přetane být ok, důvodů může být mnoho …např. blbě šlápne, něco si natáhne, kulhá, dostane průjem , prostě už nemůže nebo nechce, první známkou diskomfortu i u zdánlivě ok psa je , že se nevrhne na žrádlo
vše na ch.p. sledují velmi pečlivě vetové
A jak se do dělá ? Někdo ho na trati převezme?
naloží ho do saní a dopraví do ch.p. , musí mít vlastní úvaz, tam se ho ujmou vetové a dojedou pro něho buď helfři nebo je sváží pořadatel, jak kde(na Aljašce je sváží letadlem 🙂)
A s kolika psy může ještě pokračovat ?
v habasově kat. 8mi psů je povoleno na startu 6 - 8
Tak na F450 je už 22 v cíli, 14 jede poslední úsek, 3 odpočívají v Tolze (poslední ch.p.) , včetně Habase, jeden do ní jede a poslední (už jen s 5ti) odpočívá na 316 km.
V Tolze vetové odpískali už 4 spřežení. Obávám se , aby to nepotkalo i H.
Na F650 jedou první 4 už z Tolgy . Jako poslední jede i jediný zástupce RPB, zkušený veterán a velký propagátor GP a AM Němec Hendrik Stachnau s 12ti. Blíží se k 481km. Snad to stihne. V závodě jich pokračuje už jen 12 z 20.
Ještě se musím zmínit o F 200 (188km - 1 denní záležitost) kde z 57 startujících se na krásném celkovém 9. místě umístila Isabellka Travadon (před vánoci se rozsekala na saních, naštípla si pánev,) takže pro ni jen zkouška zda to půjde a chystá se na Finmark 1200. V RNB zcela jasně 1. za 24:45:00 - 12:44 on / 12:01 of s víc jak skoro dvou hodinovým náskokem před 2. jel to za celkem 26:39:00…
Nebýt po zranění, tak určitě prohnala mushery s AH na F650. 😀
Tak na má slova bohužel došlo. H končí v Tolze. Ať si “na kamery ” mele co chce, prostě je první den přetáhnul (200km jen s 5 hod odpočinkem) a už se nestačili srovnat…
Lupus - vůbec se v tom nevyznám,proto nekomentuji,ale děkuji za zprostředkování informací o musherství, ráda si přečtu o jakémkoli sportu nebo disciplíně,zvlášť když je to z okruhu toho,pro co byli daní psi stvoření👍
Odpověď na příspěvek uživatele janaa z 12.02.2024, 19:30:10
Před lety jsem četla skvělou knížku o musherství, myslím tam bylo o historii Idi a Questu nebo tak něco, bylo to zajímavý, ale už vůbec netuším jak se ta knížka jmenovala.
tak o komplet YQ vyšla u nás John Firth - Yukon Quest (1984 - 98) , o ročníku 1998 pobrobná autentická reportáž (přes 300 stran) John Balzar - Hrdinové Yukonu
vřele doporučuju zvláště Balzara 😉
O Idi většinou “dobrodružné” příběhy, docela dobrej je Gary Paulsen - Závod bílou divočinou a několik jiných někdy více či méně “fabulovaných”…
Odpověď na příspěvek uživatele lupus4 z 13.02.2024, 11:41:24
Tak to byl ten Firth co jsem četla, Balzar koukám vypadá taky zajímavě, ale to bude na sehnání asi někde v antikvariátu, mrknu po tom, i po to Paulsenovi.
Odpověď na příspěvek uživatele lupus4 z 12.02.2024, 20:16:02
I mě to zajímá, abyste věděl. Ráda si čtu a ještě radši se dívám, jak se psi využívají k tomu, k čemu byli šlechtění, jak pracují. Kdysi jste dal sem (nebo na Faunu) video z dojezdu vítěze Iditarodu, psi naprosto v pohodě, bez únavy, spokojení. Takže děkuju,
to byl dojezd Roba Cooka na YQ (měl “semináře ”v Evropě, u nás v Mníšku pod Brdy,docela jsme pak pokecali, ) je sakra rozdíl vidět unavený psy po 200km
a pak RC po 1600 🙂z 15.2.2020 prvních 5 min přeskočte