Tak ja tohle netoleruju, pro nas je privolani alfa a omega a proste plati “ted hned vseho nech a mazej k panicce”.
Jasne - pokud vidim ze nekdo zacina curat, nechavam dokonat potrebne a velim az pote. Ale vysi*rani typu “Jo ty me volas, tak ja jeste nutne ukapnu par kapek abych ti ukazal/a ze to neni tak zhavy”, tak na to jsem fakt hakliva.
Blahe pameti to delala madam Curila Plenkovicova, ktera si myslela ze vladne svetu. Ted stafetu prevzala Lady Johana Prvni a s ni uspesne zkousi mou trpelivost pan Primitiv. Vetsinou staci pohled a jde to, tuhle ale letely klice 😀
..ale jistě kecala bych , kdyby mi pes nikdy “nezalaškoval” s přivoláním…říkala jsem tomu: už jdu , ale ještě si to dodělám, jo…psina evidentně o povelu věděla, jedna její část už byla na cestě, ale nos měla ještě na původním místě…
O hledání klíčů ve sněhu nebo trávě nemluvě, o hovnech a zdechlinách sežraných a natřených na kožich, velké loupeži na pěší zóně. vzala mopsovi z huby ucho, jako by to byla štafeta, odebraných rohlíků, piškotů sušenek z visících dětských ručiček z kárky-dělala to jen tak za chůze, ostuda, když seděla před mladíky, co jedli a nechtěla odejít. prostě pes týraný hlady. Našeho VIP bezdomovce měla oblíbeného, dával jí staré housky, když byla uvázaná u krámu, to se ještě dalo, a drbal jí po žebrech, když byla předníma o něj opřená a nasávala jeho “vůni”, tenkrát jsem ho podezírala, že si jí měří …ale měl zvířata opravdu rád, sám měl kdysi psíka.
Jooo, klíče jsou super věc. Jednou jsem ho nechtíc těmi klíči trefila. A ještě do tlamy. Myslela jsem, že jsem mu snad zlomila nějaký zub. Od té doby v nouzi nejvyšší stačí klíčema zachrastit v kapse. Výčitky jsem měla dlouho (vážně vždy stačilo hodit je poblíž k přerušení nežádoucího chování, ale tehdy uskočil přímo do dráhy letu a ještě to bylo daleko, takže jsem těmi klíči do dálky řádně švihla), ale z téhle situace nakonec profituji už několik let 🤭
Odpověď na příspěvek uživatele Odberryho z 22.09.2023, 07:54:08
Me se takhle povedlo babu Borku trefit sutrikem mezi oci - presne jsem vedela ze bude zkouset u krmelce neposlechnout, tak jsem si predem vybrala hezky ovalny valounek akorat do dlane.
Vetsinou hazim stylem “mirim dopredu, trefim nekoho za sebou”, ale tehda jako na zavolanou madam pohla hlavou a oblazek ji pristal presne mezi oci. Zasilhala jak v kreslenem filmu a od te doby poslouchala jak hodinky.
A asi si to rekli mezi sebou, pac chvili poslouchali vsichni 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Odberryho z 22.09.2023, 07:54:08
To se mi stalo kdysi s minulým psem, ale ne s klíčema, ale s řetízkovým obojkem, dopadl sice podle předpokladu vedle psa, ale konec se vymrštil a švihl ho po tlamě. Myslela jsem, že má po zubech. Ale byl OK a od té doby jsme měli přivolání na jedničku.
Současný pes je zase švihnutý klackem po hlavě neb vběhl přímo pod letící klacek, ale to na přivolání vliv nemělo. 😀
Odpověď na příspěvek uživatele Thielli z 22.09.2023, 10:04:28
No říkám si, že než by člověk takovýhle přesný hod natrénoval, trvalo by to x let, takže nějaké masové rozšíření této metody nepředpokládám. 😀
Ale když si na to vzpomenu, já pak dál chvíli nosila ten řetízek v kapse a stačilo když mi omylem zacinkal a pes mazal ke mně, tak jsem ho přestala nosit, že mi ho bylo líto. 😀
Současného psa majznul klacek po hlavě když běžel ode mě, to byla prostě zásadní chyba a je vidět, že žádná metoda není samospásná a bez práce. 😀
…švihl ho po tlamě. Ale byl OK a od té doby jsme měli přivolání na jedničku.
trefit sutrikem mezi oci….poslouchala jak hodinky.
těmi klíči trefila.. z téhle situace nakonec profituji už několik let 🤭
TAKŽE: Assil! Arosek! Odberryho!
Je vám jasné, co tady teď právě propagujete? ☝️☝️☝️
Pošlu na vás Martu Kubišovou! 😄
Úplně jsem si vzpomněla na tátovo “škoda rány, která padne vedle” 😂 Bylo to tedy myšleno na nás děti a to nás ani fyzicky netrestal 🤪
Já kdybych se trefit chtěla, tak to v životě nedokážu. Většinou ty klíče i na krátkou vzdálenost dopadaly dva metry od psa, takže u mě by to plošně výchovně zavést ani nešlo 🙃
No říkám si, že než by člověk takovýhle přesný hod natrénoval, trvalo by to x let, takže nějaké masové rozšíření této metody nepředpokládám. 😀
Ale když si na to vzpomenu, já pak dál chvíli nosila ten řetízek v kapse a stačilo když mi omylem zacinkal a pes mazal ke mně, tak jsem ho přestala nosit, že mi ho bylo líto. 😀
Současného psa majznul klacek po hlavě když běžel ode mě, to byla prostě zásadní chyba a je vidět, že žádná metoda není samospásná a bez práce. 😀
Byla to masově rozšířená metoda na cvičácích.
