Změny chování feny

Kdyby byla hnědá sameček, dalo by se říct, že vám okolo něco asi hárá. Tak nevím, ale nemůže na hárávku reagovat i fena, zvlášť taková supermanka ve vnímání všeho? Popravdě bych se kastrace bála ze stejného důvodu, i když to mám spíše z doslechu, že se fena po kastraci výrazně zhoršila v mezi-psím chování. Bude to určitě menší procento fen, které tak na kastraci zareagují, ale že by se to člověku chtělo riskovat s už tak citlivým zvířetem …

Thielli, radu pro Vás nemám. Ratloraptor taky nemá stabilní chování, ale přičítám to dospívání.

Jen chci napsat, že Vaše příspěvky ohledně hnědé můry sleduju, a povzbudit Vás.  Chápu, že to není snadné s moc citlivým psem. Raptor je v něčem Vaší můře podobný. Tak si to umím představit. Ale u pinče se s tím dá počítat a koupi kvůli chování pořádně promyslet, u pudla bych to nečekala. O to to máte těžší. Držím Vám pěsti, fandím!

Chemickou kastraci u 7leté feny nechci riskovat, u fen je vůbec chemická kastrace sporná v názorech odborníků a rozházet jí už tak rozházené hormony, případně riskovat rozjetí nějakého maléru na rozmnožovacích orgánech… asi ne. To jí budu raději dál denně chovat na klíně a číst jí pohádky od Oscara Wildea. 🙄

Cože? Kdo říká, ze jsem můra? 😳

(…no, milá Thierry, říkají to všichni… 😄…)

Ronjo děkuji za odkaz, stáhla jsem si ten základní návod, ale žel není v něm nic, na co bych ještě řekla “aha!” 🙂 Ona není ten případ typického bázlivce. Ona jede houpačku. Ten samý podnět, který ji jednou rozhodí, klidně zase příště ignoruje.

Kdysi ohňostroj? Nedala. (Soused po ní házel petardy). Dnes je stokrát lepší. Blafne na hřmění, ale žádná hysterie. Nepouštím k ní psa bez mého moderování. Doma lízací podložky, čuchací kobereček, hlavolamy, netahám jí do smeček psů, kde se necítí, nehysterčím, když hystečí ona, (dostalo se mi nejedné lidské pochvaly za udržení své bytosti v klidu i ve vypjatých situacích, opravdu vydržím být klidná dlouho). Na druhou stranu vím, že mám respekt ( i u lidí - nechápu 😁), doma jeden pelech u postele v ložnici, kde je klid, druhý v obýváku, třetí na lodžii volně na zemi s velkým výhledem, čtvrtý na lodžii v boudě, kde je krytá před horším počasím… a vedle ní klidná a hravá černá, která ji miluje a pobízí ke hře na každém výletu. Prostě si tu DNA špatně ustříhla. Stává se to i lidem. Já jí jen musím pomoci to zvládat.

toto musím :

ale vždyť přeci všechno je o VÝCHOVĚ!

Thielli, přeci………😉😜😎

Thielli:

Cože? Kdo říká, ze jsem můra? 😳

(…no, milá Thierry, říkají to všichni… 😄…)

 …je krásnà a jak tady rozumně hledí…

Thielli:

Cože? Kdo říká, ze jsem můra? 😳

(…no, milá Thierry, říkají to všichni… 😄…)

 …je krásnà a jak tady rozumně hledí…

Tak teď nevím, jestli mě jen zase správně lektorsky směrujete nebo zda mám začít bulet, že jako jsem ale absolutně nemožná 😔

Např. Od mého výkopu s vláknem emergency recall jsme STŮJ cvičili, furt. Furt. Jednou v legraci při honění, pak navážno při chůzi, střídání míst, rychlosti chůze, intonace hlasu, s klikrem jsem chodila snad i spát… a ona po pár měsících opravdu už neudělala krok dopředu, okamžitě na mě i otočila hlavu… Byla jsem nadšená, jak se daří. Pak stačí jeden štěk od jednoho ze třech nenáviděných psů (mezi stovkami jiných, ignorovaných) a byly jsme zase na nule. 😔😔😔

hmn - nechcete do adopce krásného hnědého pudla? 🙄 co? je hrozně chytrá a má kožíšek jako kobereček… (jediná vada je, že malinko chrápe)

“Tak teď nevím, jestli mě jen zase správně lektorsky směrujete nebo zda mám začít bulet, že jako jsem ale absolutně nemožná”

trošku jsem doufala, že to smajlci objasní😀
byla to čistá ironie
celoživotně mě iritují výroky typu jakého si psa uděláš, takového budeš mít, vše je jenom o výchově…výroky  ignorující, že pes je živá bytost a co to do důsledků znamená.

