Omlouvám se předem za slohovou práci, ale přijde mi, že nelze šmahem říct, že kastrovat je špatné a ani že kastrovat je dobré.
Co se týče názorů na kastraci fen, tak si myslím, že je to často ovlivněné životními zkušenostmi. Já se klidně přiznám, že objektivní nejsem. Protože u nás v rodině jsme neměli jedinou nekastrovanou fenu, která by neměla nějaký problém…faleškama se záněty počínaje (což je ale vlastně legranda), pyometrou a nádory na mléčné žláze konče. Bohužel ty fujtablíky postihly fenky v důchodovém věku, kdy už to jedna z fen ani nedala. U nás v rodině se totiž feny nikdy nekastrovaly.
Ono asi jiný pohled bude mít člověk, který “žije ve světě” kde jsou nekastrované feny v pořádku a třeba naopak kastrované feny mají problémy. Věřím, že takový člověk na preventivní kastrace nahlíží jako na zbytečné řezání do zdravého zvířete.
Takže když jsem si pořídila svojí druhou fenu, tak jsem o kastraci byla defakto rozhodnutá…teda načítala jsem pro a proti, ale prostě mi přišlo lepší “řezat” do mladého, zdravého zvířete, než v případě problémů do starého a oslabeného.
A svojí fenu Sáru jsem kastrovala před prvním hárání, protože jsem se prakticky všude dočítala, že tak nejvíce minimalizuji riziko nádorů na mléčné žláze.
Sára měla v 10,5 letech diagnostikovaný osteosarkom, což může souviset s takhle brzkou kastrací a je to i pravděpodobné, že jsem ve snaze ochránit svojí fenu před jedním typem rakoviny způsobila rakovinu jinou. Nicméně ve stejném týdnu, kdy Sáře diagnostikovali osteosarkom, tak už jsme byli třetí…před námi čtyřletý vlkodav a pětiletý rotvík…nekastrovaní samci. Sára byla poloviční berňák a berňáci na ty rakoviny trpí, trpí i na osteosarkomy. Takže je možné, že jsem jí to způsobila já svým rozhodnutím…je možné, že by třeba měla tuto nemoc i jako nekastrovaná.
U Giny jsem dlouho váhala. Za prvé nějaká brzká kastrace nepřicházela v úvahu, protože Ginuš na rozdíl od Sáry (ta byla paní profesorka snad už od štěněte) byla takový játro a takovou fenu opravdu kastrovat nelze…za druhé jsem zase zvažovala pro a proti….nakonec zase převážilo pro a tak jsem kastrovala v 2,5 roce. Gina poprvé hárala ve 14ti měsících, takže jsme kastrovali prakticky po třetím hárání.
Co říct závěrem…i když mám vykastrovanou už druhou fenu, tak nejsem nějaký zastánce a propagátor kastrací. Z mého pohledu se rozhoduju vždy a znova pro to menší zlo…nebudu kastrovat může se přihodit to a ono…budu kastrovat může se přihodit tamto a onamto….obě rozhodnutí můžou být správná, obě rozhodnutí můžou být špatná, ale to člověk zjistí až ve chvíli, kdy ty problémy přijdou. ¨
Sama za sebe řeknu, že mě k rozhodnutí kastrovat dovedly moje zkušenosti s fenami v rodině a blízkém okolí a že se kastrací snažím eliminovat případné problémy v pokročilém věku feny. Zároveň jsem si vědoma všech rizik, které kastrací mohu svojí feně přivodit. Kastrace nejsou černobílá záležitost…a myslím, že jak odpůrci, tak zastánci kastrací vždy upozorňují na přínosy toho, co “propagují” a na rizika toho, co “nepropagují” jakože nekastrace je super a nic se nemůže stát a pokud kastrujete, tak se feně stane tohle a tohle a tohle…a naopak.
Ráda bych oběma táborům řekla, že to opravdu není černobílé a že jejich fena může dojet na to, že se v jejím mladém věku rozhodli špatně…ať už to rozhodnutí bylo kastrovat a nebo nekastrovat….
Ráda bych všem, co se rozhodnou kastrovat preventivně fenu, ať to neberou jako šmik šmik a všechny problémy světa jsou vyřešeny. Aby si opravdu hodně nastudovali a brali v potaz hlavně ta rizika. Aby v kastraci neviděli jen nástroj k tomu, že fena nebude hárat a nemůže nechtěně zabřeznout. Že je to celé složitější.
Je jenom na vás, jak se nakonec rozhodnete. A mě nezbývá, než držet palce, aby vaše rozhodnutí bylo správné.
