Dublinbarzoj: Ze spousty plemen se teď dělají chůvičky, canisterapeuti, lidi je mají místo mimin….a bohužel tím trpí OBĚ strany. Mám teď blízko k barzojům a nějak se u nich tento nešvar začíná rozmáhat, přitom je to špatně, jsou to tvrdí rusové, velcí, silní, schopni samostatně pracovat, ale s velkým smečkovým pudem, už taky pár psů, díky tomu špatně dopadlo. Pes je šelma, smečka je úplně něco jiného než jednotlivec a dítě nemá nikdy autoritu, může být milováno, ale když je průser, tak instinkt vítězí.
Tak já musím říct, že třeba afgán byl k dětem super z pohledu bezpečnosti…nikdy ani v tom největším trysku a v nepřehledné situaci se nestalo, že by do dítěte byť nechtěně vrazil a dítě povalil. Když si děti hráli na zemi, tak u nich ležel…můj malý nemluvný syn mu pořád něco vykládal…v případě mých velmi dobře socializovaných dětí nehrozilo, že by na ně zaútočil. S mojí tříletou dcerou si za piškoty hrál v obýváku na cvičák…
No a tím veškerá pozitiva a sociální jistoty končí…nemůžu říct, že by to byl pro děti nějaký parťák na hraní…a pokud by ho děti nějak intenzivněji otravovali…a nemyslím nic špatnýho, třeba by se jen chtěli mazlit, on nebyl moc kontaktní, tak nevím, jestli by mu třeba nedošla trpělivost.
No a teď mám Ginu…jako jestli můžeme někoho označit za děckou psí chůvu, tak mojí pyrenejku určitě…něco tak trpělivýho a něžnýho a opatrnýho v přístupu k dětem jsem ještě neviděla (teda po té, co dospěla) a to ani vlastní děti nemáme, takže pozorování u cizích dětí…ale co by se stalo, kdyby vyhodnotila, že dítěti hrozí nebezpečí?? Tak to by teda nebezpečná mohla být a nechci domyslet, kdyby se tam přimotalo děcko…nemyslím, že by na něj zaútočila, ale teda nejsem si jistá, že by na dítě dávala v té situaci pozor. Myslím, že ona je zrovna z těch…co by v klidu ležela na zahradě u pískoviště a hlídala si svojí holčičku a sousedovic Pepík by tu naší praštil lopatkou po hlavě, strčil do ní a ta naše by upadla a začala ječet….třeba by neudělala nic, protože dítě a dítě, ale třeba by to byl průser…třeba by tohle prošlo jednou, dvakrát, desetkrát a někdo by mohl říct…ona je hodná, ona neublíží…no a po jedenáctý už by jí došla trpělivost…
Moje děti vyrostly se psy…s ovčandou, afgánem a pak s berberama….u každého svého psa jsem věděla jakej je na něj spoleh a musím říct, že moji psi mě nezklamali nikdy…ale za předpokladu, že je stejnej spoleh i na děcko…což není a tak se to prostě musí hlídat. Mezi smečku pubošů bych já osobně děcko nepustila. Nenechala bych svoje dítě, aby psu ubližovalo a to ani s omluvou, že je malé a nemá z toho rozum…
Když kolikrát vidím ty videa dětí a psů, co všechno rodiče dítěti dovolí, aby psu nebo se psem dělalo…ještě se tomu smějou a pěkně natáčí…tak se mi vaří krev a je mi mdlo z toho, co by se mohlo stát…