Ahoj, máte někdo zkušenosti jak funguje u koní spoluvlastnictví? Přemýšlím nad tím jestli je to dobrá věc, jaké to má výhody a nevýhody při rekreačním ježdění, když se dva domluví aby to neměli ke koni příliš daleko.
Znám takový páreček kamarádek, kde to funguje dlouhé roky. Ale je to spíš výjimka potvrzující pravidlo.
Mají stejný pohled na věc a jsou dostatečně vyzrálé na to, aby se k sobě chovaly slušně a konstruktivně při vzniku problému a vztah to ustál a kůň neodnesl.
Takže na to nelze koukat jen z hlediska pragma, aby to fungovalo.
To může fungovat pouze u velmi dobrých známých, aby v případě shody jeden z nich ustoupil. Jinak to skončí hádkami. Nejlepší je udělat si třeba každý měsíc rozpis kdo kdy bude chtít jezdit.
Ahoj, máte někdo zkušenosti jak funguje u koní spoluvlastnictví? Přemýšlím nad tím jestli je to dobrá věc, jaké to má výhody a nevýhody při rekreačním ježdění, když se dva domluví aby to neměli ke koni příliš daleko.
A já znám tři holčiny, které se domluvily a ani pak neměl kůň pravidelný pohyb. Je to složitý.
Znám spoluvlastnictví, které v pohodě trvalo roky, ale skončilo trestním oznámením a tahanicemi u soudu. Spíš bych doporučila jednoho majitele a hledat spolujezdce.
Majitel
výhodou je, že o koni rozhoduje sám
nevýhodou je, že v případě nemoci koně apod. jdou výdaje za ním a spolujezdec odkráčí středem
Spolujezdec
výhodou je, že platí měsíční paušál a může kdykoliv skončit
nevýhodou je, že když se neshodne s majitelem na péči o koně nebo jak ho jezdit, tak musí buď poslechnout nebo jít o dům dál.
Znám případy dlouhodobě fungující dvojice majitel-spolujezdec, takže bych spíš doporučila tuto variantu, než se pak soudit o koně jako o dítě u rozvodu.