Želvy zimování

Stále venku, není důvod k přesunu do zimoviště. Některé stále ještě využívají možnosti se za slunečného dne trochu ohřát. 

Kdy do zimoviště? Rozhodně ne podle datumu ale podle skutečných průměrných teplot. Jak jde průměrná teplota pod 10°C je čas. Samozřejmě je třeba zohlednit možnost celonočních silnějších mrazíků. Bývají roky kdy zastihnete při akci želvy ještě v prosinci, tedy zejména vroubené a žlutohnědé.

Zimování venku? Ano stalo se, úspěšnost přežití záleží na tom jaké místo si želva k zahrabání vybere a pochopitelně na tom jak silné mrazy ten rok panují. Pokud její “nora” nepromrzne tak úspěšnost  přežití je opravdu vysoká.  Navíc je patrné že takto zimující želva bývá v daleko lepší kondici, samozřejmě když přežije. Riziko úhynu však bohužel existuje.

Když už se něco takového stane a pátrání je bezvýsledné, je výhodné pokrýt výběh vrstvou spadaného listí nebo slámy. Tím nemám na mysli poházet po výběhu pár lístků ale vrstvu alespoň cca 20 cm. Pomůže to proti promrznutí.

Ještě ukážu jak to přibližně vypadá.

1/podzim

2+3+4/jaro

Ano zobnou si, ujišťuji vás však že to nemá s aktivní pastvou nic společného. Želva které umožníte pozvolna a přirozeně dospět do fáze hibernace nikdy neudělá takovou chybu že by se nacpala. Pokud se tak náhodou stane tak vždy a bez výjimky není příprava na hibernaci kvalitní. To bývá bohužel způsobeno neinformovanými a unáhlenými “záchrannými” akcemi chovatele.

Svůj názor na celý problém jsem zde již nedávno psal, tak vám to sem okopíruji, třeba to bude stačit. Pokud ne, klidně můžeme sporné body rozebrat.

K vlastní přípravě na hibernaci. 1/ Vždy nechat želvu venku až do prvních mrazíků. Nijak do její přípravy nezasahovat. Snižující se teplota a měnící se fotoperioda želvě napoví jak se má chovat, stejně tak jako nespočetným generacím jejích předků. Žádné koupání a nucené vyprazdňování není potřeba. Jediná smysluplná činnost z vaší strany je neztratit přehled o místě kde má tendenci se zahrabávat. Takové místo je třeba opravdu hlídat, protože ne vždy si želva vybere sebeluxusněji provedenou boudičku kterou v létě běžně využívá a klidně dá přednost šikovnému drnu ve výběhu. Nemá cenu jí násilím přesvědčovat, při teplejším podzimním dnu se vrátí na místo které si původně vybrala. Potřebuje klid bez zbytečné manipulace. Nemusíte mít ani strach z náhlých ranních mrazíků. Dostatek slámy a nakypřené země v boudičce, případně kupička opadaného listí u vyvoleného travního drnu bude dostačující ochrana. Obava že jí “něco” zůstane ve střevech je zbytečná. Ono jí tam opravdu něco zůstane a nezůstane to tam samo. Zůstává i část organizmů pomáhajících v trávení a zimuje společně se želvou. V opačném případě jsou následky zřejmé při jarním probouzení (posthibernační anorexie atd.) Jen pro představu, přijatá potrava je želvou zcela vyloučena ne dříve než za cca 30 dnů. Protože se vám to bude zdát nepravděpodobné tak zdůrazňuji zcela. Tato idea o dokonalém vyprázdnění zřejmě vznikla tím že je opravdu fatální jeden den želvu nacpat třeba salátem a druhý den jí šoupnout do ledničky k zimování. V takovém případě je stejně špatně ale úplně všechno. Podobně problematická je i “zoufalá” snaha želvu před hibernací co nejvíc zavodnit. Paradoxně se želvy nadbytečné vody před hibernací zbavují. Stačí si želvu pravidelně vážit a uvidíte. Zimní období je na lokalitách prakticky jediné kdy o vodu opravdu není nouze ať už v jakékoliv formě a představa že želva musí klasicky pít aby vyrovnala případný deficit je mylný. Tak asi tak.

Všiml jsem si, trochu pozdě, že používáte do želví boudičky seno. Použijte raději slámu, listí, hobliny. Seno v uzavřeném prostoru téměř okamžitě znehodnotí různé druhy plísní. To nechcete, riziko negativního působení na želvy je zbytečně vysoké.

