Prosba panu Gorovi

Najčastejšie je to na Slovensku rámik s dĺžkou rámika 420 mm a výškou podľa úľa ( A= 220mm,B= 275 mm, C=360 mm, E=170mm), za riekou Moravou najviac dĺžka 390mm a výška 240mm, tiež optimal o dĺžke 420mm a výške rámika 170mm aj 275 mm (používa sa aj na Slovensku, ale pozor, rámik optimal nepasuje do B, má kratšiu hornú latku a pliecka široké 38mm) a v oboch krajinách Jednotný úľ (Čechoslovák) s rámikom 370mm a výškou 300 a Langstroth o dĺžke rámika 448 mm a výškach 137, 159, 185, 232 a 285 mm. No aj iné typy a hromada „samodoma“ rámikov s vlastnými rozmermi. Treba si uvedomiť, že tieto rozmery sú rozmery plástu, teda vosková stavba plus latôčky dolu, po bokoch a hore len tá horná latka je vždy dlhšia ako plást (hore uvedené rozmery) preto aby vznikli tzv. „uši“, ktoré držia rámik v osadení úľa.

 Éčko má hornú latku rámika dlhú 464 mm, pretože je robená podľa originálneho rámika slovenskej miery B z roku 1960, a Optimál má hornú latku rámika dlhú 452 mm. Vnútorná dĺžka nadstavku Éčka je 440 mm a Optimalu 435 mm. Sedlo na zavesenie rámika je v čelnej stene Éčka široké 12 mm a vysoké 10 mm a u Optimalu je široké 10 mm a vysoké 14 mm. Rámik "E" nevôjde do Optimalu, pretože má príliš dlhú hornú latku a včelia medzera medzi poschodiami by bola nulová, rámik Optimal síce vôjde do Éčka, ale jeho zavesenie by bolo moc labilné a mnohé z rámikov by prepadli a včelia medzera medzi poschodiami by bola príliš veľká.

Trocha z histórie: 

r.1926 Zavedenie slovenského nadstavkového úľa rám. miery 420 x 275 mm a 420 x 360 mm r.1935Racionalizačný odbor uviedol do všeobecného používania typ jednotného úľa v troch rám.mierach: A 420 x 220 mm B 420 x 275 mm C 420 x 360 mm. Vychádzali z úľov Zander, Boconády a Balogh. Polovičné nadstavky a rámiky z B a C miery:/ B NN výška 142,5 mm rámik 133 mm / C NN výška 185 mm rámik175 mm / Ďalšia miera je E 420 x 170 A a E miery patria do NND, B a C do VND,kombinácie vhodné na Dadant systém. Rámikovú mieru C môžete vyskúšat aj v "B"nadstavku ak máte výšku sp. dna 10 cm

na záver:

Boconádyho miera rámikov  úľa je 42x36 cm.  Medníkové nadstavky sú na polovičnú rámikovú mieru 42x18 cm. Odporúčaný počet rámikov bol najprv 12, potom 10, ale sa ustálil pri 9. rámikoch po skúsenosti, že i v tých chudobných krajoch sa s týmto počtom rámikov dosiahlo dobrého výsledku, čo sa týka vývinu včelstva, ako i množstva medu. Úľ bol konštruovaný s odnímateľným dnom, bol bez falcov a jednotlivé nadstavky sa kládli na seba natupo. Dr. Ján Gašperík, bol vo Viedni v roku 1925 na včelárskej výstave s týmto úľom. Takže, úľ pre technológiu Dadant sme už mali pred storočím.

Zanderova miera, 42x22, cm je slovenské Áčko. Valentova miera, 42x17,5 cm, je slovenské Éčko. Baloghov rámik, 36,6x36,6 cm, je slovenské Déčko s polovičnými rámikmi v medníku. Jednotný úľ vznikol na základe kompromisu medzi Čechmi a Slovákmi s tým, že rámiková miera 37x30 cm je spoločná pre celé územie Československa. Pritom slovenská národná miera "B" 42x27,5 cm zostala zachovaná a česká národná miera 39x24 cm tiež. Dĺžka rámika JU je odvodená zo slovenského "Déčka" a výška rámika JU je odvodená z českej miery "39x30 cm".

