Znala jsem jednu retrívřici a ta měla na vodu radar. Že šla potokem, pokud cesta vedle podél potoka, to chápu, že skočila do každého rybníku, kolem kterého vedla procházka, to taky chápu, ale jednou nám na výletě zdrhla. S naprostou jistotou běžela vpřed, ač normálně poslušná, nereagovala na nic. Po konzlutaci s mapou jsme šli na jistotu. Kilometr před námi byl rybník a ano, byla tam, plavala si svá kolečka a smála se od ucha k uchu. Jak to věděla, je mi do dnes záhadou. Nikdy předtím tam nebyla, neznala krajinu, i my lidé jsme šli touto cestou poprvé, nemluvili jsme o vodě, nevěděli jsme, že tam ten rybník je. Hladinu nemohla vidět, byli jsme ještě daleko… Pro páníčky to bylo ponaučení, na dalších výletech museli psinu monitorovat a blbé nápady zatrhnout ještě v zárodku (a před cestou důkladně prohlédnout mapu, kde je jaká kaluž, potok… a při přiblížení buď špagát nebo povel k noze).
To mně Julča dělávala taky, vodu cítila na sto honů. Občas si někdo myslel, že zdrhla za zvěří, ale kdepak, vždycky přišla zmáchaná, takže tehdy musela chodit na stopovačce. Dnes už je klidná, nezdrhá, ale jak vidí kaluž nebo jakoukoliv vodu, je to jasný. Jo, a ještě slepici. To si totiž myslí, že každýho ptáka musí přinést mně. Prostě na cvičáku se učila, že ptáci patří mně, tak to praktikuje na všechny. Naštěstí soused to chápe, loveckej pes je holt loveckej pes. Ale stalo se to všehovšudy dvakrát a to ji vždycky někdo pustil brankou, nevědouce, že Julča je na slepice machr. Jedna slípka teda přežila, ani nebyla moc v šoku, majitelům jsem ji v pořádku vrátila. 😊
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 31.01.2024, 13:24:20
Je s nima sranda co 😀
Jako slepice jsou u nas taky zlo. Ono kdyz je vidim, tak pohoda, projdeme u nohy a nic se nedeje. Klidy pred zveri. Jenze kdyz jsou nekde zalezly v trave a ja o nich nevim a vyletej psum pod rypakem, tak moje reakcni doba je proste kratsi nez jejich a ten ptak co neuleti je prece kridlovanej maminko … 😀
