Vyuzivate pri beznych zimnich vyjizdkach podkovy s ozuby? Nechci resit zbytecnosti ale nekdo si to pochvaluje.Pokud to dobre chapu tak nejde o jizdu ve snehu ale spis v blate kde to pomuze proti klouzani ???????
Já nikdy. Holt, když to někde klouzalo, přizpůsobili jsme rychlost povrchu.
Diky za rychlou odpoved, uvidime jestli jeste nekdo bude mit treba opacny nazor.
Mám koně naboso, ale pamatuji na Janově Hoře měli koně podkovy s ozuby na podzim a jaro - právě do bláta, ale jen koně, kteří tahali sáně nebo kočár. Ozuby byly šroubovací, nandavací zastamdací, neříkám, že to byla výhra, občas jsme je ztratili, ale účel to plnilo. Když koně netahali, ozuby byly sundané.
Jinak pokud je kluzko, přizpůsobím rychlost, popř.nejedu vůbec. Mám lesokoně pro radost, nemusím jezdit, když není dobré počasí.
Diky i vas nazor je stejny jako ten prvni tak na tom uz neco bude 🙂
Ozuby sa používajú najčastejšie na ľad a zjazdený sneh, prípadne na asfalt, aby sa nebrúsili príliš rýchlo podkovy. Na zimné vychádzky sa mi zdajú zbytočné a vo voľnom pohybe aj dosť nebezpečné pre kone. Do snehových podmienok sa používajú tzv. vyhadzováky pod podkovy.
No… mám kobylku šlonzačku. Zezačátku jsem ji zula na zadky, ale hned si je obrousila do krve, v tom našem terénu. A strašně zakopávala, bylo to vo ústa. Po dvou letech jsem to vzdala a dostává na podkovy velmi malé, ale přecejen ozuby. Chodí daleko jistěji, už tak děsně nešmatle.
Řekla bych teda, že je to prostě kůň od koně; člověk to musí vyzkoušet a vypozorovat reakci - a tím zjistit, co jeho koni vyhovuje nejlépe.
Dodávám, že je to rekre kůň; na jízdárnu sice chodí, ale v terénu daleko víc. Ve velmi různém terénu, kde převažuje ostrý písek nebo štěrk, rozbité střešní tašky a podobné povrchy.
Předtím jsem měla kobylku, co měla artrózu, ale kopyta tvrdá. Tu jsem v jejích cca 16 letech zula úplně s tím, že mi pak lépe řekne, co jo a co ne. A taky že jo. Jenže… povrch jsme nemohly vybírat ani v létě za sucha (ve výběhu), ani v zimě na ledu. Tak jsem po cca třech letech usoudila, že už mi řekla, co jsem potřebovala vědět (povrch měkký, ale ne příliš) a zas ji nakovala na obyč pantoflice. A jí se velice a očividně ulevilo, hned byla veselejší a čilejší… Ten povrch na vyjížďkách, který se jí líbil, jsem ale dodržovala i pak. Dožila se 25 let a odešla mi na ohavnou koliku, na nohách měla akorát špánek, který ji příliš netrápil.
Tož tak.