Doron: Mě ten článek nijak zvlášť nepobuřuje.
Co mi teda přijde divný je trestat psa izolací, s tím nějak nesouzním . 😅
Ale i trest do výchovy patří, si myslím …, někdy i fyzický.
Doronek dostal přes papuli, když chtěl zabíjet slepice , Framík, chůdě malý, dostal předevčírem pleskanec přes čumu, když se chtěl pustit do kaktusů, který jsem už musela nastěhovat dovnitř, to jsem se moc lekla. 😅 On je teda velkej zahradníček..
No, a je klid, a náš vzájemnej vztah se tím nijak nenarušil .
A zákazový povel “fuj” teda taky používám, znamená to, že některý věci jsou tabu, třeba si brát jídlo ze stolu, nebo žrát venku lidský houna 🙂.
No já mám k fyzickým trestům…a to i když se jedná o nějaké neškodné plácnutí…averzi. U mě je to prostě tak, že co nechci, aby někdo dělal mně, tak nedělám jiným. A já bych fakty nechtěla, abych někdo za něco plácal mně, takže jsem neplácala ani svoje děti a ani svoje psy. Ani moje maminka mi nikdy nenaplácala. Čímž nijak nezpochybňuju rčení, že někdy jedna rána lepší než dlouhý vysvětlování….co se výsledného efektu týče.
Jako nejsem žádnej sluníčkovej pozitivkář a nebudu tady tvrdit, že jsem nikdy neokřikla svoje psy nebo že nedošlo nikdy na nějakou fyzickou korekci..např. odstrčení.
Mě na tom všem asi nejvíc vadí to…že někdo veřejně napíše, že vlastně když už dojdou argumenty, tak je plácnutí přes zadek a nebo přes tlamu ok.
Možná je to i tím, že z mých psů by mi nějaký ten plácanec odpustila tak max ovčanda…to jsou..nebo alespo%n bývali psi, kteří prostě nějaké ty chyby odpustili. Ale když budu pokračovat dále…afgán…nepřichází v úvahu, vztah by šel do kopru, bojínek berber..nepřichází v úvahu, když potřebuju, aby mi pes stopro věřil, tak nemůžu, takový pes by se mně potom bál, radikálka berberka, tam bych se se zlou potázala…jo pravda, tu jsem ze zoufalství v jejím zuřivém štěněcím období plácla jednou a…měla jsem jí zakouslou v ruce, v dospělém věku by neměla problém se proti takovému zacházení ohradit a co potom, to člověk nechce, aby vzniknul otevřený konflikt, to bych jí pak asi musela dobít nebo nevim, jak potom z toho ven…tam jsem musela hodně vymejšlet, jak všechno udělat po dobrém a bez nátlaku, bez trestů, aby si mně nepřestala vážit a respektovala mně…pyrenejka Gina…no tak to si vůbec neumím představit, že bych na ní vztáhla ruku, jsem ráda, že jsme se dopracovaly se vztahem tam, kde jsme teď…berňák Matýsek…upřímně to je hodně podobné jako u berbera Jacka…vidím to opravdu, když z nutnosti okřiknu dceřina psa, jak si to bere osobně a jak potom ke mně přistupuje s velkou opatrností, třeba po tom vůbec nepřijde na zavolání, jak kdyby se bál…no a kavkazanda Jessinka..jsme zase u toho, ta brala všechno smrtelně vážně a pokud by jí to přišlo jako nespravedlnost, tak bych opět měla problém s její důvěrou
Prostě chci říct, že existují psi, kde takovým plácnutím přes tlamajznu může dojít ke ztrátě důvěry a nebo se pes proti takovému chování příště nekompromisně ohradí….
Prostě nelze paušálně říct…hele, prostě psa pláni a máš klid, já to taky tak udělala a funguje to…bohužel z mého pohledu ne vždycky.