Jak zvednout sebevědomí

Já bych vyhledala klidné a vyrovnané dospělé jedince a s těma bych chodila procházkovat.

Posilovala bych sebevědomí i v jiný oblasti, než sociální - učila bych psa různým dovednostem - chodit po specifickém povrchu, překonávat překážky, provoz ve městě, tam, kde je velká koncentrace lidí - pochopitelně vše v míře, jakou štěně unese, to je důležité.

Vi zrzavci. Btw plachost je u čsv velmi častá, to,co se často označí za dominanci, je ve skutečnosti strachová agrese. Chtělo by to někoho,kdo specifika čsv zná a pomohl by vám

Jo, to je velká pravda! 

Hodně socializovat, hrát si, najít jednoho dva hodné kamarády, seznamovat s různými prostředími, to je teď to nejdůležitější.

Něco jiného je strach, něco jiného podřízené chování, to je teď zcela na místě a správně.

Poraďte se s chovatelem, teď je čas, kdy se toho dá hodně vybudovat ale i zkazit.

Je to Váš první pes?

Máte ho doma nebo venku?

ČSV není velké dominantní plemeno.

S ČSV se pojí plachost, nedůvěra k lidem, nesnášenlivost k cizím psům, nesamostatnost, velká aktivita……..jistěže takový nemusí být jeden každý pes, ale je nutno s tím počítat a se psem přiměřeně pracovat.  Je nutno být dobrým psovodem, který psa skutečně VEDE.

Já bych ho do kontaktu s cizími psy nenutila, ale učila ho spíše ignoraci, prostě se na cizího psa podíváme, zaregistrujeme a jdeme si dál po svém. Samozřejmě by bylo fajn, kdyby měl nějakého kamaráda, či patrně spíše kamarádku (jako pes). Důležitá je navázanost na psovoda, aby mu mohl být oporou.

Ve zkratce, jak píše Zrzavci, v ne zkratce to je na román. 

Obecně - sebevědomí posilují úspěchy, a jistotu posiluje “vím, co mám dělat”, to je nesmírně důležité
Konkrétně - moje štěně se bálo/bojí aut - naučila jsem ji auto=sedni, a ono to už v panice neprchá, ale hezky to usedí, hezky si řekne o odměnu😀, a hezky jdeme dál. 
Pes se bojí psů - z nějaké vzdálenosti, kdy je pes ještě klidný, učím psa povel “pejsek”=jen se klidně dívám…a jdu pryč, jdu si hrát se psovodem, třeba….
Učím “po dobrém”, za pomocí odměn, výbornou pomůckou je KLIKR, stonásobně pro nejistého psa.

Velmi doporučuji knihu Trénink je rozhovor, F. Šusta, tam je vše podstatné a důležité.

Tentokrát nesouhlasím. 

Určitě bych ho socializovala s jinými psi, ovšem správným způsobem. 

Kde by se jinde štěně naučilo komunikovat se psy. Přece nechcete vychovat psího asociála.

Z štěněte je úplně jedno, jestli je kámoš pes nebo fena, to začíná hrát roli až v době pohlavní zralosti.

U štěněte 

https://www.ecanis.cz/clanky/nesocializujte-sveho-psa-aneb-socializace-naruby-_1479.html

Jj, přesně takhle 🙂!

No…. mít čtyřměsíční čsv s takovým projevem, už bych byla pečená vařená u někoho, kdo fakt ví a umí. Nejbližší ani druhý nejbližší cvičák by to určitě nebyl.

Vlastně jsem toho hodně podnikla a najezdila na různá cvičení a socializačky i s takřka bezproblémovým psem. Řekla bych, že některé podstatné věci nám to urychlilo třeba i o rok.

Doron:

Tentokrát nesouhlasím. 

Určitě bych ho socializovala s jinými psi, ovšem správným způsobem. 

Kde by se jinde štěně naučilo komunikovat se psy. Přece nechcete vychovat psího asociála.

Z štěněte je úplně jedno, jestli je kámoš pes nebo fena, to začíná hrát roli až v době pohlavní zralosti.

 Já se do toho nechci moc montovat, protože z mého pohledu je čévéčko specifické plemeno a já s ním nemám zkušenost….ale…

Každé štěně se snažím omega socializovat…s prostředím, se situacemi a samo domo se psy….snad úplně nejvíc byli jako štěnďata berbeři. To jsem fakty jezdila i s kamarádkama a společně s jejich pesany jsme procházkovali…běžně si na prochajdách hráli s cizími psy…no a co mi z toho vyrostlo….pes, který miloval pejsky a fena, která nesnášela psy a to ne až v dospělosti, ale u ní se to začalo lámat tak kolem půl roku….jako když se zcela vzácně s nějakým psem v klidu a přátelsky pozdravila, tak to bych snad spočítala na prstech jedné ruky…troufnu si říct, že to bylo tak 3x.

Nechci zavrhovat socializaci, chraň bůh, sama štěňata socializuju, co mi síly stačí, ale z mého pohledu řádně  provedená socializace může vést u různých psů  různým výsledkům.

