Jak venčíte když je brzo tma?

Ano to souhlasím. když jsem si pořídila kdysi dávno svýho prvního ohaře - to jsme byli jen na chalupě, tak jsem si tam vyhlídla procházející myslivce a identifikovala jsem se jim s tím, že  bych nerada, aby mi psa střelili kupříkladu na našem - pozemek je opravdu rozlehlý, že pes bude cvičen. Byli rádi a říkali, že aspoń až uteče, budou vědět, kam ho vrátit. Ujistila jsem je, že pes utíkat opravdu nebude /na rozdíl od těch dvou jejich, který museli přivolávat brokama do kožichu ☹️ / Tady, kam jsme se přestěhovali teď jsem se taky byla myslivcům představit s tím, že psi jsou cvičení, což taky pak kolikrát mohli vidět v praxi. Takže ano, je to lepší i právě pro ty večerní a podvečerní procházky. 

Vzala jsem psa, dala mu svítící obojek, abych věděla, kde je, do kapsy jsem si strčila mobil a baterku o svítivosti průměrné bludičky, která láká na světýlka do močálů, a šla jsem. Po známých cestách se dá jít i za zamračeného nebe a novu, kde je světla naprosté minimum. Oči si přivykly - a to jsem šeroslepá. 
Akorát co se mi stalo, že jsem šlápla do kaluže, kterou jsem neviděla. Nic horšího se mi za 13 let denního chození do lesa nepřihodilo. 

S blikáním máte pravdu. Nesnáším to, vadí mi to na oči. A že takových blikajících cyklistů a “běháčů” je u nás jak nasetých. Nemám to ráda, ani když jedu v autě a míjím v protisměru blikajícího cyklistu. 

Mně teda vadí i lidi s čelovkou, protože všechny, na koho se zadívají, oslňují. A tak člověk, jdoucí po tmě bez světla, je oslněn takovým “majákem” při vzájemném míjení a pak nic nevidí. 

Já naštěstí, protože svého psa nemám, po tmě venčit nemusím, a chodku si mamka navykla na jedno venčení denně a to ráno. Měla to tak i se zesnulými kavkazankami a chodkou. Ale když jsem chodila se svými psy, snažila jsem se chodit tam, kde jsem ty blikající “objekty” nepotkávala. Takže spíš po ulicích s uličním osvětlením…

Od neskorého októbra do februára venčím tak 2-3x denne v tme. Psa nijako neoklamem, takže chodíme po tme. Najlepšie je začať si zvykať postupne, teda hlavne pre ľudí, psovi je to jedno. Takto koncom októbra mi to ešte v tme príde takú trochu nervóznejšie, ale v zime už vôbec neriešim. Najhoršie sú take tie dni, keĎ je zamračené, alebo prší, že fakt nevidieť ani prd. Niektoré dni je ale viditeľnosť fakt fajn. Bez čelovky ale nikam nejdem, max. tak pri splne, alebo pri snehu. A nenosím ju na hlave, ale normálne v ruke a svietim si pod nohy. 

Venčení ve tmě je pro  nás trochu jiný, protože psi jsou takoví ostražitější, jak si lidí přes den nevšímají, ve tmě by na ně mohli začít blafat, hlavně malej Framík to má nějak v krvi.., včera to poprvé předvedl.

Ten se ale naštěstí ode mě moc nevzdaluje a má dobrý přivolání, tak jsem ho rychle umlčela a hooodně slušně zdravila .😅

To je taková protivná věc, když potkám v lese někoho, kdo nesvítí a psi ho zaregistrují dřív než já a chtějí mě upozornit.

Mě samotnou by to hodně štvalo, kdyby na v noci v lese nějakej pes štěkal. Framík, byť je zcela neškodný stěník, má takovej opravdu hlubokej hlásek 😔. Je to naprosto společensky nepřijatelný , tak musím zareagovat při prvním blafnutí, abysme nikoho nevyděsili .

To je taková protivná věc, když potkám v lese někoho, kdo nesvítí a psi ho zaregistrují dřív než já a chtějí mě upozornit.

tak zase ale - je přirozený, že ti psi upozorní, když tam jde někdo neviditelný, tak prostě to tak je. On nás vidí, my jeho ne.

Mě pobavila hláška jedný jezdkyně, která si pochvalovala, že konečně je v lese někdo , jehož psi jsou vidět. Ona sama ovšem byla s koněm zcela neviditelná.Taky dost blbý a neohleduplný. 

