https://www.psnv.cz/produkty/publikace/skola-vcelni-martin-klima-1779/
V tomto vlákně pišme staré vědomosti, často už zapomenuté a ignorované. Namnoze jsou, alespoň pro mě, zdrojem cenných informací.
Vlastním několik velmi starých výtisků z 50, 60 a sedmdesátých let 20 století - “Odborné včelařské překlady” a postupně sem dám informnace z nich. Také sem dám některé informace ze starých výtisků Včelařství, případně i jiných zdrojů.
O vosku tvrdí autor P.J.Gonnet v L APICULTEUR, roč. 1967, Francie, v článku s názvem “Vůně a pachy vosku a propolisu”
kromě jiného také, že zvlášť aromatický a ceněný je vosk z plástů, které byly dlouhé roky používány pouze k těžbě medu a nebyly zakládány matkou a tudíž v nich nebyl nikdy plod. V českém pojetí je to tedy panenský vosk z panenských medníkových plástů. Tvrdí, že do tohoto vosku přecházejí vůně a další pozitivní látky z medu tím víc, čím déle byly plásty na med používané.
Pak se zabývá získáním zvláštní složky propolisu, nazývá jej propolisový vosk a radí jak jej izolovat z propolisu. Tvrdí (v té době bylo chytání rojů a roje obecně považovány za jeden z produktů včelaření), že pokud se tímto propolisovým, extrémně aromatickým voskem natře zevnitř úl, stane se neodolatelným pro roje. Na včelnicích a v jejich okolí se běžně “líčily” úly na roje. Tento propolisový vosk se získává vařením propolisu v měkké vodě. Vosk se oddělí a vyplave na hladinu, zbytek propolisu zůstává na dně.
A jak těžím vosk já? V dešťovce vařím celé rámky. Jenže propolis se neuvolní a zapatlá loučky. Kde je ho očividně hodně, ještě před vyvářením rámky (hlavně HL) oškrábu. Jak používám místo strůpku igelit, který přilne na HL rámků, včely tam ustavičně nanášejí směs propolisu s voskem. Zkušeným okem lze snadno poznat, co je propolis čistý (stojí za uložení zvlášť) a který má příměs vosku. Tento voskem “zečištěný” propolis dávám stranou a vyvařím to jako první v čisté vodě spolu s víčky a panenskou divočinou. Tento vosk získávám odděleně. Poskytuji ho hlavně těm, kdo si chtějí dělat sami přírodní kosmetiku a další využití nejčistějšího vosku, jaký jde získat v amatérských neprůmyslových podmínkách. A dokonce to není žádná práce navíc!
Hlavně ale tento panenský vosk dávám důvěryhodnému soukromníkovi, aby mi z něj vyrobil mezistěny a ty používám pouze do medníků. Do plodišť dávám M vyměněné za vosk “obyčejný”, tedy z plodových plástů.
Vosk z víček obsahuje dost velké % propolisu - z této směsi dělají včely víčka na med a jak jsem se nyní dočetl u tohoto Francouze, obohacuji svůj panenský vosk ještě těmi oškrabky směsi propolisu s voskem.
Je mi jasné, že hobbíci s pár včelstvy stěží mohou oddělovat voští a taky drtivá většina z nich si nebude pořizovat nákladný vařák. Ovšem kdo chová více vč a je vybavený adekvátním zařízením na efektivní těžbu vosku, mohl by tyto informace využít a zamyslet se nad tím, že lze vosky dle původu snadno oddělit.
Zmíněný článek obsahuje spousty informací. Za zmínku stojí tvrzení autora, že bělením vosku na slunci se vosk znehodnotí ve smyslu, že z něj vyprchají (patrně UV zářením - to říkám já) všechny výše zmínění pozitivní látky. Z toho vyplývá, ale autor článku to neříká, že nejhorší možností získávání vosku je sluneční tavidlo.
A ještě dodám. Nevěřil jsem, že drobní výrobci mezistěn opravdu použijí vosk, který si dodám. Zkusil jsem to a čekal mě šok! Po rozbalení balíku M na mě doslova dýchla omamná vůně ovoce, propolisu a ještě něčeho, co neumím popsat. Tyto M používám 4 roky a pečlivě značím rámky a brzy nastane situace, kdy budu vyvářet rámky, kde byly M z mého vosku, odděleně a tím si vytvořím uzavřený koloběh medníkového vosku. Citovaný článek mě přesvědčil, že to není jen moje nějaké zbožné přání a dojem, ale že se moje mnohaleté “pocity” zakládají na reálném základě.
