Poraďte mi rozlousknout mé dilema a pokuste se vžít do mé situace. Je pes co na děti vrčí a štěká a nemá je moc v oblibě a vy toho psa máte doma a čekáte narození mimča. Pes je zahradní ne domácí to trochu vylepšuje situaci ale je šance aby se jeho chování změnilo? Doufám že by nekousl, nikdy to neudělal ale přijde mi že děti bere jako konkurenci o pozornost a přecijen je to zvíře a šelma, nikdy nevíte co udělá. Nechali byste si takového psa?
Asi ještě více popište situaci - jaké děti nemá rád? Cizí? Nebo už větší vaše? (píšete o konkurenci). Osobně začnu od konce - u mne neexistuje, že bych si nějakého psa nenechala. Jednou jsem jej přijala, neexistuje, že bych ho zase odložila, protože není ideální. Jedině pokud bych věděla, že u někoho, koho dobře znám, by se mělo zvíře o mnoho lépe. (Třeba bych najednou ze zdravotních důvodů nemohla psovi dopřát potřebnou dávku pohybu apod.)
Kolegyně v práci má neideálního australáka. Pes vůbec nesmí opustit dveře bytu bez náhubku. Nesnáší děti, lidi… doma jedno dítě ve druhé třídě a druhé roční mimino. Jsou to “jeho” lidé, ke svým je něžný a trpělivý. To je ale jeden pes a to není statistika. Je to na vás. Vy musíte nejdříve vytvořit bezpečný prostor pro oba živé tvory, oba učit soužití a oba pozorovat, zda psovi váš trpaslík vadí nebo ne a podle toho to u vás doma nastavit. Takto od počítače vám nikdo dopředu obecně platnou radu asi nedá.
Je pes co na děti vrčí a štěká a nemá je moc v oblibě
a vy toho psa máte doma a čekáte narození mimča.
Pes je zahradní
“”""""""""""""
PROČ se tak chová?
Vy jste si toho psa pořídila?
PROČ?
“Doufám, že by nekousl”
Asi bych přestala doufat a začala konat v tom směru, aby byl pes zabezpečený. Jedna věc je režim (vždy pod dohledem, náhubek, nepouštět k dětem, atd). Druhá věc je, jestli se to chování dá ještě upravit, zmírnit, např. ve spolupráci s nějakým hodně dobrým trenérem.
Jestli psovi najít nový domov nebo ne, to je celkem velká otázka, a popravdě přemýšlím, k čemu vám v tom budou názory anonymních lidí na internetu, kteří vás a psa neznají 🙂
Ano, nechala bych si i takového psa. Kolik mu je? Vždycky se dá řešit logisticky, aby k ničemu nedošlo. K vlastním dětem se pes obvykle chová jinak, ale pokuste se najít někoho, kdo vám poradí, jak na seznamování.
no ano, doufání je celkem k ničemu, je třeba na tom intenzivně zapracovat, psa naučit nějaká pravidla, nějaké povely (snacha učila jejich kua reaktivce např. “očichat” = jen čichnout, bez zubů, a další ), pořídit zábrany do dveří…dle režimu
ono, že je pes jenom venkovní, je na jednu stranu pomocné, že prostě nemusíš řešit režim doma, na druhou stranu to patrně bude znamenat jaksi menší sounáležitost psa k rodině a tudíž i horší sžívání
Ne, nenechala bych si ho. Pokud se oprávněně bojíte o bezpečnost dětí, dala bych ho pryč. Za prvé - děti mají přednost. To platí za druhé i za třetí. Za čtvrté, pes, který žije v domácnosti, kde se ho majitelé bojí, končívá zavřený v kotci a to je mu pak líp, někde, kde ho dokáží zvládnout.
Měla jsem obdobný problém, když se narodil syn. S rozdílem, že pes byl bytový. Nikdy mě mě ani nenapadla myšlenka, že bych se psa zbavila. Logistický to jde zvládnout i v tom bytě. Pes odpočívá v klidu v ložnici, dítě za ním nesmí. Kontakt jen pod dozorem a ani na minutu nepolevovat v bdělosti. Předcházet nebezpečným situacím. U nás se situace naprosto zklidnila, když synek odrostl. Hafan dokonce vyhledával jeho společnost a synek k němu naprosto přilnul. Takže z mého pohledu, tohle jde zvládnout.
jak se pes chová k Vám?? Věříte mu? Jste s ním uvolněná, klidná, máte ho ráda?? Patří “do smečky” (ne nemusí být domácí pes - ale musí vás znát a vy jeho a musí vám všem být spolu příjemně)… ?? Pak věřte, že pes moc dobře pozná, že je miminko je vaše a že je to nejdůležitější v celé smečce a bude se k němu tak chovat. Ne - nemusí být nadšený, může odcházet, když mimčo brečí… může ho přehlížet, … ale neohrozí ho.
