Je zřejmé, že včelaři tápou v názvosloví a často nevědí který úl je jaký. Pokusím se to tedy vysvětlit. Každý si může na netu sám vyhledat obrázky, stačí když zadá uvedený název.
Co je úl zadovák. Je to úl na teplou stavbu, původně dvouprostorový, kdy medník, plodiště, dno a strop tvoří jeden celek. Úly byly téměř vždy izolované se sendvičovými stěnami a uvnitř mezi ostěními byly většinou hoblovačky. Byly to těžké úly, což nevadilo, protože se s nimi nijak nemanipulovalo. také se tyto úly často stavěly jako baterie, kdy bylo v jednom kuse i několik úlů. Medník tedy nelze sejmout a v úle se dalo pracovat pouze zadem, od toho název zadovák. Plodiště i medník byly v zadu uzavřeny posuvným okénkem. Mnozí si to asi neumí vůbec představit. Ale když chtěl včelař vidět první rámek od česna, musel kleštěmi vodorovně dozadu postupně vysunout po jednom všechny rámky, dávat je na “kozlík” (dnes bychom asi použili dva rojáky, nebo nějakou bednu s nutami na ouška rámků). Práce nesmírně zdlouhavá, pomalá a útrpná, včely při tomto včelaření zuří a často je práce v zadováku pračka nervů. Mám za to, že dnes by v tom nikdo normální nevčelařil. Nejznámějším zadovákem u nás byl tak zvaný Budečák. Měl většinou 12+12 rámků, když přišla Kraňka, dělaly se Budečáky se dvěma medníky. Tento úl skončil v propadlišti dějin. (na Západě - Švýcarsko- zažívá jistou renesanci)
Listovák je úl stejné konstrukce jako zadovák na TS, je ale na stavbu studenou. Z toho vyplývá, že když se otevřela zadní dvířka, bylo skrz okénka vidět boční loušky rámků, bylo tedy vidět do uliček. Práce byla v listováku mnohem snazší, včelař nemusel otrocky vyndat všechny rámky, ale po rozvolnění mohl vytáhnou jen ten rámek, který chtěl a zase ho poholně a snadno vrátit a nebo dát na jiné místo. Přesto, že to byl na obsluhu stokrát pohodlnější, s nepoměrně vyšší produktivitou práce, z mě nepochopitelného důvodu se listovák neujal.
Stropovák je úl s pevným dnem, úly byly téměř vždy silnostěnné se sendvičovými stěnami, vyplněnými většinou hoblovačkami. Nebo kombajnovou slámou s rozbitými stébly, v modernější době pak byl ve stěnách i polystyren a jiné hmoty. Původně byly tyto úly převážně z cepové slámy s neporušenými stébly. Těmto úlům slamákům se dodnes nic nevyrovná, tedy ve smyslu jak vyhovují včelám. Má plodiště a většinou jen jeden medník, často ale byly konstruovány tak, aby bylo možné nasadit ještě druhý medník. Tento úl byl přístupný jen zhora. Kdo tedy chtěl pracovat v plodišti, musel nejprve odložit medníky. Což mohlo být (a je dodneška) velice těžké a protože včelaři jsou většinou staří lidé, často je pro včelaře (nebo ženu) nemožné plné medníky sundat a pak zase vrátit. To byla velká nevýhoda a mnozí včelaři (včelaři jsou navíc odedávna enormně konzervativní) stropováky nechtěli kupovat a raději se crcali v zadovácích.
Univerzál je stropovák, ale s přístupem zezadu. Spojoval výhody pohodlně rychlé práci zhora, ale po nasazení medníků v něm šlo pracovat zadem jako v zadováku. Což včelaři té doby využívali a univerzály proto začaly vytlačovat zadováky. Aby “podkova” stěn úlu, tedy boční stěny a čelo držely pohromadě, musel mít tento úl pevné dno. Nad okýnkem měl prkénko, silné většinou 16-20 mm. Kvůli tomu ale nemohla být mezi plodištěm a medníkem dodržena včelí mezera a nejznámnější univerzál, tak zvaný Moravský Univerzál (MU) měl mezi patry 25 mm. To byla velká chyba a nevýhoda, v tomto prostoru byla mřížka v rámu tlustém 16-20 mm a tím se vzdálenost spodku a medníku ještě zvětšila. Včelaření bez mřížky (nebo zimování ve dvou prostorech) nešlo, protože včely by v zimě velkou mezeru nepřešly. Zjara a v létě velkou mezeru vždy prostavovaly a plnily medem, často i trubčinou. Každý si dokáže představit co dělaly včely, když se po sejmutí medníku roztrhly nástavby - můstky s medem a plodem!
Ovšem byly i jiné univerzály, úly mého dětství byly univerzály na 12 rámků míry 39x30, dvanáctý rámek a okénko byly pod prkýnkem, které drželo podkovu nahoře podobně jako u MU. Toto prkýnko dělaloo horní falc a tudíž úly měly VM mezi patry 6 mm. Medníky byly ploviční, tzv polomedníky a ke každému úlu byl jeden, k polovině úlu byl pak ještě druhý polomedník. Ano, včela tmavá (její kříženky) chovaná na většině území Česka a Moravy byly včely málo plodné s těžkopádným jarním rozvojem, neschopné využít jarní snůšku, vytvářející ve srovnání s Kraňkou doslova včelstvíčka. Průměrný výnos byl do 10 kg!!!!!!!!!!!!! a spíš menší. Jarní snůška byla považovaná za pouze snůšku podněcovací a včelaři čekali na medovici. Ta se sice vyskytovala častěji, ale byly roky, kdy nebyla vůbec.
