Ahoj, naprosto triviální dotaz, ale hrabání je zlozvyk mého koně, který mě bohužel vytáčí do nepříčetnosti. Když to začne dělat, tak jsem se nejdříve snažila okřiknout (ví, že to nemá dělat) a následně pochválit. Jenže to jaksi není funkční. Pokud takto vymrčuje s čímkoli, funguje velmi dobře jedno setkání s tušírkou a je klid. Čili tady by 100%tně pomohlo švihnout jednu přes nohu, které hrabala, a byl by klid. Ráda bych to dělala ale humánněji-chtěla bych se absolutně obejít bez fyzických trestů, ale tady mi nefunguje nic. Nějaké tipy a triky?
Jak odnaučit koně hrabání?
tak jsem se nejdříve snažila okřiknout (ví, že to nemá dělat) a následně pochválit
kůň si nespojí, že to je odměna za to, že to přestal dělat, ale že to udělal a vy jste ho pak pochválila , ona i ta pozornost při hrabání je taková odměna….
co třeba až začne hrabat, ho zacouvat a bez odměny, je to proveditelné? ale i ta tušírka a bez odměny by byla možnost, nemyslím si, že by vás pak koník měl méně rád…udělat něco, aby věděl, že hrabat se nevyplatí a bude ho to stát nějakou námahu nebo ho to štípne.😉
odměňovat , chválit jen za klidné stání, ale ne bezprostředně po hrabání.
Pri akej príležitosti hrabe?
Jop, kedy/prečo hrabe?
Situace je u nás ve stáji taková - kůň je na pastvině, ze které jsou koně svými majiteli odváděni k budce s věcmi, kde je i úvaziště. Velice často nastane situace, kdy odvedený kůň nevidí na ostatní koně. Můj kůň se nechá v klidu odvést, přivést, uvázat…ale po nějakém určitém úseku, kdy klidně stojí (řekněme třeba 15 - 20), řekněme jako by usoudil, že už to stačilo, začne být nervózní, točit se a právě hrabat kopytem. Někdy to trvá déle, někdy kratší domu.
Vím, že je to nedořešený pocit bezpečí, na druhou stranu se mnou to zvíře projde naprosto všechno, oč ho požádám, i když někdy zaváhá, ale prostě má koně nad lidmi, vždy byla vysoko ve stádě a mám z ní občas pocit, jako kdyby měla strach, aby se bez ní náhodou něco odehrálo. Dám příklad. Celou vyjížďku jede sama v pohodě, jdeme v klidu i směrem k domovu a najednou chytne rapla, začne vyřehtávat koně (to taky nesnáším, ale nevím, jak odnaučit) a uklidní se, když je vidí, i když jsou třeba kilometr daleko.
Tušírka je 100% lék, když já nechci být policajt ☹️ jenže ona je 20x dobrá….a po21. jak kdyby zapomněla, kde jsou hranice a důrazné srovnání do latě (někdy prostě i jedna výchovná) je jediné, co na ní v tu chvíli platí….má 8 kilo, nemůžu jí nechat se mnou vláčet.
Letos jí bude 8.
A říje toto celé chování samozřejmě umocňuje 😀
Přesně takhle se chová valach hucul, manžel mojí Myši. On je tam hlídač a šéfík stáda, jakmile je něco nového - nový kůň, nový krmelec, divočák ve výběhu, býček ve výběhu - tak to jde řešit on. Řešil i šikanu holek ze strany velkého teplokrevníka, který odmítal pustit kobyly k senu. Teplokrevník byl odejit 🙃
Prostě je to jeho stádo, cítí za něj zodpovědnost. A jakmile je z ohrady venku, často je neklidný, točí se na místě, hrabe. Vždy až po určité době. Na vyjížďkách (nejezdí sám, vždy je s ním některá z jeho žen, většinou více) je v klidu, ale poslední desítky metrů cestou domů jde velmi velmi svižně, jakmile zahlédne zbytek stáda, uklidní se.
Nejvíce nepříjemný je, když má venku z ohrady u úvaziště čekat třeba na vet nebo kováře. To vydrží tak 25 minut a pak začne tanec okolo hlavy a hrabání. Majitelka to moc neřeší, řekne, že chce být ve stádě a hotovo. Když ho mám na starosti třeba u kování, prostě ho místo úvazu dám do kruhovky, ze které vidí do ohrady na zbytek stáda a zároveň nervozitu vypohybuje. U kováře i vet pak stojí v pohodě.
Žádná z kobyl se tak nechová, ty stojí uvázané ve sleep režimu a čekají. Ale zase ony na veškeré řešení věcí a ochranu mají tohoto Frajera a nás.
