Stoprocentní přivolání

určite sa dá, ale … Chce to hlavne trpezlivosť, tréning, tréning a ešte raz tréning. Predovšetkým sa mu nesmie podariť “zdrhnúť” ani raz - lebo ste hlbšie ako na začiatku. Puberta je skúška nervov - kto z koho. Ak ustojíte toto ste za vodou. Lovecké pudy, ale budú vždy - ja som sa snažila to “ochodiť” - ale trénuje sa to ťažko, pretože nikdy neviete odkiaľ vybehne zajac alebo srnka. Našu som trénovala na našich sliepkach - zaháňať mohla iba na povel - dnes si ich nevšíma pokiaľ nevybehnú z ich pľacu. A reagovala aj na kravy - tiež ich chcela naháňať - to sa vyliečila z neposlúchnutia sama - rozbehla sa za nimi - povel mala úplne na háku - a v tom loveckom (resp. pastevnom) nadšení vrazila do oplôtku. Schytala ranu a odvtedy má zver v úcte a štekať na ňu chodí len pri mojej nohe. Ono asi ten oplôtok zafungoval v zmysle elektrického obojka … No osobne nie som zástancom tejto pomôcky - pretože ich správne použitie (načasovanie, intenzitu) zvládne málokto - tu sa bavíme ozaj o zlomkoch sekúnd. 

“ten náš pubertální vychcánek moc dobře ví, jestli ho jistím stopovačkou, anebo ne.”

chybička se vloudila
pokud začnu používat stopovačku, tak “anebo ne” neexistuje, pes je na šňůře furt, imrvére, neustále
a stejně tak neexistuje, aby po vyslovení přivolávacího povelu, pes nepřišel/nebyl přijít
a psovod musí mít dobrou úvahu, přiměřenou stavu vycvičenosti psa, kdy ten přivolávací povel z pusy vypustí

a cvičit a cvičit a cvičit

Je to kus od kusu 😊.

Třeba u prostředního Doronka můžu říct, že má přivolání perfektní od takového půl roku, kdy absolvoval základní výcvik , je to snaživý ovčákovid. Framík, půlroční štěně briarda, má přivolání taky stoprocentní, protože ho přivolávám jen když stoprocentně vím, že přijde 🤣🤣.  Ale vím, že to půjde. Nejstarší, už devítiletý Gučák je dobře ovladatelný v civilizaci, ale má silný lovecký pud, a v lese musím mít pořád oči na stopkách, nedovolit mu, se příliš vzdálit , pořád musím přivolávat, je to otrava 😔.

Je při něj přirozené mít opravdu velký rádius, prostě má to úplně jinak, než ovčouni.

Elektrický obojek by asi fungoval, ale mně je ta pomůcka nějak protivná, tak radši dávám bacha a když chci na procházce v klidu kecat s kamarádkou , dám si ho v kritických místech na flexinu. On je takovej mix, vypadá jak stafík kříženej s chrtem, tak se utěšuju tím, že to není moje výchovné selhání, ale dělá to ta chrtí krev 😅.

S předchozím psem jsme to řešili mnoho let. Moje ne-dovednost plus jeho povaha a problémy… stopovačku jsme začali odbourávat, až když mu bylo kolem 9 let, a bylo to jen díky tomu, že jsme se přestěhovali do lepšího prostředí. Myslím, že odbourávání stopovačky trvalo minimálně půl roku (postupné zkracování).

Se současným útulkáčem zrovna začínáme chodit na volno, po asi 7 měsících. Šlo by to i dříve (třeba někomu jinýmu než mně), i později. Jsem trochu perfekcionista a dlouho jsem váhala, kdy už to “nacvičování” nechat být. Odbourání stopovačky také proběhlo postupně, i když míň postupně než u minulýho psa - tento má daleko snazší povahu, ví velmi přesně, co se po něm chce, a snaží se poslouchat. 

100% přivolání bych neřekla, že máme, spíš tak 95%, a to mi přijde u nás dostatečný. Vím, že situace, kde by nezvládl přivolání, zvládneme prostě jinak, vodítkem, dávat pozor, co se kde děje, atd.

A co je to za psa? Ohař? Teriér? Chrt? 
Když mu ten lov dopřejete, řízený lov, tak třeba nebude mít potřebu lovit jindy. 
Loveckého psa nepřivolávám, protože je to pro něj těžké. Zastavím ho. Čekej. A tento povel má vybroušený do …hodně. Můžete si vymyslet jiný. Stůj, stop, člun, čína, čolek, šiška. Výrazné slovo. Buď si pak pro psa dojdu a hrozně pochválím a místo srny dostane něco na rozcupování nebo hledá mnou ukrytou jinou kořist, nebo poveluju pocem. Princip je, že se nemusí vracet ke mně, stačí, že zastaví.

Ciri:

Kdy jste začali psovi věřit, že přijde na přivolání za všech okolností? Je mi jasné, že to závisí na tréninku (jak často, jak efektivně), ale tak jako tak ten náš pubertální vychcánek moc dobře ví, jestli ho jistím stopovačkou, anebo ne. A dá se vůbec zvládnout stoprocentní přivolání u psa, který má silné lovecké pudy, aniž by bylo potřeba použít elektronický obojek? Díky.

