Lesní med

Nepokládáte lahké otázky, přesněji, stručně ve třech holých větách se odpovědět nedá a nebo to já neumím. Jak vidím, nikdo se k odpovědi nemá, pokusím se tedy já.

Lesní med je velmi nepřesný a vlastně nesprávný název. Odborně se rozlišují jen medy květové a medovicové. V drtivé většině jsou květové medy světlé a kromě akátu, jetele a slunečnice, případně svazenky, poměrně rychle krystalizují - řepka do tří dnů, nesprávně (buransky "cukernatí"). To je dáno tím, v jakém poměru jsou v tom kterém medu zastoupené dva základní monosacharidy, a sice glukoza ku fruktoze. Napadá mě, že na toto téma napíšu článek a bude viset v sekci články, skutečně je to poněkud složité.

Vy téměř jistě myslíte med medovicový, lidově (nesprávně) zvaný lesní. Pokud je skutečně medovicový, a to se dá zjistit jen podle elektrovodivosti, je téměř vždy tmavý. Je složený z jiných cukrů než G a F (jsou v něm marginálně obsaženy též) a to je už skutečně nad rámec vašeho dotazu. Medovicové medy chutnají výrazně jinak, většině lidí chutnají víc než květové medy. Také později krystalizují.

Proč je název lesní nesprávný se pokusím stručně vysvětlit. V lese roste (kromě jiné květeny) malina, její med je tudíž lesní a přitom není medovicový, je světlý a tuhne mnohem rychleji než med medovicový. Malinová med je tudíž lesní květový. Na druhou stranu med ze svazenky, pěstované výhradně na polích, je relativně tmavý, krystalizuje později a přitom to je med květový.

Pro úplnost. Stravitelnější a s obsahem vitamínů jsou medy květové. Pocházejí vždy z nektárií rostlin, postrádají však minerální látky. Naopak medovicové medy nepocházejí z nektaru rostlin, ale z asimilačních orgánů rostlin -jehličí a listů. Neobsahují téměř žádné vitamíny, mají však hodně minerálních látek. Enzymů mají oba typy medů přibližně stejně. Obojí med je tudíž pro lidskou výživu velice zdravý, i když každý poněkud rozdílně.

I medovicový med nakonec skrystalizuje, vytváří velmi hrubé krystaly. Velmi jemné krystaly a tudíž pastovitou konzistenci umí mít hlavně med řepkový. Ovšem hrubě krystalizují i některé medy květové.

Každý krystalizovaný med se dá ztekutit ve vodní lázni NIKDY NE V MIKROVLNCE - TO SE ZNIČÍ VŠECHNY VYTAMÍNY I ENZYMY! Teplota vody při rozpouštění (nebo vzduchu ve ztekucovacích zařízeních) by neměla nikdy překročit 56 stupňů celsia. (nělkteří dobroníci ale tvrdí, že přehřátí medu nevadí, je na každém komu a čemu chce věřit. Zda asi stoleté tradici a nebo některým současným tak zvaným vědcům, zdaleka ne všem. Při teplotě 42 stupňů se dosáhne tekutosti technologické - jde nalévat, ale není čirý ani úplně tekutý. Teplý med je řidší a naopak.

Převařením květového medu se téměř vždy zabrání krystalizaci, med je potom více prodejný - nepoučený zákazník chce med tekutý - a tak mu takový med velkovýroba připraví. Že se při tom zničí vše, co je v medu cenné a co je důvodem platit za obsah unikátních a v žádné jiné potravině nedostažitelných látek, je průmyslu lhostejné. Kapitalistům jde jen o peníze a stát to nehlídá. Zkrátka převařením se získá směs jednoduchých cukrů, tzv monosacharidů, v drtivé většině G a F a pak je lacinější sladit cukrem. Převařený med má nutričně stejnou hodnotu jako řepný cukr, který se koupí za zlomek ceny medu. Je na každém, kde a jaký med si koupí. A také od koho. Etiketa je povinná právě proto, by bylo jasné od koho med pochází.

Pak ještě existují nepoctivci, kteří běžnější a tudíž lacinější květové medy převaří, aby zůstaly tekuté a obarví, aby byly tmavé. Většinou je to možné zkušeným okem poznat a mám za to, že i lajkovi se něco nezdá. Nevím co jste si koupila vy, ale už jen to, že jste se zeptala, mi evokuje jistou pochybnost o kvalitě medu, který máte...

Tento med bych si nechal do pečení a na přímou konzumaci si koupil med z nějakého důvěryhodného zdroje. Já bych nikdy ani neochutnal med z velkovýroby.

Považuji za potřebné jasně vysvětlit a pokud možno velmi stručně, co medovice vlastně je a jak jí tak zvaní producenti medovice tvoří.

