Dobrý den, jsem milovnice zvířat a koní ale žádného nevlastním, nemám k tomu podmínky a bohužel asi čas. Ale když je chvíle volna chodíme jako ridina do ZOO nebo zookoutků a všelijakých zařízení kde jsou zvířata. Napoled jsme byli v menším hospodářství volně přístupném veřejnosti a ve stáji s koňmi jsme zaslechli od ošetřovatelek “tento kůň má měsíční slepotu”. Nenapadlo se mě v tu chvíli zeptat co to je. Na internetu už jsem něco našla že se jedná o zánět očí ale nikde jsem nezjsitila proč se říká měsíční. Buď ten kůň nevidí po dobu jednoho měsíce nebo to má souvislost s měsícem jako družicí?
Equinní recidivující uveitidě (ERU) se říká měsíční slepota proto, že se jedná o opakované zánětlivé záchvaty, které byly dříve dávány do souvislosti s fázemi Měsíce. Mezi záchvaty se vyskytují různě dlouhá období klidu. Postihuje koně bez rozdílu věku (hříbata ovšem vzácně), plemene a pohlaví. Někdy zůstane nemoc lokalizována pouze na jednom oku, ale často jsou postiženy oči obě (tzv. syndrom dvojčat). O měsíční slepotě se mluví, pokud je zánět oka způsoben vnitřními příčinami. Nejde tedy o zánět způsobený lokálně, např. v důsledku zranění, ale o reakci imunitního systému koně, která se projeví v „nejslabším článku“ – v tomto případě oku. Nejčastějším spouštěčem jsou infekce: bakteriální (leptospiróza je vůbec nejčastější), virová (EHV-1,4, equinní arteritida,…), nebo parazitální; případně alergická reakce. Dědičnost zatím není prokázána, ale zkoumá se.
Fakt si z tohto textu človek vyberie, že je to podľa fáz Mesiaca??
Nemám sice zkušenost s úplně slepým koněm, ale mám hřebce který je slepý na jedno oko. Už jsem se tak nějak naučila tušit kdy, co a jak vidí. Taky jsem přemýšlela nad tím, co kdyby náhodou (nedej bože) oslepl i na to druhé oko. Jak by se s tím vypořádal on a co bych pro něj mohla udělat já. To musí být mezi takovým koněm a člověkem asi hodně hluboký vztah, ne? S pozdravem Simona.
Nemám sice zkušenost s úplně slepým koněm, ale mám hřebce který je slepý na jedno oko. Už jsem se tak nějak naučila tušit kdy, co a jak vidí. Taky jsem přemýšlela nad tím, co kdyby náhodou (nedej bože) oslepl i na to druhé oko. Jak by se s tím vypořádal on a co bych pro něj mohla udělat já. To musí být mezi takovým koněm a člověkem asi hodně hluboký vztah, ne? S pozdravem Simona.
Koně mají své koňské potřeby. To znamená, že nemá smysl je polidšťovat. Slepý kůň nepotřebuje nějaký hluboký vztah s člověkem, i když to může být fajn a určitě mu to neublíží. Potřebuje ale hlavně kamaráda vodiče, tzn. jiného koně, který se ho ujme a “vodí” ho. Tohle jde ale jen někde. Dobré je to ve velkých výbězích, nebo pastvinách. Tam, kde jsou jen malé, udupané výběhy, bude slepý kůň strádat nedostatkem pohybu.
Jezditelný být může, pokud se pohybuje v krajině, kterou zná. Ale žádná hitparáda to fakt není. Ba dá se říct, že je to hodně nebezpečné - pro koně i pro jeho jezdce.
Záleží taky na temperamentu toho slepého koně. Pokud se leká všeho, je to trápení. Pokud je vyrovnaný (a taková postižení zas zvířata moc nerozhodí), je tu naděje, že s kámošem dožije spokojeně.
Tož za mě: pokud chci slepého koně nechat dožít dobře (a mám na to kačky), najdu mu pastvinu, kde on najde svého kámoše-vodiče. Pokud to nejde, nechat uspat.
(Aby bylo jasno: takovou kobylku mám. Sice na jedno oko stále vidí, ale i to jí kdysi velice onemocnělo a já musela řešit, co dál, pokud by léčba nebyla úspěšná. Ale úspěšná byla - i díky tomu, že se přestěhovala do vyšší nadmořské výšky, takže autoimunitní reakce se už nedostavily. Kdyby se dostavily a já ji musela nechat tam, kde byla předtím, nebylo možné doufat v jakékoli řešení, než uspání - ona je opravdu hodně vysoko v krvi. Už je to myslím deset let a je pořád spokojená… ale holt, něco to stojí.)
