Jak ochránit psa před psem typu stafford

Sardullah:

No ono se nemusí jednat o to, že by psa chtěli na psí zápasy, ale byl by to cvičný cíl pro psího zápasníka…. ale to mi připadá moc krkolomný… 

Ale ono se to bohužel děje. Kdysi,za hluboké totality,jako mladá holka, jsem si pořídila kokra

Chtěla jsem ho uchovnit, k čemuž byly třeba i lovecké zkoušky. Vlezla jsem do mysliveckého spolku,ale rychle z něj zase vycouvala.To,co se tam dělo,bylo pro mě strašné.K výcviku psů na škodnou ,se kočkám vytrhávaly drápy,kočka se předem i omráčila,to pro psy sraby,o norování ani nemluvím. 

Cvičný cíl existuje, dělá se to tak, že se pes na tomto chudákovi nechá vyhrát.
Ale že by se sháněli takto, to asi ne, už pro to, že by si mohli ke svému majetku dovést nějakou nákazu.
No… nemusí krást psy, protože si jich množí tisíce, že jo. I v centru našeho velkého města, nijak tajně.
Hnus.

Mi: fuj. Ještě že o myslivcích nic nevím. Ale nic hezkého si o nich nemyslím. (Jo, hážu do jednoho pytle, žádného neznám, v médiích se objevují jen ti negativně profláklí.) A pak se dozvím ještě tyhle… dvakrát fuj.

Mi:

Ale ono se to bohužel děje. Kdysi,za hluboké totality,jako mladá holka, jsem si pořídila kokra

Chtěla jsem ho uchovnit, k čemuž byly třeba i lovecké zkoušky. Vlezla jsem do mysliveckého spolku,ale rychle z něj zase vycouvala.To,co se tam dělo,bylo pro mě strašné.K výcviku psů na škodnou ,se kočkám vytrhávaly drápy,kočka se předem i omráčila,to pro psy sraby,o norování ani nemluvím. 

Za hluboké totality to tak bylo, někde to ještě pořád přežívá, ale v hodně spolcích se osazenstvo omladilo a změnilo dost podstatně.

Asi tak.

Myslivost se ukrutně démonizuje.

Je pravdou, že se tam pohybují lidé různých nátur a úrovně inteligence, ale výcvik psů se hodně posunul k lepšímu, práskalové jsou tam furt a možná víc, ale mysliveckou etiku se stále snaží udržovat….a řadoví myslivci jsou jedni z mála, kteří jdou ve volném čase zvednou zadek a jdou vyčistit místní strouhu, vysázet stromky nebo dělají akce pro děti.

Mně to celkem mrzí, jak se veřejnost nechá strhnout zlobou médií, myslivci mají nasazenou velkou psí hlavu naprosto neoprávněně, i peřs všechny své neduhy.

Kde to takhle funguje? Já bych tam poslala na exkurzi místní spolek 😀.

Popravdě já byla v minulosti proti nim dost vysazená. O době před 89 už se nezmiňuju, to už jsem tady psala a to se fakt někteří chovali jak hovada. Když jsme se cca před 20 lety přistěhovali sem do vsi, tak celkově nebylo moc lidí, kteří by chodili venčit psy a párkrát jsme se teda střetli s takovými už hodně staršími a proběhla docela ostrá debata, přitom psy jsme měli u sebe. Ti už ale teď nechodí, pokud ještě žijí. Naproti mě bydlí předseda MS cca v mým věku a na všem se domluvíme, vždy dostanu info, kdy se bude chodit na čekanou na prasata atd., dokonce jsem byla pozvaná i na hon, ale právě na prasata nemám odvahu s retrívrama chodit.

Sarah01:

Za hluboké totality to tak bylo, někde to ještě pořád přežívá, ale v hodně spolcích se osazenstvo omladilo a změnilo dost podstatně.

To je moc dobře.

jsou jedni z mála, kteří jdou ve volném čase zvednou zadek a jdou vyčistit místní strouhu, vysázet stromky nebo dělají akce pro děti

Tohle u nás dělá ekocentrum nebo hasiči. Myslivci jako by u nás neexistovali. A třeba neexistují, já nikdá neviděla žádné oznámení o honu, ani v rozhlase… znám pár myslivců osobně, ale jestli jsou sdruženi v nějakém spolku místním, to nevím.

