Psi na zahradě - opravdu je to dnes všude bráno jako trápení

Tak asi spíš záleží na typu psa,kterého plánujete. Velkého chlupatého psa zvyklého venku asi nebude problém adoptovat, krátkosrstého psa bez podsady,staršího psa s nějakým zdravotním omezením, psa alá plemeno vázané na člověka, malé plemeno atd.  vám na zahradu asi opravdu nikdo nedá

Narážíte na podmínky různých spolků. Mrkněte se na opravdu útulky, zpravidla ty městské takové podmínky nevyžadují. 

Já teď koukám hodně po útulkových psech a každý tam má napsáno tedy často něco jiného….občas vidím i psy, u kterých je uvedeno, že může být i celoročně venku, je to především u velkých psů severského typu.

Mí psi, berňák a samojed, celoročně na zahradě, doma se jim ani moc nelíbilo, i když jsem je nalákala, nevydrželi dlouho, protože venku, venku by jim mohlo něco utéct😉 Žádný kotec, volný pohyb na hektarové zahradě, dvakrát denně prochajda, ráno cca 1.5 kilometru jen venčící, kolem psích kamarádů na dvorkách, odpoledně velká, po lesích 6-12km. Všichni kdo nás znali říkali, že mí psi se mají jak v ráji. Takže asi tak. 

🙄

Já si myslím, že to je pes od psa…a bavme se tedy o psech, kteří jsou fyzicky uspůsobení pobytu venku.

Mám doma podobnou sestavu, jako výše zmiňovala Lesnížínka…dva psy a z toho jeden berňák. Mého berňáka s pyrenejkou vypustím na zahradu, dojdu do obýváku, sednu si a berňucha škrábe na dveře a chce dom. Jako ano, pokud budu celý den na zahradě, tak tam bude se mnou, ale pokud tam není nikdo z jeho lidiček, tak tam být sám nechce…a to není sám, má tam druhého psa.

Jasně možná to může být dáno režimem, ve kterém štěně vyrůstá. Já mám psy odchované v posteli…gaučáky…pyrenejka je taky ráda doma, ale když je dobrá konstalace hvězd a počasí tak akorát, tak vydrží venku sama i několik hodin…je to sice vyjímečně, ale občas se to stane, někdy tráví venku i velkou část v noci…pokud tedy nemá štěkavou a neruší sousedy a asi by nebyl problém, pokud by měla spolubydlu podobného ražení, převést jí do čistě venkovního režimu, ale tak pořád se tady bavíme o pastevci…v případě našeho berňuchy je to sci-fi…

Jsou i psi, kteří byť odchovaní v posteli a závisláčci na svém člověku, tak nakonec v určitém věku se přestěhují ven, aniž by je k tomu někdo “nutil”…to je třeba případ mojí kavkazandy. Odchovaná jako postelové štěně…i v nové rodině spala se svým mladým páníčkem v posteli, nehnula se od něj na krok a dneska už jde domů jen na návštěvu. Je spokojenější venku. Ale to si vybrala sama…přestože vyrostla jako domácí gaučák, ale to se rozhodně nedá říct o každém psu.A zase…je tady to specifikum…je to pastevec.

Myslím, že když si člověk vybere v útulku psa, který byl zvyklý venku, který není zas až taková přílepka na člověku, tak za velkou zahradu, psího parťáka, teplou boudu, dobré papkání a pozornost člověka bude neskonale vděčný…ale jsou i psi, kteří budou venkovní jenom proto, že jim nic jiného nezbude a kdyby si mohli vybrat, tak raději budou se svým člověkem bydlet doma. 

Je to věčné téma…venkovní pes…a jestli je takový pes šťastný, tak to závisí na mnoha faktorech a není to jen péče jeho páníčka a podmínky v jakých žije, ale i povaha konkrétního jedince. Myslím, že se to prostě nedá tak jednoduše paušalizovat. Co pro některého psa může být ráj na zemi, tak pro jiného to nemusí být šťastný život…a to i když je to velký pes medvědoidního typu. 

ona se lesnížínka z takové debaty v podstatě vyautovala, neboť, alespoň tak psala, jí štěňata první rok nesměla překročit práh domu - jako směrem dovnitř. V takovém případě je debata tohoto typu o ničem…..

No jistě, mohla jsem tady básnit o tom, jak se štěňátka batolila po baráku, vždyť na sítě se dá nažvanit kde co. Ale proč bych to dělala? Chtěla jsem psy na zahradu, aby tam byli spokojení se mnou, v létě v zimě, jinak bych si pořídila čivavy. Rozhodně nezměním názor, protože se to někomu nezdá. Měla jsem šťastné spokojené psy, kterým byla panička neustále k dispozici,  jen neleželi u telky, to je pravda. V té době skoro ani já, nebyl čas.  Pes z útulku, který strávil většinu života na zahradě v kotci, může být se psím kámošem volně v zahradě v sedmém nebi. Psi nemuseli být doma, protože já jsem byla minimálně 8, v létě spíš 10h denně v zahradě. A pak byli rádi, že spí. Naprosto jiný režim, než tu má většina psů. Takže ne, nelze to srovnávat, ale ani z této strany. 

Ne, to není argument, to je prostě holý fakt. Měla jsem natočit, jakový cirkus dělal samík, když musel být jako špatně chodící za bouřky schovaný pod pergolou(kde normálně trávil celé roky) Jenže jako dědula tam být nechtěl, nedokázal už pochopit, že když leje, musí být někde schovaný a že pod pergolou fakt není doma. Nakonec jsem byla nucená hodit na něj pod stromem velkou folii a ležet tam pod ní s ním. Ne, že by o to stál, ale chtěla jsem mít jistotu, že mu neodletí a nezmokne. 

