Velký, fakt velký pes

“Mě na těch obřích psech děsí jejich krátkověkost. Napřed dlouho štěně, nemůžete na dlouhé procházky, kvůli kloubům. Potom 4-5let chodí a rádi, pak najednou nemoci , pes zestárne a dalších pár let mu pomalu musíte pomahat i vstát, výlet nepřipadá v úvahu.”

délka procházek - to záleží, co si Rezzy představuje.  Jestli 20-30ti km tůry, navíc v náročném terénu, pak obr dobrou volbou nebude. Jestli procházky, dejme tomu do cca 10ti km (i něco přes, dle terénu), pak bude obřík rád. 
A například zde Xerxová s opravdovým obrem to, co jsem napsala, levou zadní popírá.
U štěněte - je takové nějaké pravidlo, že by štěně mělo(mohlo) za den naťapkat tolik km, kolik mu je měsíců. Moira (fena PHP) toto hezky potvrzuje (únavu umí dát zřetelně najevo). Teď má 8 měsíců a už je na dospěláckých procházkách.
Co se týká stáří - ono to bude plemeno od plemene. Pyrenejáci jsou aktivní do stáří, Aribo v desátém roce věku byl jak jůra (než přišla operace a konec 😢).
Rozdíl léto x zima, respektive teplo x zima - velký.

Rezzy psala něco o horizontu desíti let, a to je tak daleko, že nemá cenu nad tím nějak úplně vážně přemýšlet.

“Ja mám napríklad “problém” s našou - pretože fakt neznáša hladkanie po hlave (to dovolí iba pár svojím vyvoleným) - neviem čo zažila ako šteňa, ale od mala to je bojko. A teda stále a stále sa stretávam s tým, že vysvetľujem a vysvetľujem - hladkajte zo spodu pod krkom - to má naopak rada!”

eena, tohle není abnormalita, ale normál. Ruka jdoucí shora proti hlavě je znak agrese. Moira na to také reaguje uskočením, také instruuji zboku, zdola….a hned je kámoš. A negativně reagovali i předcházející psi, oba.

Jde o to, které plemeno máte na mysli, jestli německé dogy a irské vlkodavy, tak máte pravdu. Jiná velká plemena tak krátkověká nejsou.

Ale jestli jste hltači výletních kilometrů, tak si pořiďte plemeno, které to bude taky bavit. Je rozdíl jít občas na výlet nebo výletovat každý víkend. 

A tak hltač kilometrů jsem bývala zamlada. Teď už dávno ne. Jen když vidím u známých třeba NO nebo ty berňáky, úplně se děsím. Třeba mají smůlu, ale prostě zdraví nic moc a od určitého věku spíš nic.

Naše briardě také nebude úplně malé, tak sedmdesát v kohoutku a okolo padesáti kilíček počítám mít bude. Zdá se mi, že je to teď na mě akorát, do kavkaza už bych nešla.

V sobotu jsem ho vzala poprvé do Prahy, byl tam zrovna malostranský masopustní průvod 🙈 a řeknu vám, měla jsem co dělat, vše naučené zapomněl a táhnul jako koza.

To by chtělo nějaké videjko…😀😉

Mě na těch obřích psech děsí jejich krátkověkost. Napřed dlouho štěně, nemůžete na dlouhé procházky, kvůli kloubům. Potom 4-5let chodí a rádi, pak najednou nemoci , pes zestárne a dalších pár let mu pomalu musíte pomáhat i vstát, výlet nepřipadá v úvahu.

Krátkověké dogy jsou. Před pár lety jsem počítala průměr věku z oficiálních dat (ale ta nejsou zdaleka kompletní, úhyny skoro nikdo nehlásí) a vycházel průměr okolo 6 let. Ale aktivní bývají už mladé a všechny moje dogy nebyly nemohoucí - byli aktivní až do konce.

Arona Ruprechtice. Na šesti letech měla jedinou známku stáří - šedivou hubu. Od malička pohybově zatěžovaná (spíš přetěžovaná - vyrůstala se skautským oddílem). Na šesti a půl letech začala náhle kulhat. RTH kyčlí úplně vzorné - komentoval veterinář, že tak čisté snímky nemají ani roční jedinci. Byl to osteosarkom… a uspána byla po dvou měsících od kulhání. Aktivní, jen skákající po třech… (ale nádor byl již velký a hrozilo prasknutí stehenní kosti).