Počet osob trvale vykonávajících v honitbě právo myslivosti je podle posledních dostupných údajů cca 88,5 tisíce. Jak jsem již řekla, stahuje to různé typy lidí a ano, i vy můžete ve své lokalitě potkat idioty.

Osobně jsem z myslivecké rodiny, ale nikdy myslivost vykonávat nebudu z přesvědčení. Nedokážu zabít. Ale nějakou dobu jsem i strávila na katedře myslivosti. Těch rozumných myslivců je opravdu dost a jejich úloha v naší urbanizované a kulturní krajině je velká.

Nelze to otáčet na jednom spolku, který člověk pozná z vlastního bydliště - a ani tam často neznáte všechny členy, ale jen ty největší prudiče. Myslivci se svou prací většinou nechlubí na sockách jako jiné obory. Jsou to vesměs starý konzervy, a to i ti mladí.

Já jsem vlastně ráda, že u nás o těch myslivcích ani nevím. Možná kdybych věděla, tak právě proto, že by mě nějak osobně prudili. A to by bylo ještě horší.

Já se teda musím pochlubit, že se mi po přestěhování sem k nám na vesnici podařilo -snad??- se s dvěma místními “skámošit” I přes to, že ten jeden - ten starší - na mě před časem nastoupil. Zadařilo se mi v ten moment udržet své emoce na uzdě a když dohovořil, podala jsem mu svou verzi toho, co vidí, protože kdyby se díval pořádně, nemohl by dojít k tomu, k čemu došel. Je pravdou to, že ale kdyby to byl opravdu ten echtgold prudič, tak se asi nedomluvíme, to bych se mohla snažit jak chci, ale když člověk narazí na opravdového idiota, nemá šanci. A pak jsem se opravdu poctivě snažila, aby svůj názor změnil. Myslím, že je to můj životní výkon.  Do mé snahy patří nejen teda to, že mám psy ovladatelný, ale taky to, že jdu pokaždé nahlásit nález uhynulého zvířete - te´d to byla chudinka srna, která měla skalpovaný krk. Zda od oka?? - asi ne, podle mě už se takhle nepytlačí - nebo od nějakého plotu? - to nevím, ale byl rád, že jsem mu to řekla. 

Je to radostná událost, když se dokáže člověk s člověkem domluvit 🙂 A o to radostnější, když jsou ti dva proti sobě původně názorově protichůdní.

No, přesně a já hlavně vůbec nechápu, jak se mi podařilo se sama sebe zatknout a nejít do protiofenzivy. Já! Magor 😀 . Opanovala jsem se a pak jsem začla mluvit a když on se zas do mě pustil, tak jsem ho fakt hezky aneironicky poprosila, jestli, když jsem nejdřív nechala já jeho slušně mluvit, jestli i on mi dá šanci. Vůůůbec jsem se nepoznávala. ale bylo mi jasný, že tady musím bejt velkej tik-tak 😀 , protože se nechci bát každý den tady se psy chodit. A taky jsem v právu, protože psy mám vychovaný - ostatně jsem mu několikrát prosíravě poskytla možnost vidět nás jak cvičíme, protože nechodím s mobilem u nosu, ale mám přehled o svém okolí, tudíž jsem o něm věděla dřív, než si on myslel 🙂, takže měl možnost shlédnout výcvik, jak poslušnost, tak tu naši lovečinu a nemohl tudíž říct ani prt. Páč když vidí odložení tří ohařů u silnice, kde je třeba postupně posílám na druhou stranu, nemůže si myslet, že psi jsou neposlušní. O tom, že mu pak Tali chtěla vyjádřit své city , o tom nemluvím, to jsem ji prosíravě vetkla na vodítko, páč mi bylo jasný, když k nám šel, že ona bude mít radost, že vidí po sto letech taky jinej xicht než můj a bude se chtít jít vítat. A  to bych nemusela mít pod kontrolou, to vím. A já chtěla, aby to bylo dokonalý 😀 A povedlo se mi to. Snad. A fakt jsem ráda, že se to povedlo, protože jak říkáte:

když se dokáže člověk s člověkem domluvit

Svět je plný buranů. Problém ale je, že na vesnici jsou víc vidět a je to většinou osobnější. Odchod z města, obzvlášť velkého, na vesnici je vždy křest ohněm. Krom toho, že se tam daleko víc pomlouvá a řeší věci, do kterejch nikomu nic není, tak jsou zároveň lidi naučení spory řešit víc na přímo. A často z toho vzniká přehnaná agresivita. Tak to prostě je, tohle člověk musí přijmout. Velmi často je ta situace taková, že pokud zůstane protistrana v lidu, alespoň v rámci možností, “útočník” se uklidní.

