V krámě, kde beru M, jsem se podivil proč nemají v zimě zásobu mezistěn. Chtěl jsem vyvařený vosk hned vyměnit. Lidi prý koukají na datum výroby a rok staré mezistěny nechtějí. První, co jsem chtěl napsat, bylo hodně vulgární slovo o lidech tohoto smýšlení. Mám i za to, že to je marné, pro chtřejší tu napíšu, jak se to má se stářím M doopravdy. Nikomu nejsou staré informace zakázány či znepřístupněny, stačí studovat. To ovšem dělá málokdo.
Potíž mezistěn je to, že se teplem prověsí a nabydou i do stran. Proto se pro daný rozměr vyrábějí menší. Na výšku dokonce výrazně, například pro míru 39x24 je M 37x21,5. Protože nechci na každém vysokém rámku dole mezeru asi 15-20 mm (spočtěte si plochu na celý nástavek) a tak M zatavuju tak, že jsou asi jen 3 mm od SL. Jak se dají nad loučku výš než 2-3 mm, včely to prokoušou a udělají těch 15-20 mm mezeru (18 mm což je dole jejich přirozená zákonitost, viz můj podmet 18 mm). Nepatrně a ne vždy to částečně vyřeší úzká spodní loučka u vysokých rámků, u nízkých medníkových nesmí u mě úzká SL být v žádném případě!!!! Někdy jindy vysvětlím proč.
Jak se M dole opře, zvlní se a někdy, když není starší a není dobře nadrátkováno se zvlní hodně. A čím mladší, tedy čerstvější mezistěna, tím víc, u letošních je to katrastrofa. Je nutné, aby M byly nejméně 2 roky, lépe však 5 i více let staré.
Nezkušený začátečník se vyděsí, když M zešednou a potáhnou se (v chladu) povlakem hodně podobným ojínění například švestek a myslí si, že jsou zkažené. No, nejsou, naopak. M jsou za studena velmi křehké a nesmí se zatavovat podchlazené. Jde to, při max opatrnosti to jde. Jenže jsou chladem max smrštěné a pak se “vytlemí” až je včely zahřejí o to víc. M se musí mírně nahřát (dávám je na slunce). Nesmí se to ale přehnat, teplotu jsem nikdy neměřil, jde to vychytat rutinním odhadem. M nesmí změknout tak, že nedrží tvar. Opakuju, neměřil jsem, ale myslím, že teplota tak 22-25 je optimální kdy se s tím dá skvěle pracovat a vytahování M je v přijatelné míře.
Zatavování.
Doporučují se nesmysly v podobě podložky zapadlé do louček, mající nějak (asi já tu blbost nepoužívám) podepřít mezistěnu aby při zatavování nepropadla. Když se totiž dá velký proud, M vlastní vahou může projet a spadnout pod drátky a to velice rychle. Můj zatavovač nemá výkon, aby zahřál v rozumné době všech 5 vodorovných drátků a tak M zatavuju po jednom či dvou drátkách. Jde to lacinou autonabíječkou. Já mám za komančů vyráběné trafo 6 a 12 voltů na zatavování M, to ale používám na řezání polystyrenu odporovým drátkem (koho to zajímá tak je to obyčejný včelařský antikorový drátek 0,4). M pak zatavuju nabíječkou. Řezačku vlastní výroby (bez trafa) jsem dal Tomovi4 a třeba to vyfotí a ukáže jak na to.
Vím jistě, že to chlapi zatavovali na kočovce na haubně auta z autobaterie, prý to jde skvěle taky.
Shrnutí:
Čím starší mezistěny tím lepší, méně se protahují teplem. Šedý povlak na starých (často i na “čerstvých”) M není na závadu, neumím dokázat, ale čím čistší vosk, tím víc ten šedý povlak. Když je v M moc parafínu a čisté u nás asi existují už jen od jediné firmy, tak čím víc parafínu (a jiných sra.ek, dávají třeba lůj a M pak hnusně smrdí) tím snáz M spadne pod tíhou medu a plodu. Zhroucení plástů se u hodně mizerných M zabránit nedá nijak. U jen málo zaneřáděného vosku to lze hodně eliminovat vodorovným drátkováním. Když se drátkuje svisle, MUSÍ BÝT DRÁTKY MÍRNĚ ŠIKMO. Tudíž jsou všechny ty vyvrtávací strojky nanic, protože mají rozteč děr danou. U rámku 39x24 dávám (když bych drátkoval svisle) jen 4 drátky a spodní jsou vždy odsazené asi o 2-2,5 cm směrem ke středu rámku. Tím vznikne šikmost všech drátků, která hodně zabrání zhroucení díla. Tyto šikmé drátky mají ještě jednu funkci. Lze pak snadno zjara odříznout mírně plesnivé roky plástů. Na těchto odřezaných rozích si včely postaví první trubčinu a začnou chovat ty úplně první trubce na jaře. Toto je finta mojí mámy, poředkové to tak dělali vždycky a věděli proč. Vč ví, že by mělo mít trubčí plod mezi česnem a plodem dělničím. Jinde jsem opakovaně mockrát vysvětlil proč.
