Kdy poprvé?

Trochu by som to rozpísala, máte nového koňa, alebo iba mladého obsadnutého? Šla by som s tým, na čo je zvyknutá. Môžete vyraziť pešo s nasedlaným koňom a keď sa budete cítiť dobre, tak si na chvíľu sadnete. Alebo opačne, vyrazíte v sedle a keď sa nebudete cítiť, pôjdete po vlastných. Hlavne sa nestresujte, lebo tým vystresujete aj koňa a bude to len horšie. 

Já bych šla v každém případě na procházku se stájovým kámošem, tj. s druhým koněm, se kterým je zvyklá, a prostě bych se někde po trase na chvíli odpojila, třeba jít okolo rybníka z druhé strany, nebo zatímco druhý kůň půjde po louce, vy půjdete lesem. Ideálně směrem k domovu, samozřejmě cestou, kterou už kobyla zná. Taky to můžete udělat tak, že prostě necháte parťáka někde na louce pást a půjdete s kobylou domů první, parťák dojde třeba deset minut po vás, abyste ten kus šly spolu samy.
A jinak jasně, pokud je naučená na provazovku, veďte ji na provazovce. Nezkoušejte venku věci, které nemá stoprocentně zažité. Vždycky zvyšujte koni náročnost situace jen v jednom aspektu, všechny ostatní aspekty nechte tak, jak je kůň zvyklý.

Naprostý souhlas s tím, co tu zaznělo. Taky se dá jít z jízdárny (když už je kapku utahaná) oklikou, napřed malou, pak přidávat. Tohle má výhodu i v tom, že kůň zjistí, že “domů nemusí být vždycky domů” - koně rádi domů pospíchají a tohle je jedna z metod, jak je to odnaučit.
Princip je prostě v tom “pomalu a postupně”. Lepší je vždycky nedopustit, aby kůň projevil, že tohle už je něj moc… a fakt se to líp dělá po nějaké době ježdění v tom dni, kdy už je jezdec usazenej, klidnej a sebejistější, než když vyjížděl ze stáje.

Tenhle postup může mít odvrácenou stranu. Tedy pokud budete v sedle a když to nepůjde, slezete. Kobylka totiž zjistí, jak se vás bez problému zbavit 🙂
V tom pořadí, jak píšete, je to ovšem v pořádku; pak už ale neslezte, ani kdyby divo bily!

Taky se dá jezdit kolem komína a postupně přidávat. Vždycky ale musíte vystihnout, kdy se blíží takové to koňovo “začínám toho mít dost” a volit raději kratší cestu - jen ne boj (viz dotaz na jiné uzdění)! 
Tohle je prostě hodně o citu; u remonty zejména. Když něco tohoto druhu vyrobí zkušený kůň, pomůže většinou na něj houknout, ukázat bičík, říct “hele, neblbni, ano?” - u remonty je nutné být daleko daleko empatičtější.
Popravdě… ono by nevadilo začít s tím klidně až za pozdního jara (po několikatýdenní pravidelné práci či vyjížďkách ve dvou), čili v době, kdy koně už vypustí páru po zimě plné bláta a sraček.

