Testování na zvířatech

tak dneska je celebritou každej cucák, co si umí koupit kameru a má dostatek volnýho času na tiktok

to není jako kdysi, že byl malý svátek, když byl v časáku plakát a rozhovor - který se obvykle točil kolem toho, co dotyčný chce nahrát a kde bude koncertovat.

To je téma. 🙂
Nebyla bych tak přísná .🙂
Utilitarismus je směr, který, pokud je aplikován silou moci, potlačuje ve světě lidí právo jednotlivce tím, že uplatňuje princip co nejvíce pro co nejvíce. Je takový princip vhodné použít v bioetice obecně? 
To je asi smyslem otázky. 
Bez ohledu na práva zvířat, ta podle mě primárním předmětem práce nejsou, podle úvodu dotazníku. Spíš jen nadpis pro upoutání a zdůvodnění proč autorka dotazník šoupla na Chov zvířat?
Utilitarismus se naplňuje pravidlem předpokladu dobrého výsledku pro většinu, způsobem hodnocení “v zájmu celku”, ale někdy bez ohledu na morální vnímání konkrétního jedince, v konkrétní situaci, v konkrétních podmínkách. Ve svém důsledku může být považován i za sobecký, ve smyslu většina proti menšině, druh proti druhu, vyznávání štěstí většiny na úkor menšiny. Neumožňuje jednotlivci řídit se svým vnitřním morálním kompasem, nastavuje jedinou možnou cestu, cestu danou společností, která však z morálního pohledu jednotlivce může být v některých případech těžko akceptovatelná. 
Třeba studentka vede dotazníkem k zamyšlení nad tím, jestli je to takový přístup skutečně morální a etický tím, že nastaví otázky tak, aby byla viditelná rozporuplnost mezi nastavenými pravidly dobra pro většinu a zájmy a vrozenou morální intuicí jednotlivce. 
A to ještě není na stole otázka, co je skutečným dobrem…a kdo má právo o tom rozhodovat.
Žádná nabízená odpověď není uspokojující a vyjadřující to, jak to vidím já a nemůžu proto reagovat v souladu se svým přesvědčením, to se mi v životě teď stává často. Jen se z toho nelze tak snadno odpojit, jako z dotazníku na netu a člověk žije ve vnucených odpovědích.

Bodlinka:

Měla by být služba genetické úpravy dostupná všem?

to nebude, protože to nebude zadarmo. ale takovou možnost vůbec nepřipouštíte. není to otázka regulace, ale prostě peněz.

Já bych to asi drze přirovnala k “dětem ze zkumavky”. Kolik to tehdy budilo emocí. A jak se řešilo, jak k tomu přijdou ty konkrétní děti. A teď?  I geneticky upravení jedinci budou v naší společnosti běžně fungovat. Stejně tak lidé s vypěstovaným orgánem. 

A já klidně přiznám, že geneticky upravený orgán bych přijala, pokud by jeho nepřijetí mělo znamenat smrt. Chtěla bych poznat svá vnoučata. V důchodovém věku už bych možná takovou potřebu být tu pro své děti nemusela mít, ale v tuto chvíli to tak cítím. 

Z kosmetiky kupuji minimum, celebrity jdou mimo mě, oblečení nakupuji podle potřeby bez zájmu, kde kdo vyrobil. Přičemž větší část máme “po někom” - a to i já, nejen děti. 

Odberryho:

Já bych to asi drze přirovnala k “dětem ze zkumavky”. Kolik to tehdy budilo emocí. A jak se řešilo, jak k tomu přijdou ty konkrétní děti. A teď?  I geneticky upravení jedinci budou v naší společnosti běžně fungovat. Stejně tak lidé s vypěstovaným orgánem. 

A já klidně přiznám, že geneticky upravený orgán bych přijala, pokud by jeho nepřijetí mělo znamenat smrt. Chtěla bych poznat svá vnoučata. V důchodovém věku už bych možná takovou potřebu být tu pro své děti nemusela mít, ale v tuto chvíli to tak cítím. 

Z kosmetiky kupuji minimum, celebrity jdou mimo mě, oblečení nakupuji podle potřeby bez zájmu, kde kdo vyrobil. Přičemž větší část máme “po někom” - a to i já, nejen děti. 

Tak nějak. Šťourat se v tom, kde to bylo vyrobeno a za jakých podmínek, bohužel nemám jaksi čas. i když je mně jasný, že tričko za 69 korun nebude vyrobeno tady u nás. Jenže kupte si originál tričko z domácí výroby za cca 800, na to prostě nemám.

na druhou stranu… doporučuju. mám nějaká trička od české švadleny, 100% bavlna, jasný, člověk toho nekoupí deset do roka, ale zase není potřeba, protože prostě to tričko vydrží. drží tvar, drží barvu, z toho levnýho se vám po dvou vypráních stane hadr.

takže ono se ve finále zaplatí, protože jedno takové je lepší než deset levných.

