Reaktivní pes?

Až budete mít psa na sebe dobře navázaného a budete mít základy poslušnosti, půjde to lépe.

Nejdřív ho naučíte klidu, když psi budou ve větší vzdálenosti, pak se můžete postupně přibližovat.

To Vám ta trenérka určitě vysvětlí.

Myslím, že to bude běh na trochu delší trať, je pravděpodobné, že pes v osadě trávil víc času se psy než s lidmi.

Já moc neporadím, sama se po dekádách se psy “potýkám” s podobným případem. Jen s rozdílem, že můj útulkáček byl pořízen jako cca 2měsíční štěně, je to echt povaha. Doma netvora máme necelé tři měsíce. Zkušený člověk si řekne “pchhh, štěně, to si na sebe navážu, dám mu základy poslušnosti…” Stejnou představu jsem měla. Ovšem s tímhle elementálem je všechno jinak. Agrese (jakože tvrdá) při používání nějakých tyčových nástrojů (koště), hlučných nástrojů (vysavač, fén). Téměř přes kopírák co zadavatel popisuje u chování už staršího útulkáče. Lidi to miluje. Se psy si to rozumí, ale ječí to, když je vidí (vynoří se za rohem člověk se psem). Navázat na člověka? Hihi, ono to domácího člověka moc nepotřebuje, spolupráce téměř nulová v jakémkoliv smyslu (prdí to na hračky, pamlsky), venku to musí mít šňůru, jinak to půjde po svém někam do kšá, má oblíbená hra na schovku je prvně k ničemu. 

Lolku, třeba vám pomůžou moje pidikrůčky. Učit doma psa sebekontrole. It´s yer choice hry, klikr. Všechny situace se snažit modelovat tak, aby byly ano = odměna. Moje (nejen moje) zlaté pravidlo: Když nechci, aby pes něco dělal, řekni mu, co udělat má. Ideálně místo třeba nějakého NE(nekousej, neskákej, nežer to) učit šikovný, hračku si drž místo mé ruky, přetahuj se o hračku se mnou; sedni si místo skákání; podej věc, byť je to šutr, ukradená věc…
Chce to hodně trpělivosti, důslednosti, ale hlavně lásky a čitelnosti. Neustálé repete v jistých situacích, naučit si doma a upevnit třeba povel sedni. Nebo čekej, může to být cokoliv za slovo a polohu těla, hlavně, že vás pes bude vnímat a naváže oční kontakt. To pak pomalinku přenášejte ven, myšleno ten upevněný povel. Plus chůze na vodítku v klidném prostředí a zase přenést o kus dál, o ulici dál. Myslete na to, že chcete psa po dobrém nějak naučit, že spolupráce s vámi je fajn, časem bude ještě lepší a nakonec budete pro psa to nejlepší na celém světě. Ostrov jistoty, bezpečí, všechno zařídíte, pošéfujete, vyřešíte, zvíře nakrmíte, pomazlíte…

Vy máte psa měsíc, já tři. Doteď se to moje jelito chová jak šílenec, mívá přeskoky. Troufám si říci, že jsem poměrně zkušený člověk, tohle štěňátko je opravdu mimo mou komfortní zónu, ale což, snažím se, jednou jsem si ho pořídila. Tak neklesejte na mysli, nejste v tom sám. Bezvadný,  že máte trenérku přímo doma (v Brně je, myslím paní Šabacká, tu bych velmi doporučila). Pracujte, vymýšlejte, držme si palce. 🍀 

Plako, já jsem upřímně zvědavá, jakej ten Váš pesan bude jako dospělý. Myšleno povahově. Ráda čtu tady ty občasné příspěvky o Vašem pruháči…ale koukám, že to tedy s ním až tak snadné nemáte.

Nemám a jednoduché to nebude, naprostý opak přechozích Pruhů útulkových, které fungaly na myšlenku. Tohle ani uchem nehne na oslovení, když se mu to doma nehodí.

A tak třeba z toho ještě vyroste…

Já bych brala jako fajn, že má rád lidi…i psy.

