Přemrzlé brambory

Vy jste šila péřové deky? Jak se to dělá? Předpokládám, že peří se musí předtím nějak upravit (mimo toho draní). 
Já uvažuju, až ty husy jednou budou (plánuju je už pět let…), že bych využívala peří jako izolaci, ale zároveň mi to přijde škoda… 

Ano, u nás se říkalo drát peří. Měl jsem to jako dítě rád, některé ženy uměly poutavě vyprávět, někdy jsme ani nedýchali. Čato se draček pasivně účastnili i chlapi, kor když tam vonělo trochu rumu a hospoda měla zavírací den a nebo nebyly peníze. Lidi se scházeli i mimo dračky, denně někdo přišel, často i dvě-tři návštěvy, ale ne vychlastat flašku a vykouřit krabičku cigaret. Ne, jen na skok, pár minut, sdělit co je nového, něco se dozvědět, kde je potřeba s něčím pomoct…

Celá ves žila jako komunita, lidi si pomáhali a byli k sobě jiní, hodnější. Jasně, vždy se našel někjaký neřád nebo vychcánek, případně berka, ale vědělo se to o něm a lidi byli na ten “rod” ostražití, nikdo na nikoho ale kudly netahal. Lidi si pomáhali, táta skončil na uranu - nebyl zavřený, ale nikde jinde nesehnal práci, byl totiž úspěšný živnostník, měl 3 dělníky a dva učně a to soudruzi neodpouštěli. Domů se dostal jednou za měsíc a tak neodbytné mužské práce zastali u nás výrostci od sousedů, které vyslaly rodiny aby pomohli s tím, co máma nezvládla a já byl ještě malý. I já pak, když jsem povyrostl, chodil jsem pomáhat hlavně starým lidem, nebo kde se vybíraly brambory, nebo se uklízelo na patro stodoly seno, nebo se mlátilo prastarou mlátičkou, hnanou stabilákem na benzín. Prali jsme se o kliku u mlýnku, to byl stroj, vlastně fukar, který oddělil zrno od plev. A nikdo nás nemusel ani posílat, každý výrostek věděl co se sluší a co je kde potřeba. Na stěně sousedovic stodoly visel cep a jejich stařík nám, vykuleným klukům, na jednom snopku obilí ukazoval, jak se tím podivným nástrojem pracovalo a pak ukazoval na pravěkou, z víc jak půlky dřevěnou mlátičku abychom si uvědomili, co je pokrok. O pár let předtím, když JZD pořídilo první mlátičku, co sama jezdila po poli (jen si sama neuměla obilí sekat a musel před ní jet traktorem tažený řádkovač), sešla se celá věsnice a všichni zírali jak tele na nový vrata. Mě bylo 3 a půl roku a prý jsem do rána kloudně nespal, házel se a mumlal kujban, kujban. Dodnes si pamatuju, jak v postupných krocích s velkou ránou v mračnu o prachu ze zadku obrovského stroje padaly hranaté slisované balíky slámy. Za strojem jela plošina tažená koňmi, ženské na plošinu házely balíky a chlap na voze rovnal balíky do pyramidy připomínající střechu chalupy…

Taky si pamatuju celou ves na poli, kde se rozorávaly meze. Nechyběli u toho divní chlapi v dlouhých kožených kabátech, neosobní, arogantně nadřazení, šel z nich mrazivý strach. Někdo tam vykřikl, že jeden z nich byl ten samý a ve stejném oblečení se stejným kloboukem, co byl předtím u Gestapa. Vzpomínám, jak si selka s teatrálně srdceryvným plačtivým rykem lehala před pásový traktor s pluhem a jak se za ní její manžel styděl a jak jí v hysterické křeči s pomocí pár chlapů odnesli opodál, kde jí staré babky konejšily, zatímco traktor DT Sovětské výroby pomalu ničil poslední mez (že byla poslední jsem v tu chvíli taky nevěděl). Byl jsem malý a plakal jsem taky a nechápal, proč se máma, která mě držela na ruce, při pohledu na hysterickou, o generaci starší selku usmívá (už jsem dobře věděl, že posmívat se starším lidem není dovoleno!). Mimochodem, tu paní neměl ve vsi nikdo rád a pak jsem se dozvěděl, že se její manžel na JZD těšil. Jenže se do bohatého statku přiženil a byl pod pantoflem. Ale to jsem v té době nemohl vědět a už vůbec chápat. 

Je nenávratně pryč svět, kde jsem uměl žít a který jsem měl tak rád. Nebylo to mnohdy vůbec lehké, teď je materiálně líp. Ale mezilidské vztahy jsou děsivé.

Omlouvám se za moc dlouhý příspěvek úplně mimo téma vlákna. Nějak jsem se zasnil, zavzpomínal…

Slámu-ty balíky, jsem v kolchoze “snášela” s kamarádkou-z 5 řad na tu prostřední..dělaly se hromádky a ty pak koňáci s platoňákem odváželi(jak u vás)i s traktorama..Bylo nám 13..a přes prázniny jsme mohly..Otec nám udělal takové háčky,měly jsme ruce do krvava i přes rukavice,od špagátů,,..DTikem(pásákem) jezdil můj otec..

Varaxi..Ušije se “pytel” ze sypkoviny.200x140cm..(já šila i 220,bo jsem měla kluky dlouhány,tak aby jim nelezly nohy ven-k tomu i povlečení stejně dlouhé..Nakreslí se na to tužkou ta “mřížka"..Vychází to 35xasi 35cm…Ty na délku se prošily..Peří se nemusí nijak upravovat,jen musí být odrané,čisté a suché..Někdo to vážil,ale vzala se hrst,zasunula až na konec-do všech 4 tunelů,a prošije se po čáře napříč,pak do dalších ”čtverců",prošije…a tak pořád dál..je to pracné,ale dá se to..Já je šila na chodbě,je z toho dost binec..Do polštářů jsem dávala prachové..i do peřinky miminkům..Ale než je začnete šít,zjistěte si,jestli není někdo alergický na peří…Po letech jsem je všechny měnila za duté vlákno-holka nemohla peří…

A to stačí? Jedna hrst na čtvereček?
Já kdysi pomáhala mámě šít deku s umělou výplní a cpalo se tam toho tedy podstatně víc. Asi že to peří má ty izolační účinky fakt někde jinde… 
Super, děkuji za návod. 

Varaxi:

A to stačí? Jedna hrst na čtvereček?
Já kdysi pomáhala mámě šít deku s umělou výplní a cpalo se tam toho tedy podstatně víc. Asi že to peří má ty izolační účinky fakt někde jinde… 
Super, děkuji za návod. 

no “hrst”..jako pořádnou-napěchovanou co nejvíc..Já už si nepamatuju kolik to bylo deka..Možná i 2 hrsti,je to podle toho,aby ten čtvereček byl akorátní..Když bude moc,deka bude moc naducaná a nepřilne k člověku-udělá tunel..Asi bych si navážila v misce-plácnu-10deka,zasunula,zkusila jeden zašít..a prubla to,jestli to stačí-a případně vypárala a přidala(nesmí být moc dokulata)..a podle toho pokračovala dál..je to už 30let,co jsem to šila..😊