Mám na vás otázku. Můj kříženec hucul x hafling doteď chodil na boso. Nijak mu to nevadí, kopyta má zdravá. Pravda je že doteď nechodil na veliké tůry a to bych chtěla od jara změnit. Bude lepší ho okovat nebo to není nutné ? Děkuji.
To je pravda,pro nás je třeba 12 km v terénu běžná víkendová vyjížďka….a koně bez podkov to dávají úplně v pohodě. Kvůli terénu nemáme nakovaného žádného.
Tak, záleží na teréne. Známy chodieva do 80 km vo vytvalosti naboso-ak je dobrý terén. Celoživotne bosý kôň s tvrdým a odolným kopytom nebude mať problém, pokiaľ tie veľké túry nebudú prebiehať na štrku, či asfalte. Ale aj v takom prípade by som volila skôr boty, než podkovy, príde mi škoda ničiť odolné kopyto podkovou.
Já si nemyslím, že by se odolné kopyto ničilo podkovou, odolné je geneticky, pokud pak nepotřebnou podkovu sundám, odolnost se vrátí (pokud k tomu jsou podmínky).
Já bych počkala, jak bude kůň reagovat na ty túry. Rozhodovat předem je nesmysl, pokud doteď podkovy nepotřeboval. Pokud to opravdu nebude nutné, nekovala bych (zbytečná starost navíc a co si budem, je to zásah, navíc najít kvalitního podkováře…).
Mám huculici, naboso, dle kovářky kopyta jak mustang, nikdy žádný problém.
Když jsme jely na výlet - 75 km ve dvou dnech, měla boty (cestou pár měst, silnice apod.)
Boty máme napasované, byla na ně zvyklá už před výletem. Jinak chodí bosky, jen občas, když vyrážíme směrem, kde je hodně cest s úlomky břidlice (je ostrá) tak dám botky. Takže za mě jsou boty - dobře napasované a koni pohodlné - dobrá alternativa pro zdravá kopyta.
Jinak já mám taky chladnokrevnou kobylu s kvalitní rohovinou. První tři roky jsem ji měla ve stáji mezi polema - tam nebyl žádný problém, celý život naboso. Teď jsem rok a půl ve stáji, kde jsou všude štěrkové cesty a na louky se moc kvůli hospodářům nesmí. A zde se už projevil diskomfort. Kováře mám kvalitního 🙏 ale prostě ta její váha a ten terén dohromady by sváděl k tomu okovat alespoň na předky, jenže se do toho ani jemu ani mně nechce, jelikož bych jí už pak musela kovat pořád. Proto právě pokukuji po botáh a asi na jaře budou. A i kdyby se tenhle problém neprojevil, tak už bych v dnešní době neváhala, za existence takového komfortu, jako jsou boty pro koně, bych je dala na vandr i preventivně. Můžete pak totiž jít i peklem a kůň je pořád v pohodě.
Huculka je bez podkov celý život a to jsme jezdili i na vandry. To musíte vědět Vy, jestli všechno přejde v pohodě, nebo se na něco moc netváří. A kudy povede trasa, jestli terén a jen sem tam silnice, nic se neděje. Za nás se říkalo jednou kovat, vždycky kovat. Nejsem zastánce bosonožství, ale pokud má kůň dobrá kopyta a není vystaven permanentně špatnému povrchu, tak nekovat. Popravdě, můj názor, takový kůň nepotřebuje ani boty.
4xJana: proč když nakovete, tak byste museli kovat už pořád?
My koupili plnokrevníka sedmiletého - od dvouletka na podkovách, a když první zimu dostal podkovy dolů, tak jsme rychle v prosinci kovali do těch zbytků kopyt, co tenkrát po zmrazcích měl. No a pak jsem řízeně přešla na boso, a kůň, který měl typické dostihové placky, chodí po všech površích bez nejmenšího zaváhání v jakémkoli ročním období.
Jo kvůli terénu, aha. Tak to je ekvivalent tomu “jak dám jednou botičky (protože musím, rohovina to nedává), tak budu dávat pořád (protože musím, mám stále stejný terén, rohovina to pořád stále stejně nedává)” 🙂
Já myslela, že to máte jako s dekou, že jak jednou koni dáme na pár týdnů deku, už musíme celou zimu dekovat 🙂
Děkuji vám, dostala jsem se sem až teď tak jsem si pročetla vaše diskuze a moc vám za ně děkuji. Tou velkou vycházkou myslím tak 10 maximálně 15 km více zase ne.