Ono je to tak, že u procházek ve dvou se naučíte líp kobylku odhadnout - pokud se budete soustředit na ni a ne na pokec (s tím mám taky problém, když nás jede víc… ;-). Jízdárnu máte jak daleko od stáje? Možná by nazačátek fakt stačilo jít z jízdárny sama, možná s malinkou oklikou nebo obejitím stáje navíc. Čtyřletý kůň je furt v základní výchově, je to puberťák, moc toho neumí, spoustu toho ještě nezpracuje. Dala bych tomu čas… pěkně pomalu, v klidu, důsledně, ale s láskou… klidně i rok či dva . Počkejte si na ni, to se opravdu vyplatí.
Moc se o tom nepíše, ale vypozorovala jsem, že kůň v tomhle věku potřebuje nabýt sebevědomí. Na druhou stranu čtyř a pětiletí koně zkoušejí - no jasně, jak puberťáci - kam až můžou a někdy to dělají pořádně humpolácky.
Ale zas jsou koně takhle staří, kteří sami strkají hlavu do uzdečky a netuší, že by mohli vyhazovat, třepat hlavou nebo jít jinam, než chce jejich člověk. To jsou většinou takoví, kteří vyrůstají ve stádečku s jezdeckými koňmi a denně několikrát vidí, co dělají ti starší. Zároveň je s nimi už od jejich roka pracováno - přiměřeně (!!!) ze země, takže mají i člověčí pozoronost a nabydou zkušenosti, které ze stáda/hříbárny čerstvě stažené zvíře nemá. Koně se hodně učí příkladem.
To jsem se rozkecala, ach jo…
Chci tím vším říct, že je vhodné dělat věci ve vhodný čas podle povahy koně.  Když nabude sebevědomí příliš brzy (protože ho necháte), bude s vámi v pěti letech možná vesele práskat o zem. Protože to pro něj bude hra = boj.
Pokud uvidí u ostatních, že o nic nejde - a vy ho nebudete přetěžovat kařždodenní prací, na kterou si teprv musí vybudovat hlavně zádové svaly - tak bude klást odpor a věřte, to nechcete.
A v té době nasvalování mu taky může přestat pasovat sedlo, koupené sice na míru, ale… A vy a jen vy musíte rozlišit, jestli je to holomek, nebo mu prostě sedlo nesedí a brání se proto. Koně jsou poměrně ukecaní… je ale nutné vidět, co sdělují. U toho nepadnucího sedla je to například neochota chodit na jednu stranu, později házení hlavou, uši vzadu při nějaké pobídce…když to nepomůže, tak kozelce a časem i sundání jezdce.

Máte u sebe někoho, kdo vám pomůže s výchovou a potom výcvikem mladého koně? Víte, co kobylka dělala předtím, než jste ji koupila? Někdy se obsedání uspěchává “aby kůň něco uměl a byl lépe prodejný”… Je ale taky fakt, že růstové zóny kostí se uzavírají v pěti letech bez ohledu na plemeno. Přitom někteří koně nabízejí v pěti letech pomalu L skoky… a v devíti nemůžou chodit, protože mají nohy v háji.

No… prostě: učte ji, nespěchejte, nečekejte v podstatě NIC - buďte s ní, vozte se s kamarádkou, choďte s ní sama na ruce, po jízdárně jen základní přiježděnost a max 20 minut, aby se nezakyselila… po práci jí vždycky poděkujte popasením nebo klidem. Povídejte si s ní, blbněte spolu ve výběhu, zkuste pozitivku ze země (báječná zábava a skvělá na výcvik! - viz knihy dr. Šusty, stačí pohledat na netu). A počítejte s tím, že s tímhle přístupem se kobylka přenese přes pubertu bez boje a v jejích šesti sedmi budete mít úžasného parťáka na každou hurá akci. Parťáka, co umí obrat kolem koně (na cestách nutnost), co řekne “sem nepůjdu, protože nebezpečí” a nebude kecat, aby se zbavil práce… Koně jsou neuvěřitelná zvířata; empatická tak, že to bere dech.
Vyberte si dobře!  🙂

Tenhle postup může mít odvrácenou stranu. Tedy pokud budete v sedle a když to nepůjde, slezete. Kobylka totiž zjistí, jak se vás bez problému zbavit 🙂 V tom pořadí, jak píšete, je to ovšem v pořádku; pak už ale neslezte, ani kdyby divo bily!

S týmto absolútne nesúhlasím. 

Na provazovce bych nikdy s koněm, který na mně není zvyklý a nemám s ním vyřešený vztah, sama na poprvé nejela, i kdyby na jízdárně na ní dělal piafu. Tímto stylem maximálně s vyrovnaným koněm do party, který vím, že se nesplaší a nebude dělat bordel a plašit tak mladšího.

