Reaktivní pes?

fotečky-Killy se synkem Duxem,Gero,Gero na závodech,a Kříženec Kim

Anonymní:

Z toho mi vyplyva, ze kto chce psa ako partaka pre normalny zivot, nemoze robit sportovku. A inak mam to overene aj v praxi, a bol to aj moj nazor, takze  vlastne ste mi ho potvrdila. 

😲😲😲

Moc se mi líbí, hlavně Gero a Dux. Vám to teda taky sluší!😊

Mám pro knírače slabost, ale už si ho asi nepořídím.😔 Ale takový velký nebo i střední pepř a sůl…

Fram tedy určitě nějaký reaktivec není🤣. 

Pořád doufám, že až se zžije se svým velkým tělíčkem bude to lepší. Na place ho to baví a cvičí s velkou radostí, ale řekněte “ sedni” a tu vteřinu to určitě trvá. Vteřina je docela dost. U ovčouna než jsem to dořekla , už seděl. On třeba i žere velmi pomalu a tak pečlivě.😂Nebo nám dělala problém kladina, on je takovej širokorozchodnej, ale právě tím svým klidem to už krásně zvládnul.

Teď jsem koukala na výsledky mistrovství světa ve výcviku  briardů a velká hitparáda to teda není.😅

A paní s teriérama byla fajn, ona na mě zdálky volala, jestli jí je moji psi nezrakví a já že ne, ale že se k nám takhle vydaj  snad na sto metrů, to mě zaskočilo. Bejt to velký psi bála bych se rvačky, ale tady ne, věděla jsem, že se nebudou cítit ohrožený. On je hodně naučil starý Guča, který rozhodně není posera, ale je to velký diplomat ( asi taky ty geny marocký smečky, ze který vzešel,).

Doron-děkuji🙂

na té fotce je mi kolem těch 25-30let…

já mám pro knírače slabost,ale ta srst -trmování mě ničí-doslova-záda,zápěstí..

před 2 týdny jsem trimovala Dafču-poranní,před ranní a v noci jsem málem zešedivěla bolestí…

 velkej pepřák se mi líbí,ale…na to už není zdraví….

-jinak příhoda k pobavení

kamarádka s manželem u nás kdysi-manžel kamarádky mě měřil rozměry na knihovničku,a kamarádka si celou dobu hrála s Duxem-tím akčním křížencem…no a Gero seděl,seděl…seděl…furt seděl…kamarád natáhl ruku s metrem a -jemně ho dloubl(tukl) do hlavy-říkám mu-co blbneš?-a on-nic,zkouším,jestli je živej..🙂

k briardovi-strašně mě mrzí,že nevím kde to je,ale!!!

kdesi jsem viděla video s paní s briardem-paní taková milá fajn,a ona byla na tom videu táááákkkkščastná!!!!

 tam bylo tolik emocíí,bože za živýho boha si nevzpomenu co to bylo za závod-ale tolik štěstí a emocí radostnejch jak u té paní jsem snad nikdy před tím ani potom neviděla-bomba prostě!!!!

a všichni kdo ji na tom závodě viděly,jak si to ona i pes užívá-plavej briard,paní kulatej obličej,kratší sestřich,sympatická paní,

tak každej kdo ji viděl,tak to v něm muselo zanechat dojem   🙂 štěstí té dvojice-to bylo prostě něco!!!!

myslím,že to byl nějakej všestranej závod..pár let dozadu??

ale kdyby jste to viděla,jak byla ta paní štastná!!!!

a mám chut říct-o tom to je…

protože tu její emoci a radost a smích si pamatuju a budu pamatovat dlouho….

a Framík sám sebe doroste,je to ještě děcko takový psí🙂

 jo to video-poslušnost,myslím možná i obrana a rozhovor poté

To je hezký🙂!

Já asi nějaký zkoušky s Framíkem udělám, možná i na na nějaký závody půjdeme, ale hlavní je pro mě stejně ta radost ze spolupráce plus ten pocit, že je to dobrej a šikovnej pes, kterej by v praxi obstál. Jakože hlídá, poslouchá, asi by mě  budoucnu i účinně ubránil a ztracený vnoučata by v lese taky našel.😂

řekněte “ sedni” a tu vteřinu to určitě trvá

No tak lidi jako já, co žili s berberem Jackem, který měl reakční oblouk  nebojím se říct 4-5 sekund, tak ta vteřina je dobrej počin…. ne chápu, že se to nedá srovnat, ale jen si to představte… řeknete sedni… pes vyšle požadavek do dlouhodobé paměti a když máte štěstí a zrovna neproletí kolem moucha “jé… moucha😲” a nebo se pes mezitím nezamyslí nad nesmrtelnosti chrousta, tak si po těch 4 sekundách dřepne. V opačném případě chvíli stojí přemýšlí a pak se koukne na mě s otázkou “co jsi to po mně chtěla?”.

Přijde mi úsměvné jak je všecko relativní… pro vás sekunda dlouho, pro mě s Jackem by byla sekunda kosmická rychlost. 😎🙂

no,to právě nevím,když su tak tupá že si to nepamatuju….🙂

ale možné to je,jsem z toho byla tak vedle,že jsem to doma všem furt ukazovala🙂

Já vim, kdo to řekl, já to řeknu!

Jako…  můj pes vidí srnu a vybíhá okamžitě, tak nemůže mít reflexní oblouk 2 vteřiny.

Takže když budu učit na nějakou kořist, budu mít superpsa?