Xerxes Bonoda. Na čtyřech letech bloknutá záda. Nikdy se to neopakovalo - tehdy asi týden kulhal, dokonce první den překluboval. Opět od malička zatěžován, na roce šel z Lipna na Plešné jezero a zase zpátky… když pominu ten jeden měsíc klidového režimu, tak byl bez problémů až do smrti. Zalomil to náhle uprostřed veselé procházky (pitva prokázala přetočení sleziny přes hlavní cévu v těle a tudíž okamžitý kolaps). Bylo mu kousek přes šest let. Mám pitevní zprávu na úplně zdravého psa…

Beta Black Triumf. Blbě jako štěně vstřebávala vápník. Vápnili jsme ji jak Jizerky v době kyselých dešťů. Komunikace veterinářů (dogař a místní) vynikající. Vyrostla. Hodně a navíc byla těžká. Spíš pes než fena. Zatěžovaná zpočátku míň, pak už zase hodně. Jizerky měla prochozené křížem krážem. A nejen Jizerky. Aktivní do posledního dne. Odešla na akutní zánět dělohy dva měsíce před osmými narozeninami. Poslední rok a půl se hůř zvedala - dostávala občas léky na bolest, pak i Trocoxil. Ale dvouhodinová procházka v terénu jí rozhodně nevadila.

Night de Garaba. Jeli jsme si pro něj daleko - až do centrálního Španělska. Můj vysněný vysoký, štíhlý, lehký typ. Opět zatěžován víc než míň. Na roce obešel Máchovo jezero, lítal po horách… Na šesti letech se objevily první příznaky spondylozy, ale nikdy trvalou medikaci nepotřeboval. Odešel na torzi pár dní před veteránskou osmičkou. V té době výlet kolem patnácti kilometrů nic neznamenal.

Proč to píšu?? Nemám pocit, že by byl krátký čas na aktivní žití. Jasně, doga je extrémně krátkověká. Ale už od malička normálně procházkujeme, na půl roce už vůbec pohyb neřeším. A nález na kloubech neměla žádná. Yody režim tady znáte - a RTG na 13 měsících zcela čisté. Jeho pravý brácha má taky velmi aktivní majitele (dobývají mimochodem rozhledny) a má oficiální RTG kyčlí i loktů taky bezchybné…

Spíš odejdou dřív, než zestárnou - vidí, slyší, běhají… Alespoň ti mí všichni čtyři tak odešli. Z plné síly…

myslím, že tak krásny aktívny život aj keď kratší je super. Za mňa lepších 6 rokov ŽITIA ako 15 rokov prežívania aj dnes mnohých chudákov zavretých celý život v koterci prípadne v lepšom prípade na dvore (vychádzam zo svojho pohľadu pri prechádzaní sa dedinou). 

Dcérina akože doga má teraz deväť rokov - chodiť sa jej teda už nechce, ale v dobe mladosti chodila s ňou na túry úplne bežne. Keď mala asi 4 roky tak jej ruplo koleno - po operácii a kľudovom režime fungovala resp. funguje do dnes. Pred rokom sme jej teda už veľa času nedávali - no zhodou náhod sa k nim dostal “rotwailer” nájdený na benzínke. A tak to malo byť stará dáma urobila neskutočnú službu jemu “chúvička” a on na oplátku jej - normálne ju svojou hyperaktivitou prebral k životu. On ju provokuje a aj chráni ona naň “dozerá” a tak ide na ten dvor alebo prechádzku lebo bez dozoru ho predsa nemôže nechať. 

Udělala jsem screenshot z videa, ale musela jsem, vzpomněla jsem si na Xerxovou, jak psala, že velký pes všude dosáhne, tady to na videu vypadá, že pije že dřezu 😀

mrzí mě, že nemůžu najít fotku, kdy Night pil vodu z umývadla v koupelně a přitom se prohlížel v zrcadle…

Xerxova:

mrzí mě, že nemůžu najít fotku, kdy Night pil vodu z umývadla v koupelně a přitom se prohlížel v zrcadle…

Prohlížel v zrcadle… 😂 Jako jasně dogy jsem za svůj život viděla naživo, potkávala jsem je, takže mám reálnou představu, jakej je to kolos, ale stejně informace o zrcadle rozesměje…👍

Velký a ještě k tomu blázen co lítá vzduchem, na čtyřech nad pas, na zadních o 2 hlavy vyšší. Co taky čekat od psů 87 a 92 v kohoutku 😁. Já teda miluju ten jejich pohled z očí do očí, když oba sedíme, oni ovšem na zemi. Můj první barzoj měl jako kamaráda dogu harlekýna, bydleli jsme v Brně a rabiát harlekýn byl uchvácen, že existuje někdo, kdo má hlavu stejně vysoko a tak, ač na psy velmi ostrý, s Larrym byl kámoš převeliký.