Ono když si to triko za 800 Kč vyberete dobře, tak vydrží násobně déle než to za 70. Klidně i desetkrát tolik. Takže za ty prachy podle mě může stát. 
Mám v garderobě oblečení, které jsem si kupovala na studiích. To už je deset let. Mám i oblečení ještě starší, vlněný kabát nadčasového klasického střihu mám 12 let, nějaké sukně 15 let, pracovní oblečení (to je samozřejmě spravované, i jednu tu sukni jsem si přešívala) mám nejstarší 8 let, pracovní boty cca také tak. 
Jinak drahé oblečení je fajn způsob, jak se motivovat k tomu, abych nepřibrala. 😀
Loni jsem koupila 5 šatů kvůli svým rozměrům, už jsem se prostě nevešla do toho, co jsem měla doma, a v práci jsem musela chodit „slušně oblečená“; a dostala jsem jedny těhotenské rifle ze sekáče za 35 Kč. To je víc nového oblečení, než co jsem si koupila za předchozích pět let (pokud nepočítám spodní prádlo a punčochové zboží, i když i v tom loňský rok bezkonkurenčně vede - mám prsa, to jsem nikdy předtím neměla, takže jsem se velkého nákupu nevyvarovala). 
Jedny šaty, co jsem si kupovala, byly svatební; kupovala jsem je s tím, že je pak budu nosit na výjimečné události (plesy, divadla, cojávím), takže jsem tomu přizpůsobila jejich vzhled (žádná vlečka, kraječky, načančanosti), barvu (jsou perleťové a ne bílé) i střih (musí mi slušet, i když už těhotná nebudu, takže jsem si vybrala šaty nařasené s vodou, které se dokážou hodně přizpůsobit). Tchyni trochu orosilo, když jsem jí sdělila, že ty šaty pak budu ještě nosit, ale co už, to není můj problém. 🙂 
Ostatní šaty jsou úpletové, aby se přes ten můj pupek natáhly tak nějak samy, takže pokud se nevytahají (a vypadá to, že ne), budu je moci pohodlně nosit i po porodu. Jedinou investicí navíc, kterou pak nebudu mít jak využít, jsou ty darované rifle. 
Tím nikoho nelámu k tomu, aby to měl stejně jako já. Ne každý má takovéto drbání se s oblečením zapotřebí a za koníčka. A taky je potřeba mít rezervu; pokud někdo těch 800 Kč na triko nemá, tak mu nepomůže moje mudrování, prostě je nemá; nahý chodit nebude, tak si koupí to, na co finančně dosáhne a co mu za to stojí, zas třeba investuje tam, kde v tom vidí větší smysl. Mám 10 let starý mobil, 7 let starý notebook, nevadí mi to, někomu zas nevadí to oblečení. Všechno je v pořádku. 🙂
Já jenom, že těch možností, jak uvažovat a jak k tomu přistupovat, je vícero.

No tak švadlena, to je samozřejmě top. 🙂
Mám od švadleny tři kusy oblečení, všechno teda do práce, takové to slušné oblečení. Nejmladší kus mám cca deset let, je to přesně takové, jaké jsem chtěla, vybrala jsem si materiál, střih, kapsy na kalhotách, tvar límečku na halence, zda chci schované knoflíky, všechno. 
Jenže ukončila činnost, novou švadlenu jsem si nenašla, tak mám po ptákách. Ale kdyby se naskytla příležitost, neváhám. 

Já kupuju pravidelně několik let zn. Malfini, cena kolem stovky. Kde se to vyrábí, netuším, ale triko vydrží cca 5 let a to je tahám všude, do práce, do lesa, na výcviky a až vypadají obnošeně, tak na doma na vaření. Tuto zimu, kdy je extrémně teplo, je nosím taky. Triko za 800 by mně bylo líto nosit, protože v lese vůbec nedávám pozor, takže se stane, že to občas zašpiním od něčeho, co nejde vyprat. Jako jo, jsou pěkný, třeba s potiskem retrívra, mikiny taky, ale ty jsou už za 1200. Nemám na to, když za topení dám teď aktuálně měsíčně kolem 5 tisíc a ještě platím hypotéku. Na něčem šetřit musím a jako první je prostě na řadě oblečení, jíst se musí.

Orionka:

Já k tomu jen dodám, že adidasy a ty ostatní značky se také povětšinou šijí v Číně. Jen mají lepší výstupní kontrolu, než trička z tržnice.

Tam se hlavně platí ta značka. Dřív jsem měla několik bot Adidas, Nike apod. a kvalita nebyla nic moc, prostě srovnatelná s noname značkami.