Teď když jsem koukala na Cruft a ten tanec s aghánem, tak jsem si říkala, to že je nějaký pes rychlý jak borderka ještě neznamená, že je taky chytřejší. 😀

Tak ja mám skoro super porovnanie viac menej v priamom prenose - naša moskovská madam - leňoch (aj keď viem o čom hovorí Sardullah - z nula na sto dokáže v istých situáciách vybehnúť za za 0,001 sekundy) a máme často na návšteve aj na strážení dcérinu kríženku huskyho a austrálskeho ovčiaka - priateľ ju nazýva iba “rýchlo a zbesilo”- čistý raketový pohon - neunaviteľná . Povely vie, ale udržať jej pozornosť dlhšie ako na dve sekundy - sci fi. Je to mega slniečkový pes, ale pre moju dcéru absolútne nevhodná voľba (no ale napriek radám a varovaniam si nedala povedať). Nedávno sme ju ale mali na stráženie cca týždeň a vyhodnotila som to, že obidvom im prospieva prítomnosť tej druhej - naša trochu musí pohnúť zadkom (občas aj chce 😊) a “rýchlosť a zbesilosť” sa naučila spomaľovať - odkukáva veľmi dobre. A ja sa neskromne tľapkám po pleci lebo sa naša naučila nebrániť si žrádlo (to bolo ozaj hororovité - jedine ja som mohla šahnúť jej do žrádla resp. vziať jej niečo z papule). Teraz dokážu tieto dve žrať pekne vedľa seba - vrcholným zážitkom bolo keď si vymenili misky - dcéra dala tej svojej super extra špeciál granule, ja tej našej to čo vždy - Som sa nemohla prestať smiať keď rýchlosť a zbesilosť stála nad miskou s útrpným výrazom a naša ju teda pustila ku svojej a išla zožrať tie jej extra granule.  A s “reaktívnou zbesilosťou” je to tiež iba o pomalých krokoch - dôslednosťou a pokojom majiteľa. Proste ja nereagujem na jej “tanečky” - ťažký nezáujem dám najavo (otočím sa jej napr. chrbtom) - keď sa skľudní pokecám a pohladkám - ak začne zas podskakovať okamžite ignorujem . Rovnako ako naša Sally - keď chce mať kľud s anglickou nadradenosťou ju odignoruje - ak sa  hrať chce tak na to pristúpi. A mne sa ešte osvedčilo pri všetkých psoch od mala trénovať žranie “na povel” - proste do misky sa pustíš až keď poviem - iste nepredlžujem to na dlho, ale trénuje to trochu držanie emócií na uzde. 

Já tady už druhý den nad tím co píšete přemýšlím v souvislosti s naší Tali. Ona má mega velký tělo, má problém ovládat sebe, svoje tělo, emoce. A myslím, že ne vždy je to u ní tý  o ochotě /neochotě poslechnout, že opravdu ona někdy potřebuje dobu, aby jí to doputovalo z hlavy do paty a zpátky. Něco proběhne a ona pak vytlemeně, jak to vymyslela přibíhá s tím, že je nejšikovnější, že to dokázala vymyslet.  To už mám vypozorovaný, je to jako by měla zahlcenej software.  Je to jiné chování, než když nastává ignor. Moje kamarádka se jí směje, že je jak brontosaurus, že by potřebovala ještě jeden mozek v zádech. No musel by ji někdo při tom vidět, ona je opravdu trošku retardér. 

Ten vjem, po kterém přijde reflex, je třeba nevýrazný. Když je to ten pes, co se na něj řve. Na řvaní by fungoval jinak. Nebo na fyzický kontakt. Což se ví. U Talinky, co ji furt pomlouváš!
Mimochodem mám dotykového psa, heč!!!
Fakt, od miminka reaguje skvěle na takovou blbost, třeba dotek pod krkem, jak tam lid psy plácá, tak můj pes “slyší” zastav. 🙂
Myslím, že to je ta kratší cesta - oči, nos a rovnou svaly. Než slovní povel (jaké slovo, jak výrazné, jakým tónem). 
Talinka musí být vlastně hodně chytrá, když i přes tu svou nevýhodnost to… takhle vymyslí!

To asi chápu… myslela jsem tu reakci - na normální intenzitu hlasu ten pes prostě nesedne, např. Ale na zařvání jo. Zrzavci to říkala o Talince.
Hodně mě zajímá, co byste, Ph, pověděla na tohoto psa, co s ním dělat. 

Jsou tupy jak patnik….Protoze i kdyz na ne rvou, nic je neuci…

No a takhle ona přesně začínala u myslivců  a mi se to - i díky přístupu mé druhé poloviny prostě nedaří úplně přepsat.  I proto, že má ty svoje výkyvy a že je opravdu trošku specifická, ale když se mi podaří ji nahodit - je to úžasný. Ona je jak zakletá princezna, abych to tak nějak nejlíp popsala. Nahodím ji, ona funguje. Člověk vidí navíc, jak jí samotný je v tom dobře, a jste z toho ščastná, protože je to na tom psu nádherně vidět,  hrozně si to užíváte, protože jste opravdu propojený a pak cvak- něco- nějaká schíza - a značně jinej pes. Už ne úplně cizí, jako to bývalo, už ne úplně ten pes, který nechce nikoho, nic, opravdu nic, ale je to jinej pes.  Je pravda, že za ty roky se už doba prohodila, že  to období jinýho psa je výrazně kratší a je jich míň, ale - a tady neumím fungovat já - mně to vždycky hrozně rozhodí. V tomhle nejsem “profík”, to se poctivě přiznám, hrozně špatně se mi to kouše, vidět toho psa takhle.