Tome stači?😉

k hornému česnu niekedy neskôr…

Stačí, děkuju, konečně jsem se v jediném článku dozvěděl, co mi Včelařství a Překlady za 60 let neuměly sdělit. Slováci zjevně předběhli Čechy v nástavkáči. Nemusím mít přesně pravdu, ale sám Adamec (autor 39x24) varoval před zadováky a propagoval stropovák a ten měl, jak se domnívám, pevné dno a Adamcovu míru. Naproti tomu i Adamec radil tzv “Amerikán”, tedy úl plně nástavkový, tedy stropovák s oddělitelným dnem a s mírou Langstroth 44,8x23,2x10. Jenže těžce narazil a neuspěl. Jeho ideu plně převzali bratří Švarcové v Kolči a mezi válkami nabízeli stropovák na Adamcovu míru a dokonce Amerikán, tedy Lang 1/1 a na přání i další výšky rámků (informace od rodičů). Jenže by zkrachovali, těžce konzervativní Češi na Adamcovu míru neochotně a pomalu sice přešli, ale jedině v zadováku. A jestli chtěli bří Švarcové ekonomicky přežít, museli vyrábět hloupý úl, který později dostal jméno Budečák. Tady si neodpustím rýpnutí do Klause a jeho “všemocné ruky SVOBODNÉHO trhu”. Zde je nezvratný důkaz nad důkazy, že to není vždy pravda!!!! POLOPTATĚ: Bratří Švarcové málem zkrachovali s moderním úlem a byli nuceni, kvůli poptávce, vyrábět úl o kterém věděli, že je nejhorší ze všech možných.

Tzv Jednotný úl s HL dlouhou 37 mm jako kompromis mezi českou délkou 39 a slovenskou 42 je idiocie a omlouvám se za ten výraz! Jinak to vyjádřit nejde!

Možná by mohlo někoho zajímat, kde vzal někdejší SSSR a všechny jeho svazové republiky úl jménem Mnogokorpusnyj. Rusky nástavek je korpus. My bychom asi ruský název překládali spíš jako vícenástavkový než mnohonástavkový, ale to je detail. Když po vyhrané občanské válce, tedy v první polovině 20 let 20 stol. bolševici zařizovali národní hospodářství Sovětského Svazu, naštěstí tam byl někdo chytrý a navrhnul úl Dadant-Blatt. Byl přijat pro celý Sovětský Svaz pod podmínkou, že se ale nesmí jmenovat Amerikaňsky. Ono je to sice francouzky (a Blatt byl dokonce Švýcar), ale to byli buržoji taky a bylo to patrně nad rozlišovací schopnost polytbyra. Díky tomu má velká část světa, kromě celého bývalého SSSR také celý Balkán, Turecko, Čína, Itálie, Francie, Španělsko, Anglie, Skandinávie, Pobaltí úl Dadant-Blatt (a ne lživě Lang, jak tvrdil Boháč) a tak se já domnívám, že nejrozšířenější úl světa není Lang, ale D-B. Jistě to ale nevím a je mi to celkem lhostejné.

Neumím rusky i když se mě to soudruzi snažili naučit. Můj otec ale mluvil plynně rusky (nejen) a odebíral Pčelovodstvo a četl ruské knihy o včelaření. Výše uvedené info mám od táty, hlavně z dětství a mohl jsem je v marginálních detailaech trochu zkreslit. Jádro je ale jak píšu.

Pro mě je zajímavý, dnes dokonale zapomenutý moravský včelař Škvařil. Po něm Čechům zbyla míra vysoká 30 cm, jeho rámek ale měl být delší než 39, to mu ale neprošlo a musel se přidržet Adamcovy délky rámku. Míra 39x30 je ale prostě Škvařilova. Ovšem neumím o něm a jeho úlu najít dostatek informací. 

