Dobrý den,mohla bych se vás zeptat coje lepší do domu na mazlení, kocour nebo kočka? Ušlechtilá nebo ne?
toto žádnou jednoznačnou odpověď nemá
u šlechtěných tomu můžeš jít naproti výběrem plemene
( např. zde : https://hobbio.cz/nejpritulnejsi-kocky/)
a výběrem kotěte chovatelem, s požadavkem “mazlivé”
ale jistota prostě není, každá kočka je individualita
když chcete mazlivou kočku musíte vzít mazlivý kotě. všechno ostatní je bezvýznamný detail.
A tak zase vemte v potaz meziplemenné rozdíly…
Jako jasně - základ je mít vymazlené kotě. Ale myslím, že je třeba rozdíl v temperamentu a i mazlivosti např. orientálek a MCO. MCO zmiňuji proto, že jednu mám. Líbí se mi, jako že hodně se mi líbí egyptská mau. Ale u těchto koček se já bojím jednak toho temperamentu a pak i jejich hlasových projevů.
Elsa splňuje:
a) kontaktnost - např. se všemi mými návštěvami - ty obvykle přímo okupuje, motá se pod nohama atp.
b) nízkou mňoukavost 🙂
c) mazlivost plus mínus = přijde, když se jí mazlit chce
d) klidnost až flegmatičnost
Kdyby nebylo těch dlouhých chlupů, tak pro mě je to fakt ideální plemeno. Ona je schopná prochrápat snad 22h denně. Z toho ji chytne rapl, a roztahá všechny hračky po bytě, u toho lítá jak splašená, ale ten rapl trvá třeba 20 minutek.
No a kotě od vesnické micky - to je dle mě strašně variabilní. Fido je klidný, důstojný. Kuky je hračička a kdyby mohl (= kdyby měl k dispozici mě pořád), hraje si snad permanentně (a to mu táhne už na osmý rok; panebože to to letí!).
Bodlinka:když chcete mazlivou kočku musíte vzít mazlivý kotě. všechno ostatní je bezvýznamný detail.
Přesně ! 👍👍👍
Děkuji. Jenže to by chtělo známost protože si myslím že ty nejmazlivější koťata z vrhu budou rozebrany přednostně. A může mazlivosti pomoct vykastrování? Sklidnit by se potom kočky měly.
Ne. Zklidní se - ale to stejně až časem. A na mazlivost to nemá vliv vůbec - to je prostě vrozené. Stejně jako u králíků a koní.
Bodlinka:když chcete mazlivou kočku musíte vzít mazlivý kotě. všechno ostatní je bezvýznamný detail.
toto si dovolím trošku rozporovat
jednak mohu odkázat na tuším poslední díl pořadu kočka není pes, kde reklamovali ztrátu mazlivosti
a vzpomenu na Terinku, co jsem se ji nanosila v náručí, jako malé kotě, mazlina umazlená….a jak rostla, tak objevila jiné zájmy a na mazlení už zbývalo času pomálu. A jak uměla být protivná, když si na ni člověk sáhl když ona neměla náladu. Dovedu si docela představit, jak by to byla problémová kočka, pokud by byla jen bytová.
Já se tedy musím přiznat, že mladšího mám velmi mazlivého.
Ale starší nebyl, když jsem si ho pořídila moc mazlivý - bylo to poslední kotě a bylo hodně stydlivé. Trvalo to, téměř čtyři měsíce něž se sám přišel pomazlit a získal si ke mě plnou důvěru. Nyní mám mazlivého kocourka, který se v mazlivosti vyrovná malému a nechá se sebou manipulovat.
Rozdíl mezi kocoury je ten, že starší nejde k cizím - ale mladší je více kontaktní a nechá se od cizích pohladit a většinou zůstane v místnosti.
Podle mého pokud si pořídíte socializované kotě - tak jakmile si k Vám kotě získá důvěru bude mazlivé.
Mám teď vykastrovaného kocoura sibiřského a je extrémně mazlivý. A já se musím přiznat, že je to docela otravné. Neustále se o mě otírá, vrní jak holub, když se nemůže otírat o mě, tak se otírá o všechno okolo, neustále mi leze na klín, šlape po mně, zírá mi zamilovaně do očí a kape mu z nosu ze slasti. Je to až moc intenzivní, dotěrné, nemůžu s ním manipulovat bez toho, aby se mazlil, jak mě vidí, letí ke mně, když ho pohladím, nemůžu se ho “zbavit”.
Takže i u mazlení, čeho je moc, toho je příliš. Před ním jsem měla taky vykastrovaného kocoura, polodlouhosrstého, vesnického křížence a ten byl teda distinguovanější. Na mazlení jsem si ho musela trochu naučit, mazlil se rád, ale nedotíral neustále.
