Velký, fakt velký pes

musím vzpomenout hovawarta, také samostatného hlídače a bodygarda :
procházky miloval a díky své dokonale vyrovnané povaze (a samozřejmě výcviku) je absolvoval zásadně na volno (i zdejší lampionové průvody)a zcela bezpečný pro okolí, lidi i zvířata (jen na veverkách ujížděl). Nikdy v hospodě, na zahrádce, někde…nezačal střežit “své” teritorium, nebylo jeho. To byl naprosto ideální společník.

ale to je moje zkušenost s konkrétním psem, je to o unikátní dvojici “já+Bady”, ani náhodou to nelze vztáhnou obecně na plemeno

Nemáme ho doma, mají ho mladí. Zatím není dospělý, ale je to pohodář. Chodí s nimi nadšeně po výletech, doma začíná hlídat, ale nic dramatického, na procházce je  v pohodě. Pár jsem jich znala, zdraví rezervovaní celkem pohodoví psi, až na jednu výjímku, ten byl hodně ostrý, možná to bylo majiteli.

 Cizích lidí si nevšímá, ale toleruje je. Nevím jestli je to výhoda, ale lidé se ho nebojí. Je krásný a bílý, takže respekt budí jen velikost. Lidé ho často chtějí hladit, není nadšený, ale ani mu to nijak extrémně nevadí. Domácí má samozřejmě rád.  Za plotem štěká, nicméně nedělá taková ta agresivní divadla, jen prostě hlásí.

Co se týká poslušnosti, není to NO, ale na to že je v pubertě poslouchá dobře.

Znám jen jednoho hovawarta, je boží.  Majitel měl dříve i další, taky byl s nimi spokojený.

Ano hovíci mají obvykle skvělou povahu. Pokud někoho zajímají jako plemeno, doporučuji se přihlásit do fcb skupiny Hovawart CZ/SK. Tam si udělá představu o tom, kdo je hovawart 😀. Temperamentní psi milující dlouhé tůry, zároveň skvělí hlídači. 
Neměnila bych, jsou to tedy éra a chtějí spoustu pozornosti, kterou ale s láskou oplácejí.

OT: Rezzzy, koukej, co je zde v inzerci:

https://www.chovzvirat.cz/inzerat/197703-kotatka-vzacne-neva-masquerade-s-pp/

Znáš tuto CHS? Tedy ne, že bych si něvičku chtěla pořizovat…respektive mám plný stav!😄

Kdepak Estonsko, já jsem k rodné hroudě přirostlá dobře 😀 Sice jsem se hodně stěhovala, ale jen po ČR. Na iF jsem byla od tuším 2006, kdy jsem si pořídila první a osudovou BŠO.

Ahoj, znám zběžně, má tetypove kočky a kočky předražený, ještě klame, že je to vzácná kočka, ale už zlevnila, ještě tak 3 roky zpět dávala i na mazla za 27k

To doporučujete psa téhož plemene, jehož jedinec vám vyráží dveře a  prochází plotem?

Samozřejmě, že má velký pes sílu. Ale málokterý prochází plotem. 

S těmi vyraženými dveřmi jsem to špatně pochopila, myslela jsem, že je vyrazil ten pes.

myslím, že už za těch třicet let s dogou něco o životě s mamutem tuším…

Jednak není mamut jako mamut. Pastevec (typ kavkazák) je něco jiného než hlídač (třeba leon) a než přerostlá dekorace (doga). Tedy německá doga - u těch jiných (argentina, fila…) je to zase jinak. Ale to už tady padlo.