Nic složitého, chce to jen udělat na balkoně výběh. Želvy tam mají sice o pár stupnů vyšší teplotu (v mém případě jde o rozdíl 3 stupňů), než je obecně venku, ale jinak tam vše probíhá naprosto stejně - zvíře se potkává s nízkými teplotami, tělo se připravuje metabolicky na hibernaci, navíc ji máte pod kontrolou. Naprosto normálně se tedy svezete s tím, jak klesají teploty v závislosti na počasí. Za sebe můžu říct, že úhyn jsem za zimování neměl nikdy (zimuji ve sklepě i v lednici). 

Děkuji.                                                                                                                                                                                                                                                                   K vašemu dotazu. Vyjádřit úhyn během hibernace v % by mohlo být zavádějící. To se možná dá, s výhradou, udělat u líhnivosti a  oplozenosti vajec. Ono totiž když máte třeba jednu želvu a dojde během hibernace k úhynu tak vyjádřeno v % je neúspěšnost 100%. Pokud želv zimujete 100ks je to už 1% a tak dále až se dostaneme v mnoha případech až na zanedbatelné ‰ přičemž pokaždé dojde k úhynu “jen” jedné želvy. Proto si myslím že daleko důležitější je schopnost posoudit zdravotní stav želvy, postup při přípravě na hibernaci, co a jak kontrolovat v průběhu zimování atd. Chtěl bych ještě zdůraznit že mnoho chyb se dělá při vlastním probouzení želv, přesto že takové probuzení je stejně, ne-li více, možné považovat za rizikové. Mnohdy k úhynu dochází právě v tomto období, tj. po úspěšném absolvování vlastní hibernace. Je to škoda, protože je to podobně jednoduché jako samotná příprava. Pokud máte zájem mohu ukázat jak poznat a podle čeho posoudit aktuální zdravotní stav želvy, jak vypadá hibernující želva a jak se probouzí.

Co se týká přípravy na hibernaci v podmínkách paneláku, spolehl bych se na doporučení Pandinuse, má to ověřené a připadá mě to jako jedna z nejlepších možností. Já bych vám neporadil dobře protože mé pokusy nekončili vždy tak jak bych očekával. 

Nakonec to nepříjemné. Ano k úhynům zřídka prostě dojde i kdyby se člověk stavěl na hlavu. Je to v řádu ‰ takže to s pokorou beru jako nevyhnutelnou součást kvalitního života. 

Tak ono tuhle “statistiku” tvoří vesměs petkaři a ne chovatelé. Hodně z nich si někde po letech přečte, že želva má zimovat, tak ji seberou z terária a druhý den leží v bedně ve sklepě nebo lednici. Když to zvíře přežije, “odzimují” ho stejným způsobem - šup z 5 stupňů ideálně to terárka pod žárovku  alá pečeme na pade…nebo na slunko. To se pak není čemu divit ☹️

Vracím se ještě ke svému příspěvku s žádostí o radu s přípravou na zimování. (Ano, asi budu z té kategorie “outlocitných žen”🙂). Želvy stále ve venkovním výběhu na zahradě, jedna už zahrabaná spí, ale druhá stále po odpolednách trajdá na podzimním sluníčku. Teď hlásí předpovědi nástup nočních/ranních mrazíků - Střední Čechy. Co s nimi? Asi je budu muset rozdělit, když se ta druhá k hibernaci nemá?

Já budu uklízet až v průběhu příštího týdne. Večer se vám pověnuji, teď nestíhám. Pro váš klid. Děláte to dobře, žádný strach.

Tak už vás jdu uklidnit MarcyMat. Zkusím ta moje moudra shrnout a očíslovat, třeba to pak nebude tak kostrbaté.

1/S polohou jsme na tom obdobně a já, jak už jsem předeslal, počítám s úklidem během příštího týdne. Ovšem nijak křečovitě se nebudu termínu držet, díval jsem se na dlouhodobou předpověď a předpoklad nějakého kritického stavu nehrozí.  Rozhodne nálada a především skutečné počasí, možnost úkrytu zbývajících želv před náhlým mrazíkem a možnost každovečerní kontroly výběhu zda se některá z trajdajících želv nezapomněla venku.

2/ Budu zatím uklízet pouze ty želvy které už evidentně spí. 