Na otázku od jaké firmy M přímo neodpovím. Napovím a bojím se, že nedělám dobře. Ale risknu to. Poslední kvalitní mezistěny u nás dělá firma POKUD VÍM JÁ , dva staří manželé a jejich příjmení je domácká zdrobnělina mužského jména. Možná, že ještě i jiné M jsou kvalitní, mě se ale osvědčila jen ta jedna značka.
Medzistena po, vložení do úľa je včelami nahrievaná na teploty blízo 40 stupňov a keď sa včely pri práci na ňu zavesia pri vyšších teplotách sa mierne natiahne zvislým smerom, preto ta Tomom doporučovaná teplota nahriatia medzistien pred ich zatavením do rámika… ja vkladám balík medzistien (od lonského roku uskladnených 😉) za okno auta na dobu kým zvlnkovačom prebehnem dráty v nachystaných ramikoch, podobne ako Tom zatavujem po jednom drôtiku a v živote som nepoužil tu položenú dosku 😕 však včelár vidí že drotik sa zahrial a vnikol do medzisteny…
Zatavovanie pomocou autonabíjačky ide bez problémov ak je to starší typ , tie nové však majú zabudovanú volajakú ochranu proti prepetiu a nefungujú preto používam starú autobatériu a môžem zatavovať kde potrebujem…
Jestli použít staré, nebo nové mezistěny taky záleží od kterého výrobce pocházejí… Jednou jsem koupil mezistěny, které byly použitelné pouze jako nové… , když byly starší, stačilo s něma trochu klepnout a zůstaly našrot… Vícekrát jsem od tohoto výrobce nic neloupil….a nikomu to taky nedoporučuji.
Dnes beru mezistěny od pána jehož mezistěny zůstávají pružné i jako staré. Jediný problém je, že pán má už přes 80 let a přemýšlí, že s výrobou skončí, takže budu muset hledat nového výrobcce.
Křehkost mezistěn je daná technologií výroby. Po nahřátí na asi 22-max 25 mezistěny zvláční. Prostě s mezistěnami se musí zacházet adekvátně tomu, co to je a jaké to má vlastnosti.
Pro mě je kromě čistoty vosku důležité také A TO HLAVNĚ, kolik je mezistěn do kila. M pro míru 39x30, tedy 37x27 nesmí vážit víc jak 90 g max 93 g a taky se v některé várce zadaří že mají 87 g. Tudíž u této velikosti M jich musí být do kila 11+. Dal jsem si dělat M u Plzně, odtud jich do kila bylo jen 6,7 (!!!!!!!!) a vloni tady u nás, ale do kila jich bylo jen necelých 9 což je lepší, ne ale dobré. Plzeňské z víc jak poloviny nešly dna buněk proti sobě, ale mimo a tím vycházely M moc tlusté a těžké. M jsem pečlivě označil, šly do medníku a tak netuším pro plod, ale v medníku to včelám vůbec nevadilo. Jenže se ukázala jiná věc. Včely na stavbu plástů použijí velkou část vosku z mezistěny. Následující možná nebude pochopitelné každému, přesto to podrobně pro kreativnější vysvětlím.
Včely udělají plást a ten vždy váží, bez ohledu zda je to divočina nebo je postaven na mezistěně u uvedené míry váží asi 148 gramů, včely tedy k vosku M přidají asi 65%, pokud M vážila pro danou míru uvedených 90 gramů. Ovšem jestli M vážila 145 gramů, včely k váze M nepřidají téměř nic a vyvařením ve vařáku s lisem získáme zase jen asi 148-150 g vosku. Proto je nutné, aby M byly co nejlehčí. Ovšem to jde jen po určitou mez a tou je těch 87-90 g/kus. Slabší se nedaří vyrábět.