Jinak je ten kůň úžasný, ničeho se nebojí, projde všude jako první, terén čte neomylně a jde bezpečně, rozlišuje kdy vozí malé děti a kdy jede s jezdcem a co si může dovolit. A tak je mu toto chování tolerováno a prostě ho bereme jaký je.
Když jsem nechávala plnokrevníka před ježděním na boxe, tak musel vyčumovat ven a neustále zkoušel, jestli by nešlo z boxu nějak nenápadně zmehnout (napínal provaz, kterým je box zavřený, pokoušel se strkat nohy ven z boxu, jakože si nakročit pod tím provazem, natahoval se, aby viděl na koně apod.). No a nežral samozřejmě, protože nervyyyy.
Tak jsem ho začala dávat na travnatý ohraničený plácek, dávám ho tam na večerní jídlo každý den, a on je zvyklý, vyhovuje mu, že mu do toho nikdo nestrká rypák, a na koně se ani nesnaží dívat (odtud by na ně ani vidět nemohl). Je tam úplně v klidu, zabořenou hlavu do kýble, žádný problém. A já mám k tomu ještě jako bonus mnohem víc prostoru okolo, než je v boxe, takže u nandavání deky a čištění se nemusím plížit podél stěn a nebo ho pořád ustupovat.
Můžete zkusit kobylu nechat stát bez úvazu, jen s vodítkem položeným na zemi, případně můžete zkusit postavit oplůtek jen ze 2 ohradníkových tyček k úvazišti a provázku, a nechat na volno. Třeba přestane vystrájat. No a samozřejmě kdyby měla na tom úvaze nějakou zábavu (krmení), tak to taky pomůže. Co takhle šoupnout jí to krmení po té půl hodině, kdy jí začnou téct nervy? To může být třeba granulované seno s mrkví, že. A klidně bych jí to třeba rozhodila na zem nebo na nějakou plachtu, ať se s tím musí trochu hledat. Třeba se bude těšit na krmení a vydrží jí déle morálka.
No ale to jsou takové ty knížecí rady, které rozhazuji jako Večerníček. Já osobně bych ji flákla tušírkou, páč jsem zlá zlá panička 🙂
Jop, je otázka, či to tak veľmi vadí, že hrabe. Niečo tým komunikuje a trestať ju za to, že má napríklad úzkosť, že nevidí na kone, atď.- no, neviem, čo sa tým vyrieši? Tá emócia jej nezmizne a trestať koňa za jeho prirodzené správanie sa mi extrémne prieči. Kým ešte kôň s človekom komunikuje, tak je dobre, keď už len stojí, aby mu jedna nepriletela, tak to už podľa mňa stojí za houby.
Gomba vydržala bez svojich koní na dohľad sa pásť hodinu, to som si nie raz stopla na hodinkách, potom bolo vidieť, ako v nej narastá úzkosť, už sa ani nepásla, len sa vrátiť a vrátiť, tak sme sa vrátili, čo už.
Norička, keď ešte bola školská, tiež hrabala, ale to bolo vo fixačnej klietke, kde sa jej teda nič príjemné nedialo, na tej plastovej podlahe to vydávalo nervydrásajúci zvuk, študenti ani nepočuli, čo hovorím, takže vždy som ju okríkla, alebo do nej žďuchla, ona prestala, dostala pochvalu, asi niekedy aj mňamku a po čase začala zase a tak dokolečka. Naviac z klietky videla rovno do prípravovne krmiva, kde boli vždy pozalievané kadejaké kašičky a ona mala a má veeeľmi zdravý apetít.
Lenže ja som nechcela toto študentom demonštrovať, takže som začala kobylu viac odmeňovať chváliť, aby už pri vstúpení do klietky bolo jasné, že za prácu bude pláca. Keď hrabala, prestala som si to všímať, hoci mi išlo rozdrapiť hlavu a za každým študentom, ktorý skončil, dostala pochvalu a výdatnú odmenu, odmeňovali ju rovno študenti. Po dosť krátkom čase to pochopila a nastavila sa tak, pochopila, že jej job je tam kľudne stáť a že akonáhle jeden študent skončí, tak bude odmena a že ďalší študent znamená ďalšia odmena a že keď skončia všetci, tak sa pôjde ešte napásť.
Ale to bola špecifická situácia a nesúvisela so stádovým pudom.
bassrock- “A tak je mu toto chování tolerováno a prostě ho bereme jaký je.”