Mám ráda zdraví svoje i svého koně.

Na základě charakteru dotazu silně doporučuji  najít si někoho zkušeného člověka k sobě a konzultovat s ním. Jelikož se zdáte být v práci s mladým koněm velmi nezkušená a to je nejlepší cesta, jak si z milé remonty vyrobit nemilého zmetka. 

Jéj, tak to mě ani nenapadlo, že na té provazovce chce tazatelka jet :-O To doufám tak myšleno nebylo. No a samozřejmě ještě zdůrazním, protože to z mého příspěvku není úplně jasné - ZE ZEMĚ. Vůbec bych samostatnost na poprvé u mladého koně nezkoušela ze sedla. U mladého koně vždy vše nejprve na ruce.

Bula123jda:

Ahoj 

Chci se optat, kdy ste poprvé šli s vašimi koníky do terénu na procházku sami. Má kobylka si už myslím zvykla na nové prostředí i na mě a zatím s ní chodím jen na jízdárnu a jak jde někdo na procházku na koni, tak jdu s ním. V terénu je celkem v pohodě ale ne 100%-ní. Lepší poslouchá a reaguje na provazové ohlávce a z toho plyne má další otázka: Mám s ní zkusit jít na ohlávce nebo s udidlem?? Udidlo má měkké a nechci používat tvrdší, protože kobylka je dost citlivá na nose a na hubě. Za odpovedi děkuji.

Pokud si na takové otázky neumíte odpovědět sama - což bych u vlastníka mladého koně viděla radši, tak se ptejte trenéra. Pokud nemáte trenéra hledejte.

Do terénu chodím prve s koňským kámošem a jen ze země. Pak bez kámoše se země. Pak s koňským kámošem ze sedla a teprv že sedla sama na konec. K náročnější příčce přistupují tehdy, kdy mám pocit, že kůň jedná klidně a víceméně rozvážně. Pokud ten pocit nemám, tak dlouho se udržuju v daném režimu (mit kone-pruvodce, být na zemi). 

Pokud se necítím s koněm spolehlivě ani na jízdárně, nepomýšlím si na terén.  

Ze země používám provazovou ohlávku i uzdečku (kůň by měl znát pomůcky za mě obojího), že sedla jen stihlo. 

Pamatujte že jste to teď právě vy, kdo dává (tvoří) koňovi základy a vzpomínky na první práci. Pokud přijme že ježdění doma i venku je pohoda a strasaky se řeší v klidu, jste na cestě mít fajn parťáka. V opačném případně utuzujete problémové chování koně a čím dřív si potíže uvědomíte a budete je akčně řešit se zkušeným člověkem tím lépe.

JanaJanaJanaJana:

Na provazovce bych nikdy s koněm, který na mně není zvyklý a nemám s ním vyřešený vztah, sama na poprvé nejela, i kdyby na jízdárně na ní dělal piafu. Tímto stylem maximálně s vyrovnaným koněm do party, který vím, že se nesplaší a nebude dělat bordel a plašit tak mladšího.

Mám ráda zdraví svoje i svého koně.

Na základě charakteru dotazu silně doporučuji  najít si někoho zkušeného člověka k sobě a konzultovat s ním. Jelikož se zdáte být v práci s mladým koněm velmi nezkušená a to je nejlepší cesta, jak si z milé remonty vyrobit nemilého zmetka. 

Proč?

Heh, ja s tým nesúhlasím na druhú, asi preto, že to praktikujem od dôb svojho prvého koňa a čuduj sa svete, dostavil sa vždy opak. Kone vždy pochopili, že ich nebudem nútiť nikde získavať bobríka odvahy nasilu a okolo úplne najhorších vecí ich prevediem v štýle ja prvá, úbohý koníček skrytý za mnou. S takýmto mindsetom sa myslím dokázali veľmi dobre uvoľniť.