Z toho, co píše pan Goro jasně vyplývá, že Brennerův úl na míru 30x30x8 + NN 30x15x8 byl paskvil od začátku, cenný jen tím, že to byl asi první český nástavkový úl a knížečka Nástavkový úl od Brennera je z roku 1967. Totiž. Brennerák mohl asi stačit pro včelu, která tu byla před Kraňkou. Byly to kříženky včely Tmavé s Vlaškou a kdo ví čím vším. Včelstva této kříženky (namnoze neskutečně agresivní) neuměly rychlý jarní rozvoj a Češi před Kraňkou vůbec neznali jarní med, jarní snůšku považovali za podněcovací. O přidávání medníků začínali uvažovat když začínala kvést malina (těsně nad 400 mnm) a to bylo za mého dětství kolem 9.6.

Můj otec měl a zkušel mnoho úlů. Například Zander, Hmenjuk (nevím jaká míra), měl slovenské B (nevím na kolik rámků) a k němu polonástavky, které nebyly poloviční. Měl i Lang 1/1 a kromě toho všeho byla u nás hlavně míra 39x30 s polomedníky 39x14,4 a pak míra 39x24. Rodiče a  jejich přátelé říkali, že v některých “exotických” úlech byly pěkné včely, ale u všech těchto úlů nikdy žádný med a jediné, co u nás fungovalo, byly dvě základní české míry. Lepší ale byla jednoznačně třicítka s NN na med. Adamce měli rodiče jen proto, že to měla většina ostatních a taky aby měli srovnání. Už tehdy (50,60 léta až dodnes) v Česku těžce dominovala (už tehdy špatná) Adamcova míra 39x24.

Svojí oblibu pokusnictví jsem zdědil po rodičích, hlavně otci a jsem moc rád, že to tak mám. Práce cvičené vopice furt dokola v tom samém nezvládnu a raděj bych včelaření nechal.

Článek pana Gora si jdu uložit a radím totéž všem.

Na tenhle typ včel asi vzpomíná s hrůzou můj muž. Já chtěla včely už dávno, ale jeho otec měl tyhlety agresorky. Muž říkal že lítaly zadky napřed a bodala i královna😉. Tchyně se zas furt diví, že se tyhle včely vytáčí dřív, než si pamatuje, že točil její otec a manžel. Včel se bojí taky.

Díky oběma pánům za souhrnné informace o jednotlivých rámkových mírách. Kompletní přehled známých  / i méně známých / mírách na jednom místě .

„Prosím o co nejširší a nejpodrobnější a pokud možno vyčerpávající informace o horním česnu.“ 

Zadanie je v podstate nezvládnuteľné... Pokúsiť sa môžem len o zhromaždenie mne dostupných informácií a skúseností včelárov a na základe toho vysloviť svoj názor. Teda dolné ale horné česno? Tieto diskusie trvajú najmenej sto rokov. Všetko má svoje pre aj proti. Na tom sa zhodli už naši pradedovia. Nič nové pod slnkom...... 

Voľakedy žili na našom území včely v strome a mali vstup do diery v strome teda dnes nazývané „česno“ umiestnený hore, dolu či v strede, „česno“ bolo najčastejšie jedno ale občas aj viac, „česno“ bolo malé alebo veľké, proste žili včely s takým vstupom do stromu aký našli! Je to tvrdenie, ktoré nikomu nevnucujem ako neomylnú pravdu, ale je to fakt ktorý nikto nemôže vyvrátiť. Ak získali včely veľkú dieru s horným česnom, všetko čo včely vyprodukovali ako odpad (měl, mŕtvolky včiel, voda, a pod.) padalo niekde dolu v diere a včely to vôbec netrápilo. Ak bolo získané obydlie menšie, a potrebovali priestor, boli nútené sa tomu prispôsobiť (vyhrýzli práchno, vynosili vznikajúci odpad) alebo dieru opustili. Keď včelári brali brte domov, odpílili strom nad výletovou dierou („česnom“) a pod ňou a tak česno na špalkoch nebolo ani dolné ani horné. Keď začali robiť košnice zo slamy dokonca aj prvé doštenáky robili česno podobne, ani hore ani dolu (viď foto historických úľov):

https://www.snm.sk/muzeum-online/blog-muzeum-online/historia?clanok=zbierka-ulov-v-slovenskom-narodnom-muzeu-muzeach-v-martine

