Výběr plemene

Také záleží na povaze psovoda.

Pro někoho může být těžké vychovat přecitlivělé plemeno a víc si porozumí se psem, kde se musí víc prosadit, ale zároveň mu ten pes víc odpustí.

A obráceně.

balu:

Cvičitelnost - dobrá nebo lehká - to už je slovíčkaření… taky by mohla být snadná…

to není o slovíčkaření ale o představě zadavatelky

Podle mého názoru všechna tři slova vystihují totéž. 

hmn:

“Jen tři příklady lehce a hůře cvičitelných psů.”

no, kdyby se ten hovawart dostal místo paní doktorky k Frantovi Vomáčkovi, tak tomu by to šlo i bez spešl trenéra a pes by fungoval na myšlenku

třeba

Myslím, že většina lidí tím myslí psa spolupracujícího tudíž nějaké ovčácké, pracovní nebo lovecké spolupracující plemeno. 

Přeci jen je něco jiného bulík a něco jiného borderka a něco jiného dobrman. I když i pomezí plemen existují výjimky samozřejmě. Ale obecně to beru takto. 🙂 

Takže když mi někdo řekne, že chce lehce cvičitelného, tak to pro mě znamená, že bude mít focus na majitele, bude ho zajímat co chce páníček (nebudu muset vymyšlet, jak to udělat, aby to chtěl sám pes), bude se snažit splnit pokyn. 

Cvičitelné je ve výsledku vše, ale myslím, že vy jste tu jednou hezky napsala, že vždy záleží na množství úsilí, které je potřeba vynaložit ke stejnému výsledku. 🙂 Což se u různých plemen velmi liší. 🙂 

Jsem takto stála kousek od psího hřiště a sledovala holčinu, která s borderkou cvičila průlez tunelem. Když jsem se tak na ni koukala, tak jsem usoudila, že můj pes by absolutně nechápal a ve výsledku by ji možná za to kousnul do zadku, jak by se přetočil. Kdežto borderka sice začala stresem štěkat, ale pokyn se snažila splnit a ve výsledku i splnila. Ten můj minibulík by se mi na to vykvákl. 😀 

Orionka:

Tak potom je střední knírač ještě snáze cvičitelný než borderka. Naše fenka probíhala roury propustky bez stresu a štěkala u toho maximálně nadšením. Nebo že bychom byli geniální cvičitelé🙂 😇

Tak, že psa baví probíhat tunely jsem úplně nemyslela. 😀 Ten můj s tím taky problém nemá. 😀 Spíše, když je potřeba psovi něco vysvětlit, co má udělat a on tu věc nezná (nedělá automaticky), tak jak moc se snaží člověka pochopit a vyjít mu vstříc. 😀 

Ale o kníračovi jsem slyšela, že je poměrně dobře cvičitelný. Není? 

“Tak potom je střední knírač ještě snáze cvičitelný než borderka. Naše fenka probíhala roury propustky bez stresu”

tak je to ještě jinak😄
nejsnáze cvičitelný je pyreneják, páč ten můj mizel do propustků zcela dobrovolně a radostně…..vlastně co jeden, malá se snaží vlézt do jakékoliv díry, kterou objeví (jen snaží, protože úspěšnému dokonání úmyslu házím vidle já šňůrou!)

ergo suma sumárum - pyrenejáci jsou lehce cvičitelné plemeno🤣
(ale beze srandy, vlastně jsou, jen musí mít člověk ty správné cvičitelské cíle)

Anonymní:

Dobrý den, přečetla jsem všechno co jste mi napsali. Některé vaše reakce jsou až moc ostré a to zbytečně. Pes by byl na prostorné zahradě a ne v kotci. Věnováno by mu bylo hodně času, venčení každý den. V zimě na noc místnost, kde je kolem 0°C. Nechci vyvolat válku ale podle některých názorů to vypadá že všichni lidi co mají psa, ho mají v pokojíčku a jsou s ním na home office nebo mají na psa ošetřování. Co je špatného na tom mít psa venku, kde má hodně prostoru a chodit ho venčit. To tady tak nikdo z vás nemá? Můj názor je ten že kdo má psa v tomto počasí doma a pak s ním jde ven vyvenčit, tak pes trpí přechodem teplot mnohem víc než čistě venkovní. Na řadu by pak musely přijít oblečky atd. a to opravu ne. Když to shrnu do jedné věty. Hledám psa čistě na venkovní prostředí, věnován mu bude dostatek času. Velký rozdíl mezi létem a zimou. V létě jsme na zahradě pořád i kvůli zahradničení, v zimě méně.

V zimě méně. A v zimě pes bude tedy hezky sám. Pes, tvor smečkový, tvor který svou smečku potřebuje. A nebude vůbec chápat, proč ho smečka šoupla momentálně hezky stranou.

