Velký, fakt velký pes

No, jestli se jedná o to, že bych měla mít psa, kterého unesu, tak mám problém i s těmi 30ti kilíčky. Docela mě už zmáhalo i nošení štěňat že schodů, když měla těch 20 kilo plus. 
Jack měl ty poslední měsíce, než mi odešel do psího nebe už trochu problém s pohybem. Problém se zvedáním z dlažby a i s těmi schody to nebyla úplná hitparáda… no když holt neměl den, tak jsem mu nasadila postroj a pomáhala mu … přidržovala jsem ho.  I ovčandě jsme pislední měsíce pimáhali, osušku pod břichem a nadlehčovali jsme, pomáhali jí na nohy, když jí to nešlo, Ale sama bych je nikam neodnesla, na to bychom museli být dva. 
Na druhou stranu kolik lidí by si pak mohlo pořídit psa 50 plus…

Měli jsme pastevce středoasiatku, Anatola a byli skvělí, miluju pastevce, ale je pravda, že povaha složitá. Jak už jsem někdy psala, tak zamykáme jen proto, aby někdo náhodou nevešel, neboť by, když bychom nebyli doma, už neodešel 🙈. Dina Sao byla princezna, chytrá, něžná, ale vládce smečky. Naši malou dceru milovala a když ji ona měla kdekoliv na vodítku, tak vždy respektovala, že má váhovou a silovou převahu a chovala se tak. Ale je pravda, že člověk musel být pořád ve střehu. Teď z velkých psů máme barzoje. Jsou praštění, milující nás, ale i svoje pohodlí. Co je trošku nevýhoda tak spokojený barzoj = aspoň 2x barzoj, spíš 3x,4x… milují svoji smečku. Ale z chrtů pozor na to, že barzoj umí být taky radikál. Oba kluci umí hlídat, jsou samostatní v rozhodování, nejsou to zkrátka taky jednodušší hafíci. Vlastně, když tak zpětně hodnotím, tak jsou si s pastevci v ledasčem podobní.

Mě pastevec vyhovuje povahově. Myslím že náš není až tak radikální, pokud někdo nezačne být agresivní jen pouští hrůzu. Ale zas je to i o rozpoložení majitele. Mám příbuzného, kterého nemám ráda a mám z něj svým způsobem strach. Když přiede na návštěvu, tváří se a chová medově, já se taky snažím a pes pokouší rozbít kotec a zabít ho. A to věřím že by udělal. 

Ono se pak stačí na procházce někoho polekat nebo tak a zasáhne bez povelu. Jak moc zasáhne je pes od psa. Z většiny situací ustoupí, pokud se protivník přestane bránit.

Po xy krížencoch, dalmatínovi, labradorovi a dcérinej kríženke dogy máme teraz moskováčku. Po labradorke som už bola zapovedaná, že psa už nechcem - vydržalo mi to päť rokov. Ono nás k rozhodnutiu zadovážiť si psa dohnali okolnosti - presťahovali sme sa do domu na konci dediny, začali chovať hydinu a králiky s romantickými predstavami… Z romantických predstáv nás vyliečili všetky možné útoky dravcov. A keďže sme akosi nechceli chovať iba potravu pre líšky - kamera síce trochu pomáha ale… Moskováka som vybrala ja - ale s malou dušičkou, predsa len je to iný level ako labrador. Napriek vlastným skúsenostiam som dopredu študovala všetko možné. Dnes by som našu madam nemenila, ale chcelo to prácu (ale to vyžaduje každý pes -aj keď rozdiely sú). Stráži asi od siedmeho mesiaca - svoje teritórium si naozaj pravidelne obieha - potrebu vykonáva zásadne okolo plotov. Hydinu si nevšíma do momentu kým neprekročia im vymedzené územie - to sliepky spoľahlivo zaháňa - nikdy žiadnu nezadrhla - a dnes sú sliepky tak vychované, že už nevykročia z ich priestoru ani keď zostanú otvorené dvierka na výbehu. Možno mám šťastie, ale je to naozaj inteligentný pes - cvičila sa ľahko (ale iba pozitívkou - určite by na ňu neplatilo lámanie cez koleno). Nikdy nebude fungovať ako NO - pocvičí si rada, ale iba chvíľu - nebude mi predsa predvádzať, že si vie ľahnúť 100x . Na prechádzky chodí s nami rada, ale nemusia to byť zrovna túry. Ako písali vyššie - v momente, ak si niekde sadneme prepína do módu stráženie - musíme mať oči aj za rohom - neviem či by niečo spravila, ale šteká hneď ako sa niečo vyskytne a neskúšam hranice.  Nás miluje - doslovne miluje - toto žiaden iný pes nemal v hlave tak ako ona. Kým sme v práci stráži dvor - keď sa vrátime je nacucnutá na mňa - proste kde sa pohnem ja tam aj ona - ale napriek svojej veľkosti je prekvapivo skladná - nezavadzia ( to menšia ADHD kríženka druhej dcéry je proste všade pod nohami). Taká bola aj dcérina “doga” - v pohode žila aj v dvojizbovom byte (s dostatkom prechádzok) - teraz žijú v dome a keďže je to dáma v požehnanom veku tak ju musia až prehovárať, aby sa išla aspon vyvenčiť. No iste si pri tomto type psov musíte uvedomiť vlastné možnosti - predovšetkým zvážiť svoju zásadovosť - prirodzenú autoritu, schopnosť dodržiavať nastavené pravidlá vždy a všade - vtedy ste pre psa čitateľná a funguje to. Nezabudnite však že je to aj o individualite psa. Veľký pes sa musí zvládnuť povelmi - fyzická sila je druhoradá - pri ich veľkosti zdolajú v pohode aj 90 kg chlapa. Mne vyhovuje tento typ psa, lebo už som akosi spohodlnela - malé treštidlá proste vyžadujú akčnejšiu osobu, a to sa mne už nechce. Ja sa rada prejdem ale na extra dlhé behačky už nie som. A tiež keď som rozmýšľala do budúcna - asi toto je už naozaj môj posledný pes - vek nepustí a malého psa proste nechcem - no ale nikdy nehovor nikdy ☺

