Dva samci by se měli snést, jistotu ale nemáte nikdy, záleží na povaze.
Mám zkušenosti jen se dvěma klukama. Jsou spolu od mládí, ale nejsou to bratři, nejprv se koupil jeden a pak druhý. Většinou vycházejí skvěle, ale dvakrát za život museli být dočasně oddělení. Poprvé v pubertě, podruhé letos v létě. Nikdy se ale vyloženě neporvali, mají jasně dané kdo je šéf. Jenže je to trošku nešťastná kombinace povah - “šéf” je trochu netýkavka, a ten druhý je zase kontaktní a vlezlý. A asi i trochu natrvdlý, protože i když “šéf” dává jasně najevo ať se drží stranou, ten druhý na to brzy zapomene a vtírá se znovu. Obvykle to skončí trochou vyškubnutých chlupů, ale byly období s nějakým tím kousancem do krve. Nejhorší úraz je ukouslý kousek ucha. Když to na ně přijde, dočasně je oddělím. Je to nepříjemné, protože pro toho oškubaného je oddělení větší trest než nějaký kousanec, na ten zapomene hned a šel by se zas kamarádit… Taky i v době kdy byli oddělení měli oddělené jen bydlení, ale venčili se spolu, mimo klec nikdy konflikt nenastal, naopak vždy byli kámoši…. Oddělení byli za 9 let jen pár měsíců.
Rozhodně bych pořídila zase dva samce, když nechci množit. Potřebují společnost, jeden by se nudil. Vůběc nejbáječnější je když se ve hře honí po místnosti, to jsou neskutečné situace a kreace… 🙂 jedny z nejpěknějších chvilek s činčiláky!
Hledala bych buď dvojici co už je delší dobu dobře sehraná, alebo vlastní bratry z jednoho vrhu, nebo aspoň aby se seznámili co nejdřív. I tak se může stát že si (třeba dočasně) nesednou. Je dobré na to pamatovat už při přípravě bydlení (mám skřínoklec, kterou jde rozdělit na dvě). Předcházet konfliktům - dostatečně velkou klec, v ní dvě boudy stejně vysoko (= pro činčily až pod strop, protože čím výš tím líp ;); a ti mí se většinou sejně cpou do jedné ;), při rozdávání mlsků vždy dostanou oba stejně atd. Napáječku, seník a misku na granule stačí jednu, tam nikdy potíž nebyla (mlsky dostávají jen z ruky).
Hodně štěstí 🙂