Máme doma psa, tedy fenu, která byla do doby, než k nám přišla, čistě venkovní. To byste koukala na ten sakra rozdíl mezi psem, který odmala vyrůstá doma, kde je 24 hodin s ostatními, jak komunikuje, jak vnímá, jak je ochotný ke spolupráci, jak vám rozumí, jak vás umí číst a proti tomu pes venkovní. Co práce dalo, abychom ji naučili fungovat v civilizaci, aby s námi mohla jezdit na dovolenou,  umět se chovat nejen v restauraci, ale i v penzionu. Máte svou pravdu, nebudu vám ji vymlouvat, ale vůbec, ale sakra vůbec netušíte o co sebe a toho psa připravíte. 

Orionka:

100% pravda. Pes žijící v domácnosti pak ani nepotřebuje povely. Normálně se s ním domluvíte. Propadne vám kolíček schodištěm o poschodí níž? “Podej mi kolíček” a pes už letí. A pak až tak nezáleží na plemeni. ( Kromě mezních situací ). Ale odkouká také…..aha, za kliku se otvírají dveře a lednice se otevírá tady.

Jo minibulík odkoukal, že šuplíky se dají otevírat… když chce něco on sám, tak je velmi vynalézavý. Takže trénink je o tom ho přesvědčit, že to chce on. Že vlastně trénuje on mě a ne já jeho. 😀 

Existuje i kniha o napodobování, ale řekla jsem si, že tohle rozvíjet nechci. Stačila mi rozkousaná podprsenka z pravého merina, kterou jsem ještě neměla ani na sobě (naučil se otevřít šuplík). 😀 Nenapadlo mě mu zakazovat chodit do šuplíků, když do nich nechodil, že jo… 

a proto já zásadně učím jen zavírat. Taky to má pradva své proti, jako předchozí varianta, dokonce tvré proti, páč když máte v zásuvce ruce a přijde ohař zásuvku zavřít……..tak to někdy docela bolí 😀 . Taky myčku musím hlídat jinak bude furt zavřená… 😀

…..prošel se po hlavní třídě v cizím městě, auta i tramvaje v obou směrech a patřičný počet chodců a po hodině se vrátil ke dveřím té správné budovy……

takhle vypadá zvizualizovaný infakrt! brrr. hrozná představa.

Zrzavci:

a proto já zásadně učím jen zavírat. Taky to má pradva své proti, jako předchozí varianta, dokonce tvré proti, páč když máte v zásuvce ruce a přijde ohař zásuvku zavřít……..tak to někdy docela bolí 😀 . Taky myčku musím hlídat jinak bude furt zavřená… 😀

Já ho to neučila záměrně, ale ten zmetek to odkoukal! Nenapadlo by mě, jak dobré pozorovací schopnosti má. 😀 Protože občas se tváří, že neumí do pěti napočítat. No a někdy nestačí člověk zírat… 

No napodobovanie je sila! U nás napodobňuje nielen pes ale hlavne kocúr. Napr. ako otvoriť dvere - stačí skočiť na kľučku nie? Tak máme všetky dvere také že musíte potiahnuť aby sa otvorili ☺ A u psa - no spomínaný tunel bol proste bubák - pamlsok hodený dnu buď dočiahla plazením a vycúvať von resp. kašlem naň, alebo šupnúť ju nasilu dnu bola od začiatku blbosť - lebo mordovať sa s hoviadkom… Tak som to úplne vypustila - vlastne mi to netreba. A svete div sa raz na cvičáku bola jedna pani aj so synom a kým sme mi špacírovali na druhej strane pozemku, ten jej syn sa hral na prekážkach - a lozil si cez tie tunely. V pauze som sa s našou psicou išla do tých miest pohrať  a ona si začala s neopakovateľnou radosťou behať cez tunely. Ako to odkukala nechápem dodnes - mala sa predsa venovať chodeniu na vodítku medzi psami (čo ju už zjavne nebavilo lebo to predsa dávno vedela!) tie tunely boli ďaleko a ja som im  vôbec  nevenovala pozornosť. Kladina to isté - keď jej to predviedol syn - tak za ním išla -dovtedy bez šance ju tam dostať.  A život s nami - už asi aj číta myšlienky. Môže spať pod stolom v momente keď vezmem špeciálne metlu na schody už je pri mne a ideme zametať schody. Keď vezmem metlu na kuchyňu (z rovnakého miesta) ledva zdvihne jedno oko. Zrovna predvčerom som mala znovu zážitok s ňou - už som spomínala, že koterec máme tak pre toho kocúra - ona tam nechodí. Tak sa rozhodol môj partner, že ju naučí chodiť si tam aspoň na gauč - kým sme v robote nech si môže oddychovať na mäkkom (lebo vždy leží iba na rohožke pred dverami). Gauč jej ešte rozložil, aby mala letisko … Pekne mu tam asistovala a on jej vraví:  no tak Sally  poď pekne NA MIESTO! Tá v momente behom k dverám do domu ( zo srandy som ich otvorila - keďže som ich pozorovala zo schodov) a milá Sally krásne zaľahla NA MIESTE - doma má vetbedku. Tak dostala odo mňa žuvaciu kosť nech si požužle na tom MIESTE 😀. Drahý najprv chvíľu čumel ako teľa, že čo ten psisko vystrája - ja som sa nemohla prestať smiať - vravím mu veď máš absolútne spoľahlivého psa - urobil presne čo si mu kázal! Až vtedy mu došlo, že miesto v koterci musí premenovať.   