Ono je to asi o perspektivě, mému psovi bude 8 teď zanedlouho a představa, že je to +- konečná a konec přijde každým dnem je pro mě fakt děsná, takhle vím, že je tak +- v půlce a i tu další půlku se štěstím dá v pohodě.

takový výhled z okna taky stojí za to 🙂

Ten je úplně sladkej 🤗, to naši dva blázniví barzojíci koukají zásadně na zadních a já mám nervy, že vypadnou nebo nedej bože, vyskočí.

assil:

Ono je to asi o perspektivě, mému psovi bude 8 teď zanedlouho a představa, že je to +- konečná a konec přijde každým dnem je pro mě fakt děsná, takhle vím, že je tak +- v půlce a i tu další půlku se štěstím dá v pohodě.

já vím - ale je to těžké. Zamilovali jsme se do těch obrů a ten krátký společně prožitý čas je vykoupen vzájemnou kompatibilitou… Občas se bavíme, co po Yodovi… Jestli návrat k pudlům (Pepa vyrůstal se střeďáky), nebo raději něco “bezúdržbového” (ale co?? Thielli mě na jednu stranu inspiruje, na druhou odrazuje 😄)… a nebo ještě jednoho mamuta (žíhanou holčičku?? - byla by menší a lehčí než psi… a byl by to návrat zase zpátky na počátek)

Tento týden je to třicet let, co se v Liberci narodila naše první… Arona Ruprechtice. Na fotce dvouměsíční s jedním psím kamarádem

Troufám si říct, že vám rozumím. Je to sice vždy poměrně krátký společný život, ale intenzivní. A na rovinu, asi je lepší, když je pes ušetřen nemocí stáří a někdy až umělého udržování při životě pomocí různých pomůcek za stále se snižující kvality života, kdy to už páníci mnohdy dělají víc pro sebe než pro psa. 

Nedovedu si představit, že budete spokojení s něčím menším. Nevím, jestli je nějaké menší plemeno, které by vám mohlo nahradit dogu po stránce povahové. Asi bych pořídila zase dogu, třeba fenku, jak píšete. Samozřejmě za předpokladu, že vám a manželovi bude zdraví sloužit. Uvidíte až to nastane. Přeji vám, ať je to za dlouho. 

30 let s jedním plemenem, to se těžko odvyká, to vás úplně chápu. Já jsem s GR teprve 20 let a neumím si představit, že bych šla do jinýho. Vyhovuje mně po všech stránkách, jsou to parťáci na túry, na koupání, na blbnutí, ale i na válení, když prší nebo je mráz nebo je člověk marod. Jsou úžasně přizpůsobiví a i když občas něco vyvedou, tak to člověk bere jak u dítěte, které taky někdy něco sežere nebo zničí. On ten psí život i tak rychle uteče, i když ti naši, pokud jsou zdraví, se dožívají i 15 let. Ale už od 8 jsou senioři, takže vlastně skoro půlku života. 

tak dokonce právě dneska je to třicet let, co se Arona narodila. Jsem koukla do databáze, nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli to bylo 20. 2. a nebo 24. 2… Lépe se pamatují kluci  Xerxes (5. 5. narozen a dovezen 7. 7. ) a na Hromnice se narodil Night (2. 2.)  … samá cimrmanovská data 😄

Sarah01:

30 let s jedním plemenem, to se těžko odvyká, to vás úplně chápu. Já jsem s GR teprve 20 let a neumím si představit, že bych šla do jinýho. Vyhovuje mně po všech stránkách, jsou to parťáci na túry, na koupání, na blbnutí, ale i na válení, když prší nebo je mráz nebo je člověk marod. Jsou úžasně přizpůsobiví a i když občas něco vyvedou, tak to člověk bere jak u dítěte, které taky někdy něco sežere nebo zničí. On ten psí život i tak rychle uteče, i když ti naši, pokud jsou zdraví, se dožívají i 15 let. Ale už od 8 jsou senioři, takže vlastně skoro půlku života. 

Od osmi je papírově každej senior. Ale ve skutečnosti,mám zkušenost, že se to láme někde kolem dvanáctky. Ale když je zdravej,je retriever pořád pohyblivej a v pohodě. Barča třeba lovila do 11,5,kdyby jí Bína nezkurvila achilovku,věřím,že by v klidu dala nějaký malý hon i loni. Pro mě je osmi,devítiletej labík pořád v nejlepších letech.

Jinak já miluju molosy, zvlášť bordo dogy, ale právě kvůli věku dožití bych si jí nepořídila. Tak se aspoň pořádně pomuchluju vždy na veterině,má jí majitelka. Ten její ksicht miluju😍 

Dogy jsou samozřejmě něco extra. Pro mě je to pes mého dětství, u prababičky jí měli sousedi, byl to pes,každý se ho bál,včetně majitelů. Já vždycky zdrhla a vlezla mu do boudy a on ke mě nikoho nepustil😂 když umřel, pořídili si už klasickýho Míšu