A jeho nebaví hra doma? Že není pamlskový, bych pochopila. To Flokáč byl vyloženě nežravka. Ale jako štěník teda hraní si miloval.

Nechme prostor dalším zkušeným hlavám a radám pro zadavatele. Ten můj případ z toho určitě z toho vyroste, je mladej. Hra doma ho neba. Jeho neba nic. On je vládce vesmíru, který si určuje, co ho ba. A dost o mým vořechovi, jen jsem chtěla podpořit zadavatele  a více nápadů od více lidí.

Nojo, taky se asi neví, kde a jak vyrůstal, že ?

Ale plachý není ?

Já mám takovou teorii, že takhle se můžou chovat psíci, co sice vyrůstali za přítomnosti člověka, ale lidi s nima nekomunikovali, nehráli si, nemazlili.., nenaučili je lidský řeči .

S Vaší fenkou komunikuje dobře nebo ji taky masakruje ?😅

Je mi blbý Vám radit, páč vím, že jste zkušená ale..

Zkusila bych ho brát samotnýho na opravdu dlouhé procházky, nejlíp celodenní, nebo i na vandr. A krmila bych ho nějakou dobu jenom z ruky. Já vím, že je to tady nepopulární, ale mám s tím dobrou zkušenost s problematickými pejsky.

Nejde o to, že pes pracuje za výplatu, jak se někdy říká, ale on se jim při tom prokrmování vyplavuje dopamin a ten dobrej pocit z něho se mu spojuje s Vámi.

Něco, jako když mu máma vyvrhuje nebo nosí potravu .🤣

Doron, učinila jsem stejné závěry. Jak přesně štěně vyrůstalo v útlém věku se neví, plachý není, lidskou řeč se učí doposud, lidi miluje. I psy. S mou fenou se naučil spolupracovat po pár dnech, to je výhoda moje domácí, že napodobováním od vychované feny se naučí spoustu věcí. Já si s ním poradím. Mně spíš přišlo líto zadavatele, který sepsal velmi kvalitní dotaz a krom vaší odpovědi nic. Tak jsem to tu rozhýbala. 🙂 
Zadavatel si jistě něco vyzobe. 

Je to taková ošemetná záležitost.

Když zadavatelův pes miluje psy, potřeboval by si asi s nimi hrát a zároveň se učit být s nimi v klidu.

My to obě máme dobrý, naši psi jsou z domova “ vyhrátý”.😊

Jináč jsem si na cvičácích,  kde se cvičí sportovka, všimla, že socializace se psy se moc nepodporuje , každý chce mít psa navázaného jen na sebe.

Jako, že jim nedovolují si vůbec hrát se psy, nejen na cvičáku. To mi přijde takový smutný.

Když zadavatelův pes miluje psy, potřeboval by si asi s nimi hrát a zároveň se učit být s nimi v klidu.
Jop, ideál je najít klidnější a vhodné pejsky coby parťáky ke kontrolovanému venčení, třeba přes trenérku, o které zadavatel psal v prvním příspěvku. Ono to ječení na psy nemusí být z nedostatku hry a kontaktu, jen se něco sepne v psím mozku zpětně, kotec, xy psů kolem, ví bůh, co se psovi hlavou míhá. To mám doma já. Pejsek je vyhranej až až a stejně reaguje prostě zvláštně na ostatní.
Ohledně sportovky - ale zase tito psi ignorují ostatní psiska na placu, zároveň fungují i v normál provozu, rodinném životě, výletech a v domácí smečce. 

No, jak jsem psala, někteří mají zakázanej psí kontakt úplně.

My to máme pochopitelně jináč.

O reaktivním psu se mluví, myslím, když na psy reaguje zle. To tento není.

Psa prostě naučím, že k druhému se jde, když bude hezky sedět, nebo půjde vedle mě v klidu. Můžu dát postroj, aby se zbytečně netahal za krk… zůstanu kus dál, kde mě pes ještě vnímá, použiju povel, který pes opravdu umí, ok, můžeme jít o metr blíž atd., zatáhne, zařve, otáčím se a jdeme kus zpět. K tomu, co pes chce, se jde výhradně v klidu.
Nepřetěžovat, nezavařovat mu mozeček, dvacet setkání denně nebude to nejlepší. Více pracovat na nějakém tom povelu a zjistit, co má pes rád, co ho baví, co rád jí atp. - potřebuji zjistit odměnu a náhradní činnost, co má dělat místo vylomenin.