Univerzály mého dětství byly přechodem mezi nástakovými úly a stropováky, nikdy se v nich v naší rodině zadem nepracovalo. Ale posuvné okýnko (bylo kolem dokola o VM větší než rámek) vytrvářelo vlastně přepážku a tak se dalo snadno a rychle zužovat a rozšiřovat, za okénkem pak byly posuvné uteplivky, nejčastěji fiolc nebo slaměná rohož z cepové slámy. Další výhodou byl SR za okýnkem a včelař věděl nejen zda je snůška, věděl i zda se vč chce vyrojit a tak rozebíral jen ty úly, kde rojení hrozilo. A okýnko mělo ještě jednu funkci. Dnešní včelaři zvětšiny už neví, co byl Roztočík malý. Žije ve vzdušnicích včel, okem neviditelný, ale včelstva decimuje stejně, jako VD. Vč se musela léčit a léčba spočívala v aplikaci dlouhodobých odpařovačů na zimu. Ty se musely ustavičně regulovat podle venkovní teploty. Který úl neměl okénko, musel se rozebírat kvůli regulaci vysunutí ča zkrácení odpařovacího knotu několikrát za zimu! Ještě doplním, že rotočíková nákaza drtila celou Evropu a ta s ním bojovala pomocí akaricidů, dnes by alternativci řekli že tvrdé chemie. Alternativní fanatici ještě nebyli vynalezeni a tak se nad tím nikdo nezamýšlel a nepozastavoval. Noikdo až na jednoho včelaře. Tím byl Anglický kněz z Opatství Buckfast a jeho řádové jméno bylo Bratr Adam. Jmenoval se Kebrle, což je nepodstatné. A tento Bratr Adam vyšlechtil umělé pemeno včely medonosné, přirozeně odolné proti Roztočíku malému. To je dnešní Buckfastka = BF. Omlouvám se za odbočení, pokládal jsem za dobré aby toto včelaři věděli. Je to velmi poučné, třeba v souvislosti s dnešní alternativistickou hysterií. Kromě jiného.
Nástavkový úl je úl s oddělitelným dnem na rozličné míry. Spočívá v bedničkách = česky nástavcích (slovensky dříve děbnička, dnes nadstavok, rusky korpus, ukrajinsky magacin - výslovnost mahacin, ukrajinština nezá G), oddělitelném dnu a víku. Nástavkový úl nemůže mít okénko, je vždy jen o VM vyšší než je výška rámkové míry toho úlu. Přesněji, jestli je výška rámku například 24, výška nástavku musí být 248 mm. To ale platí pouze pro bezfalcové úly. Falcy úl komplikují a jsou přežité. VM musí být vždy nahoře nad rámky. Někdy případně vysvětlím proč. Nástavkový úl sice nemůže mít okénko, “podkovu” by muselo držet jen něco v součtu 8 mm silného - rozměr VM. Ale může mít zasklený průzor. Inspirován Berennerovou “špehýrkou” z jeho brožurky Nástavkový úl z roku 1968 jsem vyvinul špehýrky mnohem větší než ty Brennerovy, na světlou šířku nástavku, nahoře a dole menší o 20 mm. Pak u úlu na míru 39x30 byl průzor široký 405 a vysoký 268 mm. Z venčí byla dvířka na pantu, vyklápěcí do vodoroviny na řetízku a sklo bylo vyjímatelné, lícovalo s vnějším obrysem nástavku. Ve stěně úlu vznikl stavební prostor, kde byl dvanáctý rámek. Někdy případně vysvětlím jak to fungovalo. Špehýrky neměly jedinou nevýhodu, měly ale mnoho výhod. Ale opakuji, o špehýrce někdy příště.
Nástavkový úl je nesmírně plastický, může mít libovolný počet nástavků a nástavky můžou být na různě vysoké rámkové míry. Například úl Langstrothův má výšek rámků 6 a tudíž vlastně nemůžou existovat podmínky, kde by nevyhověl. Jen to z něj dělá úl světový, i když je stěží nejrozšířenějším úlem světa. Ale to je už jiný příběh.
Nástavkový úl umožní používat pouze nástavky vysoké nebo nízké a nebo kombinaci obojího. Já se nerozpakuji použít v jednom úle hned 4 rámkové míry a tvrdím, že se to neplete a nikomu plést nemůže. Naopak mi to umožňuje s ryze českým úlem s délkou rámků 39 využít úplně všechny výhody úlu Langstrothova a tudíž není a nebyl jediný ROZUMNÝ důvod zavádět zde Lang. Ovšem toto je tvrzení silně kontroverzní, vím, jaké vášně u někoho může vyvolat. Je to ale můj názor podepřený skoro šedesátiletou praxí a navíc mám, jako každý, na svůj osobitý názor právo. To ale často lidi s liberálně demokratickým smýšlením odmítají respektovat. Ano, demokracie plná huboústa, ale skutečnost je u těchto lidí jiná, demokracii na hony vzdálená. Před nimi se o jiném názoru ani nesmí nahlas promluvit, jak jsem se nesčetněkrát přesvědčil.
O včelaření různými systémy pojednám jindy a jinde.
