Psi v médiích

Jo a proto mi včera večír na  zahradě na židli lezl, Rumouš až na ramena, jako papoušek a vovíjel se sám kolem mě jak lijána, protože je mu to nepříjemný. Proto po mě vždycky Taliprdnice hrábne tlapou svou ozbrojenou, když ji pustím, že aby ešče prej. Tak já jim příště řeknu, nic nebude!

Netejrejte ty pcy porát!!

ale však ten článek netvrdí, že objetí je nepříjemné pro všechny psy (platí i pro kočky)
musím s ním souhlasit

Dyť. 
To je základ žití, základ života
s meginkovitým psem. Lepí se to na člověka pořád.
Si někam stoupnu a už tam sedí pes, nakřivo, opírá se o mě a zpola mi sedí na noze. To třeba, když jdu přiložit. Takže jsem přiložila, zavřela dvířka a že jdu zas ke stolu… nejdu, nalepený pes 26,5 kg, 
neujdu ani dva milimetry. 
Sednu na gauč, zas se to přilepí. 
Když už jsem dlouho neprovozovala stoj nebo sed na gauči, otočí se hlavou do zdi 
a je smutná. Musím jí každou pětiminutovou přestávku vynahrazovat. Což začíná omluvou, z celého srdce.

ale jo jasně, pak to tam píšou, ale primárně mi to přijde, že jako, že nenenene psi to neradi. 

my se běžně válíme po zemi, pereme se spolu, díváme se do očí, hezky se díváme. RUmouš taky navíc objímá nožičkou třeba /nejni to sekcuální harašení/. Je to podle mne o důvěře. Jistě jsou jedinci, kteří ne-e. Ale i Bubrdlíny moje útulkový měly rády, když jsem si k nim sedla na zem a tiše jsem je objala. Samotný si přišly třeba pro to objetí sednou mi na klín. V tichosti jsme si tak seděly a pak se šlo zas něco dělat.

Článek říká, jak co pes vnímá. 
Bude to kus od kusu, ale spíše víc tak, jak si to nastavíme. 
Pes často přijde sám a opře se hlavou, nalepí se zády, já za ním nechodím, už tak je toho dost. Jediný, kdo to nedělal, byl němovčák, co pobíjel lidi.
Byla taky Asta, co žila přes den na řetězu a o které pánik říkal, že nesnáší projevy přízně od lidí. Ukázalo se, že když se přestanu bát, že mě Asta zabije, a začnu drbat Asty záda a břicho, Asta přestane cvakat a nadává, když drbat přestanu.

On pes je dnes docela změněný. Hodně psů nerozumí psím signálům, což by mohlo být výchovou…
anebo je to tím, že pes je už hodně “lidský”.

A proto se na někoho lepí aj ten germánský ohař, cožto je úplně zvláštní,
když trochu známe jeho historii, cožta z něj vyrobila mírného autistu, který by měl toto všecko nenávidět.

A taky nesouhlasím, že pes je smečkové zvíře, což bylo v jiném tématu, nevím ve kterém.

A to vše mě vede k tomu, že jsme psa hodně moc změnili.

A čím větší  hafík,  tím víc chovnej nebo chovací,   i můj autista Solomon Kane je přílepka🤣🥰

Důkaz?!

Možná teda mě napadá - že myslí takový ty Barbíny, co si ze psa udělaly miminko a furt ho vocicmávaj. Tam je to pak opodstatněný, protože ten pes toho má plný žuby a nemá je leckdy ta čibaba ani žahnutý naholu. Jako příklad můžu uvést své pozorování ondynoj na refýži , kde teda nebyla Barbína, ale Ken. Měl v ruce najakou miniaturu, kterou furt votlapkával a ten pes teda byl ultra nervní, to bylo vidět na první dobrou - resp. já jsem to viděla, majitel nikoliv. Ale pokud se člověk chová ke psu střídmě, nebo jak to říct - normálně teda, jako ke psu, jako k parťákovi a pokud ten pes teda nepatří mezi tvrdý autisty, tak si myslím, že mu to nevadí, naopak. A von i ten autista leckdy…. když si vzpomenu na mou akití přítelkyni, když mi hupla na rameno a do obličeje povidala svoje nadšený HUF… tak i ten autista ve vhodný moment ocení tichou těsnou pospolitost. Člověk prostě nesmí bejt ftěrnej. 