Nedá se zvládnout silou. Často si lidi stěžují, jak s nimi mávají pubertální bulíci, lovečáci… jasně mají jinde těžiště, ale jakmile je to hovado nad sedmdesát kilo, je jedno, kde to těžiště má… kila jsou prostě znát. A není pravda, že by se to obří zvířátko třeba v pubertě nikdy nepokusilo vymezit a jít se podívat někam, kam nechceme aby šlo… Takže je potřeba i solidní fyzička - ale hlavně psychička… (přesně na třech a půl měsících měl 29 kilo - takže rozjetá rozverná přezubující piraňa byla opravdu solidní dělová koule)

Nedá se unést. Není problém jen při nemoci a stáří, ale třeba i ve skalním městě, kde místo starých dobrých kamenných schodů natáhnou holý kovový žebřík… Yoda umí do auta nastoupit po rampě. Nepotřebuje to, ale jednou za kvartál to zase zkusíme. Protože může přijít čas, kdy to bude potřeba. 

Sice je to skladný tvor, ale plocha pelechů v domácnosti je značná, prostor v autě taky potřebuje velký. Oblečky se musí nechat ušít na míru, často nestačí ani standardní rozměry postrojů či botiček.

Náklady nejsou malé. Nejde jen o stravu, ale náklady za léky při nemoci jsou vysoké. Skoro vše je na kila… Kyblík kvalitního doplňku na šlachy (GAG od Caniny) je v tisících… a má to na pár měsíců.

Hodně lidí se bojí. Je to veliké zvíře, cítí se ohrožení. Takže v civilizaci používám vodítko vždy. Na druhé straně mamut láká lidi k předvádění se. Takže třeba nečekaně kolemjdoucí tatík posadí na hřbet psa batole… a křičí hyjéééé (naštěstí Betka byla nad věcí).

Rezzzy má velkou rodinu - zatím jsou to dítka malá, ale až vyrostou, budou k nim chodit možná kamarádi - a pozor, to, co je bezproblémové u dítek vlastních, nemusí být akceptováno jako zábava při křiku a strkanicích s cizími dětmi. Naše dogy děti sousedů z obou stran zahrady vůbec neřešily. Ale jakmile je tam návštěva - stráží u plotu a občas i blafnou… Takže taky myslet na to, jestli zvládnou psa i děti (třeba i zavřít). 

Jo a taky obří pes má menší okruh potenciálních hlídačů či venčičů. Prostě je to balvan, který se jen tak snadno neodloží. Nám to nevadí - s tím jsme do toho šli, že se musíme postarat.

Děkuji za krásné rozebrání, jedna věc mi opravdu nedošla, návštěvy dětí. Když vidím děti lufťáků, co sem jezdí, vůbec neví jak se ke provi chovat a jsou strašně hrr.

 No, mám ještě spoustu času na rozmýšlení, třeba už pak do psa nepůjdu, ale kdo ví. Jen tam namátkou jsem projížděla útulky, našla js tam dogu kříženců s fouskem, naprosto mě ten pes okouzlil, tak ošklivý až je krásný, chtěla jsem ho sem dát, ale už nemůžu dohledat, asi někdo neodolal.

Uvidíme co bude. Vím, že to není o síle, už jsem o nich psala. V okolí máme starší pár, už v důchodovém věku, chovají Kavkaze, chodí s nima na cvičák, když maji štěňata, berou je do města. Jejich nejstarší a taky největší je teda fakt mamut, 90kg, venku mazel a dobrák, na veterinu si nechá taky vše líbit, ale jak je na svým, hlídač tělem i duší 

já bych do obřího křížence nešla. Doga je velmi snadno uchovnitelná - a dogy bez PP jsou od rodičů, kteří buď opravdu měli závažné (většinou pohybové) problémy a nebo byli neodbonitováni pro bázlivost či agresi…

Ostatní obři na tom budou obdobně.

