Naši adopťáci

Zrzavci:

No, ty bláho!! Já teď nevím, zda se to v souvislosti s Vasilem probíralo - co alavis calming? Chvíli jsme to po konzultaci s naším vetem, který osouhlasil, že se může i dlouhodobě, Tali dávali, když byla v tom nejhorším pohrkaným údobí. A bylo vidět, že to něco dělá. byla uvolněnější.

Pohrkaný …to je slušný  název, já říkám nasráno v hlavě….a to naše buli má stále:

 TA DLAŽBA.  jak dáváte ten alavis calming? pravidelně 3x denně ? já tak vykrmila 4 balení a že by změna ? ohledně zklidnění a stresu , teď máme Brit calm , a taky  nijak nepozoruju, že by to mělo nějaký efekt…minimálně dotace vitamínů. Takže jak dávat tyto produkty…pravidelně? do vykrmení balení nebo nárazově před stresovou situací- nedovedu si představit, že by to mojeho psa mělo nějak zklidnit(jinak úplný pako to není, vše zvládá ohňostroj, střelbu, bouřku…)

Na pazoury dostává momentálně slávku zelenoústou a Aptoflex, měla jsem pro ní  Bonharen, ale dostane ho přednostně dneska  kobyla(inj. i.v.)  a psině ho zařídím pak…dochtor si stejně mysli, že je to neurologickýho původu. spondylosa, na několika místech se mu páteř nelibila…

Plaka:

Chudák Vasil. ☹️ Zdravotní příčina je opravdu vyloučena?

Já se svým adopťákem pruhatým řeším trochu opačný problém. Vlastně už od štěněcího věku má naprosto neadekvátní reakce na vodu (když pršelo a měl se jít vyčurat, propadnul se jak do depky, klepatura a zalézal ke stěně domu), na předměty v ruce (koště, lux, arpalit, mobil, foťák, sklenička, cokoliv…), také jakákoliv manipulace s jeho tělem je šílenost. Čeho se bojí, z čeho nemá dobrý pocit, co ho bolí = koušu a útočím, bez rozmýšlení natvrdo. Klikr a pozitivno v jeho případě nemá moc smyslu, on vypne mozek a strachová agrese jak vyšitá. 
Brala jsem si ho jako cca 2měsíčního a je to 8 měsíců vlastně neustálého “boje”, být v pozoru, předcházet krizovým situacím, uklidňovat ho, usměrňovat ho. Myslela jsem, že měl třeba špatné zkušenosti ve vtiskávacím období, ale když ho vidělo pár zkušených lidí nedávno, prý to může být geneticky, epigenetika, vrozený vzorce chování. Je  klidně možný, že mu nikdo nemusel ublížit, prostě má tyhle střelenosti v sobě. Navíc je to už teď kus psa, huf, je to pro mě challenge, zlatej rtw.  No nic, jen povzdech v rámci Vasila, někdy se pejskům v hlavinkách dějou zvlástní věci a člověk to může jen těžko ovlivnit. 
Foto netvora níže.
 

Období strachu a období poznávání

https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/co-by-kazdy-kynolog-mel-znat-o-vyvojovych-stadiich-a-kritickych-obdobi-vyvoje-psa

Socializace základ života – 1. díl Formování štěněte | Kynologický magazín eCanis.cz

Jeeej, teď jsem si, díky Verun, všimla, že jsem pomotala Plaku a Keriton.. ajajaj, omluva.

A jinak co se Vasila týká, tak je daleko daleko klidnější, ale udělala jsem těch opatření víc:

1) dostává probiotika ProBIOM, protože zdravý mikrobiom ve střevě =  klidnější a víc v pohodě pes

2) v zásuvce v místnosti, kde bydlí psi, máme trvale difuzor s feromonem, který údajně vypouští fena při kojení - měl by psy uklidňovat (existuje také ve formě obojku)

3) na noc odděluju Báru od zbytku smečky, protože když Vasil v noci míval ty svoje výlevy, tak ona se ho snažila umravňovat a on se samozřejmě o to víc přetáčel. Ale nebojte, oddělení od zbytku smečky = spí s náma v posteli 😀 

Vasil je opravdu víc v pohodě, co se týká těch svých záchvatů (za poslední min. měsíc nevím o žádném) a celkově je takovej veselej, tajtrdlikuje, chodí se mazlit, bliznit páníčkům ruce a uši a prostě se začíná chovat jako správnej mopsík, i když pořád velkou měrou neví, jak na to. 

Efe,krásné zprávy, tak snad to tak půjde dál. Jinak Bellině trvalo dva roky,než se přestala u jakéhokoli vytočení emocí (většinou vítání nebo hlídání) do někoho zakusovat. Dodneška tam ty náznaky jsou,ale když člověk houkne,už to umí krotit. Někdy je to prostě opravdu běh na dlouhou trať (a určité věci člověk stoprocentně prostě neodstraní)

Jo to jeho vrčení a občasné agresivní vyjíždění se taky hodně zlepšilo, už si nemusím při jakémkoliv kontaktu s ním dávat pozor. Ale pořád má prostě záseky, kdy se snaží “odmlouvat”, jako třeba když se má jít po žrádle na zahradu vyvenčit a pánovi se nechce, tak to teda pouští hrůzu jako blázen, ale to už vím, že musí dostat obojek, vodítko a prostě se jde. Ale opět - zjistil, že je mu to k ničemu, takže četnost se výrazně snižuje.

Já musím taky pochválit mojí lidožravou Slovenu, na konci měsíce bude mít 9té přivezeniny. Letos už se nechala párkrát nenápadně pohladit od cizích, ale musí to být fakt nenápadně a letos ještě nikoho nekousla …….

Jestli byla otázka na stopovačku na mě, tak pes šel poprvé na volno (tzn. úplně bez všeho i bez couračky) po 7 měsících od příjezdu z útulku. Od je ale dost spolupracující, tendence k poslušnosti je u něj vážně dost silná. “Tak dlouho” nám to trvalo hlavně kvůli určité vychcanosti, se kterou zase bojuje za to, aby si mohl dělat, co chce. 
Takže přivolání pobral velmi snadno, ale to, aby se držel v patřičné vzdálenosti, i když ho něco vepředu zajímá, to už bylo na delší práci. 

U něj skoro vždy, když jsem našla správný postup, najednou vše fungovalo klidně ze dne na den. Většinou mu trvalo dva tři dny zjistit, že mám nový postup, že s tím vlastně nesouhlasí, a jak proti tomu bude bojovat, a pak začal odboj 😀 

Obecně, pokud nejsou pokroky, asi to chce něco změnit. Natočit video, jaká je aktuální situace, poslat Evě, nechat si poradit, co je potřeba jinak… 

Díky, u nás je to přesně naopak, Baruška mi několikrát denně jasně dává najevo, že mě má u zadele a moje povely ještě dál… Evě už jsem napsala a mám odpověď. Díky!

Jo, koukám 😀 U nás to asi bylo nějak podobně, jen moc pěkně zabaleno do roztomilého výrazu, který zaručí, že psovi projde vše 😀 Naštěstí nemám teriéra, takže stačilo odhalit tenhle základní trik s roztomilostí (u všeho) a přestat mu na něj skákat 😛 

Cha! Po čtyřech měsících mi došlo, co je vlastně ta Eliška zač! Ona je miniaturní boxer! Ten gezicht a ta postava, to je prostě jasnej boxer!