A to vše mě vede k tomu, že jsme psa hodně moc změnili.

ano, to si myslím, že je velká pravda. Však pes se naučil komunikovat- ostatně kočka taky. Nejsou blbí.

Pes-smečkový byl probírán u tý kozy v chlívě. A je pravda, že pokud je pes od štěněte chován jako jeden v rodině, tak leckdy pak v dospělosti nemusí ocenit to, že mu někoho přivedeme. protože je zvyklý na stopro pozornost jen a jen pro sebe. Na druhou stranu, pokud je od štěněte s druhým psem, je to vidět. 😀 😀 

Tak oni jsou psi změněný ale zase se můžou přeměnit nazpátek.

Smečku ocení a hodně jim obohatí život, když jsou zvyklí od mala a naučili se psí řeči. Mě někdy trochu štvou lidi co se posmívají těm “ můj je hodnej”, což jsem já🙂)), jako by to byl výraz největší stupidity, přitom je to tak praktický  mít socializovaný a socializovatelný psy.

A k tomu objímaní.. Taky mám pocit, že o nej psi moc nestojí.   Gučák je mazel největší,chce hladit a drbat a masírovat, a to i od cizích , ale když si přes nej dám ruku nehladící, dá mi pusu a odejde. Dorouš hodně objímá a dává pusinky, ale nesnese, když ho někdo cizí chce pohladit seshora po hlavě,  takovej nevychovanec to má navždy prohraný, protože ruka se má přeci dávat dolů a dlaní nahoru ;). Fram se moc nemazlí, zato je člověku pořád nablízku, položí si hlavu do klína nebo se opře,  a tomu objímaní nebo to, že si na něj člověk položí hlavu nevadí a spokojeně usne, ale můžou to dělat jenom lidi jeho, od cizáků jde ve vší slušnosti pryč .

O tom objímání jsem to četla už několikrát a víme všichni, že to neplatí obecně… jsou psi, kteří nevyhledávají fyzický kontakt s páníčkem… jako můj chrťák, ale ten zas vyhledával mojí přítomnost… v noci chci spát s tebou v posteli, ale nehladit prosím, jinak po pátém pohlazení odcházím. A pak máme psy, kteří se do náruče vysloveně cpou a chtějí objímat… chtějí pochovat… chtějí si ke mně lehnout a přitulit se a obejmout a když se obejmutí nekoná, tak mi hrabou tlapou mojí ruku, ať objímám… to byl můj berber Jack.

A pusinkovat se prý taky nemá, protože to je za prvé nehygienické a za druhé to prý vůdce nedělá, olizovat podřízené. 
A to nalepení a opírání psa o nohu páníčka, tak to se prý taky nemá psu dovolovat, prý si pes takhle páníčka přivlastňuje.

No takže si myslím, že my, co máme trochu empatie a selský rozum, víme, co náš pes má rád a co ne a v jaké míře a ti co rozum nemají, tak dál budou mačkat v náručí vystresovanou čivavu.

Je zvláštní, že mého psa vůbec nezajímá, že když si na mě lehne a váží přes padesát kilo, tak že se mi blbě dejchá a že pak žadonim ať sleze, že se dusím… Sára… taky by si měli přečíst nějaký článek, že tohle můžou jen čivavy a ne Sáro, padesátikilová čivava neexistuje, to ti nesežeru, že tě tvůj taťka bernardýn adoptoval. A Mates taky hupne chlspům kolem krku a pevně je objímá, protože s sby mu neutekli, než jim stihne vyčistit uši…. tohle já udělat psu, tak už jsem za tyrana.

Ratloraptor dostal na jarním kurzu přezdívku klíště. Že je na mě furt přilepený. Když mi to ostatní oznámili, jen jsem se zasmála a podotkla, že je to přesná přezdívka. Protože se dá i snadno vytočit 😀

megi-the-pes:

Důkaz?!