Samozrejme včelári boli vždy „koumáci“ pri pletení košníc zo slamy alebo aj u doštenákov skúšali aj dolné česno no keď im ho mŕtvolky v zime upchali a včelstvo uhynulo, skúšali aj horné česno alebo urobili druhý horný otvor (áno, očká sa na území Horného Uhorska používali už v 19-tom storočí!). Dolné česno, respektíve otvor pod rámikmi sa včelárom hodil aj na to aby zistili, či výrazne nepribúdajú mŕtvolky a keď včelári zistili že si včely pri dolnom česne upratujú samé, začali ho používať na úle vo väčšej miere. Stále však nebolo ustálené, ktorá poloha česna je tá „správna“!

 Časopis Slovenský včelár z roku 1930 uvádza, že „spodná hrana letáčového otvoru (česna) je umiestnená v jednej tretine od podlahy plodiska, v strede plodiska alebo v jednej tretine od povaly plodiska“. Na Slovensku bol takým úľom s horným česnom Baloghov z roku 1912, ktorý mal letáčový otvor v hornej tretine plodiska. Neskôr v rokoch 1930 - 1950 sa na Slovensku riešila medzi včelármi dilema spodných a vrchných česien, keďže sa používali v rôznej polohe od dna až do hornej tretiny plodiska. Včelárska prax ukázala, že vyhral spodný letáč (česno) nad vrchným nie z toho dôvodu že by včely mali problém so zimovaním pri hornom česne, rovnako dobre zimovali či už s horným alebo spodným. Ani únik tepla nebol až taký veľký (hoci bol väčší ako pri dolnom česne ) pretože horné česná neboli maličké a hlavne neboli celkom pod vrchnákom ale nižšie. Môj včelársky kamarát spomínal že ako chlapec chodieval k jednému včelárovi-mlynárovi, ktorý mal vo včelíne 30 včelstiev v dvoch radoch nad sebou zadováky s horným česnom a pevnými dnami. Včelám česno nevadilo, zimné melivo a mŕtvolky mlynár odstraňoval zozadu úľa a mlynár včeláril v nich až do svojej smrti. Realita včelárskej praxe je však taká, že včely sa dnes hlavne kvôli hygiene dna chovajú skoro výlučne so spodným česnom! Včelári „zleniveli“ a nechali hygienu úľa na včely a tiež zistili, že včely pri jednom dolnom česne nemajú problém s teplotnými pomermi v úli a reguláciou klímy v lete ani v zime.

 Sú včelári a ja k nim patrím, ktorí počas zimy dočasne používajú horné česno –otvorené očko! Nič v úli neplesnie ani pri používaní fólie alebo igelitu či skla na hornom nadstavku, včely sa do jari dostanú do zásob, chovajú plod pod uteplenou strechou pri „hornom česne“ , odtiaľ robia prelety po zime a majú menej komplikované donášanie prvého peľu a vody . Nie všetky včely však toto „pomocné“ horné česno využívajú , pri prvých preletoch sú rodiny ktoré lietajú cez očko, iné tvrdohlavo lietajú hlavným dolným česnom a zopár rodín lieta oboma otvormi. Po jarných prehliadkach však „ zimné horné česno“ zatváram, včely už z kvitnúcich stromov začínajú nosiť viac nektáru a je potrebné situáciu v úli „normalizovať“. Teda včely ukladajú nektár nad plod a postupne ho dostanú do nižších plodiskových nadstavkov a nad horný nadstavok plodiska sa prikladajú panenské plásty medníka. Keby sa ponechalo otvorené horné česno, matka by mohla klásť aj dohora a hlavne včely ktoré sa liahnu musia ísť na prelet hlavným česnom, lebo ak by vyleteli tým horným, mali by tento otvor zafixovaný ako letáč na svojom úli. Potom aj ako lietavky by sa úľa stále vracali očkom a dolné česno by ignorovali. Pritom lietavka by do úľa nemala ani vstupovať a odovzdávať nektár mladuškám by mala pod dolnými plástami plodiska a nie predierať sa celým úľom.