Jasně že platí hlídat a hlídat a hlídat. Tj. nenechat bez dozoru kočárek na zahradě se psem, když nevím, jak bude reagovat na brek, na pohyb kočárku, na žvatlající sousedku…
Jedna naše fenka děti nemusela - hlavně takový ten batolící věk… přesto příchod obou vnoučat zvládla skvěle a byla vzorná “chůva”
Já se obávám, že majitel, který položí takový dotaz a tímto stylem uvažuje, tak toho psa (pře)vychovat k bezpečnému soužití s dětmi prostě nedokáže.
Přesně to jsem chtěla napsat hned,
jako první příspěvek.
Taky mě napadlo, že je to pes tchýně …
Měla jsem už několik psů…mezi nimi i psy, kteří nebyli milovníky dětí, ale…je velký rozdíl cizí dítě a naše dítě. Já osobně možná vidím trošilinku problém v tom, že je pes venkovní…moji psi se mnou prožívali těhotenství a následně byli “zapojeni” do péče o miminko. Prostě obecně psa od dítěte neodstrkovat, ale naopak dovolit pejsovi kontakt…samozřejmě pod dohledem. Ale, jak už bylo psáno výše…nevím jaký máte se psem vztah, jak hodně mu důvěřujete.
Vy musíte zařídit, aby pes dítě nebral jako konkurenci, se kterou je třeba bojovat, které je potřeba se zbavit, kterou je potřeba zastrašit, ale dítě je NAŠE…já to vždycky pojala tak, že my s čubou jsme byly realizační a managerský tým, který společným úsilím pečuje o děcko…samozřejmě, dítě jak roste a nabírá rozum, tak učíme, jak se k pejskovi chovat.
Moje ovčanda bytostně neměla ráda děti, ani malé, ani větší, s miminy neměla absolutně žádnou zkušenost…dokonce musela nosit venku, tam kde hrozil pohyb dětí, koš. Neváhala se po dítěti s důrazným vrčením ohnat a i když se člověk snaží děcka v dohledu ohlídat, tak ale nikdy nevíte…i když samozřejmě i s tím košem by asi nadělala pěknou paseku na obličejíidítěte, když by došlo na lámání chleba.
Fena nebyla nikdy k mým dětem nějak přehnaně kontaktní…resp. skoro vůbec…pokud teda neměly v ruce piškot, sušenku a pod., ale mohla jsem jí děcko “svěřit” na hlídání na zahradě….buď přiletěla “hele matko…řve ti kočárek” a nebo následně, když už to bylo batole a já ho posadila s hračkami na deku na trávu a třeba si jen odskočila do baráku pro pití, tak ve chvíli, kdy dítě nějakou částí těla přesáhlo deku, tak zase štěkala a letěla pro mě “hele, kde se couráš, dítě leze z deky, tak si ho pojď odchytit”…lehávala v povzdálí, ale dítě střežila jako oko v hlavě. Když začal syn chodit, tak po zahradě chodila vedle něj. Ve stáru už neměla na moje děti moc náladu…jakože milovala je, ale když chtěla mít klid, tak neměla problém na ně vrknout a odebrat se na svoje místo…to ještě dostaly sprdunk ode mne děcka…"co jsem vám říkala, že máte nechat Sáru na pokoji…neotravujte jí"…a to jí netrápily, šlo třeba jen o pozornost ze strany mojí dcery..o hlazení a mazlení…ale i při tom zavrčení jsem nikdy byť na moment neměla pocit, že by moje děcka byla v ohrožení.
Takže když to shrnu…nějak nevíme, jestli je pes váš, jestli jste ho vychovala od štěněte nebo jestli k vám přišel v dospělosti a může mít z minulosti špatné zkušenosti s dětmi. A ono taková zkušenost může být z našeho pohledu bezvýznamná…děti jsou hlučné, jsou na něj hrrr, nedají mu pokoj…
Další věc je, jaký vztah máte s pejskem, jaké s ním máte aktivity…nebo je to jen takový pes, co je prostě na dvorku…zahradě a fakticky si ho vlastně nikdo moc nevšímá, protože je to spíš takovej inventář a nebo si s ním pravidelně hrajete, procházkujete, cvičíte…JAK DOBŘE SE ZNÁTE??