A s lidma od lesa je pokud možno výhodné udržovat dobré vztahy. Můžou sehnat dřevo za lepší peníz na zátop, odklidit kadáver, berou na milost vašeho psa běhajícího po lesní cestě a já nevím co ještě. Jsou to taky jenom lidi, akorát že jistým způsobem švihlý. 

Odchod z města, obzvlášť velkého, na vesnici je vždy křest ohněm.

Jo, to jo. A já doufám, že jsme ho min. prozatím /vynechme extempore s ne odpovědnou majitelkou koní / zvládli dobře, že jsme se opravdu přestěhovali, ne nastěhovali. Chodíme pomáhat, když jsou nějaký akce, zná nás půlka vesnice v dobrým a podle drobných detailů, které můžu vnímat, nás min. půlka vesnice fakt vnímá dobře. Za což jsem ráda, protože prostě chci, aby to byl náš domov a ne, že jsme z Prahé přešli na vesnici. Dostala jsem třeba od sousedky čtyři sklenice medu před Vánočkama, můžu poprosit dvě sousedky, aby mi ošéfovaly čokle , když jedem jednou za uherák na koncík,  jsme dohodnutý s další koňařkou, že dáme kafe a buchty, a tak vůbec jako. No a s tím panem myslivcem jsme už myslím, tak trochu kámoši, páč když mi smutně říkal, že musel nechat utratit čubinu, tak to beru tak, že s Pražandou, která mu pije krev, by to neprobíral. Ono se zase jeho postoji není trochu co divit, páč se tam před časem pohybovala ženská, která tam taky takhle loncala a nebylo jí kupř.  blbý třeba vyčesávat si psy u posedu a nechat je tam lítat. To mi přijde jako dobrá zhovadilost. A když vezmu, že jsou fakt lidi schopný nechat psa lítat bez dozoru- však co, má GPS, tak se neztratí………… tak se nedivím, když to řeší nátlakem. 

Třeba mě jako neznalce by vůbec nenapadlo, že nechat psa chodit kolem posedu nebo ho tam vyčesávat (ale proč bych psa vyčesávala někde kdesi v lese) je špatně. U nás mají myslivci posed přímo u značené turistické cesty, psi jim ho přímo očůrávají. Dává to smysl, ale nikdy by mě to nenapadlo. My jsme chodili s pesou na výlety a kolikrát jsme na té spodní šprušli od posedu sedali se sváčou… Nepolíbeného člověka to vůbec nenapadne.

Vyčesávat psa v lese, to mě nikdy nenapadlo! A přitom takový super nápad!

Ale se obávám, že to by pro psa byla mega zkouška trpělivosti.

No jo, tak ono sednout si tam se sváčou, nebo projít je něco jinčího, než tam vyčesávat těch pět psů, co paní měla. A já když tam jdu odpoledne v podvečer, kdy už je spíš čas zvěře, než třeba během výletu a vidím, že tam má zakrmeno, tak tam se psy nejdu, protože proč to zbytečně pachovat, aby tam pak ta prasata třeba nešla.  Stejně tak v době mláďat neloncám do už vzrostlejší vojtěšky, protože tam bývají zajíčci a když pak naroste tráva, chodím vyloženě do lesa, protože srny tam mívají mladý. 

Tak jako my jsme pesu vyčesávali třeba na zahrádce nebo u koní nebo na vycházce na venčící louce za sídlištěm nebo na louce dál za sídlištěm. Ale chodit vyčesávat do lesa… Jako u nás je les čtvrt hodiny chůze, ale ani tak. A dost lidí má ten les ještě dál. Mi to přijde zvláštní. No a naše se nechala vyčesat, kde jsme si usmysleli, nějak jsem si nevšimla, že by to pro ni byla nějaká extra zkouška. No ale labrador, tam toho na česání moc zase nebylo, no.