Pěkný podvečer, odebíráte někdo časopis Pes přítel člověka? Stojí to za ty peníze? Přemýšlím že bych si udělal ježíška nebo doporučíte jiný časopis o psech? Díky, Renda.
Rendy, učitě doporučuji. Jsou tam rozhovory s odborníky přes právo. Co se týče kupírování uší, importu psů z východu a rizika,choroby, veterináři se vyjadřují k různým zdravotním problémům… je to fajn čtení a kolikrát se dozvíte něco fakt užitečného.
To je snad jediný časopis o psech? Jiný jsem nenašla 🙄
Já doporučím Psí sporty.
Ještě je Svět psů,pokud vím, a Psí kusy.
Vždycky, aspoň pro mě, byl nejlepší Pes přítel člověka. Žádný jiný se kvalitou obsahu nemohl tomuto časopisu rovnat. Pak, už nevím v kterém roce, byla odejita šéfredaktorka, paní Trankovská, a obsah se pod paní Jansovou změnil tak, že jsem zrušila předplatné, které jsem měla od roku 1982. Od té doby si tak jednou za rok až dva časopis koupím, když mě tam něco enormně zaujme. V dnešní době se ale dají téměř všechny informace najít na netu…
Souhlas.
Časopis Psí sporty je zaměřen opravdu jen na sport nebo i na ostatní články? Bohužel časáky jsou v dnešní internetové době dost out a bude nejspíš ještě hůř.
….a Psí sporty
Mám to stejně. Mě připadá, že odborný byl ten časopis dřív, teď je tak půlka jen takový nezávazný povídání a to když chci číst, tak si koupím Psí kusy nebo jak se to jmenuje.
Pěkný jsou tam akorát portréty plemene a sem tam nějaký veterinární článek, jinak jsou to jen reklamy a výplň.
Aneb jak pohřbít kdysi výborný časopis…
balu:Aneb jak pohřbít kdysi výborný časopis…
Úplně si nemyslím, že by byl pohřbenej…
Kupuju ho poslední cca rok pravidelně a přestože jsem na netu jako doma, jsem spokojená. Pro mě je TOP seriál dr. Šťourače, ale je toho tam víc, co mě zaujme.
Aneb jak pohřbít kdysi výborný časopis…
Ono je to těžký. Tenkrát, v době před internetem, jiný média než tištěný nebyly. Takže bylo snadný zaujmout, ty informace se jinde dohledat nedaly. Dneska si při troše snahy všechny ty informace můžete zjistit i jinak.
Přesto je pro mě ten časopis čtivej - již zmíněnej dr. Štoutač- to je vždy poměrně obsáhlý. Pak různý osobní zpovědi, zkušenosti chovatelů a cvičitelů - ty bývají poměrně unikátní a nedohledatelný jinde, veterinární články, portréty plemen, výcvikový postupy…
Nebo, co by tam dle vás mělo být, aby ten časopis nebyl pohřbenej? V dnešní době to mají všechny tištěný média těžší.
Možná by bylo fajn, vzít si reálně do ruky nějaký to prastarý číslo a vedle něj to dnešní. Možná by nám to otevřelo oči. Dřív to byla mj. z větší části výsledková listina - závody, výstavy…jenže moc dobře si pamatuju to těšení na každý nový číslo, tu ranní frontu potmě u trafiky…nic jinýho totiž nebylo. Byl to jedinej zdroj informací.
Takže si myslím, že tady funguje hlavně nostalgie.
Nostalgie by mohla fungovat teď. Ale ne když proběhla ta výměna na postu šéfredaktorky. Tehdy kvalita obsahu opravdu letěla dolů. A od té doby paní Jansová a spol. moji důvěru už nezískala. I když občas jsou tam zajímavé články. V případě, že mě něco opravdu hodně zaujme, koupím si to číslo PPČ. Ale to je tak jednou za rok až dva.
Nikomu neberu, že se mu PPČ líbí.
Paní Jansová už šéfredaktorkou dávno není.
Ale je, jen se vdala. 😀
Pro mě třeba je tam tak jeden dobrý článek k přečtení za číslo a kvůli tomu ty prachy za to dávat nebudu, kdyby třeba polovina, ale takhle…
Taky koupím jednou za rok, přečtu článek a zbytek jen prolistuju, protože jen pěkný fotky a reklamy.
“Dřív to byla mj. z větší části výsledková listina - závody, výstavy…”
dřív-kdy? nějaký ten starší ročník mám a takhle si to nepamatuji
Určitě osmdesátý léta. Ale bývaly tam fotky z výstav a vůbec výstavních psů a to mě bavilo a dneska je to studnice vědomostí vidět ty starý fotky.
tak to jo, to je dřív dřív
hmn:tak to jo, to je dřív dřív
Jo, první číslo jsem si koupila, tuším, r.1977…velkou část časopisu vždycky zaujímaly výsledky z výstav, soutěží…jako dítěti se mi to líbilo, četla jsem ráda jména psů. Bohužel jsem ty časopisy rozstříhala, takže lepší dokumentaci už nemám. Odborný články, třeba veterinární, tam byly taky. Ale jak už jsem psala, kdyby se nám ten výtisk dostal do ruky, možnà bychom zjistili, že si to nostalgicky malujeme na růžovo. Tenkrát to samozřejmě bylo terno, protože ty informace nebylo možný najít jinde.