To mi připomnělo našeho nebožtíka staršího foxteriera, který se svého času sám vydal na ulice v Jakartě (kdo tam nebyl, provoz si neumí ani představit). Slavil se akorát Idul Adha, tj. na památku Izaka nebo koho se obetovavaji berani/kozli/bycci. Znamená to, že jako u nás na vánoce máme všude na náměstích kádě s kapry, tak tam jsou u každé mešity privazani ti berani, kozli a bycci. To samozřejmě Foxterierovi nedalo a šel to prozkoumat. Můj chlap psy vencil v 4 ráno, aby mohli aspoň u nás po oploceném areálu na volno. No kdyz jsem v 7 vstavala, pes stále nebyl, v 9 jsme se konečně doptali vrátnych že po 4. ho viděli jak opouští areál hlavní branou a vydává se na ulice 😬😬😬 Tak jsme to objizdeli na motorce, hledali na okrajích silnice mrtvolku pejska… Lepili letáčky s fotkou… Odpoledne nám nějaký týpek řekl, že toho psa na fotkach má nějaký mistni muslimský šéfík na zahrádce. Asi 5 km od nás, údajně mu ho přivedli od mešity. Naštěstí foxterier tam byl velmi neobvyklé plemeno, tak ho nevyhnali ale jako raritu ho přivedli místnímu šéfovi. Byl privazany na řetízku na dvorku, dostal i misticku s rýží… 

Ad lehce cvičitelný….to opravdu záleží na tom, co si pod tím kdo představí….cvičitelná moje ovčanda, ale dva roky intenzivní práce…teď mám berňuchu, ten už se vycvičenej narodil.

A zmiňovaný pyrenejec resp. pyrenejka, co se cvičitelnosti týče, tak jednička s hvězdičkou, neb je to holka inteligentní pastevecká a rychle chápe, co se týče proveditelnosti povelu venku mimo dům a zahradu, tak teda za mě 4-, někdy …docela často..teda předstírá, že je naprosto poslušnej pes, ale na to jí neskočím. Ale nespornou výhodu to má, když si člověk opravdu řekne, co všechno s ní zvládne-nezvládne, tak se mu neskutečně uleví a spadne z něj břímě toho, co by se mělo a nebo nemělo.

A myslím, že již bylo i psáno naznačeno výše…když dva dělají totéž není to totéž, někdo má opravdový cit pro psy a jde mu to skoro samo (moc bych si přála mít TO, které by mi bylo zhůry dáno) a na druhé straně spektra máme majitele, který je jelito, kopyto, platí to a ani s tím “lehce cvičitelným” psem mu to nejde. No a k tomu se ještě přidává další proměnná a to je o samotném psu, neb i v rámci plemene jsou psi různé. 

Kdyby to bylo všechno ták jednoduchý…zadám si požadavky a vypadne mi ideální plémě a to splní všechna moje očekávání. Ale každá rovnice má dvě strany…na jedné straně moje požadavky na psa a na druhé straně požadavky psa na majitele.

Apak ještě jedna věc…věřím tomu, že někteří psi jsou naprostí úžasňáci hned od štěněte a plní očekávání od první chvíle, co si je přivezeme domů “viď ty můj berňuší Matějíčku” a někteří do toho svého plemene musí prostě dozrát “Gina zrála 3-4 roky a teď už bych řekla, že jsme přesně tam…pyrenejský horský pes”, chci tím říct, že i když tedy nakonec vybereme správné plémě a přivezeme si ten zárodeček našeho pana PSA, tak se můžeme dost načekat, než to naše mimino se tím panem psem stane a než se tak stane, tak je za tím fůra práce, někdy nervů, nekonečná a bezbřehá trpělivost a důslednost a v neposlední řadě laskavost a v úplně první řadě láska nebeská.