Fikovnice:A tak zase vemte v potaz meziplemenné rozdíly…
Jako jasně - základ je mít vymazlené kotě. Ale myslím, že je třeba rozdíl v temperamentu a i mazlivosti např. orientálek a MCO. MCO zmiňuji proto, že jednu mám. Líbí se mi, jako že hodně se mi líbí egyptská mau. Ale u těchto koček se já bojím jednak toho temperamentu a pak i jejich hlasových projevů.
Elsa splňuje:
a) kontaktnost - např. se všemi mými návštěvami - ty obvykle přímo okupuje, motá se pod nohama atp.
b) nízkou mňoukavost 🙂
c) mazlivost plus mínus = přijde, když se jí mazlit chce
d) klidnost až flegmatičnost
Kdyby nebylo těch dlouhých chlupů, tak pro mě je to fakt ideální plemeno. Ona je schopná prochrápat snad 22h denně. Z toho ji chytne rapl, a roztahá všechny hračky po bytě, u toho lítá jak splašená, ale ten rapl trvá třeba 20 minutek.
No a kotě od vesnické micky - to je dle mě strašně variabilní. Fido je klidný, důstojný. Kuky je hračička a kdyby mohl (= kdyby měl k dispozici mě pořád), hraje si snad permanentně (a to mu táhne už na osmý rok; panebože to to letí!).
A tady bych chtěla pro zadavatele poukázat, že je to děsně individuální.
S fíkovnicí máme mainskou mývalí od stejné chovatelky (jiné vrhy).
Můj Willy je prakticky opak Elsy 😀 😀 až na bod c), celodenní válení se a fakt, že oba nenáviděli od mala česání.
Willy je kontaktní pouze se členy domácnosti a to i k nám musel nabrat postupem času důvěru. Návštěvy, pokud je velmi dobře zná (např bývalý spolubydlící) tak okoukává třeba 15 - 30 minut z povzdálí a pokud usoudí, že má zájem o kontakt, tak přijde, pokud ne, tak si někam zaleze a nechce být obtěžován. Na naši kočku si zvyknul k její nelibosti hned a museli jsme je rozdělit asi na cca 14 dnů, než si zvykla i kočka 😀.
Willy mňouká velmi často. Když přijdeme z práce domů, když vstáváme, když něco chce, když neví, co vlastně chce, stačí na něj promluvit a mňoukne zpátky. Nesnáší, když jsme každý v jiné místnosti - to chodí tam a zpátky a řve na nás 😀…když nemňouká, tak “vrká” jako holoubek. Prostě musí komentovat úplně všechno.
Mazlivý asi docela je, ale jak jsem již psala, pouze s námi a pouze, když se mu chce. Je to tank, takže když se vítá po příchodu z práce, otírá se tak, že je vám schopný i podrazit nohy, když nedáváte pozor 🙂.
A klidný rozhodně není. Je to plašší kocourek, spíše nejistý, naposledy se asi tři dny bál nové deky, jelikož byla smotaná v rohu místnosti…Občas se leká a bojí divných věcí a když čekám, že se něčeho bude bát, tak se toho zase nebojí vůbec. Jakmile mi spadne něco na zem, tak nadskočí metr vysoko a vyplašeně kouká co se stalo…Byl tedy takový už jako kotě v cca 5ti měsících, když jsme si ho brali. U chovatelky na cca 3h návštěvě přišel až na posledních 20 minut.
Nám to nevadí, ale věřím, že u lidí, kteří si často zvou návštěvy domů by to mohl být problém. K nám chodí prakticky občas jen rodina, nebo kamarádi, které zná z předchozího bydlení (a to většinou hrajeme deskové hry, tak nejsme hluční), takže je relativně v pohodě. Ale cizí lidi snáší dost blbě. Nikdo mu nikdy neublížil (no, v jeho očích možná veterinář 😀), ale prostě to má v sobě a je dost možné že kastrace (testosteron) to celé ještě zhoršila.
Takže koukejte nejen na plemeno, ale i na individuální povahu koťete.
Já mám Sibiře a hlavně kluci jsou jak na suchý zip, furt by se mazlili hlavně kastrát, ale ten to měl od narození, taky má přezdívku motor a ať přijdu kam chci, kde mají Sibiře, všichni se chtějí mazlit
Sibiřáci jsou teda asi extrémně mazliví, ale ty chlupy, ty chlupy….😟 To ani nejsou chlupy, ale mikrovlákna, která se vznáší všude, nejdou ani vyluxovat, lezou do očí, do pusy, po jednom mazlicím otření má člověk obalenou nohavici. Musí se ob den česat a vyčesávat. Mluvím teda o tomto období, kdy se zrovna líná, ale je to děs. Do domu nic moc.
Můj předchozí kocour línal jen v takových cuckách a chomáčích, to se sebralo a byl klid. Ale to nebyl sibiřák.