3/ Před úklidem ještě pro jistotu zběžně zkontroluji v jaké formě se soudružky nacházejí. Jak by měla taková dobře připravená želva vypadat poznáte zejména na přiměřených tukových zásobách které jsou patrné zejména okolo končetin viz foto 1+2.  Tak by to mělo vypadat. 

4/ Dále kontrolujete oči a nozdry, žádný výtok, žádné bublinky, suché okolí. Poslechem posoudíte dech. Čisté a “suché” dýchání bez šelestů a chrapotu je důležité. Okolí kloaky musí být čisté a suché, bez zbytků výkalů foto 3. 

5/ Je docela fajn si želvy před úklidem zvážit na jaře to oceníte, budete mít lepší představu jak hibernace probíhala.  Ztráta na hmotnosti do 10% bývá v normě. Pozor ale, mnohé želvy jsou schopny během hibernace nejen zůstat na původní váze ale dokonce i o nějaké to deko záhadně přibrat. Záhadné to přestane být v okamžiku ve kterém vezmete v úvahu schopnost želv hospodařit s vodou a jejím získání z okolního prostředí nejen prostým pitím.

Zdá se že je to zhruba vše. Kdyby něco ptejte se. Zimovat máte kde jak předpokládám, že ano?

Moc děkuji za přehledný popis. Situace se mi trochu komplikuje tím, že v sobotu na týden odjíždím, tj. buď budu muset obě přesunout dovnitř už v pátek nebo risknout ještě další týden venku - ty rozcházející se předpovědi mi moc nepomáhají.

Zimovat se chystám v plastové krabici s pilinami, která bude buď v garáži nebo na půdě, jiné vhodné zimoviště bez topení bohužel nemám, lednice mi neprojde (ani se nevejdou).

Nemáte zač, rozhodně si ale MarcyMat vyměňte piliny za vlhké hobliny, stačila by i vrstva vlhkého písku když hobliny nebudou. Finální umístění sice není úplně top ale jestli není jiná možnost a teplota se bude pohybovat v rozmezí od 4° do 10°C nemusel by být problém. Hobliny udržujte stále vlhké, jako když ukládáte zeleninu. Plast krabice = zajistit účinné větrání a zamezit přístupu hlodavců. Kdybych se měl rozhodnout já, přikročil bych k celé akci až po návratu. Držím palce.

Letos byly první snůšky opožděné cca o deset dnů. To je asi tak vše co se stalo. Bude záležet kde je chov umístěn. Polabí na tom bude lépe než třeba Vysočina. 

Vím přesně o co vám jde. Moc se ale do odpovědi nehrnu protože ji nemohu nijak podložit. Musím tedy vycházet pouze z toho jaké faktické dopady měli podobné “schválnosti” počasí na vlastní chov v uplynulých letech. Znovu tedy opakuji že kromě posunutí doby snůšek a opožděného nástupu růstu žádný negativní dopad na zdraví a celkovou kondici želv (T.h. T.m. T.g.)  nebyl patrný. Snad jedině Testudo horsfieldii  vzhledem k tomu že pocházejí z oblastí kam výrazněji zasahuje kontinentální klima mívají pozorovatelný problém a to přes jejich schopnost hibernovat a následně estivovat klidně až 8 měsíců v roce. Zvýšená vlhkost se v takovém “mimořádném” období projeví obvykle rýmou a prostě takovou viditelnou celkovou nepohodou, výstižnější termín je nasraností, zvířete.

Co se týká teplot. Asi víte že želvy pozoruhodně efektivně dokáží hospodařit se získanou teplotou. Takže jen pro jistotu. Teplota okolí cca 12-15°C ještě zdaleka neznamená že takovou teplotu má i želva která se v daném prostoru pohybuje. Stačí polojasno nebo hodinka dvě sluníčka a teplota okolí a zvířete se může pozoruhodně lišit. Schopnost omezit průtok krve periferiemi způsobí že takový teplotní rozdíl udrží želva poměrně dlouho. Navíc jsou schopny omezeně ale přijatelně fungovat až s patnáctistupňovým rozdílem - a osmistupňovým + od svých komfortních 30-32°C. Pokud ani všechny tyto schopnosti nestačí k udržení provozuschopné teploty, želva to prostě zabalí a odpočívá, s hibernací v pravém slova smyslu to nemá nic společného. Nijak u toho odpočinku netrpí.

Takže jsem přesvědčen že želva nezimuje 7 měsíců ale jen těch 5 a to i za tak nepříznivých teplot.