To, že je pes venkovní je na jednu stranu výhoda, nežije s dítětem v jedné domácnosti…na druhou stranu je to óbr nevýhoda, protože nežije s dítětem v jedné domácnosti.
A za třetí, pokud psu nedůvěřujete, tak i to následně může být cesta do pekel, protože pes z vás tu nervozitu a strach vycítí a může špatně vyhodnotit, čeho se váš strach týká.
Upřímně pokud např. při seznamování psa s dítětem, nebudu klidná a vyrovnaná já… tak jak to můžu chtít po tom psu.
Takže na vaší otázku: Nechali byste si takového psa? já odpovím ANO, ale je to odpověď člověka, který má se svými psy silný citový vztah, který se jim denně věnuje a i kdyby z mého psa nebyl děckomil, no tak by byl holt větší důraz na výchovu dítěte, aby psa nechal na pokoji a v mladším věku o to víc hlídání, aby děcko pejskovi, byť nevědomky něco neudělalo. Ale jestli vy si můžete takového psa nechat??…jestli bude váš pes opravdu bezpečný pro vaše dítě??…fakty nevím…z nás všech tady na diskuzi znáte jen vy svého psa osobně…a tedy nejlépe.
Teď jsem si vzpomněla na prvního psa v mém životě - byl to pes mojí tety, jediný pes v rodině, když jsem byla malá, kříženec, pravděpodobně neměl dobré psí dětství a byl strašnej nervák. Vlastně se na něj nedalo sáhnout, hned vrčel a chňapal. A pokud na něj člověk koukal, nevzal si z ruky ani kus salámu. Prostě tolik moc se bál natažené ruky. Viděla jsem ho jak jednou pokousal I bratrance (dítě co s ním žilo v domácnosti), jen proto, že se mu snažil připnout vodítko. Vlastně na sebe nechal sáhnout jen mojí tetu…
No a stejně jsem se do něj zamilovala. Naučila jsem se ho krmit tak, že jsem dala ruku se salámem pod stůl, neviděl mi do tváře a salamek si vzal. Vždycky jsem z toho měla hroznou radost 😊
No každopádně jakkoliv ten pes byl hroznej, tak pro mě byl nejlepší, jiný pes v rodině nebyl a jak já ho bratrancům záviděla. Takže za mě doporučení psa ponechat. Děti, co vyrůstají se psem, jsou šťastnější než děti, které mají místo psa tablet.
No každopádně jakkoliv ten pes byl hroznej, tak pro mě byl nejlepší, jiný pes v rodině nebyl a jak já ho bratrancům záviděla. Takže za mě doporučení psa ponechat. Děti, co vyrůstají se psem, jsou šťastnější než děti, které mají místo psa tablet.
Na tohle pozor…to opravdu není pravidlo…
Když děcko povyroste a roste z něj “psí člověk”, pak možná, ale ne všechny děti jsou “psí lidi”. Je spousta děcek, které mají to štěstí (já ho neměla) a vyrůstají v jedné domácnosti se psem, ale ten pes pro ně není radost, ale nepříjemná povinnost neb ho musí třeba chodit venčit. Navíc ne každý dítě má “talent” na psa…a teď nemyslím nějaký výcvik, ale obecně na nějaké přirozené soužití…ono když se kouknete kolik je dospělých majitelů psů, kteří svému psu nerozumí v základu, až nad tím zůstává rozum stát, tak co potom ty děti.
Ale teda musím říct, že zrovna teď, jak běží před vánoci reklamy na interaktivní hračky, zvířata…teď zrovínka koala, co obejme děcku ruku…tak si tak říkám, že je to smutný, že místo toho, aby mělo děcko nějakýho živýho zvířecího kámoše a skutečný vztah…a nemusí to být nutně pes…tak má tohle…no ale zase na druhou stranu, ta hračka jde vypnout a odložit do skříně, když omrzí…to ten pejsek, kočička, morčátko…nejde.