Co máte za plemeno?

Psům se silným loveckým pudem jsem ohledně 100% přivolání/zastavení nikdy věřit ani nezačala, bylo to u nich v rozporu s jejich pudy a povahou. Měla jsem vysokonohé teriéry, v lese bylo přivolání fajn i bez šňůry. Držela jsem si teroše v přiměřeném, od mala naučeném akčním rádiu, žádné šmejdění desítek metrů v porostu. 

Na poli smolíček pro mě, bez špagátu to nešlo, elektriku nevedu. Neberu to jako své či psí selhání, že když něco vylítne terošovi před sosákem na otevřeném prostoru, nemyslí, jedná. Na provázku se nějaké zastavení i konalo, ale pes se klepal v loveckém rauši, moc nevnímal.

Tohle těžko popisovat někomu, kdo to nezažil. Řízený lov je bezva pro ohaře i další plemena, ale jsou i taková, kde to nefunguje. 

Jj, je obrovský rozdíl mezi plemeny i jednotlivými psy .

Já třeba Guču “ upoveluju”, ale je to prostě otrava. Obrovské, rozlehlé louky, ty jsou v pohodě, ale les může být problém. Pořád hajzlík kouká, jestli koukám 😬. Ale zase má jiný přednosti, je empatickej a nesmírně inteligentní a dominantní a laskavý vůdce smečky. No, ale když už jsem si myslela, že s ním mám všechno vychytaný, zase mě překvapil,  a tůhle skočil do řeky a jal se pronásledovat bobra 😅. 

Pro mě jsou ovčáci takový balzám na duši, je to s nima strašně lehký a snadný.

Já za sebe - mám ohaře - bych naopak chodila na stopovačce tam, kde ta zvěř je. A pilovala to, aby mě vnímal, aby si dokázal plnit povely- sedni, čekej, zastav. Nejdřív třeba do napachovaných míst, pak i tam kde víte, že na ně narazíte. A dřela bych to a dřela a dřela (trochu to přeháním, protože nic se nemá přepálit, ale myslím tím to, že bych se na to soustředila a cvičila to vo stopéro. I si v těch místech hrát, nebo se s ním zastavit, hladit, ho, klidně chvíli česat, prostě naučit ho vnímat a ne být mimouš.

Ciri - jednoznačne je lepšie naučiť to zastavenie na povel - funguje to 100x lepšie ako privolanie v krízových situáciách. A ako sa učí? no ja vlastne ani neviem - poradia iste skúsenejší. U nás som to najprv precvičovala iba pri chôdzi na vodítku - povedala stoj - zastala som aj ja a trochu napla vodítko - aby pes zastal - pochválila a išli sme ďalej. Potom sme cvičili aj doma v kuchyni - povel "stoj" - keď bola čelom ku mne a tak dva kroky odo mňa - ak nezastala tak som ju mechanicky zastavila (vystretou rukou na čumák - toto si teda spojila aj s posunkom - tak reaguje teraz aj na povel aj gesto) - postupne som vzdialenosť predlžovala. Naša sa toto naučila fakt rýchlo - a používam oveľa častejšie ako privolanie - lebo máme lenivého "medveďa" a chodenie len tak považuje za zbytočné plytvanie energiou. 

Myslím, že každý pes je originál a zaručený návod těžko hledat… 

S nynějším psem jsem používala metodu zašlapávání stopovačky, má to popsané Eva Štemberová ve své online poradně na facebooku (placená poradna). Tím se pes učil, aby nechodil moc daleko. S předchozím psem jsem to ale takhle nedělala, chyběl mi nějaký přesnější návod a pes měl takové impulzivní razantní reakce, že nebylo možné se spolehnout na to, že nějakých mých 50 kg na zastavení psa zašlápnutím šňůry postačí.

Stopovačku bych nechala na zemi a držela v ruce konec - samozřejmě tam, kde to jde, kde se vám do toho nebudou motat lidi. Pokud se vám povede opakovaně psa odvolat nebo zastavit u zvěře,  budete moci začít nechávat šňůru na zemi úplně. Až uvidíte, že to začíná opravdu fungovat a začínáte sobě a psovi věřit, že už se nebude konat zdrhnutí, můžete stopovačku postupně zkracovat. Vždy zkrátit o nějaký kus a s tím chodit nějakou dobu, klidně pár týdnů. A když to bude dobrý, zase zkrátit. Poslední fáze je třeba jen 1-2m dlouhá šňůra, než se to sundá úplně. 

Chce to neuspěchat. Nezoufejte! Je lepší se smířit s tím, že budete se stopovačkou fungovat delší dobu, než zbytečně riskovat a naučit si psa, že může zdrhat. 

Mohly by vám být užitečné koncepty od Kristýny Dostálkové.

