukotvený mazlící čas, ať chtěli nebo ne😉

Ph - takže ne, že by neuměli a nebývali, ale víc prostě moc nechtěli, nestáli o to být v baráku. Celé léto jsme měli v obýváku otevřené francouzské okno, ale psi prostě dovnitř nešli, ani když jsme leželi na gauči, protože jim bylo horko a raděj leželi z druhé strany za barákem. Taky i přišli, když zjistili, že tam jsme, obešli konferenční stolek, nechali se podrbat a zase odkráčeli. Možná byla chyba víc je to neučit, protože to byli mí první psi(osobně) tak mi úplně nedošlo, neměla jsem zkušenost, že by to pak mohl být problém. Tak nějak jsem předpokládala a vidím, že to asi každý, že když je pes starý a i třeba nemocný, uchýlí se do toho baráku. U nás to bylo opačně, čím byli starší, tím tam chtěli míň. 

Mám psy bytové, psy útulkové a psa čistě z kotce vzaného, v bytě nezvyklého. A toho z těch všech můžu směle dát jako příklad teda.

Ohař, myslivecký to pes, v kotci chovaný - tedy čistě venku. Furt jen venku. Když přišla k nám,  byl to pes, který si s přehledem ustlal na jehličí a chrápal, protože nic jinčího ta fena neznala, o lidi a lidskou společnost  rozhodně víc, než  nestála. Musela se naučit, jak bydlet v bytě. Naučila se to (dřív než to, že potřebuje lidi 🙂 ). A pak  velmi rychle a velmi ráda vyměnila jehličí za gauč. Pamatuju si, když jsem si ji  cvakla, jak tam prvně spí, spokojená , uvolněná. (to by myslivec čučel, jsem si tehdy říkala) . Pak jsme se i se psy přestěhovali na venkov, k domečku se zahradou. A…….světe div se, i tenhle původně psí Mauglí, jak jí říkáme, pes tu zahradu si užívajíc ze všech těch tří psů nejvíc, začne po nějaké době trpět, jak mi říkáme “Venkovkou” nebolí stojí u dveří a moc chce jít domů. Někdy i zapláče, že byla světem a smečkou opuštěna a zapomenuta 😀 a že se chce jít taky válet na ten gauč. 

A ano- když je pes nemocný, nemusí být ani starý, stačí pěkně rozjetý psincák, tak to, že je doma nebo venku, je myslím pekelný rozdíl

Tak u nás byl cíl, aby pastevec byl venku. Proto ho máme, aby mě hlídal. Předpokládala jsem, že většinu času tam s ním budou holky a úplně sám bude vlastně jen přes noc. A domů jen na chvíli na pomazlení, že tu nebude chtít být.
Výsledek: je sám jen přes noc, nemá s tím problém. A doma je v době snídaňové, posnídaňové (rozuměj celé dopoledne když to jde), předvečeřové+večeřové+povečeřové (=co zalezu domů, jsme tu všichni). Nu což, vždyť je náš a je fajn tu spolu být. Právě se štěnětem zápasí o žužláka ❤️

A to je právě asi i ono. Kotcový psi, psi kotcoví, co se dostali do útulku, psi, co byli celé dny jen sami v zahradách…dají cokoliv za to, aby byli s člověkem, aby jim někdo projevoval lásku, prostě měl je rád. Sestřenka měla útulkačku taky a nebylo vděčnějšího psa. Jenže: mí psi měli té pozornosti od štěňátek tolik, že jim zřejmě lezla už krkem. Panička s nima byla doma, tedy v zahradě, byli jsme sami, muž nebyl doma skoro vůbec, byli jsme jen my spolu, takže i když jsem mohla být doma - co bych tam sama dělala, byla jsem s nima raděj v zahradě. Takže těch osum hodin, co jsou lidí v práci, jsem byla s nima a další hodiny, co jim lidi pak věnují, jsem byla s nima. Jediná doba, co jsem s nima nebyla, bylo mé jídlo a třeba úklid baráku. A noc. 