To jsem si moc nevšimla, už podle standardu má mít Sibiř hrubší srst, holky v době línání češu max 1x za týden, fertilního kocoura musím teď i víc pudrovat, víc se masti a může dredati, to u holek moc neznám. Chlupy po bytě tak nějak normálně, řekla bych, že víc chlupů máme teď doma ze psa. Naše oblečení tvoří převážně černá
Před předloňskými vánocemi jsem psala,jak nám někdo nadělili zrzatého kocourka Emila a letos v lednu se u nás pro změnu objevila mourovaná kočička.Podezírám tedy Emila,že ji přivedl,že se u nás bude mít dobře.Hubená,ale nesmírně mazlivá,chovací,zrovna tak jako Emil.No už začínáme mít nedostatek rukou na chování a mazlení.
Tenurri:A tady bych chtěla pro zadavatele poukázat, že je to děsně individuální.
S fíkovnicí máme mainskou mývalí od stejné chovatelky (jiné vrhy).Můj Willy je prakticky opak Elsy 😀 😀 až na bod c), celodenní válení se a fakt, že oba nenáviděli od mala česání.
Willy je kontaktní pouze se členy domácnosti a to i k nám musel nabrat postupem času důvěru. Návštěvy, pokud je velmi dobře zná (např bývalý spolubydlící) tak okoukává třeba 15 - 30 minut z povzdálí a pokud usoudí, že má zájem o kontakt, tak přijde, pokud ne, tak si někam zaleze a nechce být obtěžován. Na naši kočku si zvyknul k její nelibosti hned a museli jsme je rozdělit asi na cca 14 dnů, než si zvykla i kočka 😀.
Willy mňouká velmi často. Když přijdeme z práce domů, když vstáváme, když něco chce, když neví, co vlastně chce, stačí na něj promluvit a mňoukne zpátky. Nesnáší, když jsme každý v jiné místnosti - to chodí tam a zpátky a řve na nás 😀…když nemňouká, tak “vrká” jako holoubek. Prostě musí komentovat úplně všechno.
Mazlivý asi docela je, ale jak jsem již psala, pouze s námi a pouze, když se mu chce. Je to tank, takže když se vítá po příchodu z práce, otírá se tak, že je vám schopný i podrazit nohy, když nedáváte pozor 🙂.
A klidný rozhodně není. Je to plašší kocourek, spíše nejistý, naposledy se asi tři dny bál nové deky, jelikož byla smotaná v rohu místnosti…Občas se leká a bojí divných věcí a když čekám, že se něčeho bude bát, tak se toho zase nebojí vůbec. Jakmile mi spadne něco na zem, tak nadskočí metr vysoko a vyplašeně kouká co se stalo…Byl tedy takový už jako kotě v cca 5ti měsících, když jsme si ho brali. U chovatelky na cca 3h návštěvě přišel až na posledních 20 minut.
Nám to nevadí, ale věřím, že u lidí, kteří si často zvou návštěvy domů by to mohl být problém. K nám chodí prakticky občas jen rodina, nebo kamarádi, které zná z předchozího bydlení (a to většinou hrajeme deskové hry, tak nejsme hluční), takže je relativně v pohodě. Ale cizí lidi snáší dost blbě. Nikdo mu nikdy neublížil (no, v jeho očích možná veterinář 😀), ale prostě to má v sobě a je dost možné že kastrace (testosteron) to celé ještě zhoršila.
Takže koukejte nejen na plemeno, ale i na individuální povahu koťete.
To je poměrně síla, že? Navíc Willy a Elsa mají stejného otce, pokud se nepletu…?
Elsa si v poslední době zvykla mě víc okupovat než dřív. Spává teď na polštáři mně za hlavou. Je to poměrně komické - pootočím se a koukám jí přímo do očí. To jsme takto na sebe koukaly onehdá z oka do oka, až ona vrkla a jala se svojí obří packou mi do mého oka sáhnout! 🙂 Samozřejmě bez vytažených drápů, ale ještě že jsem ucukla. Myslím, že v poslední době je o trochu víc mazlivější než byla. Jo a Else táhne na šestý rok. Přijde mi jako včera, když byla malé kotisko!
Někde jsem četla, že kočka dědí povahu vždy po otci - proto by se měl vždy chtít vidět otec. U nás prý podle chovatelky Igin je úplně povahově jako jeho táta.
To bych si netroufla tvrdit. Za mě je to 50 na 50.
Já si také myslím…
Chovatelka Elsy mi psala, že je Elsa celá máma - vzhledem tuplem a prý i popisovanou povahou.
Edit: Kdyby to bylo po otci, tak právě neodpovídá moje Elsa vs. Willy od Tenurri, kteří mají stejného otce.