Když srovnám svoje dvě pastevecké feny…pyrenejka Gina…wau…tomu říkám pevná nervová soustava, neuvěřitelné, až jsem kolikrát zůstala nad ní v úžasu s otevřenými ústy.   

Naopak kavkazanda Jessinka byla často nejistá a takovej plašan…tak s tím jsme teda pracovaly, ale myslím, že ta moje “práce” jí to ulehčila, pomohla jen v tom konkrétním okamžiku…jakože věděla, že v tom není sama, že to nemusí řešit, že jí v tom nenechám vymáchat, že jsem tady já. Ale upřímně si nemyslím, že to mělo nějaký vliv na to, že když dospěla, tak …jak říká její nový páníček…jí narostly koule. A z plašana se stala sebevědomá strážkyně svých lidiček.

Jako štěndo čévéčka má 4 měsíce….jakou reakci na pejsy mělo předtím?? Jak se chová k psím kámošům. Pokud tedy majitelka štěně nanabyla až v tomto věku.  Je nějaký pes, se kterým se její štěndo cítilo bezpečně…se kterým si pohrálo??

Já tady teda souhlasím s hmn…štěně bych do kontaktu nenutila, ale učila bych ho, aby psy neřešil. A hlavně bych se ho snažila přesvědčit, že se nemusí bát, že ho prostě nedám.

Víte měla bych trochu strach…možná i s ohledem na plemeno, že pokud se teď chová takto

Když potká jiného psa stáhne ocas mezi zadní nohy a chová se podřízeně.

že nakonec vyroste, dospěje a může být najednou na psy velmi reaktivní. Jednou na mojí malou ovčandu vyběhnul sousedky frbul,,,neublížil jí, ale než jsem k nim doběhla, tak stihnul moje štěně zahnat do rohu, kde se nakonec i počůrala…..tohle se stalo jednou jedinkrát, když jí byly asi 3 měsíce. Nikdy nezapomenu, jak se ta jeho panička smála, jak její frbul zahnal NĚMECKÝHO OVČÁKA…a tady bych teda řekla všeho do času…kartička se nám tak nějak obrátila, když feňule povyrostla….tohodle psa nesnášela do konce života a vždycky když ho potkala, tak si neodpustila zavrčení….a to najednou bylo řevu od jeho paničky…držte si jí….

Nebojím se říct, že pes ve štěněcím věku si často najde psího kámoše na celej život. I naše radikálka Sára měla asi 3 psy, které poznala jako štěně, kteří jí sedli a se kterými se přátelsky zdravila i jako dospělá. Ale stejně tak si může štěně vypěstovat nepřátelství ke konkrétním psům nebo ke psům obecně.

Jsou mu 4 měsíce a na to že by měl být velkým dominantním plemenem se tak zatím nechová.

Tohle vyjádření mě trochu děsí…."dominantní plemeno"?? Co si mám pod tím představit?? Jakože zmastí každého, kdo se nebude chtít podřídit?? To je jedna věc…a druhá je právě to, že si pořídíme konkrétní plemeno pro jeho povahové vlastnosti, ale pes má ty vlastnosti až v dospělosti. Jako měla jsem ovčandu a přiznám se, že do jejích dvou let jsem byla přesvědčená, že kdyby mě někdo přepadnul, tak se holka sebere a uteče…padly jí dva roky a už jsem se nebála…fena byla …jak říkáme..ostrá jak břitva, přitom ne zbytečně agresivní, nebojácná…prostě ten správný mix, který jsem si představovala. Pořídila jsem si afgána, protože jsme jednoho měli v rodině a byl úžasný a byl to PAN PES…no ten můj byl taky PAN PES, ale až tak ve čtyřech letech…předtím prostě takový játro. Pořídila jsem si pyrenejku a myslím, že teď, když měla na jaře třetí narozeniny, začíná být skutečně tím pyrenejcem, kterého jsem si pořídila.

Chci tím říct, že člověk by asi neměl očekávat, že čtyřměsíční štěně bude už stejné jako dospělý pes. Myslím, že se štěnítkem by si měl člověk hrát…učit ho nějaké základy formou hry…pokud je to bojínek, tak ho ideálně ochodit v určitých situacích…dodat mu sebevědomí tím, že pejsek bude vědět, co se bude dít. Člověk by se měl snažit vybudovat si se láskyplný vztah založený na důvěře. A teda z mého pohledu, pokud štěně stahuje ocas mezi nohy a chová se tak jak bylo popsáno, tak prostě ne. Jasně někdy jsou štěňata trochu nejistá při prvotním kontaktu a pak tradá a líííítáááméééé, ale pokud to takhle není, tak štěně bych do nějakého kontaktu vůbec nenutila, ba naopak bych zajišťovala pro něj komfortní vzdálenost a učila ho se v klidu s pejsky míjet…

Hele fakty nevím, jak to mají čévéčka, ale když bych měla odpovědět na úvodní dotaz “Jak zvednout sebevědomí”, tak bych za sebe řekla…buďte vy sebevědomý a klidný páníček, nenechte svoje štěňátko, aby v tom bylo samo. Jděte štěňátku příkladem.  