 Zvíťazilo teda horné česno rokmi a nikto ho nepoužíva? No takéto tvrdenie by nezodpovedalo pravde! Kto má úl s horným česnom tak ho používa a existuje a niekoľko „hnutí“ za používanie horného česna. Horné česno ako podmienku úspešného zimovania včiel propagovali v svojom patente z roku 1966 otec a syn Srbovi, horné česno ako podmienku úspešného chovu včiel podľa jeho metodiky dával ako podmienku v svojej knihe aj pán Nymsa a na anglicky písaných včelárskych stránkach používaniu horného česna na nadstavkových úloch je pre začínajúcich včelárov momentálne niečo ako móda – ako u nás warré, japonec či medná krava. Posledne menované „hnutie“ radšej nebudem komentovať po tom čo som čítal ich diskusie (ako sú včeličky metené ked sa mení počet nadstavkov a zlostné keď ide včelár do úľa). Čo sa týka patentu, ktorý bol na úľ udelený je to živý dôkaz, že to že je niečo „patentovateľné“ neznamená je to dobré a využiteľné. Úľ podľa patentu včelári nezačali používať a vôbec sa nerozšíril nielen preto, že v šesťdesiatych rokoch už na celej čiare vyhrával dolný letáč ale aj pre to že v praktických skúškach nepresvedčil. Môj dobrý priateľ Milan bol patentom nadšený, zhotovil si taký úľ a výsledok? Žiaden zázrak sa nekonal! Včelstvo nebolo ani zdravšie ani silnejšie ako tie, ktoré zimovali s dolným česnom. Podobne dopadli aj včelári , ktorí nadšene začali chovať včely podľa pána Nymsu, nezažili nič extra fantastické, ba nakoniec sám Nymsa odporúča po skúsenostiach so zimovaním posunúť česno o niečo nižšie a tak prerobil aj svoje zázračné úle. 

Myslím si že jediná správna cesta vo včelárení je skúšať, skúšať a skúšať. Kto chce poznať odpoveď nech prevedie polovicu rodín na horné česno a chová tak niekoľko rokov! Ja som už za tých pár rokov vyskúšal všeličo a často som dosiahol výsledok, s ktorým som nebol spokojný (prehadzovanie nádstavkov, trhanie plodiska, zebrovanie, pootvárané očká, materská mriežka, plastové rámiky, LBV a pod.) a preto som od používania takých postupov upustil. Ale som rozhodnutý, že horné česno na mojich úľoch skúšať nebudem! Nie preto že by to uškodilo včelám, tie už dokázali osídliť a úspešne prežiť nielen v dutine s horným česnom, ale aj s viacerými česnami, s česnom veľkým len centimeter aj s dierou cez 20cm, v komíne , pod podlahou, v stenách, pod uteplením domu , proste silné včely nič nezlomí. Horné česno skúšať nebudem, pretože domnienka že horné česno je lepšie ako dolné je tak strašne naivná, nerešpektuje historické skúsenosti, nerešpektuje fyzikálne zákony ani zákony prirodzeného života včiel a podľa mojich vedomostí môžem aj bez skúšok vyhlásiť svoj názor že je nesprávna. Pre začínajúcich včelárov odporúčam dolné česno!

Děkuju moc.

Tento článek by bylo potřeba umístit do sekce články, protože obsahuje mnoho cenných informací, které se můžou někomu hodit a když ne hned, časem třeba ano. Tady brzy zmizí pod nánosem dalších reakcí. I mě hecuje jedna zdejší přispěvatelka, abych stěžejní práce dával do sekce články, protože v běžné diskuzi zapadnou a lidi jsou tak líní a zpohodlnělí, že se nevracejí. Na druhou stranu si říkám, proč mám někomu usnadňovat studium, když je radši “hloupý”, jeho boj ne? Ode mě by mělo stačit (podle mého), že jsem zadarmo sdělil co vím a co se mi osvědčilo a i to, co mi nefungovalo. Mám za to, že kdo je líný hledat ve starších článcích třeba i jen tady toho fóra, že z něj stejně včelař nebude a brzy mu včely uhynou a on toho nechá. Pro mě je celkem dilema jak se k věci postavit.