“takže ne, že by neuměli a nebývali, ale víc prostě moc nechtěli, nestáli o to být v baráku”

lesnížínka, nepochopila jsi podstatu mého  příspěvku. Tví psi byli naučeni, že pro ně to lidské doma NENÍ doma, šlus, tečka, bodka. A proto nelze poctivě argumentovat, že tam být nechtěli. Nic nehodnotím, nesoudím. Jen konstatuji.

Já jen musím zmínit, že pokud má člověk psa pouze venkovního, tak hlavně v zimě si vůbec nemusí všimnout, že pes má nějaký zdravotní problém. Jsou prostě dny, kdy se v zimě vracíte z práce za tmy a rozhodně neprohlížíte psa denně tak dokonale, abyste všechno podchytili. Třeba taková pyometra u feny. Často se to zjistí, až má fena nějaký výtok a to už někdy může být i pozdě. Nebo různé bulky, ze kterých se vyklube rakovina. A nakonec v dnešní době i klíšťata. Nevěřím nikomu, kdo má čistě venkovního psa, že ho denně prohlíží a vybírá mu breberky z kožichu. A proto já mám psy doma, i když manžel byl také zastáncem toho, že pes má být celoročně hlavně venku, i když spát chodí domů.

Ono je to asi pes od psa, moji psi vždycky mohli do baráku, i když spí venku v kotci (ne jako malý štěnda), ale minulej pes to měl stejně jak psi u lesnizinky, přišel, okouknul a hned za 10 minut ven, současnej pes je zas v baráku pořád, přitom stejný režim, ale není tak hlídací, tak asi nemá potřebu být venku.

Toto je veľmi individuálne. Naša moskováčka chodí dnu a von ako ona chce - keď kúrime a je jej teplo pýta sa von. Keď jej je smutno a chce byť s nami pýta sa dnu. Kým sme mimo domu je vonku - na rohožke pred dverami - koterec máme už iba ako skladovací priestor. Keď sme vonku my je s nami von stále - kľudne bude ležať pol dňa pri mne medzi hriadkami kým robím v záhrade. Dcérina - hladkosrstá ADHD kríženka - žijúca od šteňaťa s nimi v byte - u nás chodí urobiť kolečko okolo stola a fukotom von - celé dni behá od plotu k plotu potom ľahne kde príde a pokračuje. V podstate sme sa minule zhodli, že toto je práve ten pes, ktorý by mal byť na záhrade - tam je proste evidentne šťastná a spokojná. A je to hladkosrsté čudo - bývame pod Tatrami teda vieme čo je zima. A tejto neriadenej strele evidentne ani tá zima nevadí. Okrem toho inštinktívne si nájde miesto, kde jej to vyhovuje - ale je fakt, že u nás majú veľký pozemok - miest na leháro dosť - dreváreň, seník, koterec (absolútne ignorovaný), rohožka (vetbedka) pred dverami. A ak sa pýtajú dnu tak idú aj dnu. 

Lenocka:

Tak u nás byl cíl, aby pastevec byl venku. Proto ho máme, aby mě hlídal. Předpokládala jsem, že většinu času tam s ním budou holky a úplně sám bude vlastně jen přes noc. A domů jen na chvíli na pomazlení, že tu nebude chtít být.
Výsledek: je sám jen přes noc, nemá s tím problém. A doma je v době snídaňové, posnídaňové (rozuměj celé dopoledne když to jde), předvečeřové+večeřové+povečeřové (=co zalezu domů, jsme tu všichni). Nu což, vždyť je náš a je fajn tu spolu být. Právě se štěnětem zápasí o žužláka ❤️

Tak já to s pastevcem vidím následovně…. je to můj osobní strážce a tak musí být se mnou… co by mi byl platný venku ve chvíli, kdy by třeba že sklepa vylezl nějaký bubulák.