Zaujímalo by ma, prečo ľudia takmer vždy predpokladajú, že kone ich vlastne nechcú nosiť, že ich práca nebaví a že ich cieľom, alebo akýmsi druhým plánom je vyhnúť sa práci, prípadne sa zbaviť jazdca.

HelaS:

Proč?

Co proč? Ta provazovka nebo ten trenér? 😀

JanaJanaJanaJana:

Co proč? Ta provazovka nebo ten trenér? 😀

Uch, to měl být dotaz pro Arboru… omlouvám se

V pohodě ;) užijte si Vánoce 🙂

JanaJanaJanaJana:

V pohodě ;) užijte si Vánoce 🙂

Taky moc přeju krásné, milé a klidné vánoce!

Jednoducho preto, lebo radšej zídem z koňa kontrolovane, ukážem mu, že sa nemá čoho báť a že som tam a pomôžem a nemusí sa báť o svoj život. Žiadny kôň si z toho nevezme, že “aha, takto sa vyhnem práci”.  Nedostanem sa tak do situácie, kedy nie som úplne stabilná v sedle, nemusím použiť silu a nič si dokazovať. Nestresujem koňa svojim “za každú cenu sa udrž”, nezhoršujem konflikt. Žiadny kôň sa ma fakt takto nenaučil zhadzovať. Naopak, opakovane situácie už riešili s väčším kľuodm, pretože si pamätali, že sa nič strašné nestalo. A ako všetci vieme, v strese sa nikto nič nenaučí. 

Mě se ale stalo, že při slézání z vystrašené kobyly mi uskočila(auto s rachtajícím vlekem)  a moje už pak nekontrolované slézání jí tak vylekalo, že mě i chvilku táhla za otěže, než jsem se raději pustila. Obě ramena na dlouho  v háji. Pak jsem dva měsíce řešila slézání, nechtěla stát, rozbíhala se, uskakovala…prostě horor, seskakovat třeba skoro za klusu.  Spravilo se to, ale prostě si to pamatovala. 

V terénu zásadně při problému nesesedám, za A nemám pak šanci nalézt 😂, za B domu pěšky nejdu…na jízdárně koně nejdřív uklidním a pak popřípadě slezu, ale i to se mi nevyplatilo…

V tom souhlasím s helouS , že i to slezení je pro koně odměna, ale bohužel za chování, které je nežádoucí….to si koník zapamatuje rychle, tak bych si dala pozor a slézala opravdu z klidného koně.

V tom souhlasím s helouS , že i to slezení je pro koně odměna, ale bohužel za chování, které je nežádoucí….to si koník zapamatuje rychle, tak bych si dala pozor a slézala opravdu z klidného koně.

Dala jsem lajk, ale k tomuhle bych měla následující 🙂 není to tak vždy. Já jsem svoji kobylu trestala a někdy i tvrdě, přiznám se ☹️ za to, že nechtěla vlézt do potoka, i když na ruce problémy nedělala. Brala jsem to jako rozmařilost. Byla to velká chyba. Po nějaké době jsem zjistila, že prostě jako mladý kůň se necítí jistě na bahnitém podloží břehů potoka, a to kvůli rovnováze pod jezdcem. Vyřešila jsem to tak, že jsem začala slézat a provádět jí tím a mezi tím jsem do “tréninkového plánu” zařadili rozbahněné cesty a louky, kde si poradit musela, jelikož ostatní koně to přešli taky. Po nějaké době přestala řešit i ty potoky a začala to přelézat bez slézání. 

Mrzí mě ten můj přístup doposud, ale už to prostě bylo, překonaly jsme to a člověk se vyvíjí. Dnes už jí nenutím do ničeho, kde si nejsem stoprocentně jistá podkladem a jejími fyzickými možnostmi.

Takže ono i záleží, chce to umět dobře odhadnout situaci.