Určitá ostrost fouska v obřím těle dogy… to by mě  děsilo. Nene, mám ráda klídek, raději podpořím kvalitní chov. Sice Yoda úplně snadný v povaze není (bohužel asi ta přetržená puberta je trochu vidět), ale pořád je to pohodička pohoda…

a ještě poznámka k velikosti - fakt velký pes má kohoutek nad stolem. Když člověk sedí na židli, kouká si s ním z očí do očí. Může klidně pít z umyvadla a má všechny čtyři pohodlně na zemi. Na lince dostane kamkoli. Ocasem umí při nadšeném vrtichvostění poslat z obývákového stolku sklenku s vínem přes celý pokoj. Nebo srazit velkou konvici s čajem. A ani si nevšimne, že se něco “za ním” dělo. A taky sestřelit batole. Vůbec to nemyslí zle, naopak má velikou radost. Prostě zezadu je podstatně nebezpečnější, než zepředu… I když taky umí hrábnout pacinkou a díky velikosti a hmotnosti packy je (sice výjimečně, ale stane se) z něžné psí prosby řádka modřin…

Mi to už nepřijde - ale pokud se s fakt velikým psem potkají majitelé “normálních” velkých psích plemen… tak hlásí, že rozdíl je neskutečný.

jako ilustrace oblíbený posez v křesle (a to jsem pořídila vysoká pohodlná křesla místo kanapátka, aby se tam pes necpal), má rád odpolední kávičku (vyžebrá něco sladkého) i večerní sklenku vína (nevyžebrá nic), ale posedí s námi

Mě na těch obřích psech děsí jejich krátkověkost. Napřed dlouho štěně, nemůžete na dlouhé procházky, kvůli kloubům. Potom 4-5let chodí a rádi, pak najednou nemoci , pes zestárne a dalších pár let mu pomalu musíte pomahat i vstát, výlet nepřipadá v úvahu. 

Prostě menší plemena mají v tomhle nepopiratelné praktické výhody. Mám velké psy ráda, ale nevím jestli znova půjdu do obra, už asi ne. Náklady mi tak nevadí, velkým psům máme všechno přizpůsobené, ale prostě žijí moc rychle. Můj další pes bude až za pár let a asi bude malý.

Krásně napsáno, úplně přesně vím o čem píšete 😁, máme fakt velký obývák, cca skoro 150m², ale barzojíkům stačí skok a půl a když jsou dva, tak je to napříč : nos- tělo -ocas- další nos- zas tělo - další ocas a už nemáme místo 🙈, a to naštěstí vědí, že do výšek vevnitř moc nemůžou 🤗. Radost ze života je v jejich pojetí pro mě výbuch bomby, ale prostě milujeme je takoví jací jsou a možná právě proto.

Deti a veľký pes sú kapitola sama o sebe. A vôbec nejde o to, že by pes po deťoch “štartoval” - skôr naopak väčší problém vidím v situáciách nadšený pes a nadšené dieťa. Fakt ten veľký pes je veľký - aj obyčajné podanie labky je iné u dogy a iné u napr. špica. A ako písala Xerxova je nebezpečný svojou veľkosťou. Teda deti a pes len pod poriadnym dozorom - a predvídať a predvídať a predvídať! Ja mám napríklad “problém” s našou - pretože fakt neznáša hladkanie po hlave (to dovolí iba pár svojím vyvoleným) - neviem čo zažila ako šteňa, ale od mala to je bojko. A teda stále a stále sa stretávam s tým, že vysvetľujem a vysvetľujem - hladkajte zo spodu pod krkom - to má naopak rada! A toto je proste nevysvetliteľné a nielen deťom! Neviem prečo . Minulý rok cez prázdniny som mala u seba sestrine deti a mladší (7r) ten bol so psicou najlepší kamoš pochopil na prvú dobu, že Sally sa nechá škrabkať pod krkom celé hodiny ale tá staršia (11r) …. Po troch dňoch vysvetľovania som sa ja vyrútila na ňu so zdvihnutou rukou - že ju idem pohladkať - až sa prikrčila - vtedy konečne pochopila, že ten pes sa toho bojí - proste čaká útok. Ale jednoducho pes a deti je vždy riziko - takže jedine pod poriadnym dozorom. A pri veľkom psovi to platí trojnásobne.