Loužičky zásadně po návratu z procházky

Přijde mi, že je na něj venku moc vjemů, nebo se venku bojí, proto to dělá v klidu doma.

ano, přesně tak, vydržte, vydržte, “zuřivě” venčete, obrňte se trpělivostí a zásobte pamlskama, které rozdávejte za ty pokusy co vyjdou venku. Deset minut je mááálo. Máte výhodu, že je teplo. O jaké plemeno jde? Pokud je to voříšek - je to spíš drobotina, nebo cvalda, kterej nabude?

Jo stává se….štěňátko, i když nevím, jak je to možný, když nemá ty svěrače úplně vyvinutý, tak se často vyprazdňuje nejraději tam, kde to zná, kde nic nehrozí…takže venku nepustím ani kapičku a juchů už jsem doma, tak zaplať pánbůh se můžu konečně vyčůrat. Popřípadě by se i vyčůralo, ale venku je tólik zajímavého, že chuďátko na to nemá čas a přijde domů a tam už to zná, tam není co prozkoumávat a tak udělá loužičku doma.

Mě se u obou případů osvědčilo na venčení-čůranda vybrat jedno místo…pláceček, kde se můžu tak nějak motat tak nějak dokola…kde to štěndo tak dobře bude znát, že už nemá co prozkoumávat. Nedělat se štěnětem žádný blbiny, ale povzbuzovat “Punťo…čůrandááá” a když se zadaří…no to je radosti a pamlseček….většina štěňat se tímto způsobem dá naučit, že čůrá defakto na povel….což je výhoda v nepříznivém počasí a nebo v noci…vynesete štěně, řeknete “čůranda” (nebo jiný povel co si vymyslíte…já mám samý přiblblý, takže mi říkáme čurinky murinky) a štěně se vyčůrá a můžete pádit domů.

Budu vám držet palce, abyste neměli štěndo jako moje pyrenejka….tam to čůranda bylo i třeba na půl hoďky…povel totiž měla u zadele, ona se vyčůrá přeci kdy chce…a ani se nebudu snažit…já si nejdřív tu půl hoďku poležím a budu čučet kde co lítá a pak se možná milostivě dojdu vyčůrat….jinak ostatní štěnda to na povel docela zvládaly.

a jo takhle 🙂

No jo ohařiště, venku je toho tolik co musí stihnout. Ale je opravdu možné, že je to submisivnější  povaha a tak na sebe nechce moc upozorňovat. Pokud:

jdete ven, vždy když se probudí

jdete ven, když dořádí (někdy lépe o fous dřív)

jdete ven, když se nají

a když si samo řekne- což si ještě neřekne

tak na to jdete správně a jen je nutné být trpělivý.  je u vás pouhý týden, ještě ani neví, že vy jste jeho nová smečka. Buďte mu moudrou oporou, zázemím, bezpečím, parťákem, kámošem do rvaček, učitelem a rodičem (tím nemyslím rozmazlovat, vyměňovat za dítě). trapně se zeptám…. fotos by nebylo? 

a voní, voní po ščenátkovsku?

Hllavně trpělivost… ona některá štěňátka jsou neuvěřitelně nadaná a v tandemu s trochu šikovným pánečkem při správné frekvenci vynášení a čůrání na povel se pak takový páneček chlubí tím, jak je štěndo v podstatě bezloužičkové. No a majitel psího miminka, kde to nejde tak snadno a ty loužičky doma prostě nějaké jsou, i když štěnítko vynášíme, tak to prostě je se ztrátou nějaké kytičky, by mohl nabýt dojmu, že tedy on dělá něco špatně, že není takovej kynológ přes loužičky jako ti ostatní. 

Ale když člověk vychovává už xy-té štěndo, tak ví, že ty štěnítka prostě nejsou stejná a i když mám v řadě za sebou 3 geniální a myslím si o sobě, že už ta štěňata k čistotnosti umím naučit na první dobrou a jak se říká… s prstem v nose, tak to čtvrté štěně mi pak do toho hodí vidle…

Jo, to mi štěník dělal taky, na procházce neměl čas, chvíli mi trvalo, tak jsem se po procházce začala víc plácat kolem domu a najednou to šlo, 

Tak submisivnější povaha teda není 😀

to může být ve smyslu ke psímu národu, ne k Vám.  Musíte být trpělivý, ono to přijde. Když jsme si přivezli naši současnou německou ohařku  v deseti měsících od myslivců, tak to v podstatě bylo to stejný. Ona se jevila a chovala jako suverénní magor , ale vyčůrat se venku, to nešlo . Zpočátku se opravdu bála, posléze nebyl čas - nebylo výjimkou, že začla čůrat a zároveň se ovšem hned vydala i na cestu za něčím. 