Ještě že ten kůň na nikoho blafat nemůže 😀 Ale když se na vás řítí ze tmy funící půltuna po lesní cestě, tak asi nic moc 😂 Já jsem ráda, když jsou vidět všichni “účastníci provozu”- kolikrát pes má svítící obojek, ale páník je zahalen temnotou, a vůbec nejlepší, když má psa na dlouhé šňůře, která je neviditelná. Pak teda odhaduji pouze z povyku, že si psa ručkuje k sobě, a teda mezi psa a pána bych se neměla cpát.

No ono je to nebezpečný pro obě strany, protože když majitel čoklů o tom jezdci ví, tak zareaguje, psa si stopone, má pod kontrolou, když neví, může dřív zareagovat ten pes, který - logicky bude ve tmě navíc řešit víc, než za dne. Může to být pes, který je jinak ovladatelný, proto jde na volno, ale třeba na koně ve tmě by vyběhl, zablafal, kůň se lekne, jezdce sundá a máme to. 

No však jo.. já jim to nezakazuju úplně. Ale hnedka po prvním blafnutí dám najevo, že o tom člověku jakože vím..

Já jsem srab, za tmy šněruju město, dá se toho u nás nachodit poměrně dost. Jsou osvětlené i cykolostezky do okolních vesnic. Ve tmě bych si troufla do našeho lesoparku, kde to celkem dobře znám a občas mi i vycházka vyjde tak, že tam skončím ve tmě. Nesvítím si. V kapse nosím mobil a když třeba potřebuju kouknout, tak si  na chvíli posvítím. Pes míval i mírně svítící obojek ,nebo má s odrazkama, abych si na ní mohla posvítit do tmy, ale stejně jí ve tmě nepouštím z vodítka.  Mám momentálně kliku v tom, že pes je celkem hlídací, myslím si, že by mě na cokoliv divného upozornila minimálně tím, že by se zastavila a pozorovala. Divnější věc, či potencionálně nebezpečnou by ohodnotila vrčením. Je poměrně malá (15kg), ale je to obranářka. Vycházka ve městě jí kolikrát unaví víc, než někde v polích, přece jen  je tam víc čtení. 

Jak venčíte když je brzo tma?

1. venčení po tmě a nebo za velkého šera v terénu nebo na nezpevněných cestách už pro mě teda není…minule jsem si málem vyvrkla kotník za ještě dobré viditelnosti na zrušeném fotbalovém, posekaném hřišti…byl tam nějaký ďolík, no tak jsem si do něj pěkně šlápla…takže za snížené viditelnosti pro mě už přicházejí v úvahu jen vyasfaltované chodníky (o dlažbě nemluvím, pokud je na chodníku dlažba, tak zakopnutí je u mě věc běžná), no a je potřeba, aby okolo těch asfaltových cestiček byla nějaká ta příroda, prostě abych já šla pohodlně a pesani mohli po travičce.

2. myslela jsem si o sobě, že jsem udatná slovanská žena, nebojácná…procházkovat po tmě?? Žádný problém, klidně “o půlnoci na hřbitově”, koho, čeho bych se bála?? No jasně koho a čeho bych se bála, když mám po boku Sáru, která mě střeží jako oko v hlavě a každýmu Bubulákovi by na potkání ukousla palici. Ano já se kouknu večer pod postel, jestli tam není bubák, bubák se koukal večer pod postel, jestli tam není Sára. Sáru už nemám a ještě tak dva roky po jejím odchodu dobíhala ta moje nebojácnost. Pak stačil jeden optickej klam za šera, kdy můj mozek identifikoval dřevěné zábradlí mostku jako černě oděnou postavu, která tam tojí a zírá na nás. Jo mít Sáru, tak by moje reakce byla taková, že bych čubu vzala nakrátko k noze, abychom na postavu náhodou neudělaly bububu, až půjdem okolo, ale po boku s mladinkou Ginou a štěnětem Jessinkou mě najednou přepadl panický strach a vypěstovala jsem si velmi nepříjemnou úzkost a panické stavy strachové. Ne nebála jsem se, že na mě někde skočí masový vrah, ale že kouknu třeba do lesa mezi stromy a tam někdo bude stát a koukat na mě. Kolikrát, když jsme procházkovali na opuštěných cestách, tak jsem musela otočit i za bílého dne, když mě tenhle iracionální strach přepadl…nebyla jsem schopná hlavě poručit. Dnes je Gina dospělá, tak ve dne už to dávám beze strachu, ale přiznám se, že za většího šera, mě ta nejistota přepadá pořád. K tomu se dost bojím divočáků, takže za soumraku do přírody ani omylem….