Otázka je, co by nastalo, kdyby M měla například 180 g. Pak bude mít plást taky 180 g, jen bude uprostřed (v původní mezistěně) viditelně tlustý.
Válcované M za studena se vyznačují pružností, ale ani na nejlepším zařízení tohoto typu nelze vyrobit M pod 100 a spíš 110 g, ale taky jak uvádá ím i 145 g. Dobrý výrobce na solidním (komunistickém) zařízení lije kontinuálně tekutý vosk mezi běžící válce a takto se daří M tenčí, než válcované zastudena. Jsou pak ale křehké.
Je na každém, jak a zda vůbec uvedené pochopí.
Já od svých vč chci maximum možného vosku. K mezistěnám, které za vosk měním já, přidávají včely asi 65% nového vosku. Tolik se ale vytěží ve vařáku s lisem, kde je ODDĚLNÁ VODA PRACOVNÍ OD VODY S VOSKEM jen z panenského díla (pozor na líbivě laciné vařáky, hlavně z Ukrajiny, ty jsou primitivní a mají mizernou výtěžnost). Jakmile jde o staré plodoplásty s košilkami, dostane se z toho max 60 a spíš jen 58% z 65% přidaných.
Tady si dovolím ještě jednu, pro mě důležitou věc. Žádným slunečním tavidlem a už vůbec nějakým napařovačem se nedá z plástů dostat ani to, co vážila mezistěna dobrého výrobce s váhou 90 g pro uvedený rozměr. Polopatě, tavidly a napařovači se nedá získat zpět ani to, co bylo vloženo v podobně mezistěn u nejtenčích mezistěn jaké v ČR znám. U silnějších a těžších mezistěn to bude vždy horší. Možná hloubavějšímu právě došlo, proč není ve vosku soběstačný.
No a vám pane anonyme sdělím jen to, že parafin velmi zlepšuje elasticitu mezistěn. Netvrdím, že váš výrobce M pančuje, jen varuju.
Všem doporučuji si tento článek uložit, za celý život jsem uvedené takto jasně nevyčetl v žádné knize, časopise, překladech. Vlastními pokusy se může každý přesvědčit o obecné platnosti mých tvrzení.
Přidám perličku. V mailu mi před lety psal Tom4, že vyvařil voští na nově sehnaném vařáku s lisem (komunistický, ještě se dá sedhnat kolem 3.000 Kč) a chlubil se, kolik ho má a měl z toho ohromnou radost. Jenže na počet rámků vytěžil vosku velmi málo. Protože to ale do té doby dělal napařováním nebo tavidlem, byl nadšený z množství, jaké na ten počet rámků do pořízení pořádného zařízení nezažil. Já mu ale “plivnul” do kafe, že přišel asi o 7 kilo vosku, protože z toho počtu rámků té velikosti měl vytěžit víc nejméně o 5-6, spíš ale o 7 kilo.
Tom4 našel 7 kilo. Přítelkyně mu iniciativně dala dva kýble s horkým voskem vystydnout do nějaké kolny, odjela a Tomovi nic neřekla.
Na primitivním zařízení vyvářím vosk přátelům (i cizím, ale nerad a už s tím skončím) a každému sdělím předem, kolik mu z daného množství plástů (taky podle toho jak moc to má sežrané od zavíječe) vytěžím vosku. Kdo toto domyslí, musí mu dojít, že je to ode mě docela hazard. Jenže já si jsem tak jistý, že to umím vždy přesně spočítat předem.
Protože většina (bohužel) používá 39x24, tak uvedu její váhu od dobrého výrobce. M 24 musí vážit asi 71-72 gramů a tudíž jich musí být do kila 13,5 - 13,9 nebo se někdy zadaří i 14 kusů. I jen 13 kusů by byl úspěch. Za komunistického Včelpa uměli i M 24 tak tenké, že jich do kila bylo 15 a čtvrt kusu!
Rozmáhá se služba, že udělají M z dodaného vosku. Nikde jsem se nedočetl následující a mám za to, že je třeba aby to včelaři věděli.
Jsou v zásadě tři technologie výroby:
Litím - nejtlustší M a velmi pracné, z mého pohledu a jak hlavně vyplyne dál, nesmyslný způsob.
Válcováním zastudena. Zde se z tenkých desek vylisuje protažením mezi hladkými válci dlouhá tenká vosková folie, která se znovu protáhne mezi válci se vzorem buněk. Tyto M jsou velmi pružné, slabší než lité, ale pořád nehospodárné.