Ale je teda fakt, že pokud by si Gina měla vybrat, tak by v noci asi byla raději venku a pracovala by na naší bezpečnosti a pak teda věřím, že by ráno přišla dom, plácla sebou na gauč a chrupala… bohužel v tomhle na výběr nemá, aby štěkotem nerušila sousedy a tak jí vlastně nutíme spát doma….asi kdybychom bydleli někde na samotě u lesa, tak bych jí to umožnila resp. měli bychom psí dvířka… tedy v Ginině případě spíš dveře a mohla by si ve dne v noci chodit a pobývat dle libosti. 

hmn:

“takže ne, že by neuměli a nebývali, ale víc prostě moc nechtěli, nestáli o to být v baráku”

lesnížínka, nepochopila jsi podstatu mého  příspěvku. Tví psi byli naučeni, že pro ně to lidské doma NENÍ doma, šlus, tečka, bodka. A proto nelze poctivě argumentovat, že tam být nechtěli. Nic nehodnotím, nesoudím. Jen konstatuji.

Tak. Myslím, že to je asi nejlíp vystiženo. 

Já jsem tu kotcovou Taliprdnici dávala jako příklad toho,  že i ten pes co nikdy nebyl uvyklý být venku, se dá navyknout na to, aby byl prostě součástí domova, aby byl zvyklý být s ostatními uvnitř, neb  se toto naučila i když o nás nestála. NESTÁLA tedy = takže žádné  

…dají cokoliv za to, aby byli s člověkem, aby jim někdo projevoval lásku, prostě měl je rád.

Nic takovýho, to my jsme ji učili být součástí smečky. Ten argument je právě naprosto mimo. 

I když to nejspíš není na mě, ale všeobecně, u nás se opravdu každé ráno psům probíraly kožichy, místečko po místečku, protože klíšťat neúrekom, když jsme byli denně v lese. Našla jsem všechno, kdejakové bradavice a pod. s tím nebyl problém. Kluci to měli jako muchlování, měli to rádi, byl to náš rituál. Jinak…nic by mi nepomohlo, kdybych měla fenu doma a v noci pyometra, nebo obrácený žaludek, co hrozí u berňáků…protože mě nevzbudí ani dělo. Telefon mám prakticky u hlavy, 50-100cm cca(vím není to zdravé, ale musím ho mít po ruce, mamka je sama) Dneska nad ránem mi zvonil, přišla SMS a co myslíte? Nic🙄 neslyšela jsem, protože jsem zrovna znovu zachrápala. Nejspíš by to anin té mamce nebylo nic platné👎

Zrzavci chápu, ale ty přece taky. Nestála proto, že to neznala, že to nikdy jako pes nezažila, že jí někdo mazlí atd. To se určitě musela naučit, to je jasné. Ale pak už o to stála určitě, když poznala, jakové to je. Jenže mí psi opačně. Mazlení měli, až zdrhali a proto o to být všude tam, kde jsem já už ani moc nestáli. Čím byli starší, tím míň. Když byli mladí, leželi poblíž toho, kde jsem pracovala, přicházeli nechat se pohladit. Jako už starší lehli k baráku a sem tam mrkli, kde jsem. Musela jsem si je přivolat, nebo za nima zajít. 

To bylo všeobecně, protože já s tou pyometrou zkušenosti mám. Mě teda vzbudí i pípnutí mobilu, proto ho na noc vypínám, když nemám nic domluveno. To bude asi pozůstatek z doby, kdy byly děti malé a vzbudilo mě každé kníknutí. To má asi každá ženská jako matka tak nějak v hlavě. Třeba včera mně kamarádka o tom porodu psala jen na messenger a ačkoliv jsem spala jen asi hodinu, hned jsem se vzbudila.

