Thielli - trochu v ní vidím naši madáme Flekatou. Ta tedy není reaktivní, ale ta rozstřelenost je podobná. Hormony vždy u ní hrály a……světe div se i nadále hrají velkou roli. Je sice už skorem dva roky vykastrovaná kvůli akutní pyometře, ale přes to, když přijde období, kdy by hárala, tak se to projeví. Alavis Calming udělal nějakou svou práci,hlavně na začátku podávání - zjistila jsem, že u ní hraje roli i doby KDY jí ho dám. Nejlépe večer, než se jde spinkat, ráno, jak kdyby to naopak bylo snad kontraproduktivní.
Kastrace jí ale určitě pomohla, ten rozdíl vidím, k určitému uklidnění došlo, to bez debaty, jako by se jí ulevilo. A to říkám jako ne velký příznivec kastrací. Větší fixace na žrádlo je, to si nebudeme zastírat, zas ale pohyb udělá svoje a člověk si pomůže třebas vycpáním dávky zeleninou. Tali není reaktivní, takže tam jsem já tuhle otázku řešit nemusela. Znám psy- samce, kde se to projevilo, ale fenu ne. Já ovšem neznám nějak velký vzorek - navrhuju zkusit se o tom pobavit třeba v SZ s impact, které prochází rukama velký množství fen a to zpočátku hlavně JRT, takže horký hlavičky - a impact kastruje všechny, takže by mohla vidět jak se tohle po kastraci chová.
Se zmíněnou únavou a citlivým vnímáním, co tady ostatní zmiňují souhlasím. Tali, když je přetažená, je stejně jako dítě na roztrhnutí. A její citlivost vnímání a na to navazující chování je taky velká. Tak je nutný to brát v potaz. Pamatuju si jednu scénku, kdy už jsme měli za sebou v začátcích to nejhorší a zdálo se, že jsme možná už na cestě k lepším zítřkůmv(háá hááá 🙂 ). Jeli jsme z výletu a my dva se v autě pohádali. Zastavili jsme před domem a Tali mi doslova vykopla dveře kufru auta a zmizela. Nestihla jsem vůbec nic,přes to, že jsem byla zvyklá ji při vystupování ještě jistit, nebyl spoleh, že zůstane sedět. A v ten moment jsem nestihla ani to, abych se uklidnila a uvědomila si, z čeho to vychází. Nebylo to spratkovitý chování, byla to reakce na naši hádku.
V jejím chování se určitě bude odrážet i to, že ji třeba pobolívá to operované. Však já teď, jak mě bolel ten kotník byla taky sestrakra už protivná.
Není to lehké, ani trochu. Vím to a znám v jinčí formě, než Vy a říkám si, že jsme měli velký štěstí při tom jejím vyvádění, že se psy a lidmi byla v pohodě.
Moc Vás obdivuju, jak k ní přistupujete a držím palce.