Takže ve večerních hodinách jezdíme procházkovat do parku, neboť se nechci courat po ulicích kolem baráků. Já mám ty “bezpečné cesty”, je tam veřejné osvětlení, Matýska nechám proběhnout na bývalém fotbalovém hřišti, se kterým park sousedí.

A navíc v tom vidím i pár pozitiv. 

Vzhledem k tomu, že “v sezóně” procházkujeme na málo frekventovaných a opuštěných místech, kde třeba zcela vyjímečně potkáme psa…díky tomu, že je to tak zřídka, tak si pak ani nejsem jistá případnou reakcí Giny, při míjení se. A Matýsek se jeví jako poslušný pes, ale když nejsou rušivé elementy, tak těžko říct, jak na tom jsme se spolehlivostí.

Takže..Gina je v parku spokojená, neboť je to pro ní zajímavá čuchací lokalita, navíc pejsci, dětičky, lidi obecně…na rozdíl třeba od lesa, tam se vysloveně nudí….no a Mates teď chodí na flexině (couračka je do parku z mého pohledu nepraktická) a tam tedy zkouším tu ovladatelnost, když někoho míjíme a nebo třeba i vidí blízko psa…jasně, flexi pořád vytváří mírný tah, takže pes ví, že je přivázanej, na druhou stranu mám radost, že Matěj reaguje suprově na povely, ať už ke mně a nebo čekej, k noze a chůzi u nohy, aniž bych musela používat na flexině brzdu a nebo že by ho zastavilo doběhnutí na konec flexi. Takže se přes zimu pěkně zcivilizujeme, no a až se zase začne den prodlužovat, tak přesídlíme do “divočiny”.

Malá je na venčení v noci zvyklá, vyčůrat, pohrát si s kočkou, něco očuchat… Vždy zapínám světlo na venkovním schodišti, tak je na zahradě světlo skoro jak ve městě. Zkusila jsem tenhle týden jít kousek za vesnici. A ejhle, skončilo osvětlení a Ratloraptorovi se dál nechtělo. Tak jsem to zkusila na druhý konec vesnice. A výsledek stejný. Tak to asi bez čelovky nebo baterky nepůjde 😀

Jak častá je u psů šeroslepost? Jako štěkanátko párkrát projevila obavy seskočit po tmě z nízkého křesla, aby se vydala do postele. Musela jsem rozsvítit.

Zvířata obecně vidí v šeru a tmě (nemyslím tu úplnou jako v ranci) lépe než my, mají tapetum lucidum (proto jim světélkují oči). Ale individuální odchylky nejsou vyloučeny.

To jsem obdivovala u prvního psa, vždycky jak jsme šli s procházky a já otevřela do zhaslé kuchyně, on běžel k misce  s vodou. Tak jsem si říkala,jak je šikovný, že asi dobře vidí ve tmě a jednou jsem rozvístila dřív než doběhl k té misce a zrovna jsem viděla, jak narazil do židle a zas pokračoval dál…😄 Jinak mi vždy přišlo, že psi vidí ve tmě hůře než my…ale nevím no.

Leda, že by zdegenerovali domestikací. Vlci jako většina šelem mají soumračnou aktivitu, tak bych předpokládala, že vidí lépe než my, tvorové vyloženě denní.

Jo…psi s největší pravděpodobností vidí ve tmě líp než my lidi…teda než já určo. Ale na druhou stranu to, že ve tmě lépe vidí, neznamená, že se za tmy cítí komfortně. Jako noc není den. Stejně tak jako Gina začne za soumraku hlásit všem vlkům v okolí, že tady nebude jehněčí kýta zadarmo, tak naopak Mates si ve tmě teda není jistej v kramflecích a raději se drží blízko u mě.

Jo…psi s největší pravděpodobností vidí ve tmě líp než my lidi…teda než já určo. Ale na druhou stranu to, že ve tmě lépe vidí, neznamená, že se za tmy cítí komfortně. Jako noc není den. Stejně tak jako Gina začne za soumraku hlásit všem vlkům v okolí, že tady nebude jehněčí kýta zadarmo, tak naopak Mates si ve tmě teda není jistej v kramflecích a raději se drží blízko u mě.

Jak na tohle “lidské plašení” reagují vaši psi? Mám to v hlavě úplně stejně, šeroslepost a fantazie pracující v můj neprospěch na plné obrátky… Po delší době mám teď mlaďocha na zimu, nejdelší procházka všedního dne až po 18h - říkám si, abych tu svou nervózu nepřenesla na něj a neudělala z něj během zimy poseroutku?