“Byla jsem nadšená, jak se daří. Pak stačí jeden štěk od jednoho ze třech nenáviděných psů (mezi stovkami jiných, ignorovaných) a byly jsme zase na nule.”

na nule? ona už na "stůj" nereaguje?
Thielli, není problém spíše v náročných očekáváních? 
Není lepší se na sklenici, ve které je polovina vody, dívat jako napůl plnou? a ne prázdnou? mít velkou radost z toho “se daří”? a ne se hroutit z jedné události, a upřímně, dle popisu chyboval psovod 😉, fena se chovala očekávatelně…teda já bych to čekala 😊.

A je úžasné, jak se jí (jim) věnuješ a máš můj obdiv 👍

Tak nakonec jsem se stejně trochu rozbulela, ale z jiného podnětu… Děkuju, hmn.

Radu nemám…z mých zkušeností s mými psy mi vychází, že co pes, to originál, co pes tak povětšinou individuální přístup. Jako řeknu klidně a na rovinu, že po výchově ovčandy, afgána, berberů z nichž fena radikální reaktivec a pes naopak strašnej bojínek..bych si mohla říct, že všechno vím, všechno znám, navíc mám načteno mraky literatury, diskuzí , co mě už tak může asi překvapit a pak si pořídím bílou kanimůru - pyrenejku a neměla bych být překvapená, neboť se o pastevce zajímám dlouhodobě a vyhodnotila jsem toto plémě jako to pravé ořechové pro mě a bílá krasavice mě na tři doby vyvedla z omylu…tak nějak jsem počítala se vším, ale nepočítala jsem se štěndem, které se se mnou nebude bavit. Jako to bylo školeníčko na víc jak dva roky…nebojím se říct, že to byl opravdu očistec. Krasavice bílá mi předvedla, jak taky může vypadat psí puberta a všechny moje zkušenosti můžu spláchnou do záchodu. U ní se nedal využít ani nějaký základ.

No dneska, když už Ginuš táhne na čtvrtý rok a tak nějak jsme se s tím popasovaly a naučily se spolu docela přijatelně a příjemně fungovat, bych asi mohla opět říct, že všechno vím, všechno znám a co mě asi tak může překvapit….no věřím tomu, že pokud bych si ještě někdy v životě pořídila dalšího psa, tak mi zase vesmír udělí ťafku a předvede mi, že všechno je jinak.

Moc vám držím palečky…vím, jak to někdy může být těžké, nebojím se říct až frustrující a nezbývá než zatnout zuby a snažit se dál.💐

Zrovna dneska jsem se vduchu rozplývala, jak Malina je vlastně v tomto věku v porovnání s předešlými psy, nejposlušnější a přitom co by se štěnětem jsem kolikrát nad ní kroutila hlavou, když ta malá černá potvora mi na procházce zarostla do země a já vůbec nechápala, co se jí nezdá. Byla jsem z ní totálně rozčarovaná, že se snad nikdy nepochopíme a dneska? Jsou jí dva roky a když se žene ze zahrady s blátivým a packama, tak jen jí řeknu “počkej Mali, ještě packy” a i když pomalu několik měsíců jsme nemuseli otírat packy, ona zastaví a bez jakýkoliv průtahů si nechá ty packy otřít..takových situací je spousta, ale taky to ještě pořád není stoprocentní. Člověk si myslí, jak je všechno super a zalité sluncem a seštěká divného chlapa v ulici a podle mě vnímala mou reakci, kdy jsem si já vduchu řekla “proboha, kdo to je” a víc než tohle mě raní pohled toho chlapa, co to mám za idiotského psa a co jsem já za blbku, přitom je Mali taková chytrolínka. Jen má holt ještě občas přehnanou reakci, ale strach v tom nebude, ten ona nemívá. Spíš si myslím, že má potřebu ochraňovat mě nebo moje dítě.