Dovolím se trochu rozepsat, neboť s Ginou jsem dost dlouho řešila něco podobného….nebude to ani tak návod na to “jak na to”, tak dobrá nejsem, ale spíš takové povzbuzení, že na konci tunelu je určitě světlo….
Tak nevím, ale tenhle problém není tak neobvyklý a to i u psů, kteří nejsou z nějaké osady, ale i u psů, které vychováváme od štěněte. A kolikrát se to probíralo i na fauně. Já bych dokonce řekla, že je to jeden z nejčastějších problémů…a problémů, které nejsou tak jednoduché na vyřešení. Není to jako naučit sedni…to psa naučím hned..ty pomalejší během pár minut, ale aby člověk naučil psa se chovat slušně a nedělat divadlo, když vidí jiného psa (a to se opravdu nebavím o agresivní reakci), tak to chvíli trvá….delší chvíli a i ty výsledky nejsou vidět teď hned, ale přicházejí tak nějak plíživě.
Defakto to samé jsem měla s pyrenejkou Ginou…jako štěndo dobrý…chodila se zdravit s pejsky na povel, hodně jsme socializovaly…no a pak madam začala ze štěněcího období přecházet do puberty a nastalo peklo…byla schopná předvést hrozný divadlo…zmítat se na vodítku, kňučet, vysokým hláskem štěkat, hopsat…no a čím víc “publika” tím větší divadlo. Musím říct, že jsem se snad nikdy takhle nestyděla, protože jsem samo domo vypadala jako majitelka nevychovaného spratka. Jasně ono se lehko řekne, že začínáme ve vzdálenosti, kdy ještě pes není přetočený a vnímá, kdy je možné ho návázat na sebe a učit ho správnému chování. Jo super…kvůli tomu jsme jezdili hodně do městského parku neboť tam musí být psy na vodítkách, takže distanc se dá v pohodě udržet…pes co jde po cestě se dá v pohodě obejít po trávě tak velkým obloukem jaký potřebuju, aby pes ještě neměl vypadlej mozek. Jenže ne všude to jde provozovat…nežijeme ve vzduchoprázdnu a při běžném venčení se může stát, že prostě na jiného psa narazíme v místě, kde si nemůžeme držet odstup který potřebujeme. Jo a v takové situaci jsem se já třeba i prostě otočila a šla opačným směrem, protože jsem věděla, že to nezvádneme…ono se líp pracuje s cizím psem za zadelí, než když máme jít proti sobě…to je z mého pohledu nejhorší, nejtěžší situce. Třeba jsem se i domluvila s druhým pánečkem, že půjdeme pomaleji a oni že nás předejdou a my pak uděláme otočku a půjdeme tam, kam jsme měli prvotně namířeno.není ostuda přiznat, že mám psa, který ještě není dovychovaný a že na tom pracujeme a zkusit se domluvit a situaci narežírovat.
Já mám třeba výhodu, že mám zahradu, takže venčení neřeším a prochajdy….no to znamenalo psa naložit do auta a dovést někam, kde můžu “trénovat”…kde se pohybují kontrolovaně psi a kde je dostatek místa. A i to se ne vždy podařilo. Resp. ta moje pastevecká potvora se naučila, že když je v klidu a dělá jakože nic, tak se k cizímu psu dostane blíž…a jako jo…o to nám teoreticky jde…zkracovat tu vzdálenost, jenže problém byl u pyrenejky odhadnout, kam až je to ok…protože její reakce byla jak to popsat …z nuly na sto ihned…v jednom okamžiku se chovám slušně a v dalším…bez varování..dělám divadlo.
Jako všichni tady víme, že Sardullah není žádnej kynologickej talent…tak se s tím mořila hodně dlouho a pořád trvala na tom, že nebudu chodit kanálama, když uvidím psa…tohle mi fakt stačilo těch pár měsíců, co jsem řešila problém se Sárou a je to teda děs a běs….no a přijde mi, že i když jsem se snažila, tak se začalo dařit spíš tím, jak Gina dospívala a jak ta puberta odcházela.
Nemám žádný návod pro tazatele…tenhle problém se psem mi totiž přijde hroznej…obzvlášť když má člověk óbr psa a bohužel to pak je i o fyzický síle …protože i takovej třeba osmiměsíční mlaďoch už váží dost kilíček a pokud je urputnej a fakt se do toho položí, tak je to přeci jen záhul. Nicméně chci říct, že po zkušenosti s pubertou mojí pyrenejky a celkově po zkušenostech s ostatními mými psy, se mi nejvíce osvědčila trpělivost…neházet flintu do žita, když hned nevidím pokrok, být důsledná a trvat si na svém…a je to otravný a je to děs a procházky jsou za trest a ….ale když člověk se psem pracuje a vytrvá, tak se začne blýskat na lepší časy. Nejdřív to jsou takový vlašťovky, že najednou se pes na procházce chová slušně až si říkáte “tvl…kdo jsi a co jsi udělal s mým pse” a pak se ten poměr mění, že postupně začnou být výjimkou ty dny, kdy je to na prdlačku, kdy se nedaří"
Takhle …ještě minulý týden bych prohlásila, že teď když už jsou mojí pastevecký potvoře 4 roky, tak je to fajn…a nehroutím se z toho, když potkáme psa, protože vím, že holka se umí chovat slušně…až mě to někdy překvapí, že to v nějaké situaci, kdy si nejsem jistá a vlastně očekávám nějaký problém, jde všechno hladce a v klidu. No a hle…minulý týden jsme cestou z prochajdy potkali pejska..voříšek se starší paní..pes se choval slušně, neštěkal jen koukal…chodník dost široký, abych s oběma “medvědy” v pohodě prošla…no a ta potvora začala bláznit…no nebudu kecat, jak jsem to nečekala, tak jsem asi tři kroky za ní popoběhla. Což chudáka paní docela vyděsilo…pejsek ani nebyl její, jen ho venčila…bála se, že jí neudržím. Bohužel je to cesta, kam chodíme povětšinou večer třeba až po osmý hodině a žádnýho psa tam nepotkáváme, tak bych řekla, že asi to byl ten důvod…jako ani by mě nenapadlo, že může nastat problém…no prostě musím být daleko víc jako Nick Carter “vždy ve střehu”…
Hlavně se pejskům nevyhýbat…to je cesta do pekel. Teda třeba jo…na nějakou klidnou prochajdu, ale dělat i vycházky trénovací ve vhodném prostředí a s pejsky…aby se to co nejvíc “ochodilo”. A ten cvičák mi přijde jako dobrý nápad, tam bude pes zahlcen přítomností ostatních psů…a naučí se pracovat, reagovat, poslouchat i v přítomnosti jiného psa….nebo si alespoň myslím, že slušný cvičák by tomu mohl pomoci.