To je tak úžasné 💖
To je sice vše pěkné, ale pokud to koník dělá denně, nedej bože několikrát denně, docela slušně si na tom zničí kopyto( taktéž tlučení do boxu přední nohou )
O.K ono to hrabání je takové uvolnění pro toho koně, je mu to příjemné a opakuje to-uvolňuje napětí, protože nemůže odejít- uvolnit se jinak(viz buggyra-zábava žrádlem, oplůtek) , lidi to okřiknou, odmění, stává se z toho zlozvyk. Pokud funguje tušírka a pak je klid a koník už nevykazuje nějaké další emoce a stojí , je to spíš už ten zlozvyk, si myslím. Je to třeba odlišit, to si každý už musí odpozorovat a vyhodnotit sám.
Za 14 rokov, čo naša norička slúžila pre výuku študentov, pričom žiaľ sme ju museli požičiavať aj inej katedre si teda kopytá fakt nezničila a to mali inde podlahu betónovú.
Horsana:Za 14 rokov, čo naša norička slúžila pre výuku študentov, pričom žiaľ sme ju museli požičiavať aj inej katedre si teda kopytá fakt nezničila a to mali inde podlahu betónovú.
Ale vy o sobě tvrdíte, že kopytům nerozumíte😉
No, toto je taká blbá situácia, ktorú by som asi tiež riešila jednou dobre mierenou. Ale myslím, že problém je to stádo, máte to tam vyrované, utrasené? Nejaké bitky, alebo tak? Možno by stačilo koňa uviazať tak, že by na stádo videl a nenechávať ho tak dlho. Možno by stačilo prihrať niečo na zub- seno, alebo niečo zaujímavé, chutné, čo bežne nemá. A nech sa zabaví s tým žrádlom. Pokiaľ sa to ale nejako nestupňuje - tým myslím, že nezačne byť kôň na nervy, netočí sa, nevypína, asi by som to nejako nehrotila.
Kamarádka takto řešila a vyřešila řehtání kobyly, kterou odváděla od koní. S kočárkem. Poté, co jí několikrát probudila dítě. Ano, nebyla to zrovna R+, ale kobyla pochopila.
A to si představte, že to může být i zděděná vlastnost. Nevěřila jsem tomu, ale morgáně hrabání zdědila po otci stejně, jako všichni jeho ostatní potomci. Všichni hrabou jen pravou a jen když žerou ze žlabu.
kometa:Kamarádka takto řešila a vyřešila řehtání kobyly, kterou odváděla od koní. S kočárkem. Poté, co jí několikrát probudila dítě. Ano, nebyla to zrovna R+, ale kobyla pochopila.
Pamatujete si na Roxe z Hakláku, ten tlouk předníma do boxu a hrabal jako o život…
Kobyla mi třeba stojí v boxe hlavou ke dveřím, když chce už ven do výběhu, žraním se nezabaví, pokud má dost ve výběhu, když odejdu(nejsem okolo boxu) a je tam sama zlobí se, háže zadkem, vzpíná se( dělá to i ráno při vypouštění, ale to je nervní každý)…pro klid stačí jí dát do uličky mezi boxy nebo pootevřít dveře aby mohla vyčuhovat. Když si beru koně z výběhu, nenechávám ho dlouho úplně samotného, uvázaného samotného jen na kraťounkou dobu…většinou neuvazuju.
Takhle si ho nepamatuji. Jenom, že měl hlavu jako kýbl.
Jeden náš valach začne hrabat nožičkou,když se nudí - páníček se zakecá,dlouho stojí na místě,on chce jít….netrestáme,zacouveme,napomeneme. Druhý valach hrabe,když se nese jídlo,to je fakt nepříjemný,ale jak otevřu box,už ví,že musí ustoupit a počkat,než mu dovolím se přiblížit….Mě tohle teda nevytáčí a kůň,který vydrží 20 minut na úvaze v klidu stát je fakt super 🙂 a to je u mě na pochvalu
Já teda jsem asi exot, ale já bych to koně neodnaučovala. Mám ráda, když se mnou můj kůň komunikuje. A tím hrábnutím, mi něco říká. Pokud nedělá něco, čím je nebezpečný mě nebo okolí, tak koně netrestám. Já všeobecně nemám ráda takové ty vypnuté koně a koně, kteří jsou “trestáni” = opravováni, za každé ukročení na uvazišti. Můj kůň si může ukročit, otočit se po něčem atd…
Jeden náš valach začne hrabat nožičkou,když se nudí - páníček se zakecá,dlouho stojí na místě,on chce jít….netrestáme,zacouveme,napomeneme.
OT: jen k tomu že si myslíte že netrestáte, neberte to slovo trest, jako fyzické ublížení, ale jako něco, čím snižujete koňovu aktivitu v určité činnosti ,to co jste popsala je “pozitivní trest”. Slovo pozitivní nevnímejte jako - dobrý (negativní- špatný) ale jako, že jste do chování koně něco přidala- to okřiknutí a nebo zacouvání. (negativní že odebíráte)