Cizí pes se k mému psu nepřiblíží. Jak píšete. V žádném případě. Já rozhoduji, kdo mi rozhodí výcvik; nikdo k mému psu nepřijde bez mého svolení. 
Na cvičení potřebujete aspoň trochu kontrolovaný prostor. Poprosit známé se psy, mít nějaký rozhled do šířky i dálky. 
Učím-li svého psa, že za cizím psem (ale i očichat strom a podobné psí práce) jde, až je můj pes hodný, hodný v pravém smyslu slova, nemohu k němu pustit nějaké cizí jelito, pokud můj pes je nehodný. Můj pes by tak dostal odměnu za nesprávné chování. A vrátí nás to o sto kilometrů dozadu. Stejně funguje, jak lidé hladí psa, co funí a natahuje se dopředu, a eště “hodný, hodný” - krávovina.

Když mu dáte úkol, co má plnit na vycházce v civilizaci (předpokládá se tam výskyt psů), a ten úkol zahrnuje držení hračky v psí tlamě, možná nebude mít v tlamě místo na sebrání něčeho z rukou cizího člověka. I když… retrívr prý do tlamy nandá 5 tenisáků, tak kdo ví. 🙂
Úkol říká - soustředím se na tohle, nemůžu řvát na tamto.
Buď nenechám psa dojít do stavu, kdy nevnímá - píská, táhne, nebo kdyby něco vyskočilo zpoza rohu, narvu psovi hračku a přetahováním se přetáhneme. Do jiné galaxie. 

Váš úkol je zjistit, na co by se dal utáhnout.
Třeba chce nést košík na nákup. (Telefon a krabici můžete dát do košíku.)
Na to by mě utáh. Nosit mi nákup. Houby! Už to začíná. Už zas. 🙂 

“Jináč jsem si na cvičácích, kde se cvičí sportovka, všimla, že socializace se psy se moc nepodporuje , každý chce mít psa navázaného jen na sebe. ”
to je logické a žádoucí
nejen pro člověka, ale i psa

“Jako, že jim nedovolují si vůbec hrát se psy, nejen na cvičáku. To mi přijde takový smutný.”
to zcela jistě neplatí obecně, někdo jo, někdo ne
a většina z těch, co ne, k tomu má také dobrý důvod

zde : https://www.chovzvirat.cz/diskuze/tema/19356-vsechny-vita/#prispevek189136 jsem psala návod platný i pro tuto situaci

a jo, slovo “reaktivní” je u psů obvyklé spojovat s agresivitou

Reaktivita je vše, co zahrnuje nepřiměřenou reakci, ne? Je jedno, jestli jde o agresi, nebo třeba o úpornou snahu běžet za každým člověkem, který jde náhodně okolo, a vítat ho.

Jako jo. Ale ne. O reaktivci se mluví, když je to velký, větší problém a spojený s velkým stresem nebo agresivitou.

Protože.

Tohle, co popisují lidé výše, je u štěkanátka (nebo psa, co byl zvyklý si jít, kam chce, ale teď nemůže jít) úplně normální. A štěkanátko není reaktivec ve smyslu - vzpínám se na vodítku a jdu to zavraždit. 

Reaktivec by byl takto každý retrívr, každý buldokovitý psík, co já vím, co všecko. Ale hodně.

Ale, jo, dělá to většina lidí , kteří cvičí vrcholově, neříkám že všichni.

Ani na procházky běhací a výletovací ti psi nechodí.

Mně jsou ty důvody úplně jasný, potřebují na sebe zcela navázaného psa, který se těší na práci s člověkem, nechtějí ho ničím jiným rozptylovat.

Ale já to dělám s Framíkem jinak, uvidíme, jestli to někam dotáhne, ale vypadá to, že jo zatím..😊