Já už vím a jsem na 99% přesvědčený, že úhyny nezpůsobuje VD, jasně to tu píšu v jiných vláknech. Ovšem to jedno % nebylo u mě ještě vloni a já se v té době chytil informace ze starých Překladů, kde někdo opakovanými pokusy zjistitl, že ve stebnících (i jen v metr hluboké díře v zemi na jeden úl) včelstva nejen přežila, ale byla kupodivu zdravější, vitálnější, odolnější. Zbavila se Roztočíka malého a protože je VD taky roztoč, měl jsem nápad, zda by “léčba” kysličníkem uhličitým neničila VD stejně, jako před 60 lety autorovi článku v OP. Připomenu, že přirozený obsah CO2 ve vzduchu (jestli mě moje vědomosti ze základní školy nezrazují) je 0,3%. Jenže ve stebníku je běžný obsah CO2 až 10%. To by bylo pro člověka smrtelné, ne ale pro včely. 

Mezitím, a přísahám, že Martin neměl tušení jak a o čem aktuálně uvažuju, mi poslal (a dal i sem) studii, spíš jakýsi galymatyáš z části prapodivných informací. Důkazem je, že už před týdnem či dřív někde tady řeším, zda je nutné velké česno, jaké se zvyklo používat. Uvádím tam úly Tom4, které mají neregulovatelné česno 6x1,5 cm a tudíž POUHÝCH 9 cm !!!

Nepamatoval jsem si, jak velké česno měl MU, už jsem ale ve starých Včelařstvích našel komplet výkresovou dokumnetaci (ano, tehdy místo nablblých keců o čmelácích a jiných nesmyslech ještě Včelařství psalo obsažnější věci, bohužel i bolševickou propagandu, ale té se dá vyhnout). A tak vím, jak velké vnitřní česno u MU bylo.

Na to nezávisle jiný kamarád udělal něco, jako improvizovanou boční uličku. V ní  nechal česno sice 20x1,8 cm. Ale nějak mu v zápalu boje nedošlo, že limit je hrdlo uličky a to udělal taky asi jen 8 cm2. Byl to úl pro oddělky, nějak v něm zůstalo včelstvo do sezony (je zemědělec a v kritické době nestíhá) a s podivem zjistil, že to včelstvu vůbec nevadilo. Nechtěly se víc rojit a med přinesly stejně, jako v úle “pořádném”. Jo, úl má pevné dno. Stejně jako ty dva úly, co získal i se včelami Tom4.

Prostě podle mě nastal čas, úplně přehodnotit co a jak děláme, oprostit se od bludů Dr. Ptáčka, Boháče, Řeháčka a dalších a zkusit to dělat jinak.

Navíc se mi dneska dostal před oči překlad článku (poslal do mailu snaživý Martin), který jsem ani nechtěl číst, je o alternativcích a nesmyslných úlech jako Varré, MK, japonec a podobně. Ale z úcty ke snaživosti tohoto mladého včelaře a k jeho mravenčí práci jsem se začetl a učasnul jsem. Ještě jsem se tím obsáhlým textem neprokousal (něco vynechávám), ale jedno je už jasné. To ale zveřejním asi ještě dnes v jiném vláknu.

Takže pane Goro, ještě jednou děkuju za vaší skvělou práci, dozvěděl jsem se zase něco, co jsem netušil. Třeba to o “očkách” v Horních Uhrách. O patentu HČ a dalších věcech. Jenže mě nejde ani tak o HČ kvůli samolikvidaci VD. Mám už mnoho indicií o tom, že malé až velmi malé česno vč nějak prospívá, ozdravuje je a vč jsou pak odolnější vůči virům a dalším změněným podmínkám, ve kterých jsme nuceni žít my, ale i včely. Zdá se, že by malé a ještě k tomu horní česno mohlo pomoci.