Já používala emegency recall, jak se teď moderně říká🤣, u slepic a morčat , u psů tedy ne.
Princip je jednoduchý, vychází z klasického podmiňovaní ( I.P. Pavlov)
Máme reflexy nepodmíněné a podmíněné…( Jejda,tojsem vzala nějak zgruntu🙂))
Nepodmíněný reflex je třeba to, že ucuknete,když se dotknete horkých kamen nebo když ucítíte hladová jídlo a žačnou se vám sbíhat sliny jako těm jeho psům.
Nepodmíněný reflex je vlastně spojení původně neutrálního podnětu s nepodmíněným reflexem.
Pes, zasleche, že cinkají misky a už si to šupajdí ze zahrady domů, prostě asociativní spojení.
A na tom je to založený .
To spojení se musí utvořit opravdu velmi silné a jisté a pes nesmí být nikdy zklamán,tedy kromě případu, kdy nějaký podnět ( nejčastěji zvukový)použijeme opravdu jako emergecy recall a “ slíbenou ” odměnu s sebou nemáme🙂))
Odměna musí být výjimečná, velmi žádaná, pokud možno stejná a ten podmíněný reflex se musí obnovovat, aby nevyhasnul.
Třeba u slepic to dělám tak, že když krmím volám klasický “pipipipinááá” a žrádlo jim přihazuju a pořád volám, celou dobu,co krmím., podmiňuju, podmiňuju, tluču jim to do hlavy🙂)) Na tohle volání pádí jako divé přes celou zahradu , šly by za mnou do domu, na ulici všude.
Teda, naučila jsem se to od babičky, ne od Šusty.🤣
Ony ty babičky mohly vykydnout zrní na jednu hromadu a jít si po svý práci , ale jestli pamatujete, ony tahle stávaly,postupně přihazovali pšenici a do toho takhle pozpěvovaly. Protože slépky tehdy bývaly na volno a ony je potřebovaly mít, jak se říkalo ,“ naučené ”.