Orionka:

Život se mění. Dřív na vsi lítala banda dětí a s nimi střední psíci špicoidního typu. Dnes děti sedí u počítače a psi se nudí u boudy. Když si psi sednou, bude lepší, když budou dva.

I když podobně uvažovali sousedé. Nejdřív jeden pes v kotci v sousední zahradě, se souhlasem majitelů. Když tyto to přestalo bavit, šel pes přes den do domu a odpoledne na zahradu. Teď mu pořídili kamaráda ( asi dělal v domě neplechu),  aby mu nebylo venku smutno a zavřeli je do nového fešáckého kotce. Oni si tam vyprávějí pohádky : jeden štěká, druhý vyje.

Věřím, že to by nebyl váš případ, ale zkušenosti spolků jsou asi všelijaké. Nějak jsem to zamotala, myslím, že rozumný pobyt psa na zahradě, rozumně vybrané plemeno, není nic proti ničemu.

Cituji sama sebe, protože k tomu chci dodat :

Problém je v tom, že lidi na vesnici byli dřív ( a ti původní jsou i dnes ) venku na zahradě, v humně atd. celé dny a pes byl s nimi. Dnes lidi z města postaví domeček a chtějí na zahrádku psa, kočičku……Ne do domečku, na zahrádku, když ji teď mají. Ráno odjedou do města do práce, pes (psi ) v kotci. Večer přijedou, psy pustí, ale lidi zalezou….jiné starosti než pes ( večeře, úkoly, televize ). Psi si lehnou ke dveřím, aby posléze byli zase zavřeni do kotce. Přece se proběhli. V neděli to není lepší. (Jsou to velcí psi - mezi retrívrem a ohařem )

Souhlasím. A podle mě to má i spojitost s tím věčně opakovaným, že voříšci jsou zdravější. Protože dřív právě byli všichni (většina) ti voříšci venku a zas tak moc se neřešili. Takže ne že by problémy neměli, ale nikdo je moc neřešil/řešit nechtěl. Zato když už si někdo pořídil PP psa, tak si ho většinou hleděl víc. Bavím se o době 30let zpět a víc, snad chápete jak jsem to myslela..

Lenocka:

Souhlasím. A podle mě to má i spojitost s tím věčně opakovaným, že voříšci jsou zdravější. Protože dřív právě byli všichni (většina) ti voříšci venku a zas tak moc se neřešili. Takže ne že by problémy neměli, ale nikdo je moc neřešil/řešit nechtěl. Zato když už si někdo pořídil PP psa, tak si ho většinou hleděl víc. Bavím se o době 30let zpět a víc, snad chápete jak jsem to myslela..

Ano, dodneška to u nás na vesnici hlavně u starších lidí vidím pořád, 70ti letýho člověka už asi nikdo nepředělá, ale těch psů je mně někdy až líto, když je slyším, jak brečí kdesi vzadu na zahradě zavření v kotci už od štěněte.

chodec:

Všem moc děkuji za povzbuzující příspěvky, tak asi nejsem úplně divná. My měli psy venku vždycky, i když oproti mému dětství jsem mnohé vylepšila. Psi jsou vždycky aspoň 2, což se diametrálně liší od toho, kdy je pes jen jeden (několikanásobná vlastní zkušenost). Samozřejmě mám k dispozici i teplé zázemí, kdyby něco (nemoc, ohňostroje, …), kde bych se psem mohla případně i nocovat. A podmínkám podřizuji i výběr psa - větší zvíře, teplý kožich. Snad tedy ke mně zabloudí opuštěná psí duše, která mnou nabízený domov ocení…

Upřímně, ač jsem člověk, co má psy v režimu bydlení doma s celodenním přístupem na zahradu, tak určitě nemám nic proti čistě venkovními režimu psů samozřejmě při zajištění všech potřeb psa ať už fyzických a nebo i psychických….  a při správném výběru psa bude útulkáček určitě vděčný za to co nabízíte, že bude mít svoje doma.