Pochvala psa

Moji psi nesnáší když se zlobím a křičím ( třeba kvůli politice 😅), tak se to snažím nedělat.

Řekla bych, že křik je pro psy mnohem větší trest, než plácnutí přes tlamajznu. Framík to vzal úplně v pohodě, takový, když ne, tak teda né no…🤣, sem nevěděl, že ty kaktusy jsou tvoje 🤣

Vždyť oni i psi řeší svoje záležitosti takhle. Jeden druhýmu jde do žrádla, pes blafne, druhej ustoupí a tím je to vyřízený, žádná ztráta důvěry , jen takové nastavení hranic.

Myslím, že psí duši mnohem víc ničí takové to vyřvávání nebo přednášky a vysvětlování, i to některý lidi dělaj .

Hele, jsou úžasný 🥰

Jsou empatický a přirozený a  kooperující a vůdce smečky ví, že vůdcovství je hlavně zodpovědnost a ne touha po moci.

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale fakt se od nich máme co učit 😅.

Doron: “vůdcovství je hlavně zodpovědnost a ne touha po moci” - tak toto je vystihnuté absolútne presne! Vytesať do kameňa! 

Mně stačilo pozorovat kdysi dávno mou první Bubinku. To byla velká učitelka. Velmi nenápadná fena s velkou sílou osobnosti - a to mi ji z útulku předávali jako nesnášenlivou s ostatníma min. fenama. Ne, velice se mýlili. Prvně jsem si toho všimla na začátku našeho soužívání, kdy jsme venku potkali známé a utvořila se velká skupinka psů. Do to po nějaký době přišel ještě mladý samev Čévéčka. Tedy pes plemene, které je velmi dobře znalé psí komunikace.  Byl obrovský, opravdu obrovský, tak velký čévéčko jsem nikdy neviděla. Příšel a ještě než došel, bylo vidět, jak obhlíží situaci. Zcela bez zaváhání okamžitě jako k první zamířil k Bubi a tak uctivý pozdrav, jsem do té doby a ani vlastně asi poté už nikdy neviděla. Stála jsem se zatajeným dechem a jen se tiše dívala na tu krásu. A Bubi hrdě stála a klidně a tiše ty pocty přijímala.

Pak jsem ji několikrát viděla v akci, kdy vstoupila zcela klidně do konfliktu, nebo do  hrozícího konfliktu, rozpůlila jakoby ten prostor mezi těma dvěma a buď jen poklidně prošla a to stačilo, nebo zůstala stát. Situace se okamžitě zklidnila, čuměla jsem na to jako puk. Nikdy do té doby jsem neměla tu příležitost něco takového vidět. Štajník se některé věci od ní taky naučil - rovnal /klidnil pak takhle u nás dvojici foxteriérek, kde to bylo třaskavý /jedna šikanuje druhou/  a jednou si trouba myslel, že půjde klidnit dva rozhádaný koně v ohradě. Řvala jsem na něj tehdy zcela neklidně jak prokopnutá. Blboš jeden

Já jsem nikdy mazlení odměny nebo tresty nějak neřešila. Ono to vždycky vyplyne ze situace. Poplácání psa občas taky dělám, když třeba spěchám a motají se pod nohy. 

Když třeba Hery kraví a začne se vytahovat a přivlastňovat si věci, musí do kotce. Ví moc dobře, kdy tam jde za trest, když se naštvu jsem hodně hlasitá, takže mi jde z cesty. Ale fyzicky ho netrestám. Maximálně dostal facku v autě, když se snažil dostat dopředu a řval u toho.

Jinak povel zákazový zní z prominutím ,,Di do prdele" nebo Jedeš zmetku🤪, ale to už musím být moc naštvaná.

Já jsem teda plácnutí na hrudník používala většinou, když jsem chtěla při výcviku psa vybudit k výkonu a fungovalo to. A proč to třeba nepoužít jako pochvalu, když se to psovi líbí. 

Tak jsem se fčéra musela smát. Odpolední venčení, který je díky tmě už tak spíš jako večerní. čokle poletujou s obojkama po loukách a sem tam něco procvičíme. Taliprtka něco hezky udělala a já jí povídám “Seš ššššikovná prtka Taliprtka!” a popleskala jsem ji po kejtě 😀

Já jsem se z takovou tou přirozenou autoritou setkala u obou našich pastevců. Anatolovi Fidovi stačil významný pohled a všichni chlupatci věděli, kde je jejich místo 😁. Středoasiatka Dina byla to stejné, v bledě modrém. Zajímavé bylo, že se krásně respektovali , ale ne jako fena/pes, ale jako rovný s rovným, do smrti Fida Dina nikdy nepřekročila práh jeho pokoje a naopak, přitom ostatní psi chodili kamkoliv. Je ale pravda, že vůdce smečky byl u nás vždy můj muž, to bylo bez diskuse. Pro všechny naše osobnosti byla a je největší pochvalou láska a uznání v jakékoliv formě a možnost být pánečkovi po boku a myslím si, že je to všude stejné.

a myslím si, že je to všude stejné.

dovolím si oponovat. Důkaz mám - je flekatej 😀

Je to stejné, jen ten váš flekatej důkaz si nechce zadat a dělá důležitou 😁 a nebo dobře, bez výjimek by to nešlo. 

No ne, vona nedělá důležitou, vona je ……… prostě , řekněme, že jiná 😀 . ale nemože za to, že se 5x stěhovala a proto ji lidi prostě neberou. Nemá potřebu na člověku nějak lpět. Doma jo, to by zase ostatní převálcovala a vzala jim jejich pozornost od nás, ale venku si prostě vystačí, nechce být obtěžována, nemá tu potřebu spolupracovat, něco dělat společně, pořád je to o tom, že Vy to musíte tlačit.

Dneska jsem potkala ráno paní, kterou tu občas potkávám - ma tři barzojáky. jsou obří a ten černej! Ten je. To jde prostě elegance sama.

Jo, co ten kachel, dorazil celej, nebo rozbitej, bude se to hodit? Kdyby ne, tak prostě do popelnice s tím.

Kachel je celej a úžasnej, čeká v pořadí na své čestné místo 👍. 

A co ohaříci na zojíky? Byli by kámoši? Když oni jsou, alespoň ti moji, víc kočka než pes.

Malinu chválím drbáním na krku a za ušima, hládím pohlavě, ale zrovna dneska tchán mlátil Malinu do boku až to v ní dunělo a ona se tvářila blaženě a držela. Takže ač mně se to nelíbí a nedělám to, Malina má na to zcela zjevně jiný názor.