V každém případě, pes zadavatelky je venkovní…a pokud fyzicky sám od sebe bez zjevného důvodu neútočí, tak se dá děcko ohlídat, popř. rozdělit zahradu…udělat pro psa výběh, kam ho můžu zavřít, abych nemusela mít neustále oči na stopkách, jestli mi děcko neleze k pejsovi a kontakt opravdu jen pod kontrolou, navíc časem třeba budou chodit na návštěvu i cizí děti, tak to je taková jistota, psa zavřu a fertig a když je děcko větší, tak už se mu dá vysvětlit, ať za pejsem neleze, že pejsek chce mít klid. Prostě bych v tom neviděla zas až takový problém.
Kdyby to byl opravdu jenom můj pes, snažila bych se nejdřív vyzkoušet všechno možné, aby soužití s dítětem fungovalo. Samozřejmě, že dítě má přednost. Ale…psa jsem si jednou pořídila s tím, že budeme parťáci do konce jeho života, mám za něj zodpovědnost. Kromě toho ho miluju a on mě a prostě bych ho nedokázala jen tak dát někam jinam. A věřím, že řešení to má. Pokud je to pes tchánovců, tak tady je každá rada drahá, protože vždycky bude záležet hlavně na nich.
Upřímně řečeno, vy snad máte z toho dotazu pocit, že toho psa má majitel-lka, rád?
Já tedy ne. Pokud je pes problémový, ať už z jakéhokoli důvodu a majitel ho nezvládá, je to opravdu potencionálně nebezpečné prostředí pro malé dítě. Samozřejmě, psa nikdo z nás neviděl, ale zpráv o vážně poraněných dětech i hůř, je alespoň podle mého až moc a za sebe bych si nedovolila na takhle položený dotaz odpovědět, že se to dá zvládnout. Ano, možná ano, ale tazatel, se vlastně vůbec neptá na radu, jak situaci napravit, ani nedává doplňující informace. To zrovna nevypadá na člověka, který chce ubrat ze svého pohodlí a přístup k psovi měnit. A pak je to děcko opravdu ohrožené.
Kdysi byl na Fauně podobný dotaz. Byla tam cítit zhusenost vystresovanou
fenkou maltézáka, kterou tazatelka vyvdala. Ona měla svou kavkazačku …
raději nevzpomínat.
drvodelkafialova:Upřímně řečeno, vy snad máte z toho dotazu pocit, že toho psa má majitel-lka, rád?
Já tedy ne. Pokud je pes problémový, ať už z jakéhokoli důvodu a majitel ho nezvládá, je to opravdu potencionálně nebezpečné prostředí pro malé dítě. Samozřejmě, psa nikdo z nás neviděl, ale zpráv o vážně poraněných dětech i hůř, je alespoň podle mého až moc a za sebe bych si nedovolila na takhle položený dotaz odpovědět, že se to dá zvládnout. Ano, možná ano, ale tazatel, se vlastně vůbec neptá na radu, jak situaci napravit, ani nedává doplňující informace. To zrovna nevypadá na člověka, který chce ubrat ze svého pohodlí a přístup k psovi měnit. A pak je to děcko opravdu ohrožené.
Tak jestli to bylo na mě, já mám z dotazu pocit, že tazatelka není majitelkou psa. Protože si nedokážu představit, že by se takhle o svým psovi vyjadřovala. Ano, z toho dotazu víme houby, čí je to pes, co je to za plemeno a jak rodina tazatelky žije, jestli s tchánovci, rodiči nebo jinými lidmi v domě. V tom případě by ale taky bylo řešení odstěhovat se. A v případě, že je to její vlastní pes, tak mně teda zbavení se psa v případě, že se narodí do rodiny dítě, přijde teda velmi jednoduché a zbabělé řešení. Takových psů je v inzerátech plno…narodilo se dítě, příp. zjistili jsme, že má alergii, nemáme na něj čas atd. Hlavně, že když se tady občas mladá holka zeptá, jestli má vhodné podmínky na pořízení psa, tak jí většina lidí napíše, ať jde do toho, že kdyby měla čekat na vhodnější podmínky, tak toho psa nebude mít nikdy. Trochu zodpovědnosti by těm mladým neškodilo.
Spíš obecně🙂, nicméně, ať je to jak chce, můj dojem z toho dotazu je, že má na psa averzi. Navíc se stejně neozývá, takže…
drvodelkafialova:Spíš obecně🙂, nicméně, ať je to jak chce, můj dojem z toho dotazu je, že má na psa averzi. Navíc se stejně neozývá, takže…
Takže to byl jako skoro vždy jen výkřik do tmy.