No myslím, že spousta venkovních psů by oblízla všech deset, aby se mohli mít jako psi Lesnížínky… to teda o tom ani potom.

Jde spíš o to “ nechtěli být doma” myslím, že bylo poukazováno na to, že její psi jako štěňata a mlaďoši nic jiného než venkovní režim nepoznali a bez ohledu na to, že to byli pesani spokojení je tady ten fakt, že spousta psů, kteří nevyrůstali doma, kteří byli od mala venku, se potom doma moc necítí a ano nechtějí být doma a chtějí ven. Prostě z tohoto pohledu se prostě nedá objektivně posoudit, že to že doma být nechtějí není z velké části ovlivněno daným režimem resp, tím na co jsou psi zvyklí.

Těžko říct… a teď to opravdu nemyslím jako rýpání.. pokud by byli takoví psi vypiplaní v domě jestli by následně doma být chtěli a nebo ne. 
Určitě se shodneme na tom, že pokud je pes čistě venkovní a doma se následně necítí moc komfortně a chce ven, tak v případě potřeby nemoc nebo nějaká pooperační péče může být následně problém.

Myslím, že tady zůstává ta základní otázka, zda je nějaké týrání mít psa v čistě venkovním režimu a budu se opakovat… z mého pohledu nelze říct, že pokud je pes chlupáč s podsadou, který prakticky pobyt venku zvládne bude venku spokojený i po psychické stránce, myslím, že mezi to nelze dát rovnítko. Třeba moji berbeři se mnou byli na zahradě celý den, ale večer se se mnou rádi svalili na gauč k televizi, nalepili se na mě, přitulili se a drželi jsme se za packy, ale třeba pokud by ti samí psi byli už od štěňat venku, tak by třeba taky později doma být nechtěli a vyhovoval by jim venkovní režim a byli by spokojení a šťastní.

Myslím, že jedině pokud má pes skutečně na výběr, tak snad může být objektivně posouzeno, co mu vyhovuje.

Moje pyrenejka u chovatelky byla v režimu… chovatelka měla vytápěnou místnost, kde se štěňata narodila, kde vyrůstala a ze které byl přímý vstup do venkovního výběhu, takže od určitého věku měla dveře do této místnosti dokořán a bylo čistě na nich, jestli budou uvnitř a nebo venku, na noc brala chovatelka štěňata do domu, aby je měla pod kontrolou. Když jsem si pyrenejku v květnu přivezla, tak naše domácnost už byla v režimu, kdy byly celý den otevřené dveře do domu a první tři dny to vypadalo, že jsme si pořídili venkovního psa… do domu vůbec nešla… zoětně si myslím, že to ale bylo spíše tím, že jako malá měla problém se vstupem do neznámých prostor… na pobyt v domě jsme jí nenutili, akorát teda na noc jsem jí odchytla a spala v domě… no a po těch třech dnech se domů nastěhovala. Kdyby se rozhodla bydlet venku, tak by jí k bydlení doma nikdo nenutil… jako jasně taky to asi nemusí být úplně objektivní, ale myslím, že zrovna v tomto případě ten výběr byl opravdu jen a jen na ní a přestože jako štěndo nebyla moc kontaktní, spíš nás měla u zadele, takže nelze říct, že by se domů nastěhovala proto, že by byla nějaká  závislačka na lidech, tak přesto si vybrala bydlení doma.

Ono i krátkosrsťáci a psi spíše menší mnohdy vyhledávají venek. Narážím na Flokyho. Na chalupě chtěl zásadně spávat na zápraží na lavici. Zápraží je samozřejmě pod střechou.

No a u svých pánečků, tj. u mých příbuzných, většinu dne trávil na zahradě a byl tam rád, to vím. Ale na druhou stranu je pravda, že na něj třeba přišla lenivá a šup - už byl buď se mnou v posteli, nebo s tetou na gauči. Myslím, že kdyby se spočítala ta část jeho života, kterou trávil venku, tak by to bylo percentuelně víc, než kolik trávil v baráku.

lesnizinka:

No jistě, mohla jsem tady básnit o tom, jak se štěňátka batolila po baráku, vždyť na sítě se dá nažvanit kde co. Ale proč bych to dělala? Chtěla jsem psy na zahradu, aby tam byli spokojení se mnou, v létě v zimě, jinak bych si pořídila čivavy. Rozhodně nezměním názor, protože se to někomu nezdá. Měla jsem šťastné spokojené psy, kterým byla panička neustále k dispozici,  jen neleželi u telky, to je pravda. V té době skoro ani já, nebyl čas.  Pes z útulku, který strávil většinu života na zahradě v kotci, může být se psím kámošem volně v zahradě v sedmém nebi. Psi nemuseli být doma, protože já jsem byla minimálně 8, v létě spíš 10h denně v zahradě. A pak byli rádi, že spí. Naprosto jiný režim, než tu má většina psů. Takže ne, nelze to srovnávat, ale ani z této strany. 

Tak toto jsem vůbec nevěděla - že jsi pesany ani jako štěnda neměla doma. Je to Tvoje věc a nemíním se do Tebe navážet, a i chápu, že Tvoje plemena byla právě ta více venkovní. Ale že jsi ani štěníky nepochtívala doma…no, moc to nechápu. Jsi přece taky mazlič a např. mně dělalo vyloženě dobře u srdce, když se Flokáč jako štěndo mi stočil v klíně nebo si lehl v posteli na mě.