Producentů je mnoho druhů, patří sem mšice, puklice, červci, mery a další. Všechen tento hmyz se živí vlastně stejně, jako jiní živočichové, za potravu musí mít bílkoviny a glycidy v určitém poměru. Tento poměr je asi 1 : 7, tedu k jednomu dílu bílkovin musí mít 7 dílů cukrů, škroby trávit neumí.

Potíž je v tom, že rostlinné mízy mají poměr živin asi 1 : 30. Producenti medovice musí oddělit přebytečné cukry dřív, než se jim dostanou do zažívacího traktu. Z rostlinné mízy si ponechají cukry ve správném poměru k bílkovinám, řekněme 7 dílů ze 30 dílů a přebytečných 23 dílů vyvrhnou bokem ještě před tím, než by to spolkli. Jenže. Vývod mají většinou na zadečku podlíž análního otvoru a tak si nepoučení (a hloupí poučení) myslí, že medovice jsou výkaly hmyzu.

Celé jsem to nesmírně zjednodušil a to jen a pouze kvůli snadnému pochopení. Větší povědomí vlastně obyčejný člověk nepotřebuje, přesnými poměry a detailními nuancemi nechť se zabývají vědci, nám by uvedené mohlo stačit.

----------------------------

Protože medovicový med se skládá z jiných, složitějších cukrů než květový, který je téměř úplně jen z glukozy a fruktozy, medovicový med obsahuje víc nestravitelných zbytků než med květový nebo cukr řepný. Řepný cukr není nic jiného, než směs G a F 50:50 a drtivá většina nektarů je zase jen sacharoza = cukr řepný.

Když včely přežívají zimu, pomalu tráví zásoby a vyrábějí z nich teplo potřebné k přežití, musí vydržet kadění, řečeno lidovým slovníkem. Včely mají tzv výkalové vaky, kde se jim hromadí výkaly a těch se zbavují při proletech, které se někdy podaří díky mírným zimám i v zimě. Když ale počasí neumožní v prosinci - únoru pročišťovací prolet, včely to prostě musí vydržet. To ale dokáží jen v případě, že zimují na květovém medu nebo na cukru, který si ale mimoděk zinvertovaly = rozštěpily na dva monosacharidy = glukozu a fruktozu. Takže jasně a polopatě řečeno, na medovici můžou včelstva přežít jen za podmínky, že se během několika zimních měsíců dostanou ven na “vyprášení”. Pokud tu možnost nedstanou, uhynou a kompletně pokálí vnitřek úlu tak, že je vše na vyhození. Vosk se asi dá vytavit, je to ale děsný eklhaft s úlem něco dělat, úplně vyčistit se to asi nepodaří. Popravdě, nemám s tím zkušenost, jen jsem to dřív u někoho viděl a nechci to zažít.

Umělá, jak já říkám syntetická krmiva, jsou většinou (ty levnější synťáky) škrobové hydrolyzáty a ty mají ještě víc balastních látek než medovice a velká část zimních úhynů jde velmi pravděpodobně na vrub těmto krmivům. Ovšem lobby výrobců a distributorů mají dost silné páky na to, aby se o tom mejnstrýmově nepsalo a ani nediskutovalo a už vůbec aby to výzkum jednoznačně zjistil, zda a jaká rizika hrozí. Navíc oddělkářské mafii úhyny yvyhovují také a mafii prosazující jedinou správnou včelu v ČR, která vydělává produkcí matek, také. Proto tu vlastně není žádné svobodné médium a jsem zvědav, kdy majiteli toho fora někdo naznačí…

Co má tedy dělat včelař? 

Nezimovat na medovici a nikdy nezkrmovat umělá krmiva pro včely.

Je tady k ještě jedna, výrazně dražší skupina krmiv a ta nepocházejí z obilného škrobu, ale je to uměle invertovaný cukr. Jenže iánvertovat včelám cukr uměle je nesmyl, protože včela jakmile něco pozře, samočinně do toho přidává enzym invertázu a tak včelám invertovat cukr chemikáliemi je zbytečný esmyl a jen chyták na vylákání peněz z hloupých včelařů. A naopak, kdo ví jistě, že včelám nedělá nějakou potíž odstranění té invertační chemikálie z uměle invertovaného cukru?

A jak nezimovat na medovici na míře 39x24?

Nepoužívat úl na míru vysokou 24 = Adamec, nebo 23,2 = Langstroth 1/1, nebo Zander 42 x 22 a tak dále.

Když už se použije špatná nízká míra, lze úl doplnit nějakým NN, ne ale vyšším než 15 cm, před NN vysokými 17 jsem varoval jinde v jiné souvislosti.

Jak použít zastarale nízkou míru v kombinaci s NN a jak tím elminivovat riziko zimování na medovici, popíšu v jiném článku někdy v blízkém budoucnu.