Jinak samozřejmě odborník ideálně na čévéčka by byla dobrá volba.

Tak bůhví, jaký psy stěník potkává, jak se k němu chovají. Ani nevíme, jak se ten  chová ten pejsek, jestli je to submisivní chování nebo strach.

Zadavatel se už neozval…

Taky bych štěně je kontaktu nenutila, to ovšem nedělá ani správně socializovaný psí kámoš . Psi, kteří to mají v hlavě srovnané, přeci řeší mnoho situací tak, že druhého psa ingnorují . Ale za mě je škoda, když nemají v repertoáru nic jiného .

Podle mýho teď málo lidí umí “psí řeč” a pak ani nevědí, za co mají psa odměnit a k čemu ho vést..

Řešila jsem zrovna včera dilema, jestli učit Frama si psa nevšímat, nebo mu umožnit se s ním domluvit.

Socializovali jsme v hospodě 🤣 a sotva jsme vešli, jezevčík mým kamarádů dostal úplnej amok, štěkal na něj jak šílenej, prostě se lekl pětatřicetikový obludky. Framule stál, mírně vrtěl ohůnkem, hlavičku nastranu, na jezevce nekoukal , takže na to šel dobře.

Vzali jsme je ven, Framík byl na volno, jezovec na flexině. Fram udělal takovou tu “ poklonu” , asi tři metry od běsnícího Borečka a setrval v ní, dokud ho neutišil. Pak ho obešel takovým tím obloučkem a vzájemně si očichali zadek . Úplně v klidu. A pak už si jeden druhýho vlastně nevšímali, mohli být vevnitř bez vodítka, Fram teda hned tvrdě usnul😅. Boreček obcházel hosty a loudil, jeho strach byl úplně pryč.

Tak jsem byla docela hrdá, jak mám dobře vychovanýho psa, i když ne ode mě, ale hlavně od našich psů a psů kamarádů, oni ho to všechno naučili. 

Myslím, že už teď ( v půl roce) pozná kdy “ smí přistoupit”. Ještě s tím zamíchá puberta, ale půjde do ní s dobrým sebevědomím, protože ví, že se umí domluvit. 

A když potkáme nějakýho magůrka, kterej by po něm šel , rychle se za mě schová 🤣, nebo za Dorouše, když jdeme společně. To jsem ho taky neučila, lidi se mu kvůli tomu dost smějou, ale mě to vyhovuje 😅.

Tohle je přesně náš Mates…když na něj nějakej pes řve, tak ve své podstatě stojí, kouká, mírně vrtí ocasem, koukne po mě, co já na to…..on i když se “přiřítí” k nějakému psu, kterého nezná, tak nejde hned do nějakého kontaktu, ale zůstane stát opodál a čeká, co na to druhý pejsek.

Šikulínek 🥰. A jak vychází s Ginuškou ?

Doron:

Šikulínek 🥰. A jak vychází s Ginuškou ?

No jak vychází s Ginuš….určitě by ocenil, aby si s ním Gina víc hrála…on má nejraději, když si vezme do tlamajzny hračku a někdo ho potom honí. Když se mu zadaří, tak i přemluví k této hře Ginuš…i když ta ho teda nenahání po celé zahradě, ale vždycky za ním popoběhne, když běží Matěj okolo a pak počká, až doběhne na konec, udělá otočku a běží zpátky k ní. Pak se i mordujou.

Pak je strašně vtipný, jak on je kontaktní a když si Ginuš lehne třeba na dvůr, tak on přijde a svalí se defakto skoro na ní…leží kontaktně…no a to se teda Gina za chvíli povětšinou zvedne a jde si lehnout jinam. 

No on je takový sluníčkový stvoření, furt se směje, furt má ze všeho radost…dle mého soudu to bude takový věčný dítě.

Co je teda vtipný, že jsem ho primárně pořizovala jako společníka pro Ginu…když jsem musela dát pryč Jessinku…s Jessinkou si furt hrály, naháněly se, kousaly společně kosti nebo klacky, přetahovaly se o hračku, hrabaly společně past na Popelku…a ležely právě pořád nalepené na sobě…pořád se “okusovaly”, mordovaly .tak jsem si říkala, že prostě Gina toho psího spolubydlu potřebuje. No a jak jsme přivezli Matese, tak o něj teda moc velkej zájem neměla.  Vlastně ho tak nějak vzala na milost, až když byl velikej. 

Na jednu stranu, když přijdou ty chvilky, párkrát za týden, kdy madam zvedne zadel a jde si s Matějem hrát, tak si říkám, že jsem udělala dobře, že když nemůže venku lítat se psy na volno, protože je nevypustitelná, tak si psí společnost užije doma, to je něco, co jí nemůžu nahradit. Na druhou stranu mi ale po většinu času přijde, že by vlastně byla spokojený jedináček.