Milá Anonymní. Já Rezzzy znám, pravda, jen virtuálně, ale poměrně dlouho. A zrovna u ní bych se nebála, že cokoli podcení. Už to, že se zde ptá xy let dopředu, svědčí o její zodpovědnosti.

každý zodpovedný si to rozmyslí. A nezodpovedným je to fuk - tí určite ani nič také ako tieto diskusie nečíta. Keď dôjde k niečomu zlému bude proste na vine pes - ten je de…l, je to magor a pod. Nezodpovední majitelia určite nehľadajú chybu v sebe. A ako som písala veľkého psa musíte zvládnuť povelmi - nie silou - na to teda nemajú ani veľkí chlapi. Vodítko je u takýchto psov len pomocný doplnok - mimochodom aj na vodítku sa musí pes naučiť chodiť 

Vždycky jsem říkala, že můj pes nesmí přijít na to, že je silnější, než já. A nikdy na to nepřišel, protože k tomu neměl důvod.

Podstatné bylo vychovat ho tak, aby netahal, neměl tendence odcházet si, kam se mu zamane a byl ovladatelný, což jsme zvládli. Čili fungovali jsme celý jeho život bez problémů, ač vážil výrazně víc, než já. Neudrželi by ho dva chlapi, kdyby si usmyslel. Ale on si nikdy neusmyslel, byl zlatej. 

A co jste měla? 😊

Děkuji, navíc jsem tak trochu introvert, osobní kontakt s lidma moc nevyhledávám, teď ale musím, kvůli socializaci děti , teď už jsou teda ve školce a kvůli tralalákovi, aby se socializoval s jinými psy, podměty, … bereme ho na výlety. AOU mají mít rezervovanou povahu k cizím lidem, tady to bylo 50(matka je taková) na 50(otec je milovník), no a ten náš trouba lidí miluje, všechny, až moc, i pošťáka má rád 😂

Já nejraději chodím na místa, kde nikoho nepotkáme, v okolí takových míst je hodně, když můžu, jdu tam, ale s děti nemůžu izolovat od okolního světa. 

Já, jak už jsem psala, asi jsem měla potřebu psa unést z doby, kdy jsme byla v Praze. Tady žádné schody nemáme, k baráku, na veterinu,  sejde se dá dojet, takže jsem si říkala, proč ne.

Jinak jsem koukala na útulky a nestačím žasnout, kolik kříženců Bull plemen. Já jsem srab, to bych si ke kočkám netroufla 

Však my se známe…myslím, že mám celkem radar na lidi. Také už nejsem nejmladší…tak třeba zkušenosti…? 😔

A už při pořizování Messiho jsi postupovala naprosto zodpovědně.👍

Vlkodava. Přerostlého.

Jen ještě k té nositelnosti  - malou poznámku. Nemusíte řešit ani schody, ani město. Stačí, když si Vám pes, jako se to stalo  mně , v polích o cosi doslova podřízne nohu a leje z něj krev.  Když ho neunesete  Ešus měl třicet kilo, máte problém.

Já to mám tak, že jsou věci, které lze s jistotou předvídat, že u velkého psa nastanou určitě , já si to zažila a ještě určitě zažiju nosit psa 30kg dolu a nahoru a už nikdy 🤪,  ….pes chce kadit, je to akutka a musela bych ho nechat doma posrat . Jinak nejsem tupá, argumenty chápu, že by jsme si jinak nemohli pořizovat velké psy, ani chlapi by to na rukách nedali, ale u velkého psa to chce rozmysl od majitele. 

Nebožka mi na procházce jednou zkolabovala, kamarádka pro mě musela dojet. Pak brala léky na tlak, zvětšená pravá komora úměrně věku. 

Stať sa môže hocikedy hocičo … A ja som nedokázala sama odniesť ani 15 kg psa so zlomenou nohou - proste som ho nedokázala sama zdvihnúť tak, aby od bolesti necvakal okolo seba. Je fakt, že som vtedy bola mladá žaba - dnes by som na to už asi išla inak. 30 kg labradorke stačilo na starosť našťastie iba pomôcť po tých piatich schodoch 

Espiro:

Vždycky jsem říkala, že můj pes nesmí přijít na to, že je silnější, než já. A nikdy na to nepřišel, protože k tomu neměl důvod.

Podstatné bylo vychovat ho tak, aby netahal, neměl tendence odcházet si, kam se mu zamane a byl ovladatelný, což jsme zvládli. Čili fungovali jsme celý jeho život bez problémů, ač vážil výrazně víc, než já. Neudrželi by ho dva chlapi, kdyby si usmyslel. Ale on si nikdy neusmyslel, byl zlatej. 

Já se teda musím přiznat, že kdysi hódně dávno mně přišel vlkodav hrozně škaredej pes. Než jsem přišla na to, jakej je to mazlík a jak svým vzhledem dokáže odradit nepříjemně otravující lidi. 😊 Na výstavě si je vždycky jdu pohladit. 

Ono úplně stačí když třeba musí na operaci a vy pak zjistíte, že se vám vleže na boku nevejde do kufru auta.

tak tam sklopím sedačky?