Průmyslová technologie spočívá v lití tekutého vosku mezi běžící válce s vygravírovaným vzorem buněk. Pouze tato technologie dokáže vyrobit nejtenčí možné M. Ty ale nejsou za studena pružné, naopak jsou křehké, lámavé.
Proč jde o tenkost M. A zde se dostávám k tomu, co se nikde nedá dočíst.
Divoký dělničí plást 39x30 bude obsahovat vytěžitelného vosku asi 145-150 gramů. Plást postavený na M má vosku stejně. Ovšem vosk musí být vyvářen napařovacím vařákem s lisem a do vařáku se musí vlévat rozvařená břečka z plástů. Voda k napařování vařáku musí být oddělená od vody s voskem!
Divoký trubčí plást obsahuje stejně vosku. Nevím jak je to možné, buněk je méně, ale mají asi silnější stěny. Nevím jak to, nejsem výzkumný ústav a nikdo mě za to neplatí.
Dělničí plást vystavěný na mezistěně má vytěžitelného vosku opět 145-150 g. A nyní se dostávám konečně k jádru sdělení. Jestli M pro řečený plást váží 90 g a plást obsahuje vytěžitelného vosku 145-150 g, pak k vosku M přidaly včely asi 65% vosku nového.
Ale pozor, jestli M vážila 100 g, pak plást má zase 145-150 g a tedy včely použily opět vosk z M a přidaly už jen max 50% nového vosku. Logicky pak, když M vážila 130 g, včely přidají do váhy max 150 g už jen 15 - 16% nového vosku.
Co ale nastane, když by M vbážila víc než asi 150? Například 160 g? Pak bude vosk z plástu vážit také 160 g a včely nepřidaly nic, ani neubraly, jen střed M zůstal nesmyslně tlustý. Tak, jak byl v mizerné mezistěně vyrobené špatnou technologiií.
Běžně používám M našeho nejlepšího výrobce, pro 39x30 váží od 87 do 93 g (výjimečně i 84 g). K těmto M přidávají včely asi 65% vosku nového. M je tedy do kila asi 10,8.
Dal jsem si dělat M k Plzni. Do kila bylo jen 7,8 M a tedy jedna vážila 128 gramů. Tak za mě už nikdy více!!!!!!!!!
Pak jsem objevil tady u nás jednoho zpracovatele, dělá válcované zastudena a těch je do kila 9,5 a to je už pro mě přijatelné. Dávám si od něj dělat jen M do medníků a jen z vosku z víček. Tedy absolutně čistého, přesněji, nejčistšího vosku, jaký lze v hobby provozu docílit. Mimochodem, kdo si dělá kosmetiku z vosku, měl by použít jen vosku z víček nebo panenské divočiny. Stejně tak svíčky pro VLASTNÍ rodinu.
Chápu, že drtivá většina včelařů vůbec neřeší jaké M svým vč dává. To je skutečně do počtu asi 10 chovaných vč celkem lhostejné.
Jak je to s výtěžností při získávání vosku ze starých plodových plástů jsem vysvětlil detailně ve Včelařství, tuším že v roce 2017. V případě zájmu to vysvětlím i zde. Není to tak jednoduché, jako si to mnozí myslí. Většina včelařů klame sama sebe, protože tavidlem a nebo parním napařovačem se obyčejně nedá vyzískat ani tolik vosku, kolik bylo vloženo v podobě mezistěn. Sluneční tavidlo snad jen na panenské voští bez košilek a víčka.
Na závěr varování. Voda pro těžbu vosku musí být pouze měkká z okapu, rybníka či řeky. Nikdy ne voda studniční, pak hrozí zmýdelnatění vosku. Proto by se neměla použít ani voda z kohoutku když nevíme jistě, jakou vodu daná obec používá. Toto radím nepodcenit. Zrovna tak voda ve dvouplášti vařáku musí být měkká, studniční prožere relativně tenký plech. Pokud je vařák antikorový, pak do dvouláště smí být i voda tvrdá. Ale ani zde není od věci voda měkká, ta nedělá vodní kámen a vařák není investice na pár let, ale na desítky roků.
Znám hloupá tvrzení o tom, jak někdo používá vodu ze studně a vosk má pěkný. No ano, to je logika jako: "Celej život jezdim nalitej a eště mě nechytli".