Házet uměli všichni ( tedy nejen klíče po psovi) .
Důležité bylo, aby pes nevěděl, odkud klíče přiletěly, fungovaly vlastně na principu elektrického obojku 😅.
Byla to intervence vyhrazená pro opravdu mimořádné situace, ne že by na cvičáku pořád lítaly klíče .
Taky jsem tuhle “ metodu” jednou použila . Můj první pes, Sandy, byl ode mě tak deset metrů, otočený zády a chystal se už už vystartovat po svém nepříteli Gastonovi .
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 22.09.2023, 11:49:44
Ha, a to jsem na cvicaku byla jednou v zivote, jen proto abych se ujistila, ze tohle neni pro me 😀
Jako u nas je to spis mimoradka - privolani samo ucim jinak, ale holt nekdy nastane situace, kdy dotycny jedinec zapomene na slusne vychovani a ma pocit ze potrebuje neco resit. A v tu chvili si rikam, ze radsi psovi cihlou zlomim nohu, nez aby k te dalnici (napriklad) opravdu dobehl.
Ale jak rikam, jsou to vyjimecne situace, vetsinou jednou, dvakrat za zivot dotycneho jedince. Cirila napriklad premerovala vzdalenost, zda ji stihnu dobehnout nebo ne. Borka zkusela u krmelcu (holt zazila hlad) a Johana je pripad sam o sobe. Ach to kavaliri ego. Ale zas u ni dobre funguje povel “Johano ne..ser”, to kmita jak zjednana 😀
Zato treba Fretku nebo Dudlika to vlastne v zivote nenapadlo, ze by slo neposlechnout …
Odpověď na příspěvek uživatele Arosek z 22.09.2023, 12:02:42
No já měla psa, co když nechtěl poslechnout, tak dělal že v příští vteřině umře, ale bylo to dobrý, že to nešlo dělat za běhu. 😀 Blbý, že pro kolemjdoucí to vypadalo, že se mě bojí.
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 22.09.2023, 11:49:44
Byla to masově rozšířená metoda na cvičácích.
Nejen. Když jsem zamlada byla na soustředění se sportem, kde se trénovalo na venkovních hřištích od rána do večera uprostřed lesů a my nebyly dostatečně mrštné, házel po nás trenér žaludy. Některá z nás měla i malé modřiny na stehnech.
…
A jinak. Souhlas s Aroskem. Jsou prostě situace…
Hnědá dostala ke svým ročním narozeninám elektrický obojek. JO. Jednoho dne, poté, co krásně běhala na přivolání, cvičila na stopovačce, prostě krásně spolehlivě fungovala… se rozběhla z psího plácku k frekventované silnici, za sebou celou smečku psů, za nimi celou smečku nás, řvoucích majitelů… vždy přibrzdila a ohlédla se, zda ještě běžíme a když zjistila, že ano, dala se do klusu i ona.
Ten večer jsem seděla zoufalá doma a dávala na váhu - to ji mám odteď mít jen přivázanou nebo nechat zabít autem nebo zastavit za každou cenu i s něčím pro mě tak problematickým, jako je ten přístroj? A ta ostuda, že bude mít pípák na krku - pudl! Panička nedokáže zvládnou pudla…?
Dnes už pípák odpočívá X let v zásuvce, stačilo naštěstí tenkrát vyzkoušet si to na sobě, ukázat hnědé, že to umí štípnout a ona pak už fungovala jen na zvuk. Nakonec ho nosila jen jako pojistku a pak už šel dolů úplně.
Jj, po nás házel klíče a houbu a křídu náš matrikář pan Zach.
Učil i výtvarku, byl opravdový malíř a jemná duše, ale cholerik. Měl výbornou mušku, klíče házel na lavici a jen houbou a křídou nás trefoval do hlavy 😅.
My ho měli rádi, bylo to takový oživení . Ale ta houba teda strašně smrděla 😊.
Jinak souhlasím, mimořádná situace si žádá mimořádné činy!
No ono kolikrát se stane “kouzlo nechtěného”…přesně jako s těmi klíči, co omylem trefí psa. Já jsem házela k afgánovi taktéž…abych ho vytrhla z nějaké činnosti, aby začal vnímat. A jo, fungovalo to, stačilo i zachrastit…a to jsem ho nikdy netrefila, házela jsem tak metr od něj.
Ale třeba Ginu jsem jako štěndo nemohla za boha naučit, aby když otevřu dveře od auta, tak má počkat a ne se hned cpát ven…a nešlo to a nemohla jsem přijít na způsob, jak na to a pak se hvězdička jednoho dne nějak zamotala, já jí nestihla chytit a ona se z auta tak nějak vykutálela na zem…od té doby čeká na povel a vystupuje teprve až řeknu.