Povel k zastavení s pomocí vodítka / stopovačky učím takhle: “stůj” - psa zastavím - označím, že to bylo dobře (třeba kliknutím, pokud používáte klikr, anebo nějakým potvrzovacím slovem) - odměna. Psa přiměju počkat na uvolňovací povel, aby bylo jasné, že z tohoto povelu se nemůže jen tak odejít. Klidně odměním znovu, než ho uvolním.  A pak to během procházky opakuju buď náhodně nebo tam, kde potřebuju zastavit, u silnice, když si chci utrhnout kytičku, když se mi rozváže tkanička, atd. Je zcela na vás, jestli budete vyžadovat striktní zastavení jakéhokoliv pohybu a vyčkání, až psa dojdete, nebo budete tolerovat, že se pes otočí a bude se vracet k vám. 

Ten povel, kterému říkám svatý, záchranná brzda ve vlaku (to je docela přiléhavé, dyť ten pes je jak nákladní vlak, parní podle očí a funění, ale stokrát rychlejší),
se musíte učit jako každý jiný povel - nejdřív doma v kuchyni např.
A postupně rušivé věci, obtížnost přidávat. A když půjdete opravdu poctivě, pomalu, tak to zafunguje, zastaví se v jakékoli situaci. 
Vtip je v tom, že do toho stavu, kdy táhne jak šílený, psa nenechám spadnout. Předcházím tomu. Ale když už se to stane, tak mám tento vypilovaný povel. 
Šusta má video, kde takové zastavení učí s vodítkem, je tam ta mini Verunka.
Vodítkem psa zabrzdí. Přiznám se, že nevím, jaký účel to vodítko má, asi jako stopovačka? Aby byla jistota, že pes pokaždé splní, a neučil se, že někdy to platí a někdy ne.
Povel bude plnit nakonec zcela automaticky a všecko je v pohodě. 🙂
V lese a vlastně všude psa hodně často volám. Tak si zvykne, že kilometr ode mě prostě jít nemůže… vycházka není jen to, že pes něco čuchá a běží,
u nás se plní úkoly, ta cesta má vyšší smysl (mluvím o levelu “učíme se”), v nejhroznějších místech má pes úkol třeba hlídat hračku, nést větev, chvilkami má sedni lehni čekej, přetahujeme se a tak. 
Můj pes je trhací, takže má tuto práci - nese větev, hlídá ji, mlátí mě do noh… a pak strom rozštípeme. Já větev držím a pes drtí. 
Je potřeba dát psovi nějaký účel, smysl života, aby pro něj slídění nebylo to nejlepší v celém dni, něčím to nahradit, vyrobit spokojeného psa. Říct, že na vycházkách se dělá to a tamto. Kdo ví, třeba mu jde o ten běh, ale už jsem slyšela o srně a vlčákovi, on ji košíkem ubil (je to pravda, majitelka; majitelka zverimexu se mi tím chlubila).
Dá se psa zapřáhnout a mít udičku, je ten coursing, stopy, … ;ano, dívej se na zvěř, ale s mými pravidly.

Aha, bacha, také tomu říká záchranná brzda. 😀 Odborně prý emergency recall, no u mě bude pes fungovat na všecky povely, ne jen toto, ale to je tím, jakého mám psa, prostě na tom trvám. Video… teď je tam video jiné, ale asi ho najdete na YT nebo někde tam, je tam staffbull Verunka. Někde je to celé, ale nevím kde
https://www.youtube.com/watch?v=rbq5QHs_vyA&ab_channel=Psichologiecz
https://www.psichologie.cz/kurzy/spolehlivost-bez-voditka/#tab-course-section__overview

“Myslím, že každý pes je originál a zaručený návod těžko hledat…”

každý pes sice je originál, ale způsoby a principy učení platí na všechny, a nejen psy

“že zrovna tohle je povel, který učí na úroveň reflexu za pomocí vodítka, ale vůbec nevím, která z těch knih to byla a kde to hledat.”

na tohle zase knihy netřeba…
technika/y zastavení jsou snad jasné :
 - zachycením, když pes zastaví sám
- naváděním= zastavím psa vodítkem, rukou, nebo i jdu/běžím s ním a on zastaví když zastavím já (jsme teď skotačily v obýváku s mladou)….
- i to tvarování by šlo

výhodou je klikr trénink

nejdřív učím v klidu v obýváku, kde nejsou žádné rušivé vlivy, pak přidám zahradu, pak už lezu ven. Kritérium ztěžuji  pokud pes perfektně zvládá stávající úroveň. To znamená, že nejdu hned na zazvěřenou louku.

naučení do reflexu je o intenzitě cvičení
 

“ale ked su tie povely v podvedomi, pocuvaju aj v takom pre nich maximalne vzrusivom prostredi. Ten povel musi robit automaticky, podvedome.”

to je ten reflex

Ja můžu s hrdosti říct, že od zvěře mám 100% přivolání,ale voda, potok, rybník, všechno máme u baraku, pes nevidí, neslyší, má jen tu vodu, kachny, nutrie ignoruje, jen ta voda.