Překvapili mě v Hrabůvce velci černostřibřití.
Vělký knírač
Protože se potkávám s oběma variantami a protože jsme mezi nimi před pár lety vybírali.
Přirovnala bych to k pracovnímu a exteriérovému NO - ten rozdíl v nich. Ano, i jen mezi černými jsou výstavní a pracovní linie, ale ten velký pepřák je čistý exterierák.
Takže v povaze. U střeďáků to bývalo opačně.
Černostříbřití - mají je nejen v Habrůvce. Fenu z Itálie má i paní Fialová, CHS Ve-Fi.
Asi jsem to špatně napsala. Překvapilo mě, že jsou. ( Ano, vrátím se na stromy🙂 )
V pohodě. Mě to taky překvapilo, když jsem je jako štěňata na webu Habrůvky poprvé viděla. Líbí se mi.
Mě přišlo, že ty nové rázy jsou na úkor kvality srsti. Už když se objevili malí černostřibřití.
Nevím, je to možné. Mně spíš přišlo u malých kníračů že kvalitě srsti nesvědčily importy ze zahraničí, a zahraniční krytí, se kterými se po sametu roztrhl pytel. Psi to byli vesměs líbiví, s krásnou bohatou a dlouhou srstí na nohách, která ale byla měkká.
V tom s vámi můžu jen souhlasit. Říkalo se tomu tuším americký ráz - nebo tak něco, bylo to líbivé, ale srst byla nekvalitní měkká až do vlnek.
S pak jsem jednou měla na hlídání Kerry Blue a sousedky zářily, že psovi ty kudrny moc sluší a jak jsme to udělali 🙂
To jen jedna humorná historka.
balu:Myslím, že je velký rozdíl mezi malým a velkým kníračem, a nemyslím velikostní. Vůbec malí psi se chovají jinak, než velcí. Srovnání dobrmana a velkého knírače by asi bylo bližší, ale zadavatelka spíš potká velkého knírače než dobrmana.
Zajela bych na klubovou akci klubu kníračů, promluvila s chovateli. Vámi nabízené vyžití - běh, běh u kola, proč ne, ale musíte mu nabídnout i práci. A tou je pro velkého knírače sportovní (dříve služební) výcvik. Nevymýšlela bych tedy nic jiného.
Prostorný dvůr je fajn, ale nevím, co tím chcete říct. Pohyb jen po dvoře, byť prostorném, mu rozhodně stačit nebude. Bude potřebovat denně makat, zaměstnat hlavu.
Nesrovnávala bych rozdíly, naopak shodné věci. Temperamentní, inteligentní, ostražití, trochu svéhlaví. To mají pinčovití společné, bez rozdílu na velikost a srst.
Není náhoda, že velký knírač byl časté služební a pracovní plemeno a ještě se používá. Že nyní méně než jiná plemena není dáno tím, že by měl menší obranářské schopnosti, ale protože hůře snáší změnu psovoda. Je to stále velké plemeno, s výrazným obranářským pudem. A při špatné výchově může být i přes svou milost a vyrovnanost snadno přerůst majiteli přes hlavu. A to při jeho velikosti může být nebezpečně, nebezpečnější než u některých jiných velkých plemen, kteří tu obranu, ochranu v sobě nemají.
Určitě jsou majitelé, kteří v pohodě zvládnou jako prvního psa velké služební plemeno. A jsou i majitelé, kteří to nezvládnou. A pak můžeme číst o lidech napadených ovčáky, rotvíky... Ono by to bylo i dobrmany a při nezvládnuté výchově by mohlo být i velkými knírači, jsou ale méně v oblibě, tak jich je mezi lidmi málo.
Fakt bych klidně kromě klubových výstav velkých kníračů pro oťukání povahy koukala i na ta prťata, mají s velkými víc společného než rozdílného. A je jich víc, takže je zadavatelka spíše potká v běžném životě.
Nemůžu s vámi souhlasit. Malý knírač je prostě něco jiného než velký. Naopak, spatřuji tak trochu nebezpečnost v tom, že si někdo bude myslet, že velký knírač je vlastně malý knírač ve větším těle. Právě pro to, co jste napsala a co já samozřejmě dobře vím, že je to rozený obranář, pes, který potřebuje pevné vedení člověka s přirozenou autoritou. Tím ale neříkám, že si ho nemůže někdo pořídit jako prvního psa. Záleží na osobnosti člověka.