Je supr, že se doma rezatý pometlo zabydlelo dobře a rychle. Dává Vám to tím pádem spoustu prostoru na to učit, vychovávat , hrát si, prát se a šécko, co se s prdítkem štěněčím dá a musí dělat.  Fotos bohužel se mi neukazuje. Vůni štěněte bohapustě závidím, já v současnosti mám doma ohaří plynojem 😀, protože máme starou vižlí babičku a ta když občas spustí, tak to se barák nafoukne až vokna vyskakujou 😀 .

Moc si to štěněčí období užije a pamatujte důležitou věc - co do štěněte teď nastřádáte v rámci výchovy   a učení hrou, to po pubertě, jak když najdete.

Když se ráno vzbudíte dřív než on a hned ho popadnete a vynesete, v podstatě nemá možnost se nevyčůrat, to prostě nevydrží. A pak máte příležitost k velkému chválení. Ovšem vyžadovalo by to spát v teplákach a mít připravený nějaký boty nazouvací a teda nevím, jestli by Vám to stálo za to.😊

Taky otázka, kde vyrůstal, jestli vůbec zná nějakou travičku, byla zima, chovatel ho možná vůbec ven nebral.

On se to určitě naučí, je to ještě malý dítě.😊

u některých psích mimin se projevuje poměrně silný atavismus - třeba i to, že se čůrá jen v bezpečí domova, že se při procházce nikde nesmí zanechat pach zranitelného mimina. To přejde.

Jen poznámka - taky se může objevit jiný atavismus - období strachu. Ten vymyslela matka příroda pro štěňata, aby se nevzdalovala od domova, a neztratila se, když třeba smečka loví… Občas v určitém období nechtějí štěňata opustit zahradu, dvorek… prostě nejbližší okolí. Stačí je odnést někam o kousek dál - a už to je normálně průzkumnické štěnítko, které sleduje (i občas nesleduje) svého člověka. Zase je to jen časově krátká epizoda v počátku soužití. Zase to vymizí a štěník se bude těšit na každé cinknutí vodítka…

aaaa germánek! 🙂 No, to se máte na co těšit! Pokud nemáte představu teda. Zeptám se strašně profesorsky, ale věřte, že to myslím opravdu dobře. Máte nějak v plánu pracovat s loveckýma vlohama? Nemyslím zrovna to, že byste myslivcoval, taky nemyslivcuju, ale s ohařema žiju už celkem dlouho a vím, že bez určitýho základu to nejde. Když chcete mít psa dobře ovladatelného tak, abyste s ním mohl jít kdykoliv a kdekoliv na volno. Páč zrovna germáni mají ty vlohy opravdu doposud velmi silné.

No bať, však jsem psala, že není nutno  myslivcovat.

 Jen vědět ten základ, jak dostat lovecké vlohy pod kontrolu, aby to bylo na pohodu, vystavování a tak. ale tak měl jste výmara, tož asi nějakou představu máte. To byla jen poznámka pro ten případ, že byste netušil, protože jsem ve svém okolí měla dost ohařů, kteří skončili tak jako čistě na vodítku, neb majitelé se divili, že loví. A on ten germán prostě loví. A hodně. Oni jak na rozdíl od vižlíku a výmarů, byli doposud hlavně jen v rukou myslivců a opravdu v praxi, tak mají ten lov opravdu silně v krvi, zájem o zvěř a tak všechno kolem a jak jsou to hodně samostatní psi, může být člověk překvapen.  Tož už mlčím.

o..o:

Zdravím,
máme doma týden štěně. Je jasný, že bude dělat loužičky doma, ale on je dělá zásadně po návratu z procházky. Občas se venku vymočí, často ne.

Ale včera jsem s ním 10 minut stál na trávníku před vchodem do domu a loužil udělal těsně za dveřmi.
Přijde mi, že je na něj venku moc vjemů, nebo se venku bojí, proto to dělá v klidu doma.

Nevím, jestli dělám něco špatně, chci to podchytit radši ze začátku, protože mi přijde, že se stupňuje, nebo to mám prostě vydržet a časem to pochopí?

Díky

Rekord bol asi 6 hodín vonku bez čúrania, vekovo asi 4-mesačná fena. Strašne dlho čúrala iba doma, našťastie teda na záhrade. Ale aj z bežných vychádzok sa vracala domov nevyčúraná a vypustila nádrž až na dvore. Pritom odmalička trávila somnou fakt dosť veľa času mimo domov, ale tak asi ju pobyt na ulici/v útulku trochu poznačil. S kadením problém nebol nikdy. 

Dovolím si vám doporučit zdejší článek  od zkušené chovatelky, pro inspiraci i jako návod:

https://www.chovzvirat.cz/clanek/977-lovim-lovis-lovime/