Přímá jedovatost je jedna věc a pak je druhá věc jak se to akumuluje v potravním řetězci. Ale pro včely je hlavní ta přímá jedovatost.
Mluví a píše se o nich, obecně ale lidi neví jak fungují v čem spočívá jejich zhoubná nebezpečnost. Pokusím se to vysvětlit, ovšem informace mám z přednášky Dr. Peroutky před asi 5-6 lety (v tom roce byla Apimondie v Kazachstánu, Peroutka odtud právě přijel) a podám to jen podle paměti.
Nejprve jejich jedovatost. Ta je vyjádřena porovnáním s jedovatostí DDT, kterou asi každý zná a umí si představit. Jestli je jedovatost určitého množství, u všech prostředků stejného, rovná 1, pak má Amitraz 1, Gabon 2. Nejslabší neonikotinoid ale 2.000 a nejsilnější 6.000, slovy šest tisíc!!!!!
Jak funguje:
První rok na podzim (koncem léta) je zaset na daném pozemku ozimý ječmen a osivo je namořené proti hnilobě neonikotinoidem. Oblika ještě v tom roce vzejde, její slupka shnije, ale jed se nikam neztratí a “čeká” v zemi.
První se sklízí ozimý ječmen (řepka musí být v zemi do 10.8. tak se dává po ječmeni aby se to stihlo vše udělat). Pak je zaseta řepka, ta vzejde a vzešlá přečká zimu. Tedy druhou zimu od zasetí ječmene s namořenými obilkami.
Zjara řepka vyroste a vykvete - třetí rok od zasetí “jedovatého” ječmene. Její kořenový systém v půdě najde a “nasaje” jed a vpraví ho do nektaru. S nektarem ho nasosá včela (nebo jiný hmyz) a protože je jed tak prudký, hmyz ihned ztratí orientaci a netrefí z pastvy domů. To je však ten lepší případ. Když ale rostlina nasála jedu méně a včela s kontaminovaným nákladem doletí domů a předá ho v úle, jed je zakomponován do krmné šťávy pro plod, nastává katastrofa a vč se zpravidla úplně zhroutí, uhyne.
Když jsem tu psal o zhoubných vlivech na včely a ostatní hmyz buď přímo, nebo přes mikrovlny z mobilů, šmírovacích družic, GPS, radarů a podobně, zmínil jsem já i bohemia gall agrochemii. Tak neonikotinoidy jsou jen jednou z celé škály relativně nových agrochemikálií. (Není bez zajímavosti kdo tu vlastní a distribuuje 80% veškeré u nás používané agrochemie)
Mořené osivo je obyčejně nabarveno na růžovo (možná i jiné barvy), asi aby každého barva upozornila, že to není normální zrno a že ho nesmí například zkrmovat hospodářskými zvířaty.
Jednou jsem na to narazil a kamarád zemědělec mi poskytnul dokumentaci k osivu. Měla 18 stran A4 a že to patří do skupiny neonikotinoidů (patrně slabších a tedy povolených) se psalo droboučkým písmem na straně 18…