O víkendu  vyfotím a dodám  anebo něco  malého hned😉

tak zde je zachycena přílepka panička, ne pes…..😉

megi-the-pes:

Dyť. 
To je základ žití, základ života
s meginkovitým psem. Lepí se to na člověka pořád.
Si někam stoupnu a už tam sedí pes, nakřivo, opírá se o mě a zpola mi sedí na noze. To třeba, když jdu přiložit. Takže jsem přiložila, zavřela dvířka a že jdu zas ke stolu… nejdu, nalepený pes 26,5 kg, 
neujdu ani dva milimetry. 
Sednu na gauč, zas se to přilepí. 
Když už jsem dlouho neprovozovala stoj nebo sed na gauči, otočí se hlavou do zdi 
a je smutná. Musím jí každou pětiminutovou přestávku vynahrazovat. Což začíná omluvou, z celého srdce.

… a když nemůže být bulíkovitý pes nalepený, tak si aspoň šlápne sluhovi  na nohu…. 

nebožka to snesla pouze ode mne-obětí v sedě a děti dokonce “soutěžily”, od které si to taky nechá, nenechala, odešla…

A pusinkovat se prý taky nemá,

jo to nemá. třeba když pes zlobí. By se pisatelé divili, jak brala Tali kdysi jako trest, když venku zlobila  a doma pak při utírání ťapiček nedostala hubičky a Rumouš jo, protože byl hodnej. Ty voči!! 😀 😀  To byl trest. Mluvit jsem nemusela, dotknout psa sem se nemusela, stačilo jí nedopřát hubičkovanou. A u těch hubiček to ale není nic divnýho, - však psi se taky “hubičkujou.”

megi-the-pes:

Tak tohle, až povím meginkovi, mě nechá zatknout a odvézt do blázince zároveň.

Malina ne že by měla objímání ráda, ale myslím, že má ráda jakýkoliv kontakt, asi by se nechala umazlit. Nemá ráda objímání od dcery. Nevím proč, buď to má ráda jen od “vyvolených” nebo to dcera nedělá dobře, každopádně jí napomínám, že nesmí dělat psu věci, o kterých ví, že je nemá rád. 

První pes už jako štěně neměl rád moc mazlení, drbání za oušky a tak podobně to jo, ale jak se to moc přehánělo, tak znechuceně odcházel a pokud ještě po té si někdo myslel, že je zvědavý na nějaké pohlazení, zalez pod gauč tak, aby na něj nikdo nemohl. Třeba chodil spát k našim do postele, táta ho nutil, aby si lehl k němu na polštář, ale to on nechěl, jedině k nohám a nevšímat si ho, maximálně jednou pohladit, jinak odcházel. Až když ho srazilo auto, já ho nosila na čůrání, dávála mu pít po lžičkách a starala jsem se o něj dokud se z toho nedostal, tak si přišel lehnout místo k našim ke mně a dal mi hlavu na polštář. Brala jsem to jako vyznamenání. Když ho naši chtěli pustit před dům, tak místo toho šel za mnou do pokoje a ležel mi nalepený na nohy. Ta nehoda ho změnila, měla jsem pocit, že jsme se na sebe napojili. Timík, druhý pes, byl v tomhle tak na půl cesty mezi Malinou a Stypíkem, tedy prvním psem a Malina je zas zvláštní v tom, že miluje mazlení snad na všechny způsoby, ale že by si někdy lehla a nalepila se na nás, třeba když jsme na gauči, to teda vůbec nedělá. Jen ve stanu to udělala, když jí asi byla zima. Myslím si, že je výhřevná a prostě nemá ráda to teplo z nás. Sama ráda a často leží na dlažbě, což mi přijde zvláštní, jelikož žádný extra mohutný kožich nemá.

Nejni to pes, nejni to ani šelma psovitá, ale je to brouček snaživej a když to nevyjde, zmlátí aspoň vzteky polštář (jako já 😀 ) . se tu směju nahlas.

https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-medveda-v-coloradu-potrapila-houpaci-sit-40486709#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

hmn:

tak zde je zachycena přílepka panička, ne pes…..😉

Oprava,  ale za paničku je dcera, u mne jsou vždycky tak blízko,  že bych musela fotit makro